V 19. století přichází obrat k lepšímu od předchůdců. Tón udává Francie. Propaguje se sport (tenis, kolo, procházky), pravidelná hygiena, koupele a krátké vlasy. Líčidla se používají velice málo (jen zdravíčka a přepudrování nosu, aby se neleskl). Rtěnka se stala vulgární záležitostí. Klade se důraz na čistotu a cudnost. Těžké parfémy se nepoužívají, vítanou novinkou se stává lehká kolínská voda, která se i dnes vyrábí podle původních receptur.
Romantismus, plný fantazie, návratů k přírodě i historii vtiskl svůj charakter především dámskému oděvu. Ženy jsou vždy ochotné vpustit do svého šatníku novou módu, proto i tentokrát podléhá jejich oděv módním změnám daleko více než u mužů. Především se změnil celkový módní styl. Přirozeně ženský styl zdůrazňuje sukně. Ta byla nejdříve rozšířená jen mírně, později dostává podobu kužele množstvím spodniček, které vyztužují lehkou látku oblíbených květinových nebo kostkovaných vzorů. Ženskost podtrhuje i upnutý živůtek, jehož dekolt odhaluje i části ramen. Úzký, téměř vosí pás vyžaduje korzet. I když ne tak těsný a mohutný, jako byl v rokoku nebo později na konci 19.století. Přesto se ženy opět dobrovolně vrátily k nezdravému šněrování, které předcházející móda tak rezolutně zavrhla. Dojem útlého pasu opticky zvětšovaly široké rukávy. Ty dosahovaly opravdu úctyhodné šíře a nejrůznějších tvarů. Byly v ramennou nízko nasazené, bohatě řasené a zdobené. Byly tak bohaté, že jejich tvary musely udržovat všité kostice a různé výztuhy. Široké límce lemují dekolty a kryjí rukávy. Široké rukávy vyloučily ze šatníku kabát. V ramennou rozšířený oděv s úzkým pasem a širokou sukní vytváří typický styl romantické doby. Za chladných dnů si přes šaty přehodily šátek či šálu nebo ho jen tak přeložily přes ruku.
V zimě sloužily plášťové šaty ze silných vlněných látek, upnuté až ke krku. Přes ně se oblékaly široké pláštěnky bez rukávů, tzv.mantily. Jejich okraje zdobili bohaté výšivky, v zimě kožešinové lemy.
S mohutnými sukněmi kontrastují křehké boty. Zhotovují se z kůže, ale i z hedvábí. Jako letní obuv měšťanských dívek se používaly špičaté střevíčky bez podpatku připevněné k noze zkříženými stužkami. V zimě se nosily šněrovací boty ke kotníkům a používají se punčochy. Nejčastěji bílé, ale objevují se i v pastelových barvách. Krinolína (jako sukně vyztužená řadou ocelových obručí) se objevuje jako hit v polovině 19. Století. Sukně byly stále mohutnější. Jejich rostoucí objem už jen stěží udržovaly škrobené spodničky zesílené žíněmi. Na obruče krinolína spotřebovala tolik drátu, že by se jím dala třináctkrát omotat zeměkoule po polednících.
Objektem častých změn se stala sukně, která se po krinolíně přeměnila v turnýru ("honzík"), což bylo vyztužování a mohutné řasení sukně vzadu.
Klobouky byly důležitou součástí 19. století. Zdobily se peřím, stuhami, umělým ovocem, květinami...atd. Na účesy se dával také velký zřetel. Byly to účesy velice složité, připomínající výzdobu krinolín. Pomocí falešných příčesků, ozdobných hřebínků, stuh a květin vytvářely dámy na hlavách fantastické kompozice z pevně utažených vlasů a volně spadajících lokýnek s vpletenými ozdobami. Někdy se na tyto účesy dávaly právě zmíněné klobouky.
Letní vycházkový oděv doplňuje látkový či krajkový slunečníček. V zimě se zase používaly šály a šátky s bohatými třásněmi nebo s krajkovým lemováním. V módě byly zvláště čtvercové šátky.
Hodně se používaly rukavičky. Na vycházkách, ve společnosti, natož ve společnosti tak významné, jako byla plesová. Rukavičky byly většinou bílé z hedvábí. Na ples se nosily i vějíře, zavěšené na šňůrce se třapečky. K večerním šatům se přidávaly šperky. Ať už zlato nebo drahé kamení.
Oděv mužů se od minulé doby příliš nezměnil. Frakový kabát zůstává i v době romantismu nejrozšířenějším vycházkovým i společenským oděvem. Má nejrůznější barvy, podobné barvám květin. Oblečení mužů bylo daleko pestřejší, než je dnes. Barevný frak doplňovaly kalhoty jiné barvy. Byly dlouhé,úzké, vpředu nad botou obloukovitě vystřižené, aby se neřasily. K fraku se ještě používaly pestře květované a kostkované vesty z hedvábí či saténu. Taky košile se stojacím límcem se nosily. Kravata z poloviny 19. Století se však k těm dnešním příliš nepodobala. Její vázání bylo totiž neobyčejně složité. Právě v této době vzniklo několik příruček, jak kravatu správně vázat. Vznikalo mnoho způsobů, jak kravatu vázat. V kravatě se měla zrcadlit mužova osobnost. V zimě si muži oblékali vypasovaný kabát tzv. redingot, nebo je zahaloval dlouhý plášť tzv. carrick, zdobený několika límci. Dobře oblečeným mužům nesměl chybět cylindr. Cylindr mohl být i barevný, ale zejména oblíbený byl světle šedý.
K vycházkovému oděvu mužů patřila tzv. “špacírka“, což byla lehká hůlka.
Nejen ženy dělaly experimenty s vlasy, ale i muži. Těm naopak rámovaly tvář dlouhé licousy, nad vyholenou bradou si někteří pěstovali knír, jak to někteří dělají dodnes. Vlasy se uměle zvlňovaly.
Skoro ani jeden oblek na jakýkoliv sport se nepodobá dnešnímu. Například se koupalo v sukních. Hráči kriketu hráli v bílých košilích, dlouhých kalhotách se šlemi a v cylindru. Fotbal se hrál v dlouhých kalhotách a když se konečně prosadily šortky, byly ke kolenům. Tenis hrály ženy v dlouhých sukních někdy dokonce i s "honzíkem“. Cyklisti měli přes lopatky vystřižená trika, plavky a punčochy sotva nad kotníky. Ženy měli lovecký klobouk tyrolský, jezdecké kalhoty na které se pojily punčochy. Nejenom tyto, ale i spousta dalších sportů mělo neobvyklé oblečení, které se jen zdánlivě podobá dnešní době.
28. prosinec 2012
23 435×
860 slov
danke
thank you
Děkuji moc. :* :))