Pražská domovní znamení

anotace:
Práce se zabývá domovními znameními. Vychází z původního významu domovních znamení v historii staré Prahy, ale i středověkých měst obecně. Snaží se vysvětlit význam domovních znamení na pozadí vývoje architektury, cechovního shromažďování, vývoje kultury, náboženství a filosofie, jakož i oblibu znamení v závislosti na prosté dobové oblibě. K jednotlivým prvkům se snaží vždy nalézt konkrétní příklad a zároveň popisuje a jednoduchým způsobem pojednává i o vývoji některých konkrétních znamení a domů, na kterých byla znamení umístěna.

úvod:
Téma ”Pražská domovní znamení” jsem si vybral proto, že si myslím, že by každý měl znát historii svého rodiště. Toto téma je mi blízké nejen proto, že mým rodištěm je právě Praha, ale také proto, že bych se v budoucnosti chtěl architekturou zabývat. Pražská domovní znamení jsou malebná, mají vlastní kouzlo, a v době svého vzniku měla také svůj praktický význam.

Pojednání o domovních znameních:
Co náleží mezi domovní znamení?
Umělecké dílo, ať už obraz či plastika, umístěné zvenčí na domě, nejčastěji nad vchodem, někdy pouze dřevěný nebo kovový umělecky upravený vývěsní štít - takto vypadá poutač na živnost majitele domu. Tato charakteristika ovšem nestačí, protože malůvku či sochu může mít na ozdobu každý dům, a proto každou ozdobu na domech ještě nepovažujeme za domovní znamení. Takováto ozdoba se může znamením stát teprve tehdy, když dům s takovým znamením přečkal nějakou dobu. Domovní znamení svědčí o době a proměnách životních způsobů Pražanů. Domovní znamení náleží tedy k uměleckým dílům a řemeslným kusům, které zcela účelně sloužily v každodenním životě, i když jejich symbolika často tajila hluboký smysl. Za domovní znamení považujeme, z obrazů, plastik, reliéfů a hesel na pražských fasádách, jen ty, co domu dávaly živnost a jméno.

Zdobení a zdobiči domovních znamení
Některá domovní znamení byla zdobena zlatem - pozlacenými reliéfy se spoustou ozdob, ovšem jsou i taková domovní znamení, která jsou zdobena velmi prostě. Nejčastějšími používanými znameními jsou ta, která jsou vytvořena přímo na fasádě domu. Těmto znamením dávali ráz umělci na přání majitele domu, někdy ovšem o námětu rozhodl úředník města. Buď se námět ujal a vžil, nebo ho veřejnost přecházela bez povšimnutí. Potom neopravované zaniklo nebo zůstalo na fasádě jen na ozdobu. V době nedávno minulé se v některých případech bohužel stalo, že dům patřil někomu, kdo neměl patřičné finance na jeho zrenovování, dům zchátral, později byl pro bezpečnost raději zdemolován a patřičné domovní znamení putovalo do ústraní muzea. Před rokem 1400 písemné prameny zmiňují celkem 16 znamení ze Starého Města. Byly na nich: čáp, hvězda, dítka, jednorožec, jelen, klobouk, tři králové, lev, lilie, podkova, proroci, dvakrát rak, růže, trubka a věž. Z Nového Města víme o dvou znameních, o kamenné hlavě ( zvané zlatá ) a o koníkovi. Na Malé Straně jsou známa tři nejstarší znamení: medvěda, žernovy a kopáče.

Malovat znamení na domy bylo už v 80. letech 14. století živností oblíbenou natolik, že o ni povstala i konkurenční roztržka profesí v pražském cechu malířů a štítařů mezi malíři chrámové tvorby a štítaři zaměřenými na světský žánr. Spravedlivý král a císař Karel IV. oběma poctivým povoláním úkoly proto rozdělil. Štítaře povolal pro malování štítů a malíře pro prosté lakování, ale protože ti často neměli dostatek zakázek, pletli se přesto do řemesla štítařům. Problém vyřešil až Karlův syn Václav IV. tím, že v roce 1392 rozhodl ve prospěch štítařů. Lidé si totiž nechávali dělat štíty především od štítařů, kteří ozdobě dávali více materiálu a pečlivosti.

Vedle plastik visely na domech i deskové obrazy, pokud figury nebyly malovány přímo do omítky štítů patricijských rezidencí. Původní funkce domovních znamení trvala nadále a snad právě i pro zvláštní zálibu husitské veřejnosti v umění zobrazování, se později interiéry i fasády pokryly obrazy a symboly, které přímo provokativně dávaly najevo ideové a kulturní představy konkrétního majitele, měšťana nebo aristokrata.

Počátek vzniku domovních znamení
V písemných pramenech počínají první zmínky o domovních znameních pražských kolem poloviny 14. století, první doložené domovní znamení vůbec, bylo uděleno domu U věže v roce 1353. Lze tedy soudit, že domovní štíty byly nejprve ( ve 14. století ) soukromou zvyklostí a později módou, kdežto v 15. století jich bylo úředně užíváno jako pomůcky k označování totožnosti stavení.

Zvyk rozlišovat domy znamením je starý již téměř jako samo město s množstvím ulic a domů, navzájem tak podobných, že se v nich orientační pomůcka stala nezbytností. Tyto pomůcky se začaly používat už více než před 2000 lety. Již staří egyptští faraónové si nechávali na své pyramidy tesat znaky označující jejich stav, ale také služby, které panovník nabízel. Svědčí o tom nález archeologů z 1877 v Gize, na území Dolního Egypta. Kamenný reliéf měl upozorňovat ve 3. století před n. l. chodce na mimořádnou schopnost majitele - vykládat sny.

V časech evropského středověku přivedla rytířská kultura na svět heraldiku s malovaným znamením štítu. Jako vlastnická značka se znamení objevila i na hradních průčelích, kaplích a jiných stavbách. Stejným způsobem si označovala svůj majetek i církev.

Některé domy ve staré Praze neměly natolik přívětivý vzhled nato, aby na ně majitel umístil domovní znamení. Vznik domovních štítů svědčí také o tom, jak se ve středověku rozvíjela architektura pražských domů.

Viditelná označení domů, zavěšením nápadného štítu, pomohla tomu, aby se návštěvníci lépe orientovali v husté zástavbě dlouhých řad domů, a proto se ujímala velmi rychle. Písemně je doloženo, že Pražané označovali nejprve domy po venkovském způsobu, jmény držitelů, a umístěním domu vůči sousedním stavbám v ulici, jak to ostatně uváděly i úřady. Barevnost nemusela být vždy následkem náhody - v 15. století značil např. kat žlutou barvou dům, který byl spjat se zločinem. První individuální viditelné označení symboly na štítech dostaly v Praze v polovině 14. století výstavné patricijské domy obchodního centra. Domovní štíty se nacházeli nejčastěji na tržištích, náměstích a na domech spjatých s obchodem. Majitel domu, který měl ve štítě symbol práva várečného, mohl ve svém příbytku podnikat a domovní znamení mu zároveň dělalo reklamu k jeho živnosti.

Ve zlatých časech středověkých měst měly znamení na domech kupci, krčmáři a kupci, jejichž řemeslo mělo dno alespoň pozlacené. Je skoro jisté, že každý dům, který se nacházel ve staré Praze a jeho cena v druhé polovině 14. století přesáhla sto kop grošů českých, byl označován domovním znamením. Takovýchto domů se na Starém Městě Pražském nacházelo 13 % a na Novém Městě pouze 4 %.

Co určovala domovní znamení.
V časech, když si erby jako výsadu ponechávala šlechta a navíc se nepoužívala příjmení, nýbrž pouze rodná křestní jména, domovní znamení označovala stejně jako dům i svého majitele. Měšťanům, kteří si potrpěly na reprezentaci úměrnou jejich majetku, který nejednou převyšoval i majetek mnohého šlechtice, domovní znamení úplně nahradilo šlechtický erb. Měšťané se s ním tak spojili, že si ho při stěhování přenesli s sebou. Stejně jako dříve se lidé pomocí domovních znamení orientovali, tak i dnes mají svou orientační funkci.

Nejčastější náměty domovních znamení
Námět domovních znamení určoval buď sám majitel nebo městský úředník. Nejčastější náměty domovních znamení pocházely z živočišné říše, ať už přirozené nebo heraldické. Náměty domovních znamení z živočišné říše pochází z období gotiky až renesance. V tomto období si majitelé domů nebo úřad nechávali dělat domovní znamení s heraldickými bytostmi a v období klasicismu se více začali objevovat s přirozenými bytostmi. V této skupině bytostí můžeme najít zvěř, od blechy ( která asi nebyla znamení, ale dům z 15. století nejspíše nazvali U blech z náležitě reálné příčiny ), až po lva či lesní vysokou zvěř. Nejméně se na domovních znameních vyskytoval hmyz.

Obvykle bylo na domovním znamení jen jedno zvíře, ale jsou i případy, že ve znamení bylo více exemplářů téhož druhu. Například se tak stalo: U šesti zlatých beránků, U dvou bílých lvů, U třech divokých kachen. Důvod není znám, ale nejspíše rozhodovalo přání objednatele nebo mystika čísel. V případě, že byli zobrazeni dva holubi nebo dvě hrdličky, znamenalo to nerozlučitelnou lásku.

Námětem domovních znamení velmi často bývaly i různé příšery z mořských hlubin. Velrybu dříve považovali za rybu, a tak byla dosti oblíbená a častá. Ještě v 18. století na pražské štíty přibyly dvě exotické velryby. Z domácích obojživelníků a plazů byl nejoblíbenější rak ( U zeleného raka v Nerudově ulici ), dále žába ( U zelené žáby - v ulici U radnice ) a had ( U zlatého hada v Karlově ulici ). Na přelomu 16. a 17. století přibývá ryb, což je možná i důsledek rozvoje českého rybníkářství. Nejčastějšími zástupci domácích ryb jsou především kapři ( U zlatého kapra v dnešní Kaprově ulici ), štiky ( U modré štiky v Karlově ulici ) a okoun ( U zlatého okouna ).

Dalšími oblíbenými bytostmi byli ptáci a jiní opeřenci. Když se všichni opeřenci sečtou, tak nám vyjde, že na 132 domech je zobrazeno 26 druhů ptáků. Nejoblíbenějšími byli kohout ( U černého kohouta v Rytířské ulici ), pštros ( U zlatého pštrose ), čáp ( U zeleného čápu ), páv ( U černého pávu ), labuť ( U zlaté labutě ), holub ( U bílého holuba ) a husa ( U modré husy ).

Kromě opeřenců a mořských živočichů, byli na domovních štítech viděni i savci. Savců bylo podle druhu na Starém Městě stejně jako ptáků, jenomže na více domech. Lvů se tu pro všechny věky vystřídalo 29, medvědů v 15. a 16. století 9. Třetí v pořadí jsou jeleni, berani, vlci, koně a jednorožci. V poslední čtvrtině 16. století nahradila liška vlka. Opět v 17. století se velice dobře dařilo beránkům. Z této skupiny zvěře lze soudit, že se tato témata musela brzy vyčerpat a postupně také klesala jejich oblíbenost. Pouze ta zvířata, kterým lidé přisuzovali některé zvlášť ošklivé vlastnosti, na domy nedávali ( např. Myš, netopýr atd. ). Domovní štít zobrazovaly také jen části zvířecích těl - ptačí pera ( U tří per v Týnské ulici ) a koňské oháňky.

Osoby a lidské výtvory v domovních znameních.
Osoby v námětech znamení vytrvaly nejdéle. Řadí se sem - panny, sedláci, bratři, patroni, svatí, dítka, baby, myslivci, zedníci, kominíci, havíři, jezdci, Turek, diví muži, ale také postava smrtky.

V 15. století byly častým námětech vojáci a osoby ozbrojené vůbec. Vyskytovaly se obvykle po třech. Byli to střelci, Uhři, mušketýři, rejtaři, kteří se ale objevili až v 18. století vlivem tereziánských válek.

Lidské výtvory si nechávali na domovní znamení zobrazit, jak už bylo výše řečeno z důvodu reklamy, především řemeslníci a kupci, nebo´t tato znamení upoutávala na jejich cechovní příslušnost. Tak štíty patřily štítařů a malířům, hřeben hřebenářům, kalich zlatníkům, klíč zámečníkům, klobouk kloboučníkům, kolo kolářům a mlynářům, nůžky krejčím, podkova kovářům, preclík pekařům, sekyra truhlářům a pilařům, svíce voskařům, váhy kramářům, žebřík pokrývačům a točenice lazebníkům. Stejně jako všude i zde se ale najdou výjimky - tak například ten, kdo měl ve štítě džbán, vůbec nemusel být octářem, ale jednoduše se možná jmenoval Voctář.

Všechna cechovní znamení musela mít úřední potvrzení. Jak doba plynula, i znamení dostávala nový význam. Tak například klobouk ve znaku původně odkazoval na zbrojíře, ale později na výrobce cylindrů. Dalším příkladem zajímavého využití symbolu ve znaku je i již zmíněná točenice - kus látky, šátku nebo ručníku , smotaný do uzlu, případně i v kruhu, což mělo vyjadřovat jednotu a harmonii. Tento námět byl častým i v době Václava IV., kdy se točenice objevila i jako jedno z častých témat iluminací v iniciálách malované královské Bible.

Dalšími podobnými výtvory v námětech domovních znamení byly i předměty vztahující se k Bibli a její symbolice, neboť vliv křesťanství v této době byl v našich zemích velký. Rovněž tak mystika čísel, která je obsažena v základu mnohých filosofií a která má velkou souvislost s astronomií a astrologií, sehrála při tvorbě znamení, ale i v životě našich předků, velkou roli.

Domovní znamení v pověstech a legendách
Pověsti a legendy tvoří sbírku stejně různorodou obsahem i formou jako znamení, k nimž se vztahují a prozrazují zvláštní lidskou vlastnost, domýšlet příběh i tak, kde naráží na nejasný nebo utajený smysl. Některé příběhy jsou dějově zcela prosté, zato však zaujmou vynalézavostí a hravým vtipem. Příkladem je dům U holubice, ke kterému se vztahuje pověst, že v něm žil starý chovatel holubů, samozřejmě urozený. Ten si prý nechal na domovní znamení zobrazit 14 holubů, aby mu pomohli v jeho těžké nemoci. Zda se tak skutečně stalo, dnes už nikdo neví.

závěr:
Domovní znamení, ač dnes už ztratila svůj původní smysl, zůstávají i nadále krásným doplňkem architektury města. Patří k historii a jsou neodmyslitelnou součástí staré Prahy. Obdivují je jak zástupy turistů z celého světa, tak i my při návštěvě uliček staré Prahy, neboť domovní znamení jsou pro naše město typickou a neodmyslitelnou součástí, která nám připomíná život našich předků, stejně tak, jak jednou v budoucnu bude architektura z naší doby připomínat nás našim potomkům.

Prameny a použitá literatura:
- Petráňová L.: Domovní znamení staré Prahy, SPN 1988
- Štech V.: Pražská domovní znamení, 1965
- Štefánková J.: Procházky Prahou, Albatros 1987

Hodnocení referátu Pražská domovní znamení

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  28. prosinec 2012
  5 631×
  2057 slov

Komentáře k referátu Pražská domovní znamení

kristýýýnka
k čemu se ta domovní znamení používala??? já to nemůžu najít.. :(
sex
to ja dlouhej clanek