Vídeňský kongres (1.X. 1814 - 9.VI. 1815) - summit v rytmu valčíku

V Paříži, kde se po bitvě u Lipska sešli vítězové nad Napoleonem, byla 30. května 1814 podepsána pařížská mírová smlouva. Její 32. článek ustanovoval, že zástupci vítězných zemí se do dvou měsíců sejdou ve Vídni na kongresu, který vyřeší otázku ponapoleonské Evropy. Vzápětí se ale ukázalo, že nelze tak rychle summit připravit.

Car Alexandr I. Romanovec odmítl přijet dříve, než v září, z odůvodněním, že jej volají do Petrohradu státnické okolnosti. Tomu z potentátů se nehodilo teď a dalšímu potom. Komplikace pokračovaly a oficiální zahájení se oddalovalo. V září, kdy se do Vídně začala houfně sjíždět evropská smetánka, se počítalo se zahájením 1. října. Nakonec byl začátek přeložen na 1. listopadu. Ministři, diplomaté a celá honorace se více než řešením problémů oddávala radovánkám, banketům, bálům, slavnostem, premiérám a ohňostrojům do takové míry, že kongres vešel do dějin pod názvem „tančící kongres“. Oč více bylo lidského hemžení, tím pomaleji postupovaly vážné záležitosti, kvůli nimž se Evropa sešla. Do Vídně se sjeli rakouský císař, ruský car, čtyři králové, asi dvě stě knížat, sedm stovek diplomatů, ministři, generálové, dvorní dámy, služebnictvo, obchodníci, umělci, prostitutky nevyjímaje – údajně se Vídeň rozrostla o několik statisíců. Celý kongres řídil rakouský císař, uherský a český král František I., v zastoupení kancléře Metternicha. Handrkování o územní zisky se vyostřilo natolik, že v lednu 1815 hrozilo, že se kongres rozpadne, aniž dá Evropě mír. Celý kongres se rozložil na dvě frakce – Rusko podepsalo pakt s Pruskem (největší agresoři) a jako obranu proti tomu podepsalo druhý pakt Rakousko, Anglie, Francie, Holandsko, Bavorsko a Hannoversko. Vídeňský kongres by se protahoval ještě dlouho, nebýt faktu, že se v březnu 1815 vrátil Napoleon I. na francouzský trůn a opět začal ohrožovat Evropu. K radosti Metternicha se po této bitvě většina politiků shodla na nutnosti restaurace, tj. vrácení hranic Evropy do původního stavu k roku 1792. Problémy, s nimiž dosud účastníci kongresu nedokázali pohnout, jako by se náhle řešily samy od sebe. Ze států bývalé Sv. Říše římské byl vytvořen německý spolek (41 státečků) s hlavním městem ve Frankfurtu nad Mohanem. 8. června byla přijata jeho ústava a 9. června byla slavnostně vyhlášena závěrečná Akta vídeňského kongresu a chvatně dokončena nová mapa kontinentu.

Jak se Evropská mapa změnila ? Možné maximum vytěžilo Rakousko – získalo pětimiliónové Lombardsko-Benátsko, ekonomicky nejvyspělejší část Itálie, k tomu jihovýchodní část rozděleného Polska – Halič (77 km2). Toskánsko, Modena a Parma byla přiřčena Habsburkům z vedlejších větví. Podunajská monarchie dostala zpět i Istrii a Dalmácii (dnešní Chorvatsko). Rusko se dlouhým jazykem vysunulo na východ – polklo velkou část Polska i s Varšavou a ruskému caru byl přiznán titul polského krále. Prusko dostalo severní část Saska, dále území na Rýně - Porúří, Vestfálsko a Pomořany s Rujánou. Švédsku připadlo Norsko, Finsko Rusku, Belgie splynula s Nizozemskem, Anglie obdržela několik kolonií – Kapsko, Maltu, Ceylon. Francie byla vrácena do hranic z roku 1792. Kromě toho bylo uznáno Lichtenštejnsko za nezávislý stát.

Hodnocení referátu Vídeňský kongres (1.X. 1814 - 9.VI. 1815) - summit v rytmu valčíku

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  28. prosinec 2012
  4 533×
  473 slov

Komentáře k referátu Vídeňský kongres (1.X. 1814 - 9.VI. 1815) - summit v rytmu valčíku