Petronius: Satirikon

Satirikon (Satyricon libri) je satirický román, původně nejméně o 16 knihách, zachovány jsou pouze fragmenty z 14. – 16. knihy. nejdelší souvislá část je Hostina u Trimalchiona (Cena Trimalchionis). Román však obsahuje řadu odboček a uzavřených, poměrně samostatných povídek, např. o vdově z Efesu, o hochu z Pergamu nebo o vlkodlaku. Střídá humor a jemnou ironii až se sarkasmem, ale v podstatě podává velmi realistický obraz římské společnosti 1. stol. a tehdy obvyklou postavu zbohatlíka ztvárňuje jako literární typ.

Hrdinou románu je mladý Sparťan Encolpius, který vypráví o dobrodružstvích, především milostných, která prožil se svými přáteli (a miláčkem Gitonem) na cestách po italských městečkách mezi propuštěnci, námořníky i zbohatlíky:

Děj:

Encolpius je stižen hněvem boha mužské plodnosti Priapa, jako Odysseus hněvem Poseidonovým. Kniha začíná rozhovorem hlavního hrdiny s Agamemnonen ve sloupoví. Je pozdě večer, když se Encolpius vrací. Spolu se svým přítele Ascytem, kterého cestou potká se nechá napálit od stařenky. Ta je místo domů přivede k nevěstinci. Po namáhavé cestě se však nakonec dostanou oba domů. Další den jsou pozváni k Trimalchionovi na oběd. Gaius Pompeius Trimalchio Maeceatianus je tak bohatý, že nemá přehled o svém majetku, takže když mu ke konci večeře sluha hlásí, že na jednom z jeho statku vypukl požár, diví se, že statek je jeho. Na obědě vypráví, jak zbohatl: když byl mladý, byl 14 let svému pánovi miláčkem. Po smrti svého pána nabyl jeho jmění, které mu bylo odkázáno. Celá hostina připomíná „komedii“: Dojde k hádkám, Trimalchio zde mluví o své smrti a pohřbu (dokonce zde nechá citovat svůj nejnovější epitaf) , vyprávějí se příhody ze života hostů (které se stáčí k hororu, např. o vlkodlaku). Ale ani jídlo není obyčejné. Trimalchio své hosty stále překvapuje. A kdo na to není zvyklý, což je i případ Encolpův, nestačí se divit. Např.: na stůl je jako další chod přinesena svině. Trimalchio se rozčiluje, že není vykuchaná a dá zavolat kuchaře. Ten se omlouvá, že svini zapomněl vykuchat, ale Trimalchio je nemilosrdný. Po menší potupě však poručí, ať svini vykuchá přímo před nimi. Kuchař tedy nařízne břicho. to se tlakem roztrhne úplně a z něj se vyvalí klobásy a jelita. Hosté tleskají za tak originální nápad hostitelův. Takto se baví a hodují a když hostina skončí, je už pozdě večer. Encolpius se po namáhavé cestě dostane do hostince, ale tam zjistí, že mu Ascylos uloupil Gitona. Při hádce Ascylos navrhne, ať si Giton sám zvolí, s kým chce být. Encolpius nečeká, že si Giton vybere Ascyla a tak se, ponížený, zavírá na tři dni v bytě blízko mořského břehu. Nakonec ho napadne, že nezbývá, než Ascyla zabít a vyráží do ulic. Tam mu však voják zabaví meč a rozčilený Encolpius jde do obrazárny, „aby se uklidnil“. V obrazárně potká básníka Eumolpa. Ten mu vypráví o hochovi z Pergamu, příběh, který prožil, když byl mlád. Mimo jiné básní o dobytí Tróje, ale Encolpia to brzy omrzí. Jdou spolu do lázní a tak potká Gitona, který ho prosí, ať se k němu může vrátit. Spolu prchají do hostince a s nimi i Eumolpus, kterého muží vystrnadili z lázně za jako básně. Večer vtrhne do hostince Ascylos a nabízí 1000 sesterciů za jakoukoliv informaci o Gitonovi nebo za Gitona samotného.Lstí ho však nenajde a odchází. Nezbývá jim nic jiného než utéct, neboť jsou pronásledováni. Eumolpus navrhne nalodění s ostatními. Na moři pak zjistí, že loď patří Lichovi z Tarentu, tedy jejich nepříteli, před kterým unikají. Aby nebyli poznáni, převléknou se za trestance a nechají si oholit hlavy. Lichas jim v domnění, že jde skutečně o zločince uloží 40 ran. Avšak když při vykonání trestu Giton zařve, poznají, o koho se jedná… Lichas chce všechny potrestat a bojují, až přijde Lichova žena Tryfaenina a zjedná mír. A tak se z nepřátel stávají prátelé. Zasednou spolu k večeři, kde jim Eumolpus vypráví příběh o paní z Efesu. Když skončí, tématem se stává láska a život, který se za ni může obětovat. Najednou se však přižene bouře. Lichas utone a všichni se s ním loučí. Ráno loď zakotví v přístavu města Kroton. Eumolpus dá na radu starce, kterého potkají a rozhodne se obchodovat s otroky, kterými mu jsou Encolpius a Giton. Encolpius, aby nebyl zahanben, si mění jméno na Polyaen. Zamiluje se do Kirké, dcery svého pána a ona do něj. Ale protože si znepřátelil boha mužské plodnosti Priapa, Kirké přestane brzo jeho lásku opětovat. I když Polyaen hledá pomoc i u staré čarodějky a chce si přivodit lásku Kirčinu pomocí kouzel, zůstává nemilován. Hluboce raněn neplní povinnosti otroka a tak ho chce jeho pán potrestat. Encolpius unikne k Eumolpovi, který zbohatl a umírá. Ten mu slíbí, že mu odkáže všechno jeho jmění, ale chce, aby jeho tělo bylo podle zvyku snězeno. I když zpočátku Encolpius tuto nabídku odmítá, Eumolpus ho přemluví….

Citát:

„ Jaké to šílenství,“ volá, „mír zde obracet v boje?

Jakou my neseme vinu? Což odváží kralevic trójský

Helenu Meneláovi, jej oklamav, na této lodi?

Což snad bratrovou krví tu Médeia válčí?

Ne! Jen zhrzená láska svou sílu tu jeví. Ach, běda,

kdo se chce chápat zbraní, by vyvolal osud v té bouři?

Komu to nestačí jediná smrt? Či překonat chcete

moře a na divné víry zas jiný nanésti příval?“

(str.151, kap. 107)

Tento citát je použit, když Encolpius s Eumolpem a Gitonem bojují a Lichem na lodi. Vybrala jsem si ho proto, že se mi líbí, s jakou ironií zde Petronius popisuje vyhlášení míru z úst Tryfaeniných. Přitom by klidně mohl být hoden nějaké vznešenější události. A nedivila bych se, kdyby byl v podobné formě použit někým z novodobých dějin.

Vlastní hodnocení:

Tato kniha se mi líbila především pro své humorné a ironické zpracování. Nebylo ani nijak těžké ji přečíst, jak jsem si zezačátku myslela. Líbí se mi zde komické situace, do kterých se hrdinové dostávají. Jistým zklamáním pro mě byl začátek a konec knihy, kdy jsem se nedozvěděla (a asi se už nedozvím) o tom, jak a čím celý román začal a jak skončí…

Bibliografické údaje: Euromedia-Group Ikar, 2000

(Edice Antika, svazek 2.)

Z latinského originálu přeložil Karel Hrdina.

Hodnocení čtenářského deníku Petronius: Satirikon

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  27. červenec 2008
  5 208×
  1002 slov

Komentáře k čtenářskému deníku Petronius: Satirikon