Syntax (skladba)
Subjekt (podmět)
Základní větný člen vyjadřující původce děje, nositele činnosti.
Dělení:
- vyjádřený
- nevyjádřený
- všeobecný
- př. Psali o tom v novinách. - oni, všichni, někdo
Vyjádřen:
- 1 - př .Pes štěká.
- 2 - př. Sytý hladovému nevěří.
- 3 - př. On mluví.
- 4 - př. Druhý doběhl první.
- 5 infinitiv - př. Žít znamená milovat.
- 6 - př. Každé proč má své proto.
- 10 - př. Ozvalo se au.
V jiném pádě:
- běžně bývá v 1. pádě, někdy ovšem i v 2. pádě či 6. pádě
- v 2.pádě - množství
- př. Ubylo vody.
- genitiv záporný př.K návrhu nebylo připomínek.
- počítaný podmět spojený:
- s určitou číslovkou > nebo = 5
- s neurčitou číslovkou
- př. Přišlo několik chlapců.
- v 6.pádě - obměna 1.pádu
- př. Na každé větvi viselo po pěti jablcích. Rozsvítilo se na tisíce světel.
Základní větné členy
Základními větnými členy jsou subjekt a predikát.
- subjekt - viz výše
- predikát - viz níže
Apozice (přístavek)
Rozvíjející větný člen vyjadřující téže skutečnost jiným způsobem.
- shodný, rozvitý, volně připojený přívlastek
- odděluje se čárkami, základem je substantivum
- většinou stojí za podstatným jménem
- v pozici subjektu
- př. Božena Němcová, známá spisovatelka, napsala Babičku.
- v pozici objektu
- př. Známe Boženu Němcovou, známou spisovatelku.
Predikát (přísudek)
Základní větný člen vyjadřující děj. Většinou vyjádřen slovesem.
Druhy:
- verbální (slovesný) - sloveso v určitém tvaru
- př. On cvičí.
- být - plnovýznamové sloveso ve významu existovat
- př. Bůh je.
- (verbo) nominální
- bez spony
- př. Škola - základ života.
- se sponou - být, stát se + 1, 2, 3, 4
- 1.pád - vlastnost trvalá
- 7.pád - vlastnost přechodná
- jednoduchý - vyjádřený jedním slovesem nebo zvratným slovesem
- složený
- verbonominální
- infinitiv + způsobové sloveso (moci, muset, smět, chtít)
- infinitiv + fázové sloveso (začít, přestat, zůstat, končit...)
Atribut (přívlastek)
Rozvíjející větný člen, který blíže určuje podstatné jméno a závisí na něm.
Dělení:
- shodný (kongruentní)
- shoduje se se jménem v rodě, čísle a pádě
- stojí před podstatným jménem, v odborných termínech za př. kyselina sírová
- vyjádřen: 1 (př. pes Rek), 2 (př. malý pes), 3 (př. ten pes), 4 (př. druhý pes)
- neshodný (nekongruentní)
- nemění tvar, stojí za podstatným jménem
- vyjádřen: 1 (př. město Plzeň), 5 inf. (př. Umění milovat.), 6 (př. cesta zpět)
- volný
- neomezující, lze ho vynechat, aniž by se změnil smysl věty
- odděluje se čárkou
- př. Dívka, sedící na pohovce, pěkně vyprávěla.
- těsný
- vyjadřuje podstatnou vlastnost, kterou nelze beze změny smyslu věty vynechat
- neodděluje se čárkami, stojí za substantivem
- př. Čaj připravený Mongoly mi nechutná.
- několikanásobný
- odděluje se čárkami
- př. bílá, modrá a žlutá růže
- postupně se rozvíjející
- bez čárek
- př. ten náš pes
Objekt (předmět)
Rozvíjející větný člen; závisí na slovese či podstatném jméně a rozvíjí je.
Vyjádřen:
- 1 - př. Vidím psa.
- 2 - př. Sytý hladovému nevěří.
- 3 - př. Vidím ho.
- 4 - př. Vidím druhého.
- 5 infinitiv - př. Poručil mi odejít.
- vztah rekce (řízenosti) pádem
- ptáme se pádovou otázkou (kromě 1.p)
Adverbiale (příslovečné určení)
Rozvíjející větný člen; závisí na slovese, příslovci či přídavném jméně a rozvíjí je.
Vyjádřen:
- 1 - př. Šel do školy.
- 2 - př. Šel ke známým.
- 3 - př. Šel k němu.
- 4 - př. Šel dvakrát.
- 5 infinitiv - př. Šel nakoupit.
- 6 - př. Šel svižně.
Dělení:
- loci (místa)
- temporis (času)
- modi (způsobu)
- vlastní způsob př. pěkně zpívá
- míry př. velmi pěkně
- prostředku př. psali propiskou
- zřetele př. země hospodářsky vzkvétá
- výsledek děje př. proměnila se v sloup
- původce př. uvařila knedlíky z prášku
- původce děje př. žák byl chválen učitelem
- společenství př. babička šla s dětmi
- měřítko př. stáří stromu určíme podle letokruhů
- průvodních okolností př. v leže se nenajím
- causae (příčiny)
- důvodu př. plakali hladem
- účelu př. šel pro rohlíky
- podmínky př. bez pomoci bych to nedokázal
- přípustky př. přes nepohodu vyrazil
Atribut verbální (doplněk)
Rozvíjející větný člen,který rozvíjí zároveň sloveso i podstatné jméno.Vyjadřuje vlastnosti za určitých okolností.
Vyjádřen:
- 1 - př. Cítil se jako kůl v plotě.
- 2 jmenný tvar - př. Cítil se osamocen/osamocený.
- 3 - př. Cítil se sám.
- 4 - př. Cítil se (jako) první.
- 5 přechodník - př. Usmívaje se jedl.
- 5 infinitiv - př. Viděl ho číst.
Vztah adjunkce (přimykání) ke slovesu, vztah kongruence (shody) k podstatnému jménu.
Věty podle členitosti
- jednoduchá
- jednočlenná
- slovesná př. Prší.
- jmenná př. Dobrou noc.
- sponovějmenná př. Je chladno.
- citoslovečná př. Ach. Au.
- dvojčlenná (lze rozdělit na část podmětnou a přísudkovou)
- holá př. Matka šila.
- rozvitá př. Unavená matka šila košile.
- souvětí
Vsuvka
- není mluvnicky začleněna do věty
- slovní výraz nebo věta, která zpřesňuje, doplňuje, vysvětluje obsah věty
- nezávisí na žádném členu věty
Dělení:
- jednoslovná - neoddělujeme čárkou př.prosím, myslím, bohužel, zřejmě
- víceslovná - oddělujeme čárkou či pomlčkou
- rozvitá - oddělujeme nejlépe závorkami
Možnost spojení vět v souvětí
- bezespoječné - jen čárka
- spojkové
- souřadicí - př.a, ale, nebo, jenže, neboť, proto, avšak, a tak
- podřadicí - př.kdyby, přestože, aby, protože, tak, když
- vztažné
- vztažnými zájmeny (kdo, co, jaký, který, čí, jenž)
- vztažnými příslovci (př.jak, kterak, kde, tak)
Kongruence, rekce, adjunkce
= formální vztahy mezi větnými členy
- kongruence (shoda)
- shoduje se rod, číslo, pád
- platí pro Ats, Atv, S
- rekce (řízenost)
- řídí se pádem
- platí pro O, Atn
- adjunkce (přimykání)
- platí pro okolnosti děje, Ad, Atv
Věta jednoduchá, souvětí, hypotaxe, parataxe
- věta jednoduchá - viz věty podle členitosti
- souvětí
- větný celek složený ze dvou a více vět jednoduchých
- hypotaktické (podřadicí) - 1 věta hlavní + mnoho vět vedlejších
- parataktické (souřadicí) - min. 2 věty hlavní + mnoho vět vedlejších
- vztahy v syntaktických skupinách:
- hypotaxe (podřadnost) př.otec s matkou
- parataxe (souřadnost) př.otec a matka
- několikanás. větné členy, vedlejší věty stejného druhu
Druhy vedlejších vět
Druhy:
- podmětná - vyjadřuje podmět věty řídící, spojení: že, aby, kdo, co
- přísudková - vyjadřuje jmennou část přísudku jmenného se sponou, spojení: jako, jak, jaký, ten
- předmětná - vyjadřuje předmět věty řídící, spojení: že, aby, jak
- přívlastková - rozvíjí některé podstatné jméno věty, spojení: který, jenž, jehož, že
- doplňková - nahrazuje doplněk věty řídící, spojení: jak, jako, jaký
- příslovečná
- místní - kde, kam, odkud
- časová - když, až, jakmile, než
- způsobová - tak, jak
- příčinná - protože, jelikož, že
- účelová - aby
- podmínková - kdyby, jestliže, -li
- přípustková - ač, ačkoli, třebaže, přestože, i když
Odchylky od pravidelné syntaktické stavby
- anakolut
- = vyšinutí, opuštění započaté výpovědi a její pokračování v jiném schématu (změna osoby, pádu)
- př. My dva, Kláro, s námi to nemůže dobře dopadnout. - nespisovné
- elipsa
- = výpustka, vypuštění slovesa
- př. Chci kousek s vámi. (jít), V pět. (přijdu)
- vsuvka - viz výše
- samostatný větný člen
- stojí na začátku věty, je oddělen čárkou, není mluvnicky začleněn do věty
- př. Svačinu, tu mám nejraději.
- osamostatnělý větný člen
- začleňuje se do větné vazby
- př. Byly tam samé barevné květy. A motýly. A vážky.
- aposiopeze = neukončená výpověď , věta končící ...
- zeugma = sloučení
- př. Před i v obchodě - nespisovné
Hodnocení referátu Syntax (skladba)
Líbila se ti práce?
Podrobnosti
14. květen 2017
5 633×
1077 slov
Podobné studijní materiály
Komentáře k referátu Syntax (skladba)