Morfologie (tvarosloví)

Substantiva - číslo

Ohebný slovní druh označující věci konkrétní a abstraktní.

  • singulár
  • plurál
  • duál = párové části těla (+ číslovky obě, dvě), pozůstatek ze staré češtiny
    • rozdíl v 7.pádě plurálu  př.rukama
    • odchylky:
      • plurália tantum (pomnožná) - pouze tvar množného čísla, ale označují i jednu věc
        • př. prázdniny, dveře
      • singulária tantum (hromadná) - pouze tvar jednotného čísla, ale označují i více věcí
        • př. letectvo, ptactvo, křoví
        • + látková - označují látku bez zřetele k množství; oba tvary, ale jiný význam
          • př. voda, pivo, mouka, dřevo

Adjektiva

Ohebný slovní druh vyjadřující vlastnosti.

Dělení:

  • tvrdá - př. hodný, -á, -é
  • měkká - př. vlastní
  • přivlastňovací - př. bratrův
  • jmenné tvary

Skloňování:

  • jmenné - vz.mlád
  • složená
    • tvrdá - vz. mladý
    • měkká - vz. jarní
  • smíšená - vz.otcův, matčin
  • + nesklonná:
    • cizí př. prima, glazé
    • nespisovná př.Novákovic

Stupňování:

  • pravidelné - př. krásný - krásnější - nejkrásnější
  • nepravidelné - př. zlý - horší - nejhorší
  • opisné - př. více, méně
  • + nestupňovatelná př.dřevěný

Pronomina

Ohebný slovní druh zastupující jména, ukazující na jména.

Dělení:

  • určitá - osobní + zvratné (já, ty, on, ona, ono, my, vy, oni, ony, ona + se)
  • přivlastňovací (můj, tvůj, náš, váš, jeho , její, jejich + svůj)
  • ukazovací (ten, tento, tenhle, onen, takový)
  • tázací (kdo, co, který, jaký, čí)
  • vztažná (uvozují vedlejší větu; kdo, co, jaký, který, čí, jenž)
  • neurčitá (tázací s neurčitou předponou - lec-, málo-, kde-, ně-; příponou - -si, -koli)
  • vymezovací (vymezují osobu nebo věc, vytýkají platnost; každý, všechen, týž, sám)
  • záporná (předpona ni-)

Skloňování:

  • bezrodá (já, ty, my, vy, se, si) 1. já; 2. mě, mne; 3. mi, mně; 4. mě,mne...
  • rodová
    • ​zájmenné skloňování
      • tvrdé - vz. ten, př. kdo, onen
      • měkké - vz.náš, př. co, váš
      • smíšené - vz. všechen
    • adjektivní skloňování
      • tvrdé - vz. mladý, př. který, jaký
      • měkké - vz.jarní, př.něčí
      • zvláštní - př.můj, svůj, sám, týž
  • + nesklonná př. jeho, jehož, jejich, jejichž

Numeralia

Dělení:

  • podle určitosti počtu
    • určitá - základní - př. pět
    • neurčitá - řadové př. pátý
  • podle syntaktické formy
    • druhové - př. patery
    • násobné - př. pětkrát
    • podílné - př. po pěti
    • názvy číslic, zlomků

Skloňování:

  • substantivní - př. tucet - hrad, tisíc - stroj, miliarda - žena, půle - růže, tři - kosti, sto - město
  • adjektivní - u řadových, druhových a násobných (-krát nelze), př. mladý, jarní
  • zájmenné - vz. ten, př. jeden
  • + dvě, obě - podle duálového skloňování

Slovesný způsob

  • indikativ (oznamovací) - čas přítomný, minulý a budoucí
  • imperativ (rozkazovací) - nemá čas, 3 tvary: 2.os.sg, 1.os.pl., 2.os.pl.
  • kondicionál (podmiňovací) - nemá čas, přítomný tvar - př. psal bych, minulý tvar - př. byl bych psal

Přechodníky (transgresívy)

Neurčitý slovesný tvar, vyjadřuje děj doprovázející děj základní, chápán jako archaický.

Podmínky užití:

  • stejný podmět obou vět
  • přítomný přech. při vyjádření současných dějů, minulý přech.při vyjádření předčasnosti
  • rozvitá přechodníková konstrukce se odděluje čárkou
  • při použití přítomného přechodníku jím nahrazujeme vždy méně důležitý děj

Přítomný přechodník

  • současnost, z vidu nedokonavého
  • 3.os.pl: -ou : -a, -ouc, -ouc, -ouce
  • -í, -ejí : -e, -íc, -íc, -íce

Minulý přechodník

  • předčasnost, z vidu dokonavého
  • kmen minulý: samohláska : -v, -vši, -vši, -vše
  • souhláska : ---, -ši, -ši, -še

Ustrnulé přechodníky - nelze ohýbat, př. vleže, vkleče, vyjma, nehledě

Adverbia

Neohebný slovní druh vyjadřující okolnosti děje.

Dělení:

  • místa - př. doma, tam
  • času - př. včera, včas
  • způsobu - př. vesele, tak
  • míry - př. trochu, málo
  • příčiny - př. proto, úmyslně, proč
  • zřetele - př. povahově, politicky

Příslovečné spřežky:

  • vznik příslovcí spojením jiných slovních druhů
  • 7 + 1 - př. nahoře
  • 7 + 2 - př. postaru
  • 7 + 3 - př. proto, zatím
  • 7 + 6 - př. dokdy

Prepozice

Neohebný slovní druh, který sám o sobě nemá význam. Pojí se s plnovýznamovým slovem a určují jeho pád.

Dělení:

  • neslabičné - probíhá u nich vokalizace = přidávání samohlásky př.v - ve; s - se; k - ke,ku
  • slabičné
    • jednoslabičné - př. před
    • víceslabičné - př. kolem
  • vlastní - vždy předložky, pojí se svíce pády př.za + 4.p., 7.p.; na + 4.p., 6.p.
  • nevlastní (homonyma)
    • mohou být i jiným slovním druhem př. kolem - 1,6,7; během - 1,7; pomocí - 1,7
    • pojí se většinou s jedním pádem př.mimo + 4.p.; kromě + 2.p.

Konjunkce

Neohebný slovní druh sloužící k spojování větných členů i vět.

Dělení:

  • parataktické (souřadicí) - vztah přiřazování, poměr:
    • slučovací - a, i, také, ani, nebo, jednak-jednak
    • stupňovací - ba, dokonce i, nejen-ale i
    • odporovací - ale, avšak, jenže, nýbrž, a přece
    • vylučovací - nebo, anebo, buď-anebo, či
    • příčinný - neboť, totiž, vždyť
    • důsledkový - proto, tudíž, tedy, a tak, a proto
  • hypotaktické (podřadicí) - vztah určování, poměr:
    • podmínkový - kdyby, jestliže, -li
    • přípustkový - ač, ačkoli, třebaže, přestože, i když
    • účelový - aby
    • příčinný - protože, jelikož
    • způsobový - tak
    • časový - když, až, jakmile, než

Spojení vět nebo větných členů:

  • bezespoječné - jen čárka
  • spojkové
    • souřadicí
    • podřadicí
  • vztažné
    • vztažnými zájmeny (kdo, co, jaký, který, čí, jenž)
    • vztažnými příslovci (př.jak, kterak, kde, tak)

Partikule

Neohebný slovní druh, který uvozuje samostatné věty a slouží k vyjádření rozkazu, otázky, udivení atd.
Signalizují vztah mluvčího k výpovědi, od spojek se liší tím, že nespojují věty.

Dělení:

  • vlastní - př. ať, kéž, než, ano, ne, prý
  • nevlastní - mohou být i jiným slovním druhem, nejčastěji spojkou př. ale

Mluvnické kategorie neurčitých slovesných tvarů

  • jednoduché
    • příčestí (participium) minulé - část minulého času př.nesl
    • příčestí trpné - část trpného rodu př.bit, nesen
    • přechodníky
    • infinitiv
  • složené
    • opisné tvary trpné
      • přechodník přít. - př. jsa chválen
      • přechodník min. - př. byv chválen
      • infinitiv - př.být chválen

 

  • lze určit pouze rod, vid, třídu
  • u příčestí a přechodníků lze určit i jmenné kategorie, a to jmenný rod a číslo

Slova přejatá a jejich skloňování

Významná a proměnlivá složka slovní zásoby. Pronikání cizích slov bývá určováno politickou, hospodářskou a kulturní situací. Cizí slova pronikají do všech vrstev jazyka (spisovný, obecný, nářečí...).

Vlivy:

  • německý (luftovat, pytel)
  • latinský (stát, republika)
  • francouzský (bižuterie, fejeton)
  • italský (banka, valuta)
  • anglický (jazz, tenis, televize)
  • polský (lodyha, okres)
  • ruský (paluba, lyže, vzduch)
  • čínština (kečup)
  • arabština (káva)
  • hindština (rýže)

Skloňování:

  • zcela zdomácnělá - př. žák, škola - podle českých vzorů
  • přizpůsobená pravopisu - př. bujón, džus - podle českých vzorů
  • původní pravopis - př. netto, bulletin - nesklonná nebo podle spec. vzorů
  • lexikální citáty - př. en face - nesklonná

Příklonky (enkliktika)

  • jednoslabičná slova bez přízvuku
  • = osobní zájmena, zvratná zájmena, tvary být, částice, příslovce
  • přiklánějí se k prvnímu přízvučnému slovu

Hodnocení referátu Morfologie (tvarosloví)

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  26. květen 2017
  1 656×
  979 slov

Komentáře k referátu Morfologie (tvarosloví)