Vývoj českého státního znaku

Literatura:
Josef Petráň: Státní znak; Společenské vědy ve škole, roč. 46, 1989 - 90, č.8;
Milan Buben: Čs. státní znak ve svém vývoji a perspektivách

Heraldika - má prameny ve sfragistice a numismatice.
Znak - smysl politický, kulturní. Nejobecnější znak - erb, panovnický, zemský a státní. Byl rozlišovacím znamením ve válce, měl právní a pečetní funkci, byl znakem na mincích. Zemský znak je symbolem státnosti.
Počátek 12. stol. - rytířská kultura - rozvoj erbů. Erb = znak tvořený heraldickými prostředky. Erby pocházi z tradice orientálních válečníků, křižáci poznali erby během válek ve Svaté zemi. Uplatňovaly se při turnajích. Každý šlechtický rod - vlastní erb (zvířecí znamení) s pěknou heraldickou pověstí.
4 základní heraldické barvy: červená, modrá, zelená, černá. + 2 kovy: zlato (žlutá barva) a stříbro (bílá). Na správně utvořeném erbu nesmí sousedit barva s barvou a kov s kovem. Erby: prosté, jednoduché, barevné. Erb označoval obecně osobu, zemi a stát bojovníka. Erby se brzy stávaly dědičnými.
Erbovní znamení: někdy jméno rodu (Šterrnberkové - hvězda, Rožmberkové - růže...)
Města - měla v erbu buď znak vrchnosti nebo symbol práv (věž, hradby aj.), někdy "mluvící znamení" (Louny = most + luna).
Od 13. stol. - znak má význam právní. Erb = znak rodové privilegovanosti.
14. stol. - největší rozkvět erbovního umění. Erby - ve svorníku gotické stavby, v kodexech, v malbách. (Za heraldický klenot je považována helma na štítě.) Znak břevna - pochází z válek s Maury - když si bojovník odepjal pás s mečem, objevil se pruh čisté látky, která jako jediná nebyla postříkána krví.
V této době vznikají erbovníky ("katalogy erbů"), aby byl na turnaji přehled, kdo je kdo. V 15. a 16. stol. může udělit erb panovník nebo jej alespoň vylepšit, např. za statečný čin (ve znaku města Pardubice - půlka koně useklého bránou).
Baroko - přidává do erbu baldachýn a plášť.
Renesance - štít se stává dekorací.

Panovnický znak:
Od druhého tisíciletí před n. l. se používá jako panovnický znak orel, např. faraoni, Římské legie, Karel Veliký, Byzantská říše.
1. pol. 12. stol. - orlice. Orlice má jednu hlavu, orel je dvouhlavý.
Černý orel (dvouhlavý) ve zlatém poli se zbrojí (drápy a zobák) se stává symbolem císařství.
Lvice má 1 ocas, lev dva.
Korouhev = symbol moci; je znamením v bitvě.
Orlici jako první užíval kníže Václav (Svatováclavská orlice).
Vladislavu II. dal po bitvě u Milána roku 1158 císař do erbu bílou lvici (tj. s jedním ocasem), vystřídala orlici. Nástupci Vladislava II. používali střídavě orlici i lvici. Přemysl Otakar I. má na jezdecké pečeti na štítě orlici. Za porážku Sasů dostal Přemysl Otakar I. lva (2 ocasy). Poprvé se lev objevuje na denáru z 12. stol.
13. stol. - dvouocasý lev s korunkou na brachteátu (mince) Přemysla Otakara I.
Heraldický lev obvykle hleděl doprava. Uprostřed na erbech koukal buď doleva nebo dopředu.
Na mincích (denárech) knížete Jaromíra (1004 - 1012) je sv. Václav, patron nejbližšího knížecího kostela. V 1. třetině 11. stol. se stává pražským patronem. Za Břetislava je i na moravských denárech. Vždy - má čapku, prapor v levici; za Vladislava II. má na denárech ještě kopí, štít, přilbu a meč. Stává se "věčným panovníkem" - zajišťuje mír a spravedlnost v zemi.
Přemysl Otakar II. - má ve znaku lva i orlici. Svatováclavskou orlici užívá šlechta, aby se postavila proti panovníkovi, jehož symbolem je lev.
Od roku 1262 se české království drží úzkostně lva. Až do r. 1742.
Královský lev = zosobnění ústřední moci v rukou panovníka. Zajišťuje se tak jednota státu za posledních Přemyslovců.
Počátek 14 stol. - Pasionál abatyše Kunhuty - nejstarší barevné vyobrazení znaků (1313 - 1321): znak sv. Václava = černá orlice s červenými plameny na bílém štítě. Dvouocasý bílý lev ve skoku se zlatou zbrojí a zlatou korunou na červeném poli štítu.
1. pol. 14. stol.: kodex Manesse (? - možná se jmenuje jinak) heidelbergský písňový sborník - poprvé se objevuje znak moravský: červeno-černě šachovaná orlice se zlatými pazoury na modrém poli. Později je orlice červeno-stříbrně šachovaná. Vznik: 1. pol. 13. stol. Odvozuje se od svatováclavské orlice. Moravská orlice = výraz zvláštního politického postavení Moravy ve středověkém státě. Od dob Přemysla II. i na heraldické reprezentaci českých panovníků, na jezdeckých pečetích; vždy vedle lva, který je umístěn na praporci jezdce.
Doba lucemburská - český lev + orlice.
Jiří z Poděbrad - slezská orlice: černá ve žlutém poli s červenou zbrojí, hledí vpravo, na prsou stříbrná pružina v podobě půlměsíce s křížkem uprostřed, jetelíčky na kraji.
Vladislavská gotika - znaky přímo na stavbách.
Znak Uher - je starší: 4 stříbrné vodorovné pruhy na červeném poli. Novější: čtvercový štít - prvý horní a levý dolní - 4 stříbrné vodorovné pruhy, ty jsou prostřídány zeleným trojvrším a dvouramenným křížem patriarchů.
Za Jagelonců - čtvercový štít - znak Uher, český lev uprostřed a jagelonský orel.
Habsburkové - čtvercový štít, uprostřed štítek uherský.
Stavové (1618 - 1620) - zemský lev; moravské stavy - orlice.
Obnovené zřízení zemské (1627) - říšský orel.
1848 - nár. obrození - lev = symbol boje za národní samostatnost. (Aleš, Mánes)
I. svět. válka - zákaz českých, moravských a slezských erbů.
1918 - 1920 - 3 návrhy na český znak.
1918 - 1919 - komise pro vytvoření znaku: prof. Friedrich, dr. Novák, dr. Vojtíšek, dr. Klicman, Jaroslav Kurza. (Kurza + Friedrich - nejdůležitější)
Nový státní znak nakreslil František Kyselka. Znak - renesanční typ. Schváleno zákonem z 30. 3. 1920 o československé státní vlajce, státních znacích a pečeti 250/1920 Sb.

Hodnocení referátu Vývoj českého státního znaku

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  28. prosinec 2012
  6 211×
  837 slov

Komentáře k referátu Vývoj českého státního znaku