Filozofie jako věda

(kořeny a vznik vědy, předmět studia, struktura filozofických disciplín a směrů)

z řec. phileo=milovat, sophia = moudrost => láska k vědění
kořeny v antickém Řecku
cíl: vytvořit univerzální světový názor -> najít všeobecnou odpověď na to, co je svět, jak funguje, co je jeho podstatou – nejobecnější poznání světa
První použil slovo filozof Pythagoras – nedostal se mezi 7 mudrců (moudří) – pouze Bůh je moudrý – nazval se filozofem = milovník vědění
v ant. Řecku zahrnuje všechno vědění

V současnosti se zabývá:

vznik
- podstata a příčina universa (= celý svět; člověk, živé, neživé, Země, to co přesahuje vesmír)
- podstata = báze = základ = esence
existence - smysl života člověka, kam to všechno směřuje; poslání, důvod
vývoj - příčina všeho dění, kdo nebo co je příčinou
otázka poznání – jsme schopni odpovědět na otázky podstaty světa, smyslu života (rozumem, smysly, vírou)
- => ptá se ostatních věd na prokazatelné poznatky

Pythágoras: vytvořil název,
Immanuel Kant - německý filozof - 18. století
- formuloval 3 základní filozofické otázky
1. co můžeme vědět
  - otázka lidského poznání
  - zda můžeme poznat pravdu a jakým způsobem
2. co máme dělat - řídí něco naše chování nebo my sami vedeme svůj život
3. v co máme věřit - můžeme věřit něčemu, pro co nemáme důkazy
filozofie je věda, která má svůj předmět, metody poznání, zahrnuje poznatky ostatních věd a uceluje světový názor

Filozofické disciplíny

Teoretická filosofie
1. ontologie – nauka o bytí (= metafyzika, nauka jsoucnu)
2. gnoseologie – nauka o poznání
3. filozofická antropologie – zabývá se podstatou člověka
Praktická filosofie
1. etika – nauka o podstatě chování
2. poietika – nauka o podstatě lidské tvořivosti
Mezní (hraniční) filozofické disciplíny
1. filozofie práva, filozofie dějin, filozofie náboženství
2. na pomezí filosofie a dalších věd

nauka o bytí, jsoucnu
bytí
- = všechno, co existuje (skutečně)
- = jsoucno
- můžeme dokázat, že skutečně existuje
od 18. století – zaměňováno s metafyzikou, syn. „nová metafyzika“ (meta – za, fysis – příroda)
hledáme, co je podstatou (= esence, substance) jsoucna, důkaz, co ho tvoří

1 podstata bytí – monismus (de Spinoza)
- hmotná podstata - materialismus
  - empiricky dokazatelná
  - antičtí myslitelé - podstata - voda, oheň, země, vzduch; atom
- nehmotná podstata - idealismus
  - objektivní (mimo nás)
  - subjektivní (v nás)
2 podstaty bytí - dualismus - René Déscartes - osvícenství 18. století
- dvě na sobě nezávislé a současně existující (hmota a duše)
∞ podstat bytí - pluralismus – Liebniz (monády)

Vyvíjí se, roste
- determinizmus - vývoj bytí je daný, určený vyšší silou (osudem) a zákonitostmi, Bohem apod.
- indeterminizmus - vývoj se děje náhodně (není předem dané)

transcendentní podstata - mimo tento svět, přesahuje universum, oblast metafyziky
imanentní podstata - podstata je světu vlastní, bytí obsaženo v celém jsoucnu, ve všem (i uvnitř tohoto světa)
- panteismus - Bůh je obsažen ve všem -> Bůh je příroda -> příroda je všude kolem nás = Bůh je totožný s přírodou

empirismus
- na základě zkušeností
- zkušenost vzniká smysly = senzualismus - John Locke
- „Nihil est in intelektu, quod non fuerit in sensus“ = Nic není v mysli, co neprošlo smysli (Locke – názor krajního empirismu, svět = nepopsaný papír)
racionalismus
- racio – rozum, pravda leží v rozumu
- Déscartes - smysly nás mohou klamat - „hůl do vody ponořená, jeví se býti nalomenou“
- pravda je daná a priori v našem rozumu => na svět přicházíme bez zkušeností
- rozumem jsme schopni poznat pravdu
irracionalismus
- cesta poznání mimo rozum a mimo smysly
- poznáváme např. emocemi (Jean Jacques Rousseau - bůh je, protože já to tak cítím)
- víra, intuice, mystika, extáze, osvícení, probuzení, kontemplace

gnostik - ANO
- pravdu o světě můžeme poznat
- pravda by byla absolutní objektivní
agnostik - NE
- objektivní poznání není možné, nezabýváme se hledáním pravdy
- skeptik - „pochybovač“- pochybování o tom, že neumíme poznat pravdu, snaží se poznat pravdu, ale není přesvědčen o tom, zda ji pozná

filozofická věda o člověku
snaží se postihnout základní charakteristiku člověka a vymezit jeho postavení ve světě
člověk si uvědomuje si své místo v čase -> svou smrtelnost
řeší smysl lidské existence
základní otázka: co je člověk? - nemůže být nikdy úplně zodpovězena