Německá klasická filozofie

NĚMECKÁ KLASICKÁ FILOZOFIE – 80 léta 18. století – poč. 30 let 19. století.
Johann Gottfried Heider – Zajímal se hlavně o dějiny, tvrdil že vývoj dějin není nahodilí a člověk, že je ovlivněn přírodou. Jeho myšlenky podpořili u nás národní obrození.
Imanul Kant – Žil v Královci (východní Prusko). Působil jako univerzitní profesor a podporoval u žáků tvůrčí myšlení. Chtěl vychovávat moudré lidi, které cítí odpovědnost za sebe.
- Zabýval se etikou, kterou shrnul pod pojem kategorický impozativ „Jednej tak, aby maxima tvé vůle se mohla stát obecným pravidlem“.
- Jako filozof formoval 4 filozofické otázky: 1) „Co mohu vědět?“. – předmětem diskuse je rozsah, kvalita, spolehlivost a stupeň jistoty poznání (teorie poznání). 2) „Co mám činit?“ – zkoumá nejenom morální předpisy a zásady, ale i řeší otázky „Co je dobré?“, „Co je zlé?“, „Existuje štěstí člověka?“. 3) „V co smím doufat?“ – Tato otázka souvisí s náboženstvím, jestliže se tvrdí, že člověka nestvořil bůh a zkoumá se co umožnilo existenci lidstva. 4) „Co je člověk?“ – První tři otázky vyúsťují do čtvrté otázky - nejzákladnější a nejuniverzálnější otázka.
- Zkoumá, za jakých podmínek poznáváme. Skutečnost rozdělil na 2 části: 1) „Svět jevů“ – část, kterou vnímáme smysli a poznáváme, protože je výtvorem naší psychiky. 2) „Věc o sobě“ – kterou nemůžeme vnímat, ani poznat, protože existuje mimo čas a prostor.
- Úvahy a poznání shrnul do filozofické práce: „Kritika čistého rozumu“. Kritizoval racionalisty, protože bez smyslovosti nelze poznávat. Kritizoval i empiristy, protože zatracovali rozumové poznání.
- Závěr: Skutečné poznání vznikne ze smyslového poznání pomocí rozvažování a zpracovávání poznatků. Poznáváme pouze svět jevů.
Fridrich Hegel – je osobnost významem srovnatelná s Aristotelem. Studoval, později působil jako profesor na univerzitě v Berlíně. S nadšením vnímal společenské události ve Francii. Diskutoval o svobodě a mravnosti. Ovlivnil ho J.J. Rousseav. Vytvořil spis „Filozofie dějin“.
- Za podstatu všeho považoval neosobní duchovní princip. Nazval to: „Světový duch nebo absolutní idea“.
- Ekzistenci světového principu si ověřujeme neustálou prací, tedy činem. Vše lze poznat (oproti Kantovi je poznatelná i absolutní idea).
- Poznání probíhá ve 3 stupních: 1) Teze (čistá absolutní idea). 2) Antiteze (příroda, společnost). 3) Syntéza (to co vytvořil člověk).
- Hegel byl objektivním idealistou (tvrdil, že podstatou všeho je neosobní idea, kterou poznáváme prostřednictvím práce a neustálé aktivity).
Ludvík Fererback – (1802-1872), * v Bavorsku. Měl teologické a filozofické vzdělání, studoval i přírodní vědy. Ovlivnil ho Hegel.
1830 – vydal anonymně „Myšlenky o smrti a nesmrtelnosti“ – kritizoval zde církev, proto bylo dílo zakázáno a po odhalení autorství musel Fererback odejít z univerzity.
1841 – „Podstata náboženství“ – tady vychází z náboženství, ale dospívá i ke kritice. Tvrdí, že otázka, zda bůh je, či není náleží minulosti. za základní pojmy považuje člověka a přírodu.
- Byl materialistou (prvotní je příroda , vědomí je druhotné).
- Myšlenka: „Bůh nestvořil člověka, ale člověk vytvořil boha“.
- Zdůrazňoval lásku k člověku, což je největší projev lidskosti. Toto povyšuje na nové náboženství (náboženství bez boha).

Hodnocení referátu Německá klasická filozofie

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  28. prosinec 2012
  5 720×
  461 slov

Komentáře k referátu Německá klasická filozofie