Antická filozofie - Klasické období

vrcholný věk antické filozofie, tzv. „zlatý věk“
probíhaly řecko-perské války, boj demokracie proti tyranii
jsou zde dva hlavní celky: Athény (demokratické) a Sparta (oligarchie)
Řecko - zvítězila demokracie a každý svobodný občan se mohl podílet na vládě, museli být pouze schopni přesvědčovat lidi

Sosfisté

učitelé moudrosti, kteří přicházeli do Athén
učili rétoriku, umění dialogu, prosazení pravdy, řečnictví, velké znalosti, moudrý
pracovali za peníze, což bylo neobvyklé (později pejorativní)
odvrací se od přírody (podstaty) a zaměřují se na člověka (myšlení, schopnosti, hranice…) → antropologický obrat
hledají odpověď na otázku „Co je pravda?“
vyučují nejen obsah, ale i techniku, jak obhájit své názory (rétorika, linguismus)
význam - rozvoj rétoriky, řečnictví, jazyka, gramatiky
odklání pozornost od přírody a mění pohled na etiku

Protágorás

„Mírou všech věcí je člověk. Jsoucích, že jsou a nejsoucích, že nejsou“

podle něj neexistuje absolutní a objektivní pravda, neboť každý člověk může mít pravdu, pouze ji musí umět prosadit (člověk rozhoduje o pravdě)

Gorgiás

začíná zpochybňovat dobro → noetická skepse
dobro pro jednoho, nemusí být dobrem pro druhého, ani to, co je dobré teď, nemusí být pro toho samého člověka dobrem příště
pochybnosti o poznatelnosti pravdy

Sokrates (469 – 399 př. n. l.)

původně byl voják v peloponéských válkách
ošklivý, za ženu měl Xantypu, vlastník sochařské dílny
zastánce aristokracie a odpůrce demokracie
považován za nejmoudřejšího z Řeků
„Scio me nihil scire“ (Vím, že nic nevím)
zabýval se etickými otázkami a myšlením
podle něj je vzdělání nekončící proces
vyučoval tzv. Sokratovskou ironií (= opačný postup vzdělání; MAIEUTIKA; porodnické učení) – pokládal otázky od konkrétních k obecným a nejvyšší otázkou bylo, co je dobro
rozmlouval s obyčejnými občany Athén např. na tržišti
„O všem, co vím, je třeba pochybovat“ tzn. vše je nutné ověřit, přemýšlet o tom a rozvíjet se
daimónion
- = vrozené dobro; vycházel z předpokladu, že každý člověk je dobrý a zlo koná z nevědomosti, dobro je v nás od přírody
- myšlenka, že rozum se sklání před vnitřním hlasem
- „Poznej sám sebe“
- věřil, že existuje absolutní pravda
po znovunastolení demokracie v Athénách byl odsouzen k smrti (obžalován z kažení mládeže) → vypití bolehlavu
kořeny přirozeného práva: v lidech je přirozená schopnost rozlišovat a rozhodovat, co je dobré a co špatné
etický intelektualismus: rozumem můžeme dojít k poznání dobra (dobro nejvyšší hodnota, cíl poznání)

Platón (427 – 347 př. n. l.)

byl Sokratovým žákem asi 8 let
věřil v reinkarnaci
pocházel z rodiny mudrce Solóna (vážená rodina = předpoklad pro to, že se stane politikem)
po Sokratově smrti odešel na Sicílii, kde se stal poradcem tyrana → radil prý špatně a prosazoval svou ideu státu → poslán na smrt → upadl do otroctví → z vězení jej vykoupil Academos → na jeho počest založil školu Academia (387 př. n. l.)
byl částečně ovlivněn východní filosofií
svá díla psal formou dialogu, především mezi Sokratem a další osobou

Díla

OBRANA SOKRATOVA (obhajovací řeč u soudu)
FAIDÓN (popisuje život a smrt Sokrata, úvahy o nesmrtelnosti duše)
POLITHEIA (nejrozsáhlejší dílo, představy o ideálním uspořádání státu, „ústava“)
FAIDROS (popsána jeho nauka o ideách a duších – jeho ontologie: dualismus, idealismus, transcendentalismus)
ZÁKONY (poslední dílo, které nedokončil, opravil a doplnil Politheiu)
EUGENICKÁ OPATŘENÍ – opatření na čistotu rasy

Ontologická otázka (vychází z Faidros)

vychází z nauky o idejích
podle něj existují dva světy (viz. podobenství o jeskyni)
světy - oba světy je možné poznat
1. ten, ve kterém žijeme
- vše, co nás obklopuje a je podle nás skutečné
- položil si otázku, podle čeho vše vzniká, když se vše liší
- svat smyslový, viditelný, proto poznání díky smyslům
2. svět idejí - „eidos“ (neproměnlivé, stále)
- stojí mimo tento svět
- idea je vzor, něco dokonalého
- náš svět je napodobeninami ze světa idejí včetně abstraktních věcí (to, co existuje v našem světě jsou nedokonalé napodobeniny)
- nejvyšší ideou je idea dobra AGATHON
- tento svět je možné poznat rozumem, který pochází původně ze světa idejí, po smrti se sem rozum zase navrací

Etika

projevuje se dualismus duše a těla
existují 4 nejvyšší ctnosti (= lidské hodnoty), díky nimž je možné poznat svět idejí
- moudrost
- statečnost
- střídmost
- spravedlnost
lidská duše má 3 části a jedinou nesmrtelnou složkou je myšlení
naše poznání je pouze vzpomínkou na duši ve světě idejí a její dřívější vtělení
cílem je ctnostný člověk, jehož ctnost se skládá ze 4 nejvyšších ctností

části duše	umístění	ctnost
části duše	umístění	ctnost
ROZUM (myšlení)	HLAVA	MOUDROST
VŮLE (CIT)	HRUĎ (srdce)	STATEČNOST
ŽÁDOSTIVOST (touha)	PODBŘIŠEK	UMĚŘENOST
		=> SPRAVEDLNOST

spravedlnost je nejvyšší ctnost, která zastřešuje zbylé tři
dopředu nás žene cit (éros = půd k odhodlání hledat pravdu)
uměřenost spočívá ve vědění správné míry všeho

Nauka o státě

hledal ideální formu státu, koncepce
sociální, politická filosofie
vyhotovil analýzu všech systémů:
- DEMOKRACIE
  - neomezená svoboda → člověk směřuje k potěšení, dochází k oslabení autority a vzniku anarchistických tendencí, demokracie není schopna respektu, je zde nadřazenost některých jedinců, lidé nejsou schopni korigovat svoji touhu
- TYRANIE
  - demokracie zaniká a rodí se tyranie, „homo homini lupus“, vše se řeší násilím
- OLIGARCHIE
  - vláda malé skupiny bohatých → principem je touha po bohatství
člověk by měl být střídmý a svou vášnivost by mě asketicky usměrňovat
kritizoval všechny dosavadní státní systémy (oligarchii, demokracii, tyranii…)
ideální formou státu je SOFOKRACIE (= vláda těch nejmoudřejších)
na trůně má sedět filosof, neboť ví nejlépe, co je dobro; stát je mocensky i ekonomicky silný
společnost rozdělena na vrstvy, podle plnících funkcí:
- Vládci: řídí stát, nemají soukromé vlastnictví, ctnost: moudrost
- Strážci: starají se o bezpečnost, neměli by mít majetek, aby neusilovali o moc díky zbraním, vše by pro ně mělo být společné (včetně žen a dětí), ctnost: statečnost
- Řemeslníci: jsou ekonomicky aktivní, mají soukromé vlastnictví, ale nezasahují do politiky, ctnost: uměřenost
propracovaný systém vzdělání: vzdělání je přístupné všem bez ohledu na původ, důležitá je také fyzická zdatnost (všeobecné vzdělání do 20 let) → první výběr → vzdělání dalších 10 let → velmi úzký výběr ve 30 letech → 5 let vzdělávání filosofie → 15 let praxe → v 50 letech jsou ti nejlepší připraveni vládnout
jeho myšlenky mají podobenství se socialismem (společné manželky), eugenická opatření za čistotu rasy (Hitler, Pol Pot)

Aristoteles (384 – 322 př. n. l.)

dlouholetý žák a později kritik Platóna
stal se vychovatel Alexandra Makedonského
jeho otec byl dvorním lékařem v Makedonii
po dobytí Athén Alexandrem se vrátil do Athén a založil školu LYKEION (lyceum), která do značné míry konkurovala Platónově Academii
byl obviněn z bezbožnosti, proto utekl na ostrov Eboja, kde zemřel
díky Alexandru Makedonskému shromažďoval veškeré poznatky → nejuniverzálnější myslitel své doby

Napsal mnoho spisů

ORGANON (= nástroj správného myšlení): - nejobsáhlejší dílo, soubor spisů o logice, o zkoumání živočichů – Peri psyché, De anima)
- rozděleno na kapitoly:
  - KATEGORIE (o soudech)
  - ANALYTIKY (o soudech, úsudcích a důkazech)
  - TOPIKY (dialektická spojení)
PŘÍRODOVĚDNÉ SPISY: celkem 8 knih (O nebi, O duši…)
METAFYZICKÉ SPISY: o bytí a jeho podstatě (ontol. spisy)
ETIKA NIKOMACHOVA (Nikomachos byl jeho syn, který tyto spisy našel), celkem 10 svazků
STÁTOPRÁVNÍ: celkem 8 knih, politické spisy, ideální forma státu
O LITERATUŘE A RÉTORICE – teoretické spisy

Logika

považována za základní obor a nástroj vědeckého poznání
podal výklad logiky a popsal její zákonitosti
spisy o logice, klasifikace všech věd (1. místo = logika)
označoval ji jako ANALYTIKA (= správný postup myšlení)
popsal její jednotlivé elementy:
- Pojem = název předmětu, který obsahuje jeho definici
- Kategorie: substance, kvantita, kvalita, relace (vztah), kde, kdy, poloha, mít, činit, trpět
- Soud = spojuje dva nebo více pojmů, dělí se na kladné a záporné; obecné, částečné a jedinečné
- Úsudek = spojení jednotlivých soudů, hlavní je závěr SYLOGISMUS (obecný, speciální)
- Důkaz = spojení úsudků
- Indukce = zobecňování
částečně význam logiky přecenil

Ontologická otázka

popřel Platónovu nauku o idejích, neboť odporuje zdravému rozumu
podstatou všeho v universu je látka MATERIA, která je proměnlivá a vyvíjí se z nějaké příčiny CAUSA a pro nějaký účel → TELEOGICKÉ („telos“ = účel) CHÁPÁNÍ SVĚTA, musí nastat příčina, podstatě souhlasí s Leukipem
příčiny vývoje jsou 4 a začnou fungovat tehdy, pokud mají nějaký účel nebo důvod
1. CAUSA MATERIALIS (hmota)
2. CAUSA FORMALIS (tvar, forma)
3. CAUSA EFFICIENS (energie, která působí na hmotu a dává jí konečný tvar)
4. CAUSA FINALIS (cíl, účel)
účel musí dojít svého naplnění ENTELECHIE = naplnění účelu (př. dům)
vývoj je determinovaný
otázkou bylo, kde je první příčina, která vznikla bez příčiny → „První hybatel, který nebyl pohybován“ = nejvyšší forma jsoucna, která nikdy nevzniká ani nezaniká (jakoby Bůh) –netělesné, věcné jsoucno
z ontologického hlediska se jedná o objektivní idealismus
dívá se na celý vesmír a studuje ho → geocentrický názor
vytvořil hierarchii v přírodě (řád, třída) = systematizace, rostliny považoval za živé bytosti

Příroda a metafyzika

zabývá se teoretickou fyzikou
řeší základní pojmy fyziky
zastává teologický názor (příroda je účelně uspořádána)
vytvořil genealogii veškeré přírody

domníval se, že každá bytost (podle složitosti) v sobě něco obsahuje:
1. Rostlinná říše - výživa, rozmnožování
2. Živočichové - výživa, rozmnožování + smyslové vnímání a pohyb
3. Člověk - výživa, rozmnožování, smyslové vnímání a pohyb + rozum (myšlení)
tomuto rozdělení odpovídají 3 vrstvy duše:
1. Rostlinná říše - výživa a pudy, vyživující
2. Živočichové - smyslové vnímání, smyslově - vnímající
3. Člověk - myšlení
  - části:
    - somatická
    - psychická → „společenský smysl“= něco, co všechny 3 složky sjednocuje a hledá správný smysl pro správné chování, které se nachází ve středu (mezi 2 extrémy)
      - - nejvíce blažený a ctnostný je ten, který se nachází ve středu (když je ctnostný, má pocit blaženosti)
      - - v srdci, intuice, která nám pomáhá hledat střední cestu mezi dvěma extrémy

Sociální filosofie

„Zoon politikon“ = člověk je tvor společenský
k tomu, aby mohl dosáhnout ctností, potřebuje žít ve společnosti druhých lidí
stát by měl mít 2 pilíře:
- zákony
  - působí z vnějšku, od státu
  - není možné vytvořit univerzální ústavu a je nutné, aby respektovaly zásady a historii každého státu
  - měly by umožňovat individuální rozvoj jedince, aby jej mohl rozvinout k blaženosti
- ctnosti
  - působí zevnitř, od člověka
otázkou je, jak by měli vypadat zákony, aby výsledkem byl ctnostný člověk
není možné vytvořit ideální stát
člověk může dojít k ctnostem pouze pokud jej stát neomezuje
člověk se rozvíjí díky fungující rodině (= základní stavební prvek každé společnosti) → platí u středních vrstev, které umožňují rozvoj státu
otrokem se člověk narodí a je to jeho přirozenost

jeho filosofie se stala základem středověké filosofie
forma státu: nesouhlasí se sofokracií, podrobil kritice všechna pol. uskupení → není možné vytvořit jednotnou koncepci státu, která by se dala použít všude
dobro by mělo jít tzv. „zespoda“, dobro musí člověk poznat sám, projít si svou cestou, důraz na rodinu
otroctví chápe jako přirozenost