Za zakladatele liturgického zpěvu v římskokatolické církvi je považován papež Řehoř I. Veliký (590 - 604). Když prováděl celkovou úpravu obřadů, výrazně pozměnil schéma dosavadních bohoslužebných zpěvů.
Gregoriánský chorál je jednohlasý zpěv. Vyvíjel se od počátku našeho letopočtu ze zpěvních stylů středomořské oblasti. Od 4.stol. vytlačil v Římě všechny ostatní liturgické zpěvy. Nejstarší dochovanou verzí je vlastně starořímský chorál. Od konce 1. tisíciletí se vývoj chorálu přesouvá do západní a střední Evropy, kde do 15.století přibývá částečně stylově odlišný středověký chorál. Gregoriánský chorál je souborem několika tisíců zpěvů, určených pro různá konkrétní místa bohoslužebných obřadů. Zahrnuje řadu zčásti odlišných druhů. Pro mši jsou určeny hlavně Ordinaria: Kyrie, Gloria, Credo, Sanctus, Agnus. Propria (introit, graduale, Alleuia, offertorium, communio) je pro kněžské hodinky, zvláště žalmy, antifony, responsoria a hymny.
Texty chorálu jsou latinské, převzaté z bible (nejvíce z žalmů) a převážně prozaické. Melodika je sylabická (jeden tón k jedné slabice), melismatická (skupinka tónů nad jednou slabikou). Tyto styly se mohou navzájem ve skladbě kombinovat. Rytmus chorálu je po roce 1000 volný, nerozlišuje délky tónů a nemá pravidelný metrický puls.Gregoriánský chorál může být zpíván sólistou a sborem - responzoriální zpěv, nebo dvěma sbory - antifonický zpěv.
Gregoriánský chorál byl po staletí jedním z nejdůležitějších inspiračních zdrojů evropské umělé kompozice, zvláště vícehlasé církevní hudby 11.až 16.stol.
28. prosinec 2012
5 678×
214 slov
