Renesance - z francouzského slova renaissance, znamenáv překladu obrození či znovuzrození, tím bylo myšleno znovuzrození antické architektury. Renesance vznikla v Itálii, odkud pochází i většina památek. Nejednalo se zde o prosté kopírování či prachsprosté napodobování, ale odtudium antických a památek a poučení pro vlastní tvorbu stavitelů či architektů. První stavba renesancního stylu pochází z Itálie a postavena byla za doby , kdy Žižka odrazil útok křižáckých vojsk na Vítkově hoře tedy roku 1420. Do českých zemí přichází renesance ještě za rozkvětu pozdní gotiky okolo roku 1492, ale až do roku 1538 ji lze označovat za časnou neboli ranou, následuje přibližně do roku 1580 takzvaná vrcholná renesance a zbytek století i začátek příštího prostupuje pozdní renesance.
Vycházku je zřejmě nejvhodnější začít u jedné z nejčistších a nejkrásnějších renesačních památek u nás – Letohrádku královny Anny, jemuž se též nesprávně přezdívá Belveder. Letohrádek se nachází na východním konci Královské zahrady, přičemž můžeme letohrádek považovat nejen za krásný, ale taktéž za vzorný příklad charakteristických znaků renesanční architektury.
Královský letohrádek nechal vystavět v letech 1538 – 1560 Ferdinand I. Na arkádovém ochozu a na bohaté reliéfní výzdobě pracovali italští kameníci a nástavba prvního patra spolu s unikátním zastřešením je dílem Hanse Tirola a Bonifáce Wohlmuta. Zpočátku sloužil letohrádek pro zábavu dvořanům a k příjemnějšímu pobytu v Královských zahradách, avšak na konci 18. století byl letohrádek užíván rakouskou armádou, z čehož vyplývala rekonstrukce v roce 1836. Dnes slouží letohrádek především k výstavám výtvarného umění popřípadě uměleckého řemesla.
Jako další zastávka se mi jeví nejvhodnější blízký letohrádek Hvězda, situovaný v městské části Praha-6 na Petřinách. Letohrádek je obklopen rozsáhlou oborou, která vznikla z původního libockého lesa zvaného Malejov. V roce 1534 jeho část koupil od Břevnovského kláštera král
Ferdinand I. a založil zde takzvanou Novou královskou oboru. Zezačátku byla obora ohrazena jen dřevěným plotem,ale v letech 1541-1563 byla vybudována obvodní zeď s bránou k níž vedla cesta z Pražského hradu. Asi v roce 1574 zde byla postavena druhá brána a v roce 1723 postavil Jacobo Canevale bránu třetí, tzv. Svatomarkétskou. Základní kámen ke stavbě letohrádku položil 27.6.1555 osobně arcivévoda Ferdinand Tyrolský, druhorozený syn Ferdinanda I. a Anny Jagellonské, místodržitel v Čechách v letech 1547 – 1567. Po roce 1948 byl letohrádek restaurován a upraven podle projektu prof. ing. arch. Pavla Nováka, aby v něm mohlo být otevřeno muzeum Aloise Jiráska a Mikoláše Alše.V roce 1958 byl letohrádek Hvězda společně s oborou prohlášen za Národní kulturní památku.
Jako třetí renesanční památku v Praze jsem vybral kostel svatého Salvátora na Starém Městě v Dušní ulici. Kostel byl vystaven pro německé Luterány v letech 1611-1614 stavitelem J.Krystofelem z Graubundenu. Roku 1626 byl kostel odevzdán řádu poustevníků sv. Pavla, kteří ,měli dům na Straroměstském náměstí. Tento spojili s kostelem krytou chodbou a kostel po roce 1689, kdy také vyhořel, částečně přestavěli do barokního slohu vystavěním tribuny nad bočními loděmi. Okolo roku 1720 též postavili věž a po polovině 18. stol. Hlavní loď a kněžiště vyzdobili rokokovými štukaturami. V roce 1789 byl klášter zrušen a kostel přeměněn na mincovnu.
Další památkou je Schwarzenberský palác (čp. 185), dnes Vojenské historické muzeum, je vedle Královského letohrádku nejryzejší pražskou renesanční stavbou. Vybudoval jej v letech 1545-1567 stavitel Agostin Galli pro Jana z Lobkovice spáleništi čtyř domů.Roku 1600 přešel do majetku Petra Voka z Rožmberka, po jeho smrti dědictvím na Švamberky, roku 1620 jim zabaven a darován Eggenberkům. Poslední majitel z tohoto rodu, Jan Kristián, jej odkázal své choti Marii Arnoštce royené Swarzenberkové a tím přešel palác do do majetku rodu Schwarzenberků.
Palác s půdorysem ve tvaru písmene T s poboční budovou ohraničující čestný dvůr, má bohatě sgrafitovanou fasádu na námět severoitalských, zejména benátských grafických předloh, označenou letopočtem 1567.
Konstantinovská bazilika sv. Petra ze 4.století byla v roce 1506 stržena a namísto ní vzrostla obrovská centrální stavba. Původní projekt vytvořil italský stavitel Bramante z roku 1506 na popud papeže Julia II., představoval cebtrální kupulovýprostor uprostřed řeckého kříže. Stejný systém se opakoval ve všech čtyřech rozích. Tím vznikly další menší kouty, v nichž byly postaveny věže. Michelangelův projekt (přestavba) převzal půdorys řeckého kříže, ale opustil příčná ramena se čtyřmi vedlejšími kupolemi a věže. Bramantovy tři koncentrické čtverce zredukoval na dva, pilíře v křížení kolosálně posílil. Také vnější stavba ztratila harmonickou mnohotvárnost Bramantova projektu. Naplánovaný východní portikus s deseti plus čtyřmi sloupy rozbil symetrii centrální stavby. Další významný italský stavitel Maderna (1556-1629) připojil v letech 1607-1626 k centrální stavbě východní loď a průčelí poté, co se všeobecně prosadila myšlenka podélné dispozice.
Další neméně výzanmnou stavbou z počátku 16. Století, která je ukázkou čisté italské renesance je kostel stavitele Diega de Torralvy La Graca v Évoře. I přes manýristické rysy je hlavní dílo, tvořené dvoupatrovou křížovou chodbou kláštera Řádu Kristova, vrcholně klasické.V přízemí jsou dórské sloupy, diferencované otvory s palladiovskými motivy v prvním patře oddělují iónské sloupy.
29. listopad 2007
7 841×
805 slov