Vikingové

Pravlastí Vikingů byla území tří dnešních skandinávských království: Dánska,Norska a Švédska, spolu s částí dnešního Finska . Původní hranice dánského vikingského království byla při základně Jutského poloostrova, který dnes patří k severnímu Německu. Dohromady tato území představují obrovskou, různorodou pevninu.
Oblast Skandinávie s jejím dlouhým a členitým pobřežím, četnými ostrovy a vnitrozemskými vodními cestami určovala skutečnost, že životy jejích obyvatel ovládala voda a na vodě založená obydlí.
Ať už jako kolonizátoři, kupci nebo válečníci, Skandinávci pronikli téměř do všech koutů tehdy známého světa a objevili nové země. Ze severních království pronikali se svými loděmi k pobřeží západní Evropy, plavili se Gibraltarskou úžinou do Středozemního moře a odtud cestovali do Itálie, Španělska, Maroka a do Svaté země. Z Baltu pronikali do kontinentu, cestovali po ruských řekách a kanálech do Černého a Kaspického moře a dále až do Bagdádu. V Asii se setkávali s karavanami z Číny a měnili mroží kly a kožešiny za koření, stříbro a exotické zboží. Plavili se po celém severním Atlantiku a objevili Faerské ostrovy, Island a Grónsko, osídlili části Anglie, Skotska, Irska a Normandie, území, které dodnes nese jejich jméno. Tyto pozoruhodné úspěchy jsou známy jak z tehdejších psaných pramenů, tak potvrzeny archeologickými nálezy. Jedna skandinávská osada byla objevena dokonce na kanadském poloostrově Newfoundland.
Pirátství se velmi dobře hodilo k náhodnému zisku bohatství, ale jedině obchod mohl přinést pravidelný příjem. Větší úspěšnost Skandinávců na obchodním poli než jako loupeživých nájezdníků se ukázala být vytrvalejší. Obchodování se odehrávalo od prostých rybářských osad nebo menších obchodních stanic až po sezónní trhy a hustě osídlená města.

Výkopy z poslední doby, provedené ve městech a tržištích z vikingské doby nám poskytly obrovské množství důkazů o řemeslech - zbytky z výroby každodenních i luxusních předmětů ze skla, jantaru, kostí, parohů, dřeva, železa, bronzu a vzácných kovů, stejně jako důkazy o vedlejších řemeslech jako např. opravování lodí. Kovář, truhlář, korálkář, specializovaný klenotník, výrobce rohů a parůžků, kůžkař a kameník pracovali v dílnách po celém městě. Ostrov Gotland díky své poloze ve středu Baltu byl předním střediskem obchodování s východo- i západobaltskými oblastmi.
V době Vikingů stejně jako předtím a dlouho poté, naprostá většina lidé v severní Evropě byli zemědělci, kteří se živili obděláváním půdy a pěstováním dobytka. Mnohé nálezy zemědělských nástrojů - srpů, kos, podávky, motyky a radlice - jsou naším hlavním zdrojem důkazů o tehdy používaných zemědělských metodách, ale ve výkopech byly též nalezena zrna, semena a rostlinný pyl, kosti jatečních zvířat a rybí a ptačí kosti, které nám prozrazují hodně o šlechtění rostlin, živočišném zemědělství, rybářství a chovu drůbeže. Rigstula, pravděpodobně dokument z doby Vikingů, popisuje život zemědělce takto: "Zkrotil voly, nahřál radlice, stavěl domy ze dřeva a stodoly pro seno, vyráběl si vozíky, a chodil za pluhem". Pěstovaly se plodiny jako žito, oves, pšenice a ječmen, jejichž relativní důležitost závisela na místních podmínkách. Obilí se sklízelo tak, že se sekalo blízko kořínků zakřiveným srpem. Seno se sekalo dlouhou kosou a používalo se jako zimní krmivo a zastýlka pro zvířata.

Domy se stavěly pouze z kamene na sucho (tj. bez malty) nebo z kamene spojeného trávníkem. Takto postavené zdi mohly být velmi masivní, až 1,8 metrů tlusté. V devátém století si první severští osadníci na Jarlshofu na jižním konci Shetland postavili 23 metrů dlouhý obytný dům se sklopenými boky pouze ze suchého kamene a trávníku. Tyto domy měly jako typickou přístavbu chlév pro zimní ustájení zvířat, stodolu pro krmivo, stáje a malou kovárnu. Běžným vybavením vnitřku vikingských domů byly dřevěné lavice podél stěn k sezení nebo spaní a samozřejmě ústřední krb, nejdůležitější místo domu, které nabízelo nejen teplo a světlo, ale také prostředek k vaření. Dušené maso, vývary a ovesné kaše se vařily v kotlích ze železa, mastku nebo v příležitostně dovezené keramice, chráněné před ohněm trojnožkou nebo zavěšené z trámu na stropě. Teprve v pozdějším vikingském období se kuchyň oddělila od obývacích a odpočinkových částí.
Doba Vikingů způsobila Skandinávii a v ostatní Evropě velké změny. Byly vytvořeny silné nové státy, zatímco moc ostatních států zeslábla. Počátkem jedenáctého století sdíleli Dánsko a Anglie jednoho krále, Knuta (ve staré severštině Knůtr), který si vzal za ženu křesťanku, královnu Emmu a stal se patronem anglické církve.
V době jeho smrti roku 1035 byl král Knut , jenž připojil ke svým územím Norsko a možná část Švédska, nejmocnějším vládcem severní Evropy. Jeho jméno se razilo na mince dokonce až ve vzdálené Sigtuně ve Švédsku.

Doba Vikingů se v Evropě postupně chýlila ke konci. Ten je obvykle datován asi kolem roku 1050.

Hodnocení referátu Vikingové

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  28. prosinec 2012
  2 556×
  734 slov

Podobné studijní materiály

Komentáře k referátu Vikingové