Čechy ve 20. a 30. letech, 2. Československá republika

ČSR v letech 1921 – 1929
V tomto období docházelo k postupné stabilizaci hospodářské situace a návratu alespoň na předválečnou úroveň. Čechy byly totiž ještě za Rakouska – Uherska nejvyspělejší částí Předlitavska i celé monarchie. Hospodářství bylo zaměřeno převážně na export, takže po vzniku ČSR si musel český výrobce hledat nové trhy. Slovensko bylo oproti tomu agrární zemí, která nutně potřebovala projít procesem industrializace. Navíc jeho zemědělství bylo za českým opožděno asi o padesát let. Nejvýznamnějšími českými podnikateli období první republiky se stali ředitel Živnobanky Preiss a zlínský obuvník Baťa. Baťovy podniky prosperovaly hlavně díky intenzitě práce a kázni pracovníků založené na vyšších platech.

Politický systém
KSČ byla v tomto období stále v opozici, i když se opírala o silnou dělnickou voličskou základnu. Německé strany se již postupně smířily s formováním ČSR a v roce 1926 dokonce vstoupily i do vlády. Rozhodující vliv na politické dění měla vládní koalice a spolu s ní bankovně ekonomické centrály a Hrad – mocenská skupina kolem prezidenta Masaryka. Vládní koalice – vznikaly proto, že u nás fungovalo nejméně 14 politických stran a utváření těchto uskupení bylo nezbytně nutné. Politická rozhodnutí v této době činili převážně vůdcové koaličních politických stran. Bankovně ekonomické centrály – tvořily velké banky a svaz průmyslníků. Účastnily se rozhodování o všech otázkách vnitřní i zahraniční politiky. V letech 1926 – 1929 se u nás vlády ujala tzv. panská koalice v čele s předsedou agrárníků Antonínem Švehlou. Agrární strana se po rozkolu sociální demokracie stala totiž stranou nejsilnější. V této době byl vydán zákon o zemském zřízení. Ten v ČSR zřídily 4 země, což mělo předejít německé snaze utvoření správních celků s německou většinou. Vliv KSČ během 20. let postupně klesal a tak došlo uvnitř strany k určitým reorganizačním krokům. Strana začala spolupracovat s ostatními socialistickými stranami a do jejího čela se postavil Bohumil Jílek. Ve straně vznikla, podobně jako dříve v soc. dem., levá opozice pod vedením Klementa Gottwalda. Dalšími zastánci této levé politiky se stali Jan Šverma, Rudolf Slánský a Josef Gutman. Tato levá opozice se na pátém sjezdu strany v roce 1929 postarala o manipulaci usnesení, čímž dosáhla na sjezdu většiny a generálním tajemníkem KSČ se stal K. Gottwald. Strana se přihlásila k programu bolševizace politické scény a postupnému převzetí moci pomocí třídního boje. Počet členů KSČ po těchto událostech značně klesl.

Hospodářská krize v ČSR
Světová krize: viz. maturitní otázka č. 16.
V říjnu 1929 proběhly volby, které ukončily hegemonii panské koalice. V průběhu hospodářské krize, která ČSR zasáhla trochu se zpožděním, klesla průmyslová výroba o 40% a nezaměstnanost dělníků dosáhla asi 31%. Proběhly masové bankroty drobných podnikatelů a o 71% klesl objem zahraničního obchodu. V letech 1929 – 1933 stála v čele státu vláda široké koalice s ministerským předsedou Udržalem. Ta se snažila dílčími dotacemi zmírnit dopad krize na české prostředí, ale nedařilo se. Krize využili samozřejmě komunisté, kteří pomocí své agitace a organizování pol. bouří a demonstrací získávali na popularitě (1932 – Mostecká stávka). Od roku 1933 byli představitelé KSČ potlačováni a odcházeli do Moskvy. V pohraničí rostla pro ještě větší bídu podpora fašistických stran. I Hlinkova l´udová strana na Slovensku postupně inklinovala k fašismu. V roce 1929 byl jeden z hlavních představitelů této strany V. Tuka uvězněn za zradu. Začaly vznikat i české fašistické strany, do jejichž čela se postavil muž jménem Radola Gajda. Tyto strany se neúspěšně v roce 1933 pokusily o přepadení brněnských kasáren. Fašistické nebezpečí bylo ze stany hitlerovského Německa patrné již od Hitlerova nástupu do funkce říšského kancléře.
Toto nebezpečí ještě zesílilo poté, co se Hitlerovi podařilo rozložit francouzský spojenecký systém, do kterého jsme patřili i my, tím, že podepsal s Polskem v únoru 1934 pakt o neútočení. Velmi specifický byl přístup VB, která, zaměstnaná problémy Britského společenství národů, zvolila v Evropě taktiku usmiřování (appeasementu) Německa, kterému bylo Československo překážkou v zatím tajně vyhlašovaném cíli – dobytí Životního prostoru (Lebensraum) na východě. V roce 1934 opustila na protest proti devalvaci koruny Národní demokracie vládní koalici a do další vlády již nevstoupila. Začala se sbližovat s fašisticky orientovanou Stříbrného Národní ligou a ještě spolu s Národní frontou vytvořila před parlamentními volbami v roce 1935 Národní sjednocení. To v následujících volbách ale nijak výrazněji neuspělo. Největší zisk z německých stran u nás získala ve volbách Sudetoněmecká strana (SDP). Tento název přijala Henleinova Sudetoněmecká vlastenecká fronta, která se po svém založení v roce 1933 zpočátku prezentovala jako nadstranické hnutí sjednocující všechny sud. Němce. K tomuto hnutí se ve volbách přihlásily 2/3 něm. obyv. v Čechách. Po volbách došlo i ke změně na postu premiéra. Tím se stal slovenský agrárník Milan Hodža. V ten moment abdikoval ve svých 85 letech prezident Masaryk a jako svého nástupce doporučil E. Beneše. Ten jako jediný kandidát prezidentské volby vyhrál a stal se druhým prezidentem ČSR.
Mnichov: viz. mat. otázka č. 17.

Období druhé republiky.
Na Slovensku byl v této době vytvořen autoritativní režim pod taktovkou l´udové strany. Slovensko sice získalo autonomii, ale bylo plně pod přímým vlivem Německa, bylo jakýmsi jeho satelitem. V Čechách došlo k totální likvidaci zbylých demokratických principů. Všechny politické strany se spojily v jedinou, stranu Národní sjednocení. Sociální demokraté a komunisté byli zakázáni. Předsedou vlády se stal Rudolf Beran.
Německu byly činěny neustálé ústupky a již se jen vlastně čekalo, až dojde k připojení celé ČSR k této říši. Dne 14. 3. 1939 si pozval Hitler do Berlína dva politiky. Jedním byl slovenský vůdce Josef Tiso, kterému byla slíbena slovenská samostatnost za slovenskou podporu německé politiky. Tím druhým byl československý prezident Emil Hácha, kterému bylo oznámeno to, co může čekat hned druhý den ráno. 15. 3. 1939 obsadila nacistická armáda zbytek ČSR. Byl vytvořen Protektorát Čechy a Morava, který měl být v budoucnu považován za jednu z německých kolonií. Nutno podotknout, že tímto krokem porušila německá strana dokonce i samotnou neplatnou Mnichovskou dohodu. Ostatní mocnosti: VB pouze formálně protestovala, SSSR také vyjádřil svůj nesouhlas, ale to bylo vše. Německá říšská banka rozhodla přes noc o devalvaci československé koruny z kurzu 1:4,2 na kurz 1:10 vůči německé marce.

Hodnocení referátu Čechy ve 20. a 30. letech, 2. Československá republika

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  28. prosinec 2012
  3 227×
  987 slov

Komentáře k referátu Čechy ve 20. a 30. letech, 2. Československá republika