První česká královská korunovace

Od první české královské korunovace uplynulo letos v létě už 920 let

V létě roku 1085, přesněji 15. července, se v Praze konala první královská korunovace, po níž vstoupil do našich dějin český panovník Vratislav I. (do té doby český kníže Vratislav II.) Spolu s ním byla korunována i jeho už třetí manželka, polská Svatava. Jak k této významné státnické události u nás tehdy vůbec došlo a jaká byla éra vlády knížete a prvního českého krále Vratislava? V Evropě uznávaného válečníka, diplomata a také státníka.

Úkol zabránit do budoucna sporům o trůn si stanovil český kníže Břetislav I., zvaný také „český Achilles". Jeho manželství vzešlo z romantického únosu německé šlechtičny Jitky ze Svinibrodského kláštera (tolik podobnost s únosem krásné Heleny). Břetislav I. měl s Jitkou několik potomků a nejen proto chtěl stanovit pravidlo nástupnictví na český trůn. Vydal tedy první nástupnický řád, podle něhož knížecí stolek bude obsazovat nejstarší člen rodu, tzv. seniorát. Po úmrtí nestaršího syna se ale vlády ujal druhorozený, jeho bratr Vratislav II. (vládl 1061 - 1092). Čechy si ale jeho vládou rozhodně nepohoršily. Vratislav II. zdědil po otci Břetislavovi nejen statečné srdce, ale i dar neobyčejné politické prozíravosti, byl obratným politikem a diplomatem.

Hned v roce 1061 kníže Vratislav obnovil existenci tzv. moravských údělů, což znamenalo, že každý z těchto knížat měl titul knížete moravského a nárok na český stolec. Zejména proto, aby Vratislav zmenšil moc pražského biskupa Gebharda (Vratislavův ml. bratr, civilním jménem Jaromír), se svolením pražského biskupa Šebíře, oddělil Moravu od biskupství pražského a založil roku 1063 na Moravě nové olomoucké biskupství, které nejenže už svojí existencí zmenšilo moc pražského biskupa ve státě, ale od té doby mělo velký význam zejména pro Moravu. Prvním biskupem olomouckým se stal Jan, benediktinský mnich z kláštera břevnovského.

V tehdejší Evropě, rozdělené z důvodu vleklého sporu papeže Řehoře VII. a císaře Jindřicha IV., se Vratislav přidal na stranu římskoněmeckého císaře Jindřicha IV. a několikrát mu poskytl také pomoc vojenskou a peněžitou, a nezradil ho později ani v dobách jeho největšího ponížení. To když císař Jindřich IV. na znamení své porážky a pokání musel roku 1077 do papežského hradu v severoitalské Canosse (u města Réggio). Odtud je od té doby znám výraz „jít do Canossy" - což znamená největší pokoření, „přilézt ke křížku". Papeži Řehořovi VII. nelze rozhodně upřít zásluhu, že vymanil církev provždy z přímého zasahování státu a prosadil, že platnost budou mít pouze ty koncily, které svolá sám papež. Když se pak karta obrátila na stranu císaře, a Jindřich IV. se mohl vydat na korunovační jízdu do Říma, poskytl český kníže Jindřichovi na 4000 hřiven stříbra a 300 ozbrojenců pro bezpečný přechod Alp a potom při bojích pod hradbami Říma. Tehdy se jich z této výpravy v roce 1084 vrátilo zpět domů pouze devět statečných českých bojovníků!

Za obětavou pomoc, kterou Vratislav prokázal v bojích se Sasy (r. 1075 u Hohenburku) a za službu vůči papežské kurii (zejména v boji o investituru), udělil následujícího roku 1085 císař Jindřich IV. knížeti Vratislavovi na dvorském sjezdu v Mohuči královskou hodnost a současně ho také zbavil povinnosti platit poplatky říši. Vratislav se stal králem českým a polským (Polsko ale bylo zcela mimo dosah císařovi moci z říše). A tak se 15. července roku 1085 konala v Praze na Vyšehradě slavná první královská korunovace s korunovačními slavnostmi. Podle kronikáře Kosmase se při slavné korunovaci objevily také lýkové střevíce bájného Přemysla Oráče a později i jeho mošna. Obé měly připomínat starobylý a prostý původ vládcovského rodu Přemyslovců. Obě památky také dostal roku 1347 při své korunovační cestě z Pražského hradu na Vyšehrad do rukou i Karel IV. Obě připomínky starobylého rodu Přemyslovců ale později zmizely neznámo kam...

Panovník vstoupil do českých dějin jako král Vratislav I. Král si vedl dobře nejen na poli zahraniční politiky, ale také doma. Proti Hradčanům, jež ovládl jeho bratr biskup Gebhard, si vybudoval nové královské sídlo na Vyšehradě, kde založil nový kapitulní chrám. Na bájném Vyšehradě v Praze nechal položit základy k basilice sv. Petra a Pavla. Podle zpráv prý sám panovník nanosil do základů románské stavby až 12 nůší kamene (poznámka mimo - kdyby tak dnešní představitelé šli příkladem ...). Zřídil tak vyšehradskou kapitulu, která nepodléhala pražskému biskupství, ale přímo Římu. Na ostrohu vysoko nad Vltavou za jeho vlády vyrostl královský palác s kaplí sv. Jana, chráněný před nepřáteli hradbami a příkopem s padajícím mostem, také basiliku sv. Vavřince a rotundu sv. Martina. Bohužel, po útocích husitů roku 1420 nezbylo z vyšehradského sídla skoro nic, zachovala se jen původní rotunda sv. Martina. Vyšehradského paláce pak užívali jeho nástupci až do roku 1140. Z období panování prvního českého krále se dochoval do současné doby nádherný rukopis Vyšehradského kodexu, vytvořený zřejmě u příležitosti jeho korunovace. Kodex, který obsahuje výňatky z evangelií a také jedno z nejstarším vyobrazení svatého Václava, je nyní uložen jako významná památka v Národní knihovně v Praze.

Král Vratislav zanechal svým potomkům zemi kvetoucí a bohatou. Zejména za jeho vlády byl obnoven přemyslovský stát v rozsahu, který se pak udržel vlastně až do novověku. Na levém břehu Vltavy zářily stavby Hradčan a na pravém břehu zářily novotou chrámy a palác na Vyšehradě. Jeho nejdůležitějším ziskem státnickým dále bylo uvolnění vztahů k říši a také posílené postavení českých panovníků. To byl nejvýznamnější odkaz prvního českého krále Vratislava, když v roce 1092 nenadále zemřel.

Hodnocení referátu První česká královská korunovace

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  28. prosinec 2012
  2 740×
  873 slov

Komentáře k referátu První česká královská korunovace