Narodil se v roce 1924. J. Škvorecký je spisovatel a nakladatel, beletrista, esejista a autor divadelných textů kritizující českou realitu čtyřicátých až osmdesátých let 20. století. Po univerzitních studiích angličtiny a filozofie na Karlově univerzitě krátce působil jako učitel na Vyšší sociální škole, později jako nakladatelský redaktor dvouměsíčníku Světová literatura a spisovatel z povolání. Od roku 1969 žije v Kanadě, kde spolu se svou ženou spisovatelkou Zdenou Salivarovou ( narozenou v r. 1933 ) založili v Torontu nakladatelství SIXTY EIGHT PUBLISHERS, vydávající převážně českou původní beletrii autorů, kterří doma nesměli publikovat nebo žili v emigraci. Také přednáší anglo – americkou literaturu na univerzitě v Torontu.
Jeho rozsáhlé dílo tvoří romány ( Zbabělci, Tankový prapor, Mirákl, Příběhy inženýra lidských duší, Prima sezóna ), povídky a novely ( Legenda Emoke, Sedmiramenný svícen, Ze života lepší společnosti, Konec nylového věku, Farářův konec, Horkej svět ) detektivky ( Hříchy pro pátera Knoxe, Smutek poručíka Borůvky, Konec poručíka Borůvky, Lvíče ) a vzpomínky ( Samožerbuch – spolu se Z. Salivarovou ). Píše i teoretické stati o literatuře ( Nápady čtenáře detektivek ) a překládá z americké literatury ( Faulkner, Hemingway, S. Lewis ).
Spisovatel J. Škvorecký, který oslavil v září 77. narozeniny, se stal v roce 2000 laureátem Státní ceny za literaturu. Cenu udělovanou ministrem kultury od roku 1995 získal Škvorecký za dosavadní rozsáhlou a významnou tvorbu. Cenu převzal z rukou ministra kultury Pavla Dostála.
V říjnu r. 1949 dopsal tehdy pětadvacetiletý J. Škvorecký svůj první román ZBABĚLCI. Zrodila se tak postava proslulého Dannyho Smiřického, se kterým se setkáváme i v další autorově tvorbě: Konec nylonového věku, Tankový prapor, Prima sezóna, Mirákl a Příběh inženýra lidských duší.
Román, odehrávajicí se v rozmezí jednoho týdne na konci války (od 4. do 11. května) v městečku Kostelec, je v podstatě zpovědí mladého člověka. Danny, který nese četné autobiografické rysy se Škvoreckým, je velice citlivý, nerozvážný mladík, který vnímá sice stejně jako jeho kamarádi celkovou atmosféru doby, zapojuje se do veřejného života, ale přesto v popředí zájmů stojí vlastní, osobní problémy. Sentimentální lásky, hraní v jazzové kapele, snaha zalíbit se co nejvíc děvčatům…To kvůli nim jsou dělány „velké věci“. A to dokonce hra na saxofon. Vždyť tento nástroj je úplnou „vábničkou na holky“. Pod maskou odvážnosti a hrdinství se však skrývá jemná a citlivá duše. Pojem VLAST je pro něj příliš abstraktní.
Dannymu se daří účastnit se všech podstatných okamžiků kostelecké revoluce. Ale všechno kolem něj letí, nemá pocit, že by revoluce byla jeho, a ani to vlastně není důležité. Důležité pro něj je myšlení, pro něho je příjemné, užitečné a nutné myslet na to, aby to dobře vypadalo, když ho esmani vedou přes náměstí, vlastně hlavně před Irenou. Ale stejně se nic nezměnilo, revoluce také nic nezměnila, Irena se také nezměnila, Zdeněk také nepadnul, a tak jediné, co má pro něj smysl, je saxofon a kapela.
Společnost je líčena ve svém maloměšťáctví, ale také v ochotě položit za zhroucení fašistické diktatury život.
Kromě ústřední postavy v románu vystupují Dannyho kamarádi – kytarista Harýk, Benno Mánes, Lexa, Rosťa a Dannyho oblíbeňkyně Irena. Většina z nich se vyskytuje jako hlavní hrdina i v dalších Škvoreckého knihách, především však v Prima sezóně.
Pro Dannyho vidění světa je příznačný ničím nemaskovaný realismus. Realisticky líčí nejen děje, ale především pocity. Jeho smýšlení místy směřuje až k nihilismu.
Asi nejde o tu revoluci, i když se vlastně všechno točí okolo ní, i když jsou dokonce nějací mrtví – revoluce je zde přítomna v podobě groteskní frašky.
Román je psán v ich – formě; má podobu určitého deníku. Autenticita je umocňována nejen způsobem vyprávění, ale především rovinou jazykovou. Používá silně hovorového stylu, obsahující nespisovné výrazy, ladící s mladým Dannym i s celkovou džezovou atmosférou. Škvorecký je výborným stylistou. Monology hlavního hrdiny se střídají s úsečnými dialogy. Kniha obsahuje řadu úsměvných scén a úvah;místy autor sklouzává až k cynizmu. Kritikou dobové společnosti má dílo velice blízko k parodii.
Románem Zbabělci se Josef Škvorecký právem zařadil na výsluní naší literatury. Hrdinou Dannym vytvořil nesmazatelný literární typ, který se může směle postavit vedle Švejka, Don Chuana či hrabalovského pábitele.
Tato kniha je velmi čtivá. Líbí se mi autorovo vyjadřování, jeho způsob psaní, používání hovorových výrazů atd., ale jsou tu cizí výrazy, kterým kolikrát nerozumím. Tuto knihu bych doporučoval všem, kterým se líbil zfilmovaný román Tankový prapor.
Zpracoval: Marek Adámek, 4.B
Marek Adámek
24. duben 2008
14 965×
714 slov