Májovci

Literatura 60. let 19. st.
50. léta: vzhledem k národní tradici pro národní a politický život velmi nepříznivý - porážka revoluce 1848-49, nastolen absolutistický režim - v čele s A. Bach. Ustává společenský a politický život, v žurnalistice a nakladatel-ské činnosti vytvořena censura, zrušil se parlament, svobodné myšlenky potlačovány formou vězeňských perzeku-cí (Borovský, Frič a Sabina - agent bezpečnosti, Tyl, Palacký a Šafařík). Rakousko prohrálo válku s Itálií, Bach musel ustoupit, padla jeho vláda. Dopustil se chyb - státní pokladna přicházela o peníze => zavedena parlamentní vláda. 1860 - Josef I. vydal Říjnový diplom - vyjádřen slib uznání politických práv Čechů společně s dodržováním ústavy. V následujících letech nastává politický, národní, kulturní a umělecký ruch. Politické koncepce - organizují se tábory lidu na památných místech Čech - Říp, Blaník; volební boj.
Staročeši - usilují o dohodu s Vídní
Mladočeši - čeští podnikatelé, samostatný stát
Rakouská sociální demokratická strana (1974)
Československá sociální demokracie (1978)
orgánem Národní noviny (Neruda). Roku 1867 vzniká dualismus - rozdělení Rakouska na R-U a Předlitavsko a Zalitavsko.
60. léta: založení Umělecké besedy - středisko umělců, r. 1862 - Sokol, Hlahol, Květy, Národní listy. Koncem 60. let se objevují snahy o založení české národní divadelní scény.

Májovci
Máj (1858), sborník, almanach. Vychází jednou za rok. Obsahuje nejvydařenější práce autorů (Sabina, Erben, Němcová; z májovců - Neruda, Hálek, Světlá, Heyduk a Frič. Program májovců:
1) Proč májovci: podle nejvýznamnějšího dílo Máchy, hlásí se k jeho vlastenectví, navazují na něho, vracejí se k myšlenkám r. 1848, prosazují národní myšlenky lidské svobody.
2) Snaha o zobrazování skutečného soudobého života: nevycházejí z historie, ale z aktuelních témat
a) sociální problémy
b) mravní tématika
c) národní a vlastenecká tématika
3) snaha o povznesení české literatury na evropskou úroveň: poznávání svět. lit. v překladech, neopisovat zahra-niční vzory - zachovat národní ráz české literatury

Jan Neruda (1834 - 1891), básník, prozaik, novinář. Narodil se na Smíchově, táta kantýnský. Celý život prožil v Praze. Otec koupil. krámek na Malé Straně v domě U dvou slunců. Studoval gymnázium v Praze, seznámil se s Hálkem, suplent na gymnáziu, učil Arbesa, filosofická fakulta, později práva, ani jednu školu nedokončil, zajímal se o novinaření, 1859 - stálé místo redaktora v časopise Obrazy života, Čas, Hlas, redaktor Národních listů (1865 - konec života). Jeho značkou byl trojúhelník.Cestoval - Egypt, I; napsal přes 2 000 fejetonů - podčárníky, hu-morně laděné, aktuelní příběh ze současnosti, nejznámější Kam s ním?
Praha je poetická - Neruda porovnává město s vesnicí. Ve městě by mělo být více lidí a poezie. Všude žijí stejní lidé.
Svatojánský jazyk hyne - fejeton vyjadřuje, že lidová vzdělanost pochází z mateřštiny
Po nároží - vztahy v rodině - babička, dcera; matka babička se musí starat o všechno, vnučka ukazuje matce, aby dbala jejího stáří.
Jeho tvorba pocházela dvěma stádii:
1. fáze (do 70.let), nezastírá negativní stránky společnosti, vystihuje pravý život doby (Hřbitovní kvítí, některé Malostranské povídky).
2. fáze (od 70. let), pohled do budoucí doby (doba současná se stává východiskem) - některé Malostranské po-vídky
Poezie:
Hřbitovní kvítí (1857), věnována mrtvému příteli, psal ji v době, kdy prožíval nešťastnou lásku k Anně Holino-vé. Nedokázal své city opětovat. Matka mu v té době onemocněla. Pesimistické básně, skeptická sbírka, byla odsouzena, zničena že se nestala přínosem pro rozvoj české poezie, kritizována pro hrubost výrazů - Sabina, nezískala si oblibu.
Knihy veršů - má 3 části:
a) Kniha veršů výpravných - obsahuje převážně balady sociální. Motiv se týká vztahů ve společnosti. Dědova mísa - lidské vztahy jsou narušovány bídou, člověk ztrácí své lidské vlastnosti, ničivou silou je nadpřirozená bytost v baladě. Balady jsou spojované jak mezičlánek mezi lidovou (Erben) a sociální (Bezruč) baladou.
b) Kniha veršů lyrických a smíšených - věnována rodičům a nejbližším. Báseň Otci
c) Kniha veršů časových a příležitostních - Vším jsem byl rád
Písně kosmické - básnická oslava síly lidského poznání a touhy po poznání. Obsahuje úvahy nad životem pozem-ským a v kosmu. Na vesmír se dívá jako obyčejný člověk. Má asi 38 číslovaných básní.
Balady a romance - epická sbírka, příběhy z nového zákona, historické anekdoty v lidovém podání. Stírá hranice mezi baladou a romancí. V baladě není tragický osud, může být v romanci (sociální tragika), převažuje jemná ironie a humor. Balada májová, Balada česká, Balada stará, Romance o červeném jezeře.
Prosté motivy - rozdělena do 4 částí podle ročních období (každá z částí je myšlenkově a citově laděna podle období). Do děje je vsazen běh lidového života, je to poslední sbírka Nerudy vydaná za jeho života.
Zpěvy páteční - vydána posmrtně, připravil ji Vrchlický. Velký pátek - křesťanský symbol utrpení, Neruda pře-náší na český národ, na jeho zápas o pokrok a nový obrozený život, předpovídá Čechům lepší budoucnost.
Drama: není úspěšný, Francisca di Rimini - propadla, vypískána. Neruda končí s dramatem.
Próza: souvisí s tvorbou žurnalistickou, nenajdeme u něho román, začal psát koncem 50. let.
arabeska = ornament, drobný literární útvar typu povídky, vyvrcholení v pointě
povídka = několik příběhů a událostí, obsahuje malý (omezený) počet postav, vykresluje vývoj postav
novela = jeden jediný příběh (epizoda), malý počet postav, není vykreslen jejich vývoj, rychlejší dějový spád než v povídce, překvapující obrat v ději a závěr
román = nepřeberné množství událostí, mnoho příběhů, bohatý na postavy, zachycuje dlouhé časové období, postavy se mění, je obsáhlejší než novela nebo povídka
Arabesky - zachytil a charakterizoval zajímavé postavy z tehdejší Malé Strany (lidové prostředí). Původně je psal jako fejetony, malé prózy
Trhani - osudy, zvyky dělníků pracujících v okolí Prahy na železnici
Byl darebákem - hlavní postava je Horáček (někde psal sám o sobě), něco mu pořád nevycházelo
Malostranské povídky (1878), 0začal je psát v polovině 70. let. Je to cyklus povídek a lidí, původně je psal do novin a časopisů. Po vydání se ihned staly nejznámější Nerudovou prózou, zachytil život na Malé Straně z dob Nerudova dětství, obsahuje novely i povídky: Týden v tichém domě - děj na jednom jediném místě, U tří lilií - hostinec, Večerní šplechty. Některé povídky mají autobiografický charakter, ráz vážný, některé humorné.

Vítězslav Hálek (1835 - 1874), vrstevník a přítel Nerudy, podílel se na přípravě almanachu Máj, pracoval v redakci Národních listů, podílel se na akcích spojených s vytvořením ND. Rozdíly mezi Nerudou a Hálkem: oba píší o mezilidských vztazích, mají národní motivy, zastávají myšlenky svobody národní a sociální, jsou pokrokoví spisovatelé; Hálek psal o přírodě, optimistická poezie - láska, motivy bere z venkova, za života oblíbenější než Neruda; Neruda jen z části optimista, náměty z města, za života kritizován; po jejich smrti se jejich obliba přehodi-la.
Poezie:
Večerní písně - optimistická sbírka, podněty - láska k ženě, cit vlastenecký, objevují se milostné básně. Názor: Láska člověka obohacuje. „Slza lásky sice dojímá, ale ztrácí se v plné nádobě.“ - kritika Večerních písní. Zhudeb-nil je Bedřich Smetana - slavnostní skladba - Ema Destinnová. Báseň Nekamenujte proroky - oslavil úlohu bás-níka pro národ (básník = prorok národa). Pro národ je nejhorší, když nemá básník své mluvčí.
Balady a romance - posmrtně vydány, epické příběhy ze života venkovského lidu, některé smutné, některé vese-lé.
V přírodě - tři svazečky. Krajina básní je klidná a slunečná jako básníkův rodný kraj. Hálek nekreslí široké obzo-ry, ale drobné malé kouty přírody. Nezobrazoval všechna roční období stejně, ale nejčastěji a nejraději jaro.
Pohádky z naší vesnice - středočeská vesnice, události na vsi, sociální rozpory.
Povídky: nejbližší, téma venkova, náměty: sedlák x chalupník, majetek x cit, lásky. Důležitost vzdělanosti a po-kroku na venkově.
Pod hustým kopcem
Na statku a v chaloupce - zabývá se otázkami vztahů mezi lidmi na venkově - sociální problémy; starší (rodiče) nebo bohatí lidé - záporné vlastnosti, mladí a chudí - kladné vlastnosti. Líčí city, přirozenost, lásku vítězící nad problémy majetkovými. Používá styl tzv. křídových kreseb - umělecky nejvyspělejší.
Poldík Rumař - psychologicky zaměřená povídka o prostém člověku, který se stará o dítě svého soka v lásce.
Drama: hry s historickými náměty, hrány v Prozatímním divadle.
Král Vukašín, Záviš z Falkenštejna.

Karolína Světlá (1830 - 1899), vlastním jménem Johana Rottová, pocházela z majetné pražské rodiny, provdaná Johana Mužáková, pseudonym podle vesnice Světlé v Podještědí - trávila zde léto. Stala se prvního realistický románu z venkovského prostředí v naší literatuře, podílela se na veřejném životě jak v Praze, tak na venkově, propagátorka emancipace žen, podílela se na budování dívčího a ženského školství - příprava děvčat pro života „rodinná škola“, absolvovala německé školy - byla odnárodněna, měla soukromého učitele hudby - Petr Mužák, nosil ji české knihy, otec byl Němec, matka Češka. Přátelila se s Němcovou, ve 22 se vdala za prof. Mužáka - vlastenec, Čech, seznámila se s českými lidmi. Narodila se jim dcerka Božena - Němcová kmotra, zemřela jim v 5-ti letech. Její švagr ji doporučil zaměření na duševní práci, začala se věnovat literatuře. Psala v Praze povídky a od r. 1858 začal pravidelně pobývat ve Světlé v Podještědí. Navázala citový vztah s Nerudou - později jen přátelství. Několik dopisů se zachovalo v muzeu v Českém Dubu. Tvorba: základ v ještědských románech, povídkách a pověstech. Vycházela ze skutečných událostí, z lidové slovesnosti. Čerpala z podještědí a z pražského prostředí. Snažila se o zachycení charakteru lidí, jejich postojů, vkládá do postav svoje představy o morálce. Chtěla řešit mravní problémy, otázky cti, poctivosti ve vztahu k lidem, vztahy mezi mužem a ženou. Vyznění povídek: nejvyšší poslání lidí je oběť, kterou člověk přináší ve jménu vyššího zájmu. (Oběť ve prospěch rodiny, partnery, dětí, vesnice, ...). Morální kodex: skutečného štěstí nelze dosáhnout porušením mravních zákonů. Je představitelka emancipačního hnutí. Hlavní postavy povídek a románů byly ženy - nejsilnější po stránce morální, žena je schopna řešit rozpor mezi láskou a mravním závazkem, dokáže problémy řešit podřízením druhého člověka.
Frantina - rychtářka Frantina žije sama. Pocestného zaměstná jako čeledníka na statku - vznikne láska. Kraj zužuje banda loupežníků. Její milý je jejich náčelník. Frantina se vzdává své lásky, aby uchránila kraj před nebezpečím.
Skalák
Kříž u potoka
Vesnický román
Černý Petříček - z pražského prostředí
Nemodlenec
Hubička

Adolf Heyduk - básník - lyrika, 60. básnických sbírek. Byl středoškolským profesorem kreslení, žil v Písku, přáte-lil se s Nerudou, který ho často navštěvoval. Neruda byl pozván za kmotra dcerušky, která záhy zemřela.
Cimbál a husle - navázal na Němcovou a snažil se o navázání styků Čechů a Slováků.
Básně - sbírka

Jakub Arbes - tvůrce zvláštního prozaického útvaru - romaneta = nepříliš obsáhlá próza obsahující záhadu, která se vyřeší na základě logiky.
Newtonův mozek
Sv. Xaverius

Hodnocení referátu Májovci

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  4. prosinec 2007
  4 142×
  1618 slov

Komentáře k referátu Májovci