Stendhal - Červený a černý

Filosofický román, kniha plná bouřlivých pocitů, vnitřních bojů a přetvářky, to je Stendhalovo dílo Červený a černý, jehož symbolický název poukazuje na kontrast vnější tvářnosti a vnitřní podstaty románových postav.
Hlavní postavou tohoto románu je Julian Sorel, nenáviděný syn chudého tesaře z Verieres,který však díky své vysoké inteligenci a učenosti získává místo vychovatele ve veriereské rodině velmi váženého a bohatého starosty, u něhož prožívá svou první lásku s manželkou starosty paní de Renal. V další části knihy Julian studuje v církevním semináři v Besanconu, kde se spřátelí s abbé Pirardem, jehož přičiněním se dostává do služby sekretáře k bohatému markýzi de la Mole v Paříži. Kromě váženosti u markýze získává náš hrdina jeho dceru Matyldu, s níž udržuje tajný vztah.Matylda s ním později čeká dítě. Její otec je sice velmi rozhořčen, ale ke sňatku svoluje a Julian se díky němu stává husarským nadporučíkem. Podezíravý otec však požaduje doporučení na Juliana od kohokoliv z Verieres. Přijde mu dopis od p.de Renal, plný negativních zpráv a varování, jehož obsah jí nadiktoval verierský farář. Rozhořčený Julian postřelí p.de Renal a je za pokus o vraždu odsouzen k smrti.

Charakteristiky postav a jejich romantické znaky

Julian Sorel

Velmi inteligentní, duchaplný, ctižádostivý, učený, pohotový, hrdý, ale na druhé straně pokrytecký a sobecký.Prožívá obrovské duševní rozpory: Je tajným obdivovatelem Napoleona. Julianova generace jej však zavrhuje. Zpočátku předstírá lásku k paní de Renal, aby se dostal do vyšší společnosti. Chce se stát knězem, ale příčí se mu pravidla semináře, jako např. učit se něčemu nazpaměť a nemít právo říct svůj názor a postoj. Má pocit, že ve svém věku ještě nic nedokázal (srovnává se s Napoleonem). Silně opovrhuje pařížskou smetánkou, ale protože se chce mezi ni zařadit, přetvařuje se.Vysoká společnost jím opovrhuje, ale zároveň se pro ni stává tajemným (chová se jinak než všichni ostatní) a obdivují jej pro jeho učenost (umí nazpaměť Bibli a pasáže z různých knih) a pohotovost při jednání.Také samotný vztah ke slečně de la Mole je plný kontrastů - považuje za důležité mít s ní vztah, protože právě to je způsob, jak „dobýt“ vysokou společnost, dokázat to, co o hodně výše postavení a bohatší mladíci nedokázali .Před dějovým zvratem cítí uspokojení - má se stát manželem jedné z nejkrásnějších a nejurozenějších žen v Paříži, získává vysoké postavení, díky němuž může odstartovat slibnou karieru, respekt u podřízených vojáků a nenávist vysoce postavených šlechticů.Avšak pomalu přestává cítit lásku k Matyldě a stále častěji vzpomíná na p.de Renal.Jakmile se dozví o dopisu od p.de Renal, vzbudí se v něm již několik let tajně skrytý vztek a bezmyšlenkovitě ji postřelí.Ve vězení se už dále nesnaží bojovat o propuštění, prohlašuje se za vinného, úplně rezignuje. U soudního přelíčení odhodí svou masku mlčenlivosti a vyčte společnosti, jak je pokrytecká, myslící jen na peníze a majetek, čímž proti sobě pobouří soudní poradce a získá obdiv u žen - vidí v něm krásného muže,trpitele.
Úvahy nad smrtí: nemá z ní strach, vše bere jako úděl, musí zemřít mladý. Jeho poslední radostí je setkání s p.de Renal, která mu odpouští. Julian chce, aby vychovala jeho dítě, a vyznává jí věčnou lásku.
Romantické znaky postavy Juliana: chudý původ, výše uvedené kontrasty, duševní boje, nenáviděný člen rodiny, je mladý a krásný, ale cítí se sám ve společnosti, nepochopený, není spokojen z dobou, ve které žije, celoživotní láska k p.de Renal

Paní de Renal

Velmi zbožná, inteligentní, chápavá, citlivá. Manžela nemilovala, považovala jej za svého pána. Julian byl její první a taky poslední láskou. Považuje se za hříšnici, avšak láska je silnější.
Po Julianově odjezdu se uzavírá sama do sebe a většinu dne tráví modlitbami . Je šťastná, když ji Julian ve věznici vyzná lásku. Vyčítá si, že se nechala zmanipulovat k napsání oného osudného dopisu.
Romantické znaky postavy p.de Renal: čistá a horoucí láska, kontrasty v chování, skrývá to, co cítí

Matylda

Silná žena, velmi chytrá, nadaná, přemýšlivá, krásná, bohatá, hrdá, pyšná. Matylda byla vždy středem pozornosti, obdivována mladými a bohatými nápadníky, s nimiž si pohrávala- dávala jim naději, ale po chvíli je krutě zesměšnila.Tajně četla knihy v té době ženám přísně zakázané( např.Voltaire). Velmi nespokojená se svým osudem a budoucností. Snila o době 16.století, kdy byli muži čestní a pro lásku žen podnikali odvážné činy. Julian byl pro ni tajemný, obdivovala jej pro jeho hrdost, nesnažil se vetřít do její přízně, byl jiný než ostatní muži. Zpočátku jím opovrhovala, začala si jej však vážit, až když jí naopak opovrhoval on. Zamilovala se do něj, byla schopna se pro něj vzdát bohatství, jména.Před odsouzením Juliana se snažila podplatit porotu, poté jej přemlouvala k odvolání.Avšak setkávala se jen s chladným odporem z jeho strany.
Romantické znaky postavy Matyldy: nespokojená z dobou, ve které žije,prožívá horoucí lásku, připravená se čemukoliv vzepřít

I přes to, že si Julian pozorně všímal změn krajin a prostředí, jimiž za svůj krátký život prošel, je celkový popis krajiny a přírody potlačen, autor dával spíše přednost popisu nitra lidské duše.
Přestože toto dílo zůstalo v době Stendhalova života téměř nepovšimnuto, dnes se těší velké čtenosti. Je oceněno hlavně díky velmi propracovaným charakterům postav a skutečností, že život není pohádkou a že každý člověk je nejen červený, ale i černý.

Hodnocení čtenářského deníku Stendhal - Červený a černý

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  21. únor 2008
  4 751×
  866 slov

Komentáře k čtenářskému deníku Stendhal - Červený a černý