Stendhal - Červený a černý

Autor

Stendhal, vlastním jménem Henri Beyle, se narodil roku 1783 v jihovýchodní Francii v podalpském městě Grenoblu. Pocházel ze zámožné rodiny s aristokratickými ambicemi. Za svůj život se stal významným důstojníkem v napoleonské armádě a jedním z nejvýznamnějších francouzských romanopisců. Jeho tvorba se ocitá na hranici mezi realismem a romantismem. Příběhy zasazuje do vyšších vrstev společnosti, soustředí se především na mládí plné ideálů a na jejich citové problémy. Svůj život prožil především v Francii a Itálii a za tu dobu napsal mnoho dalších knih (např. Lucien Leuwen, Život Henri Brularda nebo Paměti turistovy). Stendhal zemřel roku 1842 při jedné ze svých častých návštěv Paříže. Román Červený a černý napsal roku 1830.

Děj

Kniha vypráví o chudém synku vesnického tesaře, Juliánu Sorelovi, který je velice ctižádostivý a nechce se smířit se svým nízkým postavením a chudobou. Proto se snaží dostat na společensky vyšší úroveň, i když zároveň nenávidí šlechtu a panstvo. Jeho prvním úspěchem se stala práce vychovatele dětí u starosty jeho rodného městečka Verières, pana de Rênal. Při této práci měl šanci se seznámit se starostovou ženou, paní de Rênal, do které se po čase zamiloval. Ač byla o více než 10 let starší než on, byla velmi pohledná a krásná a jeho lásku, částečně díky své naivnosti a citové nezkušenosti, opětovala. Po nějaké době je Julián nucen odejít na základě aféry s anonymními dopisy zaslanými panu de Rênal.
Julián odchází do církevního semináře v Besançonu, kde náchází přítele v abbé Pirardovi, řediteli semináře a příteli faráře Chélana, který Juliána učil ve Verières katechismu. Tam zůstává hl. hrdina jen něco málo přes rok.
Po abdikaci abbé Pirarda se díky jeho zásluze dostává do služby sekretáře k bohatému markýzy de la Mole, kde poznává jeho mladou a pyšnou dceru, Matyldu de la Mole. Protože nemá osvojeny všechny způsoby vyšší šlechty, tak Julián zpočátku díky posměškům v paláci rodiny de la Mole velice trpí. Je ovšem velmi nadaný a inteligentní. Učí se proto velmi rychle a brzy se stává spolehlivým pomocníkem markýze de la Mole a důvěrným přítelem slečny Matyldy. Ta jím nejdříve opovrhuje, ale později začíná obdivovat jeho duchaplnost a chytrost. Matylda po čase zjistí, že je s Juliánem těhotná, ale jelikož ho vášnivě miluje, dospěje k rozhodnutí si Juliána vzít. Její otec je sice velmi rozhořčen, ale na to, aby se jí vzdal, ji příliš miluje a proto se jim rozhodne pomoci. Věnuje jim mnoho peněz a Juliánovi poskytne diplom husarského nadporučíka. Ovšem než povolí svatbu, vyžaduje si od kohokoli z Verières doporučení na Juliána. To získává od paní de Rênal, která na popud Verièrského faráře a pod vlivem svých citů napsala doporučení velmi nevhodné, a ze svatby schází. To Juliána velmi rozzuří a okamžitě se vydává do Verières pomstít. Tam chce v záchvatu paní de Rênal zavraždit, ale pouze ji postřelí. Při soudním přelíčení vmete porotcům podplacených v jeho prospěch do očí pravdu o jejich společnosti, je odsouzen k smrti a popraven gilotinou ve vězení v Besançonu.

Charakteristika hl. postav

Julián Sorel
Byl to mladý, asi 19ctiletý muž, syn vesnického tesaře. Měl jemné skoro ženské rysy a havraní vlasy. Diky svému vzhledu velmi přitahoval ženy a tím získával odpor okolních pánů a to jak nižšího, tak vyššího postavení. Svého otce a bratry pro jejich hrubost a narážky vůči němu nenáviděl a opovrhoval jimi.
Inteligence, duchaplnost ani nadání mu nescházelo. Naučil se dokonce nazpaměť celou latinskou bibli. Svou inteligenci bohužel využíval především pro své ctižádostivé plány, které si před jejich provedením velmi pečlivě promyslel. Věděl, co chce a snažil se toho docílit všemi možnými prostředky. Velmi se snažil proniknout do lepší společnosti, protože se nechtěl smířit se svou chudobou a myslel si, že má právo žít lépe.

Paní de Rênal
Byla manželkou Verièrského starosty pana de Rênal, v jejichž rodině dělal Julián vychovatele jejich dětí. Je popisována jako 30. letá velmi půvabná, přitažlivá a elegantní žena vysoké postavy.
Nemá příliš mnoho životních zkušeností, a proto nemá potřebu příliš mluvit. Straní se okolní společnosti, tudíž si o ní ostatní příslušníci společenské vrstvy Verières myslí, že je nezajímavá a nadutá. Vychovaly ji jeptišky v klášteře řádu Srdce Ježíšova a z těch dob si zachovala celkem silnou náklonnost k vášnivé zbožnosti. Jelikož neměla příležitost, kde získat vědomosti, jeví se na povrch hloupá, i když je přirozeně inteligentní, učenlivá a chápavá. Jako velice obětavá matka žila jen pro své děti. Když jí bylo 16, provdali ji za pana de Rênal, který si ji vzal hlavně pro peníze. Podvolovala se ve všem svému muži, kterého nemilovala a chápala ho jako svého pána. Zdálo se jí normální, že všichni muži jsou necitelní a co nejsurovější ke všemu, co se netýká peněz a majetku. Lásku pokládala za něco nepřirozeného, něco co se vyskytuje jen v románech.

Matylda de la Mole
Byla velmi chytrou, nadanou, přemýšlivou, krásnou a bohatou mladou dámou z nejlepších vrstev francouzské společnosti. Odmala ji zahrnovali přehnaným lichocením,dary a penězi a ona se díky tomu stala tak trochu rozmazlenou. Myslela si, že má právo být šťastnější než jiné ženy, protože je z vysokého šlechtického rodu a má peníze. Četla tajně různé knihy, které v té době nebyly ženám vůbec přístupné (např. Voiltaira).
Jelikož byla nespokojena se svým osudem a se svými vyhlídkami do budoucnosti, vzhlížela se v době 16. století a přála si žít za krále Jindřicha IV. V té době podle jejího názoru byli muži odvážní a smělí a pro lásku žen podnikali nejšílenější činy. Každého 30. dubna držela smutek pro smrt Bonifáce de la Mole, který byl milencem královny Markéty Navarské.

Postoje a názory

Toto dílo bych zařadil do období romantismu, kdy se umění navrací k citům a fantazii. Román navázal na klasickou linii francouzské literatury. I proto se v době svého vydáni nesetkal s příznivým ohlasem. Skutečně objeven byl však, jako další Stendhalova díla, až koncem 19. století. Tento román prozrazuje psychologický postoj lidí, pokrytectví, pýchu a ctižádostivost Stendhalovy doby. Barva červená byla v době Stendhala symbolem revoluce a černá tmářství a despotismu.

Vlastní názor

Mně osobně se kniha Červený a černý celkem líbila, i když zrovna nejsem milovníkem historických románů. Po několika prvních stranách kniha dostává svůj spád a stává se vcelku záživnou. Jediné co se mi asi nelíbilo, byly někdy až zdlouhavé pasáže popisující psychologický charakter postav. Myslím si , že to je rozhodně naučná zkušenost přečíst si takovouto knihu a hned bych typ takových to knih neodsuzoval.

Použitá literatura

Přehled dějin literatury – Bohuš Balajka
Dějiny Francouzské literatury 19. a 20. stol. – kolektiv autorů za vedení prof. Dr. J. O. Fischera
Červený a černý – Stendhal
Internet

Hodnocení čtenářského deníku Stendhal - Červený a černý

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  3. září 2007
  3 329×
  1071 slov

Komentáře k čtenářskému deníku Stendhal - Červený a černý

Matěj hanys
eště jednou něco napises tak si te najdu