Tajné písmo v listinách Husových

Bohumil Ryba, v úvodu svého příspěvku do Sborníku historického, který věnoval památce profesora Václava Chaloupeckého, upozorňuje, že na stopy tajného, šifrovaného písma v rukopisných opisech listů Husových poprvé upozornil jejich vydavatel Václav Novotný, ale řešení otázky se zdržel.

Jeho upozornění zní takto: Nacházíme-li v č. 139 v rukopise Us napomenutí panu Václavovi z Dubé, aby se oženil, a čteme-li zde místo „uxorem“ (manželku), jiných rukopisů čtyři nesouvislá písmena, může to snad býti jen nezřetelně psáno. Ale v č. 126, témž, o němž víme, že je v rukopise složeno z několika úryvků, najdeme – a není asi náhoda, že právě v něm napomíná Hus přátele k opatrnosti s listy – tam, kde Hus mluví o svých snech, a kde ostatní rukopisy čtou „post narracionem dominus Johannes statim in nocte dixit“, místo slov „dominus Johannes“ záhadnou skupinu. Pak následoval malý štoček, zobrazující to, co je uvedeno v úryvku z rukopisu č. 1. A ještě nápadněji to vystupuje ke konci téhož čísla, tedy v čísle 126, kde v českém přípisku „král ne uherský“ nahrazena značkou „král…“ (opět následoval malý štoček, který je uveden v úryvku č. 2. Zde se podle Ryby nelze spokojit vysvětlením, že toto místo, třeba česky psané, nemá být srozumitelné každému. Tam v č. 159 Hus praví Petrovi z Mladoňovic, jemuž je list psán: „ et aliquos Vicleph, qui tibi placebunt, accipies“, ale závadné slovo „Vicleph“ není v rukopise vypsáno, nýbrž místo něho najdeme to co obsahuje úryvek č. 4. A že zde nejde o přepsání, nýbrž o značku, která by nebyla každému srozumitelná, patrno z toho,, že jistý písař toto slovo úplně vynechává a místo něho vkládá „ex eis“. Byla jim patrně značka již nesrozumitelná. Z toho je podle Ryby úplně jasné, že v tom můžeme spatřovat stopy tajného šifrovaného písma, jímž měla být některá choulostivá místa zatajena.

Podle Ryby je možné dobrat se původní podoby, jestliže vyjdeme ze středověké kryptografie. Ta šla jasně ve šlépjejích antiky. V Suetoniově biografii Iulia Caesara je zpráva o tom, že ve svých důvěrných dopisech užíval Caesar pro ta slova, která měla zůstat tajemstvím pro případ, že by list otevřel někdo nepovolaný, tajného písma, opírajícího se o soustavnou záměnu každého písma každého písmene následujícím čtvrtým: Caesar psal v takovýchto případech D místo A, E místo B atd. Pohodlnější pro pisatele byl ale obměněný systém Augustův, o kterém hovoří také Suetonius. Při němž se každé písmeno abecedy nahrazovalo písmenem bezprostředně následujícím: psal B místo A, C místo B atd. Ve středověku byl tedy rozšířenější Augustův styl zjednodušený, totiž omezený jen na nahrazování samohlásek následujícím abecedním znakem.

např. K b r p l x s = Karolus
T h f p f k l b c t x s = Theofilactus
R b k m x n d x s = Raimundus

Uvědomíme-li si podstatu zjednodušeného kryptografického systému augustovského, prokázaného u nás již vë 14. století, nebude pochybovat, že v Husově listu v šifře vyobrazené v ukázce 4 nebyla reprodukovaná řada písmen: v z c j e f , jak soudil Novotný, ale že první nebylo v, avšak nepodařené x, a že celé slovo znělo x z c l f f = Wyclef, přesně podle rozšířeného středověkého způsobu, a Ryba pokládá za pravděpodobnou také možnost, že pro ztížení průhlednosti byla cifra zesílena tím, že písmeno l bylo postaveno hlavou dolů a pro první f užito jeho zrcadlového obrazu, podobného naší číslicí 4. Šifru přečetl a nahradil jak písař, tak i první vydavatelé listů Husových. Záhadná však zůstala písaři rukopisu , jenž ji prostě vypustil a druhý písař místo ní nahradil „ex eis“, a to oba ke škodě smyslu.

Dalším místem, které máme na ukázce č. 3 jsou podle Novotného „ čtyři nesouvislá písmena“, která čteme před slovy uxorem accipiendo. Novotný tvrdí, že v rukopise předcházejí čtyři nejasná písmena, patrně chybně čtená uxorem. To je však podle Ryby málo pravděpodobné již proto, že ve všech ostatních případech kryje šifra vlastní jméno. Tři závěrečná písmena šifry již známe: kolem písmene c jsou po obou stranách čtyřkovitá f, tedy: -fcf. potom je již snadné připustit, že počáteční písmeno je nezdařilou reprodukcí dvojitého x x, z něhož byly vypuštěny jemné obloučky, a že celek zněl v předloze x x f cf , tedy bez šifry podle téhož principu w e ce = Wenceslae. Bylo zde tedy vedle vokativu vlastního jména, vyjádřeného obvyklými grafickými prostředky, vyjádřeno totéž jméno ještě šifrovaně. to lze vysvětlit zcela obdobně jako častý zjev, kdy míváme v textu vedle sebe dvě varianty jediného slova. Patrně v předloze předlohy našeho rukopisu byl nad šifru lineárně poznamenán dešifrát a ten pronikl v předloze přímo do textu. v ostatních rukopisech je správně jen jediné vlastní jméno, ať plně vypsané (Wenceslae, Wenczeslae) nebo vyznačené zkratkou Wene.

Zbývají dvě místa v latinsko – českém listě. Otázkou zde je, co má znamenat v českém závěru tohoto listu šifra po slově „král“ – vyobrazeno v ukázce č. 2. Tentokrát Novotný, byť nejistě, uhodl že se nejedná o slovo nebeský, ale uherský. Vskutku v posledních místech pěti písmenech šifry, počínající čtyřkovitým f, rozpoznáváme – f r f k z, což zní bez šifry –ersky. První dvě písmena v předloze nenáležela k šifrovanému slovu „ne“. Co je mezi nimi a koncovým f r f k z , bylo patrně x h- a to x opisovačem zbavené vlasového tahu a h asi zjednodušené z podoby obrácené (pro zesílení šifry) hlavou dolů. Lze tedy pro předlohu vskutku předpokládat šifru x h f r f k z = uherský.

V témže listě je předtím šifra, kterou ponechal Bohumil Ryba pro její relativní nesnadnost, na konec. Jedná se totiž o šifru zastupující slova „dominus Iohannes“ pěti rukopisů, resp. slova „dominus Iohannes a chluma“ a to ve větě: „et post narracionem d o m i n u s I o h a n n e s statim in nocte dixit. Novotný o ní říká, že je ta „řada písem, snad napodobení tajného písma“. Ryba rozpoznává tuto podobu, jakou pravděpodobně měla šifra v původní předloze: p b n z c h l x b, dešifrováno: pan z Chluma. Postup čtení je takovýto: p jasné, pro b je třeba přibrati první hastu třetího písmene, zdánlivého m, třetí písmeno je jen pak o dvou hastách, n, následuje zřetelné z, dále po izolovaném c následuje na hlavu postavené h, po něm znetvořené, rovněž hlavou dolů obrácené l, poslední dvě písmena jsou nezdařilé x a posléze h, zkažené z b.

Tedy tajné písmo v opisech listů Husových, na jehož existenci nabádavě upozornil Václav Novotný, ukázalo se řešitelným podle jediného a stejného klíče , zcela odpovídajícího středověkým možnostem. Předpokládaná podoba toho písma se jen nepatrně liší od zbytků, které opisovači okreslili v dochovaných rukopisech. Tedy podařilo se rozluštit stopy původních šifer všechny, a to podle jediného principu.

Hodnocení referátu Tajné písmo v listinách Husových

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  11. srpen 2008
  2 406×
  1096 slov

Komentáře k referátu Tajné písmo v listinách Husových