Brno vs. Olomouc aneb o titul hlavního města Moravy

Úvod

Kdy se Brno stalo hlavním městem Moravy se neví, neboť Brno muselo celá staletí o tento primát bojovat s Olomoucí. Na cestě Brna stát se hlavním městem Moravy je mnoho významných mezníků. Ten nejvýznamnější se však pojí k období třicetileté války.

Historie sporu do třicetileté války

Boj Brna s Olomoucí o prvenství na Moravě, to je v Moravském markrabství (ustanoveno roku 1182), je důsledkem historického vývoje, kterým Morava prošla ve druhé polovině 11. století a ve 12. století. V zemi se začala tvořit dvě centra, a to v Brně pro západní část Moravy a v Olomouci pro východní část Moravy.
Ve 13. století po vymření moravských Přemyslovců tato dvě centra stále existují, i když vláda nad celým markrabstvím je soustředěna v rukou jediné osoby – Vladislava Jindřicha.
K rozhodnutí, zda se hlavním městem markrabství stane Brno nebo Olomouc, přispěla až existence nejvyšších zemských úřadů, které vznikají v roce 1253. Jejich počátky jsou spojeny s institucí zemských –zpočátku provinčních (krajských)- šlechtických soudů a sněmů, v Brně a v Olomouci. Pevný správní základ dodávaly Moravě krajské (provinční) úřady. Byly to úřady jak politické, tak i soudní a finanční. Již od počátku 13. století měly tyto úřady k dispozici úředníky s různými pravomocemi. Představitelé soudu byli komorník a sudí.
Otázka hlavního města markrabství byla v dějinách Moravy úzce spjata s existencí zemského soudu, neboť ten zasahoval do všech sfér života. Na Moravě se zemský soud vyvinul úplně jiným způsobem než v Čechách, kde vznikl z úřadu dvorského sudího, tj. zástupce panovníka na dvorském soudě v Praze. Rozsuzovaly se zde pře těch, kteří byli vyňati z pravomoci krajských úřadů. Ke zřízení jediného zemského soudu na Moravě mohlo dojít jen spojováním krajských soudů a jejich slučováním do jednoho místa. Toto je však hodně složité, neboť krajské soudy ztrácejí na významu. Stávají se z nich soudy civilní a trestní pravomoc se dostává do rukou vladařů, správců zeměpanských statků.
Samostatnou kapitolou v dějinách soudnictví a správy byla existence moravského biskupství v Olomouci založeném roku 1063. Olomoucké biskupství mělo vlastní lenní právo (lenní poměr přímo k českému králi) a vlastní soud v Kroměříži. Velkou naději stát se hlavním městem Moravy měla Olomouc, protože byla označována za nejvýznamnější hrad v zemi.
Po odloučení Opavska byly Olomouc i Brno rovnocenné. Za vlády krále Jana Lucemburského, kde často platilo právo silnějšího, se výrazně projevila nevhodnost roztříštěného soudnictví na Moravě. Jakmile Karel (IV. stal se až r. 1355) zdědil korunu, zreorganizoval Moravské soudnictví základním způsobem. Zřídil pouze dva zemské soudy v Brně a v Olomouci. a nařídil, aby se zemské desky vedly jen v Brně a v Olomouci. Oba soudy měly společného předsedu – zemského hejtmana.
Výsadní postavení Olomouce je stále více ohrožováno hospodářsky i politicky rostoucím Brnem. Význam Brna posílila v první polovině 14. století královna vdova Eliška Rejčka s Jindřichem z Lipé svým dvorem a poté markrabě Jošt Lucemburský.
Vladislav Jagellonský chtěl spojit zemské desky brněnské se zemskými deskami olomouckými a toto celé přenést do Brna. Také chtěl, aby u zemského soudu byl jen jeden komorník a jen jeden sudí. Z těchto jeho přání se uskutečnilo jen to, že u zemského soudu zasedal jen jeden sudí a jen jeden komorník. Takže byl jen jeden sudí a jen jeden komorník, proto zemský soud zasedal střídavě v Brně a v Olomouci.
Přes tyto okolnosti byla nadále Olomouc českými králi uváděna v oficiálních dokumentech jako hlavní moravské město. Byla sídlem moravského (olomouckého) biskupa a od roku 1573 i jediné moravské university.

Po nástupu Habsburků, z důvodu jejich vazeb se zeměmi rakouskými a uherskými vzrůstá význam Brna, díky jeho poloze.

 

Doba třicetileté války rozhodla o primátu města Brna

K vyřešení otázky hlavního města Moravy přispěly až válečné události na sklonku třicetileté války. Klíčový moment na prahu tohoto vývoje představuje založení královského tribunálu
v Brně roku 1636. Šlo o byrokratický, centralistický úřad s celomoravskou finanční i soudní pravomocí.
Císař Ferdinand III . 5. listopadu 1641 ustanovil, že zemský soud bude sídlit v Brně v zemské soudnici (dnešní budova nové radnice), spojil zemské desky brněnské a olomoucké a umístil je do Brna. Tajným radou Císaře Ferdinanda III . byl Magnis, držitel panství Strážnice. V Magnisově dobrozdání jsou ve prospěch Brna uvedeny tyto argumenty:

1. Pro Brno hovoří okolnost, že je přirozeným centrem země, do kterého má každý stejně daleko. Úřadování se tímto způsobem stane lacinější a pohodlnější.

2. Brno je v blízkosti císařského dvora na rozdíl od Olomouce, proto je místem, z něhož
mohou být pohodlněji vyřizovány všechny úřední příkazy, dekrety, exekuce a nařízení ve
spolupráci s tribunálem a jeho expedicemi.

3. Brno má též pěkně vystavený a bezpečně zajištěný Zemský dům v němž se nachází archív
a uchovávají se v něm také zemská akta.

4. Brno má též daleko příjemnější a zdravější temperaturu než z Olomouce. V okolí je také
rybníků, říčních vod a jiných životních nezbytností.

5. Též poštovní spojení je z Brna do Prahy pohodlnější než Olomouc , protože z něj vedou
do Prahy pohodlnější cesty, opatřené též hustší sítí poštovních přípřežních stanic.

6. Soustředění všech zemských úřadů do Brna přispěje i k dalšímu rozvoji brněnského
obchodu a k rozmachu brněnského měšťanstva, aniž by to bylo na škodu Olomouci.

7. pro Brno hovoří nakonec i to, že bylo císařem již v roce 1636 vybráno za sídlo
královského tribunálu.

Dále Magnis upozorňuje, že všichni nejvyšší zemští úředníci mají své domy v Brně a ne v Olomouci.
Při vpádu švédského vojska se pokusil Magnis chytře zachránit svůj statek tím, že ho prodal fingovaně polskému králi. Švédové nechali jeho majetek sice na pokoji , ale ztratil tím přízeň císaře, byl pak obviněn císařem z vlastizrady. Přízeň císaře je vrtkavá a tak Magnis raději prchnul do Polska.

Olomouc se Švédům vzdala zatímco Brno statečně odolalo jako jediné město na Moravě. Tím přispělo k tomu, že švédská armáda nemohla zaútočit na Vídeň. Toto také dalo Habsburkům možnost uzavřít mír. Olomouc těžce doplatila na to, že se tak beze všeho vzdala.

Marný boj Olomouce o zachování titulu

 

Olomouc se nemínila smířit s tím, že se přízeň Císaře Ferdinanda III. obrátila na stranu Brna a podávala císaři různé petice aby navrátil nejvyšší zemské úřady do Olomouce. Požadavky těchto petic však byly zamítnuty.
Olomouc se však nenechala odradit tímto neúspěchem a podala k císaři 1. pamětní spis tak tkz. Lydius lapis (Lydijský kámen). Uvádí se v něm mimo jiné, že Olomouc je pokládána za hlavní město Moravy nejen obyvateli Moravy, ale i cizinci. Olomouc je sídlem biskupa a jediné moravské univerzity, a proto je nutné, aby bylo sídlem nejvyšších zemských úřadů. Tak se zlepší spolupráce mezi světskými a duchovními úřady. Olomouc je výstavnější a leží spíše ve středu Moravy než Brno.
Téměř všechny argumenty na tomto listě však Brnem byly popírány. Autor Brněnské repliky popírá, že by Olomouc někdy byla prohlášena hlavním městem Moravy, neboť se nemůže vykázat žádným privilegiem, jímž by jí byla podobná hodnost udělena. I kdyby však Olomouc podobné privilegium měla, tak ho ztratila, když se beze všeho vzdala Švédům. Soustředění světských a duchovních úřadů na jednom místě není nutné, jak ukazuje praxe jinde ve světě. Olomouc také nemá žádné právo chtít vrátit tribunál, protože ten byl přece císařem v době svého vzniku umístěn do Brna. Kromě toho Brno mělo vždy vlastní městské právo, ale Olomouc se řídila právem saským tedy cizím.

Vídeňská vláda mlčela, ale bylo téměř jasné, že se přiklání na stranu Brna. Královský tribunál i se zemskými deskami byl přestěhován do Litovle u Olomouce, ale jen proto, že v Brně vypuknul mor. Po pominutí morové epidemie se královský tribunál i zemské desky přestěhovaly zpět do Brna.
Císař Olomouci vyšel vstříc jen v tom, že mu povolil užívat titul hlavního města markrabství. Brněnská rada ale tuto výsadu Olomouce často porušovala a užívala titulu vesele dál. Následovaly další spisy a repliky. Ještě císařovna Marie Terezie výslovně přiznává titul hlavního města Moravy Olomouci. Její nástupce císař Josef II. však učinil dne 4. dubna 1782 hlavním městem Moravy Brno.
Brno už tento titul až do roku1949, kdy byla moravskoslezská země zrušena, nikdy neztratilo. Takto skončil ten táhlý mnohdy až malicherný spor Brna s Olomoucí o titul hlavního města Moravského markrabství.

 

Zpracoval:

Seznam použité literatury je uveden v příloze

 

 

Příloha:

Seznam použité literatury:

P. Balcárek / Brno versus Olomouc / Pod Špilberkem proti Švédům

F. Čapka, K Santlerová / Procházka Brnem (stručný průvodce po památkách města)

C. Hálová-Jahodová / Brno – dílo přírody člověka a dějin

Hodnocení referátu Brno vs. Olomouc aneb o titul hlavního města Moravy

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  28. prosinec 2012
  2 564×
  1370 slov

Podobné studijní materiály

Komentáře k referátu Brno vs. Olomouc aneb o titul hlavního města Moravy

Patrik
Nesmysly, Brno samo nemá centrum, jen dlouhou ulici, co se centrem nazývá... Nevím, co by mohla nabídnout a co by Olomouc neměla už dávno. Budovy? Úřady? Společenské a kulturní vyžití? Soudnictví? Universitu, osobnosti, duchovní centrum? Slavné sportovní kluby? Dálniční a železniční významné uzly? Nechápu... V kontextu Evropy je Brno bohužel jen malým městem. Oněch 360 000 obyvatel je tak směšně málo, že to samo o sobě nemůže rozhodovat o tom, které ze dvou zmíněných měst by mohlo znovu být tzv. Hlavním městem Moravy, je- li to vůbec třeba. Já jsem z historického hlediska pro Olomouc. Má rozhodně lepší polohu a se svými 120 000 obyvateli... proč ne, na naše poměry to bohatě stačí. Olomouc je páté největší město ČR a Brno rozhodně nemá takové tradice v žádné oblasti v historii, které by jej provázely do současnosti, jako je tomu u města Olomouce. Nezdá se mi ani to, že by současnost obou měst byla natolik rozdílná a pro Brno rozhodující, že by to kohokoli vedlo k tomu, aby jen uvažoval o nějaké prohlášení Brna hlavním městem. Že ovšem kvete jakýsi brněnský patriotismus a řekl bych také "ubrečenost" vůči Praze, je nasnadě. Pokud si Brˇbnané touží tuto známou pražskou bolístku léčit na svých moravských krajanech, je to spíš smutné.