VZNIK ČESKY PSANÉ LITERATURY: (poč.13.stol. - poč.15.stol.)
Vrcholný feudalismus, rozvíjení měst.
Šlechta je proti panovníkovi, protože pěstuje na svém dvoře německou
kulturu.
V této době je Gotický sloh (směřování do výšky), což přináší větší ze-
světštění.
1.LAICIZACE LITERATURY: (pol.13.stol - pol.14.stol.)
Tvoří laici, tzn.osoby ze světského prostředí a hlavně pro laiky.
"Alexandreis" - život a činy Alexandra Velikého. Toto téma bylo
zpracováno již v Antice, ale ve středověku se k němu
vrací. Bylo zpracováno ve více jazycích (latinsky,
německy, česky...), ale vždy přizpůsobeno podmínkám
a potřebám toho jakého národa.
Ve staročeštině má 10 zpěvů a dochovalo se 8 opisů.
Osobnost Alexandra se zde stává ideálním šlechticem
a jeho družina má česká jména (Radota, Mladota).
Protože byly některé jevy českému čtenáři neznámé,
tak je vysvětluje.
Autor používá přímé řeči v monologu - forma rady.
Aristoteles radí Alexandrovi na poč. jeho vlády,
promluvy vládců před bitvami, ze kterých se doz-
vídáme, jaké vlastnosti by měl mít šlechtic (čest,
statečnost, povinnost bojovat za práva šlechty a za
svobodu země, důraz na rodové tradice).
Před obrazným pojmenováním dává autor přednost při-
rovnání => srozumitelnost.
Některé momenty se vztahují ke konkrétním událostem
(osudy Václava II.po smrti Přemysla Otakara II.)
Objevují se zde tzv.Gnómy - stručné moudré průpovědi
vyjadřující vlastní názor autora.
Trojverší.
Autor se chová povýšeně k měšťanům i sedlákům. Libu-
je si v lovu. Znalost loveckých a válečných výrazů=>
patřil asi k vysoké šlechtě. Vlastenecké cítění.
"Dalimilova kronika" - (poč.14.stol. - poč.vlády Jana Lucemburského)
1.veršovaná kronika psaná česky. Líčí dějiny
od příchodu praotce Čecha až do roku 1314.
Čerpá z Kosmovy kroniky a dalších historických
děl. Vlastenectví.
Snaha ovlivnit postoj tehdejší šlechty, aby se
bránila cizím vlivům. Autor si uvědomuje řadu
nedostatků, ale nic nevylepšuje.
Řada historických nepřesností.
2.DEMOKRATIZACE LITERATURY: doba vlády Karla IV. (styky s celou Evropou
=> rozkvět celé země)
1346 - Karel IV.získal český trůn
1355 - se stává císařem
Stavitelské památky - Katedrála Sv.Víta, Karlův most, Karlštejn,
Karlova Universita (1348)
- období vrcholné Gotiky.
Literatura: přidává se měšťanstvo, studenti => příklon k lidovému
prostředí
: rozkvět české prózy X úřední jazyk je latina => lat.díla
Karel IV. - "Vita Karoli" (=život Karlův)
- příklad pro následovníky => zvěčnění sebe sama
- nebyl spokojen s prací dvorských kronikářů
- nešlo mu o vlastní životopis, ale o to ukázat, že je
příkladný panovník (zamlčuje spory a jejich příčiny)
Už v Antice se psaly pol.memoáry - Jakub I.Dobyvatel píše svým jaz.
Česky psané legendy (veršovaná epika):
"Život sv.Kateřiny"
- láska krásné a vzdělané dívky z král.rodu. Zaslíbila se Kristu a
odmítá císaře. V učeném sporu obrátí pohanské mistry na křesťan.
Umírá jako mučednice. Oddaná víře, nevinnost, ctnost, vzdělání.
Zázraky - při bičování se objeví 6 symbolických barev
- u jejího hrobu vytéká olej, který uzdravuje.
Jazyk - silně obrazný, vyumělkovaný, složitá symbolika => pro
vzdělané vrstvy
Autor - vzdělaný, zřejmě působil na šlechtickém dvoře.
"Legenda o sv.Prokopu" (Prokop - 1.opat Sázavského kláštera)
- Autor používá prostší, srozumitelnější a střízlivější jazyk
Odehrává se to na území Čech
=> i pro nižší vrstvy.
Vznikají díla čerpající námět z cizích literatur.:
a)Antický okruh - česká "Trojanská kronika" - uzpůsobeno době
- 1.česky tištěná kniha (1468)
b)Bretoňský okruh - "Tristam a Izalda"
Staročeské Drama: původně dramatizovány náboženské výjevy, součástí
liturgie (=náb.obřadu) => Vánoční a Velikonoční
Dochovaný zlomek staroč.dramatu:
"Mastičkář" (pol.14.stol.)
- Vychází z Velikonoční hry, kdy 3 Marie jdou k
hrobu pomazat Ježíše vonnými mastmi. Anděl jim
sděluje, že Ježíš povstal z mrtvých.
Vložena část, kdy Marie nakupují u mastičkáře.
Karlova universita - artistická fakulta (svobodných umění) - bakalář
- bohoslovecká, lékařská a právnická - mistr, doktor
- žáci => žákovská tvorba - prosazují něco jiného,
než dospělí. Chtějí si užívat mládí. Smějí se měš-
ťanstvu, duchovenstvu i sami sobě.
- prolínání jazyků (čes.lat.) - Makarónská poezie
- "Podkoní a žák"
- spor (běžné ve středověku) mezi panským služeb-
ným a studentem, kdo z nich je na tom lépe.
Odhalují vlastní bídu. Spor nelze vyřešit =>
nakonec se poperou.
Zcela světský námět.
Satira: (z lat.=mísa plná ovoce => směs, všehochuť)
Původně posměšná báseň útočící na nedostatky lidského charakteru a
poměrů ve spol. Postupně i romány a dramata.
U nás se objevuje až ve 2.pol.14.stol.hl.v městském prostředí.
V popředí zájmy měšťanstva a chudého lidu. Kritika zdola.
"Hradecký rukopis" - objevil Josef Dobrovský.
Obsahuje několik skladeb: 1) "Satiry o řemeslnících a konšelích"
"Satira o řeznících"
Zaměňují druhy masa...
Autor varuje zákazníka a řezníkům
slibuje peklo. Kritika i jiných.
2) "Desatero kazanie Božie":
1. V jednoho boha věřiti budeš 7. Nepokradeš
2. Nevezmeš jména Božího nadarmo 8. Nepromluvíš křivého slova proti
3. Pomni, abys den sváteční světil bližnímu svému
4. Cti otce svého a matku svou 9. Nepožádáš manželky bližního svého
5. Nezabiješ 10. Nepožádáš statků jeho
6. Nesesmilníš
Ke každému přikázání - 3 př.hříšníků
Autor neznámý (možná kněží) - měšťan
3) bajka "O lišce a džbánu"
Liška se rozzlobí na džbán a chce
ho utopit - přiváže si ho na ocas
a hodí do vody => stáhne jí.
"Nová rada" - Smil Flaška z Pardubic
- alegorie - zvířata radí lvovi, jak má vládnout.
Světská lyrická píseň:
"Jměj sě dobře, srdéčko" ("Ztratilať jsem milého") - lidová
"Závišova píseň" - umělá -> autor mistr Záviš ze Zap - 1.č.známý spis.
podobná trubadúrským písním
"Dřevo se listem odieva" - umělá píseň s prvky lidové tvorby
PŘEDHUSITSKÁ A HUSITSKÁ LITERATURA:
1.PŘEDHUSITSKÁ LITERATURA: posl.třetina 14.stol.
Objevují se osobnosti, které veřejně kárají spol.nedostatky (církev)
=> Husovi předchůdci
Církev byla hospodářsky silná, ale život představitelů neodpovídal
jejich mravnímu poslání (nemravnost, rozmařilost, blahobyt). Někteří
z nich si tuto situaci uvědomovali a kritizovali => vzniká tzv.
traktátová literatura (učené pojednání o náboženských otázkách).
Obecná krize vrcholí zvolením 2.papeže v Avignonu (1378) => dochází k
rozpolcení církve => papežské schizma (=dvojpapežství).
V Čechách se již před Husem pokoušejí zastavit úpadek mravů.
Jan Milíč z Kroměříže - kázal česky => vliv na chudinu
Matěj z Janova - navázal na Milíče, ale psal latinsky, kladl velký
důraz na Bibli.
Tomáš Štítný ze Štítného - psal česky, studoval Karlovu Uni, ale
odešel se učit sám.
Vidí sociální rozpory, ale nechce měnit
spol.řád.(středověký pohled na svět), jen
se snaží spol.zharmonizovat.
Klade důraz na praxi.
"Řeči besední"
"Řeči sváteční a nedělní"
Krátká pojednání určená pro besedování o
náb.otázkách => 1.č.postila (sb.náb.káz.)
"Knížky šestery o obec.věcech křesťanských"
Vychovávat lidi.
Otázky víry, ale i praktické věci.
Konrád Waldhauser - kazatel německého patriciátu a universit.studentů
2.HUSITSKÁ LITERATURA: (poč.15.stol. - 70.léta 15.stol.)
a)Období přípravy a průběhu husitského hnutí: (poč.15.st.-pol.30.let)
mistr Jan Hus - (*1370 V Husinci u Prachatic - 6.7.1415)
Vystudoval artistickou fakultu KU (=>mistr) a blahosloví (=>kněz)
Působil jako universitní profesor a chvíli jako rektor.
Kazatelská činnost: kázal česky v Betlémské kapli. Lidé se aktivně
účastnili bohoslužeb. Zasloužil se o reformu
církevního zpěvu (zpívají se č.duchovní písně -
několik jich napsal a některé upravil).
Kritizoval círk.hodnostáře, rozmařilost šlechty
Vycházel z angl.reformátora Johna Vycliffa
Odmítá vše, co není obsaženo v Bibli (odpustky,
mnišské řády, zpověď, hierarchii v církvi).
Kněží mají žít v chudobě. V čele církve má být
Bůh a ne papež.
Činnost na KU: poměr 1:3 (Češi:Němci). 1904 - Václav IV "Dekretem
Kutnohorským" obrátil poměr na 3:1 a J.H.rektorem.
Odchází z Phy do vyhnanství (na venkov) a zde káže.
1414 byl Zikmundem vyzván, aby hájil své myšlenky v Kostnici, kde
byl vyzván, aby je odvolal. Neučinil tak => 6.7.1415 upálen. S ním
byl upálen i jeho stoupenec Jeroným Pražský.
Literární činnost: "De ecclesia" (=O církvi) - traktát
Nejprve navazoval na Vycliffovi myšlenky, popírá
papežovu autoritu a vypovídá mu poslušnost =>
vlna pobouření.
"Výklad Viery, Desatera a Páteře" - český spis
- dbát o čistotu češtiny.
"Knížky o svatokupectví" - ve vyhnanství
- reakce na prodej papežových odpustků a braní
peněz za náboženské úkony => kritika církve a
kritika společnosti.
"Postila" - ve vyhnanství
- čtení Evangelia a následuje kázání. Nejprve
uvádí doslovný překlad Bible a pak přenesený
výklad => co lze z Evangelia vyvodit pro prax
Dovídáme se o něm hodně z listů, které psal z
Kostnice přátelům i prostému lidu.
Oblast jazyková: Modernizuje písmo - zastaralá slova nahrazuje
novými, běžnějšími. Je proti slovům něm. původu.
Zavádí diakritický pravopis s rozlišovacími
znaménky, čímž nahrazuje spřežkový.
"O pravopise českém"
Jan Želivský - kazatel a mluvčí pražské chudiny.
Jan Žižka z Trocnova - patrně autor "Vojenského řádu"
Častým žánrem je píseň - krátký rozsah, rychlá reakce na aktuální
události a je přijatelná pro všechny.
"Jistebnický kancionál" - "Ktož jsú boží bojovníci"
"Povstaň, povstaň, veliké město pražské"
- obsahuje i vánoční písně a mešní zpěvy
"Roudnický kodex" - husitské písně
"Budyšínský rukopis" - obsahuje 3 rozsáhlé skladby:
"Žaloba koruny české"
"Porok koruny české"
"Hádání Prahy s Kutnou Horou"
- jeden autor - neznámý, ale vzdělaný
- kritika panstva
Husitství - reformační hnutí
+ velký vývoj češtiny, rozvoj slovní zásoby (vznik nových slov...)
bohoslužby v češtině
čte se bible
uměli číst i obyčejní lidé, vzdělání umožněno i ženě
počeštění měst
literatura v rukou měšťanstva a lidu
zlidovění kultury - srozumitelnost a přístupnost
- smrt mnoha lidí, ničení památek (pálení kostelů, ničení varhan)
ničení umění
odtržení od celkového evropského rozvoje => zpomalení
- na 2 stol. náboženská tématika.
b)Polipanské období: (pol.30.let - 1471) doznívání husitských ideálů
Po smrti Zikmunda nastoupil na trůn Albrecht, brzy umírá a
nastupuje Ladislav Pohrobek.
Jiří z Poděbrad - 1452 se stává zemským správcem a 1458 č. králem
- hájil práva nižší šlechty a měst, diplomat
Změna ve společnosti => změna v literatuře.
Literární polemika - řeší názorové spory
Objevuje se zábavná literatura
Petr Chelčický - (1390 - 1460)
Patrně z chudší zemanské rodiny. Vzdělával se sám. Vychází z Bible
"O boji duchovním" - traktát
- odmítá jakoukoli formu tělesného boje, i válku spravedlivou
- uznává jen boj duchovní => s ďáblem
"O trojiem lidu" - odmítá spol.rozdělení na 3 stavy. Nechce změnu
revolucí, ale vzájemnou láskou a pomocí.
"Sieť viery pravé" - poč.40.let
- vychází z Evangelia - Petrův zázračný rybolov
síť = církev (pravá křesťanská víra)
velryby = papež a panovník - trhají síť.
"Postila" - kázání s úvahami
Na základě myšlenek Chelčického vzniká r.1457 Jednota bratrská, kt.
byla kritizována katolíky i Husity. Uvádí do praxe ideály.
Zábavná literatura
- postava moudrého šaška krále Jiřího z Poděbrad bratra Palečka.
Představuje radost z pozemského života. Řada historek už z konce
15.stol.
- zájem o cestopisná díla
"Deník Václava Šaška z Bířkova" - cesta českého poselstva po
Evropě, kterého se účastnil i Lev z Rožmitálu (švagr Jiřího).
31. prosinec 2007
6 643×
1700 slov
