Chetité

- ve Starém zákoně „lid Hetejský“ nebo „synové Het“

- hebrejský originál: Hittim

- podrobnější rozbor informací z Bible Chetité bydleli S od země Kanaán (území dnešního Izraele a Jordánska)

- samotná Bible by jako důkaz existence Chetitů nestačila - ztotožnění „synů Hettových“ s říší Hatti (Egypťané) či Chatti (Asyřané a Babyloňané)

- pro Egypt znamenali Chetité nebezpečnou konkurenční mocnost

- oxford. Profesor Archibald Henry Sayce – r. 1880 vystupuje s teorií Chetitského národa, veřejnost mu nevěří, přitom hl. město chet. Říše bylo už vlastně dávno objeveno – r. 1834 fr. cestovatel a sběratel starožitností Charles Felix Marie Texier – centr. Turecko, hledal řím. památky; ve vesnici Boghazköy ho domorodci upozornili na „yazilikaya“=popsaná skála, než se k ní vydal, vystoupil na pahorek u vesnice a spatřil obrovské ruiny – bílé kamenné linie se protínaly s geometrickou pravidelností a naznačovaly půdorys dávno zaniklého města s rozlehlými budovami, kolem kdysi výstavné metropole se táhly zbytky hradeb, pod nimi pozůstatky dalšího opevnění a uprostřed všech těch trosek pak spatřil velký obdélník s pozůstatky sloupů

- město bylo tak rozlehlé, že si Texier napsal do svého deníku: „Město jako Athény v době největšího rozkvětu“

- následující den ho průvodce zavedl k oné zmiňované popsané skále do skály vytesaný reliéf celého procesí mužů, snad válečníků nebo kněží, dvě postavy měly dokonce křídla jako andělé a kolem nich byly znaky ne nepodobné egypt. Hieroglyfům

- Texier se původně domníval, že objevil řím. město Tavium, jenže hierog. nápisy i samotný reliéf rozhodně nesvědčili pro starořím. památku; svůj objev vylíčil v trojsvazkovém díle Popis Malé Asie navíc doplněném četnými ilustracemi, jeho kniha však v r. 1849 zapadla zcela bez odezvy (ostatně v té době zapadly i jiné knížky s významem pro lidstvo přímo osudovým jako například Marxův a Engelsův Komunistický manifest)

- Texiérův objev byl přitom z archeol. hlediska minim. stejně tak význam. jako Layardův nález Ninive, Koldeweyovo odkrytí Babyl. věže nebo Schleimannovo vykopání Troje, našel totiž Chattušaš- hl. město chet. říše

- další badatelé přisšli až v r. 1906, vedl je profesor asyrologie berlín. univerzity Hugo Winckler a pracovník Osmanského muzea v Istanbulu Theodor Makridi

- jejich archeol. Expedice vykopala obrovské množství popsaných hliněných tabulek, jejichž definitivní rozluštění proslavilo čes. orientalistu Bedřicha Hrozného

- J hranice tvořilo více než 4000m vysoké horské pásmo Taurus, na S více než 1000km dlouhé Pontské pohoří

- může se zdát nepochopitelné, že se Chetité usídlili v poměrně nehostinné náhorní planině porostlé jen řídkou stepí, v jejich době však byla Malá Asie oblastí s množstvím lesů, dostatkem vodních zdrojů, úrodné zem. půdy a bohatstvím nerost. surovin (měď, stříbro, zlato)

- Chattušaš – Lví brána – plastiky lvů

- podobná i v Mykénách

- směřovala na V (na Z: Královská brána – reliéfy bojovníků; na J: Brána sfing – od této brány vedl až k bráně král. hradu uvnitř města 70m dlouhý tunel, umožňující v případě potřeby obejít vojsko útočícího nepřítele)

- nejvyšší bohové: Bůh počasí (zobrazovaný jako býk) + bohyně Slunce

- Chetité sami se nazývali národem tisíce bohů

bohy se stávali zemřelí králové, svého boha měla každá hora, každý pramen, řeka,…

- chetit. zákonodárství bylo poměrně osvícené – běžné byly peněžité tresty a tresty vězením, ale poměrně málo se používal trest smrti a zákony vůbec neznaly mrzačení odsouzených (+ např. žena po rozvodu dostávala polovinu rodinného majetku)

- nejslavnějším obdobím Chatti byla doba panování velkokrále (jak se tituloval) Šuppiluliumaše I. (1343 – 1320 př.n.l.) – tehdy se země stala vedle Egypta a Babylona třetí velmocí vých. Středomoří, navíc si Šup. Pojistil spojenectví Babylónie sňatkem s jednou z dcer tamního panovníka

- složitější byl vztah s Egyptem, kde tehdy zemřel ve věku pouhých 18 let faraon Tutanchamon, mladá vdova po panovníkovi Anchesenamon se poté obrátila ne chetit. velkokrále se žádostí o jednoho z jeho synů; prin Zannanzu ale po cestě záhadně zahynul (patrně vraždy zinscenovaná egypt. Kancléřem Ajem)

Chatti a Egypt v trvalém váleč. stavu

- čím více se chetit. říše rozšiřovala, tím více byla ohrožována svými sousedy – na S a SV: kmeny Kašků

- na SZ: stát Arzava a poněkud tajemná Achchijavá (snad spojená s řec Achajci)

- na V: Asýrie

- r. 1320 př.n.l. zemřel Šup. na mor a zanechal svým nádledovníkům sice mocný stát, ale také spoustu nepřátel

- konflikt s Egyptem vyústil v r. 1275 př.n.l. v bitvu u kadeše v Sýrii (faraon Ramesse II. a velkokrál Muvatalliši) – boj skončil nerozhodně, ale oba panovníci jej považovali za své velké vítězství

- mezitím napadli Chatti Asyřané a Kaškové (ti dokonce dobyli a zpustošili Chattušaš)

- Chattušiliš III. – mírová smlouva s Babylonií + dohoda o věčném míru s Egyptem – její text na stříbr. deskách se zachoval dodnes jak v egypt., tak v chetit. hieroglyfech a je zřejmě nejstarším dochovaným mírovým dokumentem v dějinách; v praxi nebyl nikdy porušen

Hodnocení referátu Chetité

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  28. prosinec 2012
  3 152×
  751 slov

Komentáře k referátu Chetité

Jan Zúbek
Velice strohé o Bedřichu Hrozném , slavný archeolog a první na světě přečetl chetitské písmo, to je mi trochu líto
Lai
Vynikající článek, nesmírně zajímavý.