Užívání a později i výroba kovů byly ve střední Evropě už dříve, avšak až kolem roku 2000 před naším letopočtem se měď začala slévat s cínem. Drobné kovové předměty se u nás objevily už na rozhraní neolitu a eneolitu, avšak zvládnutí výrobní techniky a výroba nejen bronzových ozdob, ale už i zbraní a nástrojů dovoluje od počátku druhého tisíciletí před naším letopočtem mluvit o takzvané době bronzové, kterou archeologie dělí ještě na starší, střední, mladší a pozdní.
Teprve ve střední, a zejména v mladší době bronzové se výroba kovů stává obecnou a běžnou, která vede k oddělení řemeslné výroby od zemědělství. Specializace výrobců a možnost hromadění majetku vede k dalšímu prohlubování rozdílů v prvobytně pospolné společnosti. O tom svědčí například bohaté hrobky, patřící snad rodovým náčelníkům. Ty se objevují hlavně ve starší době kamenné.
V tu dobu se na našem uzemí objevuje takzvaná ÚNĚTICKÁ KULTURA, která byla neobyčejně významná. Poprvé a naposled se zejména střední Čechy staly jakýmsi kulturním centrem pro celou střední Evropu – odtud se tvůrčí podněty šířily dál. Název připomíná naleziště Únětice u Roztok nedaleko Prahy, kde bylo prozkoumáno velké pohřebiště anonymního a vyspělého lidu. Keramika byla střídmě zdobená, přitom však perfektně vypracovaná. Významnými znaky této kultury byla rozvinutá místní těžby rud a zpracování bronzu, vyspělé orné zemědělství a přísná organizace společnosti.
28. prosinec 2012
4 268×
214 slov
