Syntax (skladba)

Subjekt (podmět)

Základní větný člen vyjadřující původce děje, nositele činnosti.

Dělení:

• vyjádřený
• nevyjádřený
  • př. Pracuji na zahradě.
• všeobecný
  • ​př. Psali o tom v novinách. - oni, všichni, někdo

Vyjádřen:

• 1 - př .Pes štěká.
• 2 - př. Sytý hladovému nevěří.
• 3 - př. On mluví.
• 4 - př. Druhý doběhl první.
• 5 infinitiv - př. Žít znamená milovat.
• 6 - př. Každé proč má své proto.
• 10 - př. Ozvalo se au.

V jiném pádě:

• běžně bývá v 1. pádě, někdy ovšem i v 2. pádě či 6. pádě
• v 2.pádě - množství
  • př. Ubylo vody.
  • genitiv záporný př.K návrhu nebylo připomínek.
  • počítaný podmět spojený:
    • s určitou číslovkou > nebo = 5
      • př. Přišlo pět chlapců.
    • s neurčitou číslovkou
      • př. Přišlo několik chlapců.
• v 6.pádě - obměna 1.pádu
  • př. Na každé větvi viselo po pěti jablcích. Rozsvítilo se na tisíce světel.

Základní větné členy

Základními větnými členy jsou subjekt a predikát.

• subjekt - viz výše
• predikát - viz níže

Apozice (přístavek)

Rozvíjející větný člen vyjadřující téže skutečnost jiným způsobem.

• shodný, rozvitý, volně připojený přívlastek
• odděluje se čárkami, základem je substantivum
• většinou stojí za podstatným jménem
• v pozici subjektu
  • ​př. Božena Němcová, známá spisovatelka, napsala Babičku.
• v pozici objektu
  • ​př. Známe Boženu Němcovou, známou spisovatelku.

Predikát (přísudek)

Základní větný člen vyjadřující děj. Většinou vyjádřen slovesem.

Druhy:

• verbální (slovesný) - sloveso v určitém tvaru
  • př. On cvičí.
  • být - plnovýznamové sloveso ve významu existovat
  • př. Bůh je.
• (verbo) nominální
  • ​bez spony
    • ​př. Škola - základ života.
  • se sponou - být, stát se + 1, 2, 3, 4
    • 1.pád - vlastnost trvalá
      • př. Pes je šelma.
    • 7.pád - vlastnost přechodná
      • př. Otec je kuchařem.
• jednoduchý - vyjádřený jedním slovesem nebo zvratným slovesem
• složený
  • verbonominální
  • infinitiv + způsobové sloveso (moci, muset, smět, chtít)
  • infinitiv + fázové sloveso (začít, přestat, zůstat, končit...)

Atribut (přívlastek)

Rozvíjející větný člen, který blíže určuje podstatné jméno a závisí na něm.

Dělení:

• shodný (kongruentní)
  • shoduje se se jménem v rodě, čísle a pádě
  • stojí před podstatným jménem, v odborných termínech za př. kyselina sírová
  • vyjádřen: 1 (př. pes Rek), 2 (př. malý pes), 3 (př. ten pes), 4 (př. druhý pes)
• neshodný (nekongruentní)
  • nemění tvar, stojí za podstatným jménem
  • vyjádřen: 1 (př. město Plzeň), 5 inf. (př. Umění milovat.), 6 (př. cesta zpět)
• volný
  • ​neomezující, lze ho vynechat, aniž by se změnil smysl věty
  • odděluje se čárkou
  • př. Dívka, sedící na pohovce, pěkně vyprávěla.
• těsný
  • ​vyjadřuje podstatnou vlastnost, kterou nelze beze změny smyslu věty vynechat
  • neodděluje se čárkami, stojí za substantivem
  • př. Čaj připravený Mongoly mi nechutná.​
• několikanásobný
  • ​odděluje se čárkami
  • př. bílá, modrá a žlutá růže
• postupně se rozvíjející
  • ​bez čárek
  • př. ten náš pes

Objekt (předmět)

Rozvíjející větný člen; závisí na slovese či podstatném jméně a rozvíjí je.

Vyjádřen:

• 1 - př. Vidím psa.
• 2 - př. Sytý hladovému nevěří.
• 3 - př. Vidím ho.
• 4 - př. Vidím druhého.
• 5 infinitiv - př. Poručil mi odejít.

 

• vztah rekce (řízenosti) pádem
• ptáme se pádovou otázkou (kromě 1.p)

Adverbiale (příslovečné určení)

Rozvíjející větný člen; závisí na slovese, příslovci či přídavném jméně a rozvíjí je.

Vyjádřen:

• 1 - př. Šel do školy.
• 2 - př. Šel ke známým.
• 3 - př. Šel k němu.
• 4 - př. Šel dvakrát.
• 5 infinitiv - př. Šel nakoupit.
• 6 - př. Šel svižně.

Dělení:

• loci (místa)
• temporis (času)
• modi (způsobu)
  • vlastní způsob př. pěkně zpívá
  • míry př. velmi pěkně
  • prostředku př. psali propiskou
  • zřetele př. země hospodářsky vzkvétá
  • výsledek děje př. proměnila se v sloup
  • původce př. uvařila knedlíky z prášku
  • původce děje př. žák byl chválen učitelem
  • společenství př. babička šla s dětmi
  • měřítko př. stáří stromu určíme podle letokruhů
  • průvodních okolností př. v leže se nenajím
• causae (příčiny)
  • důvodu př. plakali hladem
  • účelu př. šel pro rohlíky
  • podmínky př. bez pomoci bych to nedokázal
  • přípustky př. přes nepohodu vyrazil

Atribut verbální (doplněk)

Rozvíjející větný člen,který rozvíjí zároveň sloveso i podstatné jméno.Vyjadřuje vlastnosti za určitých okolností.

Vyjádřen:

• 1 - př. Cítil se jako kůl v plotě.
• 2 jmenný tvar - př. Cítil se osamocen/osamocený.
• 3 - př. Cítil se sám.
• 4 - př. Cítil se (jako) první.
• 5 přechodník - př. Usmívaje se jedl.
• 5 infinitiv - př. Viděl ho číst.

Vztah adjunkce (přimykání) ke slovesu, vztah kongruence (shody) k podstatnému jménu.

Věty podle členitosti

• jednoduchá
  • jednočlenná
    • slovesná př. Prší.
    • jmenná př. Dobrou noc.
    • sponovějmenná př. Je chladno.
    • citoslovečná př. Ach. Au.
  • dvojčlenná (lze rozdělit na část podmětnou a přísudkovou)
    • holá př. Matka šila.
    • rozvitá př. Unavená matka šila košile.
• souvětí

Vsuvka

• není mluvnicky začleněna do věty
• slovní výraz nebo věta, která zpřesňuje, doplňuje, vysvětluje obsah věty
• nezávisí na žádném členu věty

Dělení:

• jednoslovná - neoddělujeme čárkou př.prosím, myslím, bohužel, zřejmě
• víceslovná - oddělujeme čárkou či pomlčkou
• rozvitá - oddělujeme nejlépe závorkami

Možnost spojení vět v souvětí

• bezespoječné - jen čárka
• spojkové
  • souřadicí - př.a, ale, nebo, jenže, neboť, proto, avšak, a tak
  • podřadicí - př.kdyby, přestože, aby, protože, tak, když
• vztažné
  • ​vztažnými zájmeny (kdo, co, jaký, který, čí, jenž)
  • vztažnými příslovci (př.jak, kterak, kde, tak)

Kongruence, rekce, adjunkce

= formální vztahy mezi větnými členy

• kongruence (shoda)
  • shoduje se rod, číslo, pád
  • platí pro Ats, Atv, S
• rekce (řízenost)
  • řídí se pádem
  • platí pro O, Atn
• adjunkce (přimykání)
  • ​platí pro okolnosti děje, Ad, Atv

Věta jednoduchá, souvětí, hypotaxe, parataxe

• věta jednoduchá - viz věty podle členitosti
• souvětí
  • větný celek složený ze dvou a více vět jednoduchých
  • hypotaktické (podřadicí) - 1 věta hlavní + mnoho vět vedlejších
  • parataktické (souřadicí) - min. 2 věty hlavní + mnoho vět vedlejších
• vztahy v syntaktických skupinách:
  • hypotaxe (podřadnost) př.otec s matkou
  • parataxe (souřadnost) př.otec a matka
    • několikanás. větné členy, vedlejší věty stejného druhu

Druhy vedlejších vět

• nahrazují větné členy

Druhy:

• podmětná - vyjadřuje podmět věty řídící, spojení: že, aby, kdo, co
• přísudková - vyjadřuje jmennou část přísudku jmenného se sponou, spojení: jako, jak, jaký, ten
• předmětná - vyjadřuje předmět věty řídící, spojení: že, aby, jak
• přívlastková - rozvíjí některé podstatné jméno věty, spojení: který, jenž, jehož, že
• doplňková - nahrazuje doplněk věty řídící, spojení: jak, jako, jaký
• příslovečná
  • místní - kde, kam, odkud
  • časová - když, až, jakmile, než
  • způsobová - tak, jak
  • příčinná - protože, jelikož, že
  • účelová - aby
  • podmínková - kdyby, jestliže, -li
  • přípustková - ač, ačkoli, třebaže, přestože, i když

Odchylky od pravidelné syntaktické stavby

• anakolut
  • ​= vyšinutí, opuštění započaté výpovědi a její pokračování v jiném schématu (změna osoby, pádu)
  • př. My dva, Kláro, s námi to nemůže dobře dopadnout. - nespisovné
• elipsa
  • ​= výpustka, vypuštění slovesa
  • př. Chci kousek s vámi. (jít), V pět. (přijdu)
• vsuvka - viz výše
• samostatný větný člen
  • stojí na začátku věty, je oddělen čárkou, není mluvnicky začleněn do věty
  • př. Svačinu, tu mám nejraději.
• osamostatnělý větný člen
  • začleňuje se do větné vazby
  • př. Byly tam samé barevné květy. A motýly. A vážky.
• aposiopeze = neukončená výpověď , věta končící ...
• zeugma = sloučení
  • př. Před i v obchodě - nespisovné