V roce 1611 zkonstruoval Kepler svůj dalekohled. Optická soustava Keplerova (též hvězdářského) dalekohledu je sestavena tak, že rovnoběžné paprsky vzdáleného předmětu nejprve procházejí objektivem, přičemž v obrazovém ohnisku vzniká obraz, který pozorujeme okulárem pod zvětšeným zorným úhlem. Sledované objekty se jeví jako převrácené, což pro pozorování oblohy není překážkou. Pro pozemské pozorování, kdy chceme vidět obraz vzpřímený, se do optické dráhy přidávají navíc hranoly. Takovému dalekohledu pak říkáme triedr. Právě sestava s hranoly představuje srdce většiny binokulárních dalekohledů.
Kepler nahradil ploskovydutou rozptylku Galileiho dalekohledu spojkou o velké optické mohutnosti. Dalekohled měl nyní větší zorné pole a i jeho zvětšení bylo daleko větší. Měl ovšem i svoje nevýhody. Tubus byl poměrně dlouhý a hlavně obraz byl převrácený. To zpečetilo jeho použití jen pro astronomické účely.
Keplerův dalekohled má jako objektiv i okulár spojnou čočkovou soustavu. Výhodou Keplerova dalekohledu je nejen větší světelnost obrazu, ale umožňuje pozorovat současně s předmětem i stupnici na měření, cílovou značku (kříž) apod. Protože jeho obraz je převrácený - v astronomii to nepřekáží tolik jako při pozemském pozorování - používá se někdy na "vzpřímení" obrazu ještě jedné spojné soustavy mezi objektivem a okulárem, případně systému dvou hranolů, jejichž boční stěny jsou postaveny k sobě kolmo.
Zdvojeným Keplerovým dalekohledem s hranoly je triedr, kterého se dodnes používá jako loveckého, pozorovacího a zaměřovacího dalekohledu a bývá zabudován i v různých vědeckých přístrojích. Pro potřeby moderní astronomie se už nehodí. Nejdůležitější optické údaje triedru se uvádějí většinou např. takto: triedr 10x50 znamená, že přístroj zvětšuje 10krát a jeho objektivy mají průměr 50 mm.
7. červenec 2007
10 614×
253 slov
