Po r. 1968 vystoupili někteří literáti s ostrou kritikou sovětské okupace, za což byli režimem stíháni. Někteří emigrovali-Kundera, Škvorecký. Jiní zůstali-Klíma, Havel, Kohout. Literatura se poté dělí na oficiální (literáti mohli volně vydávat svá díla), exilovou (knihy vycházely v zahraničních nakladatelstvích) a samizdatovou (knihy vycházely pokoutně-přepisované, na stroji, kopírované...).
Oficiální literatura je většinou horší kvality, plná popisnosti, moralizátorské tendence, je poplatná tehdejší době, vybírá si nekonfliktní témata. Reprezentanti této méně kvalitní literatury-Stanislav Rudolf (dívčí romány), Pavel Francouz, Karel Misař. O tomto období se často hovoří jako o krizi české prózy.
Kvalitnější literaturu představují-Bohumil Hrabal, Vladimír Páral, Ladislav Fuks, Otčenášek, Körner, M.V.Kratochvíl, Šotola, Frýd a jiní. Oficiální literatura měla zúžený výběr témat:
1.Historická próza-Loukotková, Vaňková, Körner, Fuks
2.Scifi literatura-Páral, O.Neff, Nesvadba
3.Problematika "malého českého člověka"-Hrabal, Šotola
4.Venkovská próza-Otčenášek, Tomeček, Pavel, Kozák
5.Exotická próza-Frýd, Pludek
5.Psychologická próza-Fuks, Otčenášek, John
Jednotliví autoři:
Bohumil Hrabal (1914-1997)
Narozen v Brně-Židenicích, na jeho tvorbu to ale vliv nemělo. Daleko více ho inspirovalo jeho dětství strávené v Nymburce, kde jeho otec dělal správce ve zdejším pivovaru. Vystudoval práva, nikdy se jako právník neživil, pracoval jako pomocný dělník na dráze, výpravčí, v hutích, balič papíru ve sběrně. Do literatury vstoupil až ve svých 49 letech povídkovou knihou Pelička na dně (1963). Většina povídek se odehrává v Hrabalových oblíbených hospůdkách, sběrně surovin, kde se to hemží takovými obyčejnými lidmi. Ve skutečnosti nejsou obyčejní, ale pod přetvářkou se vždy skrývá nějaká ryzí vlastnost-ona perlička na dně.
Následovala kniha Pábitelé (1964). Pábitel je Hrabalův neologismus-vypravěč, lidové podání historek, mystifikace, lhaní v dobrém slova smyslu-strýc Pepin, Egon Bondy. Taneční hodiny pro starší a pokročilé (1964) jsou napsány jako jedna nekonečná věta, patrný je vliv Jamese Joyce a jeho závěrečné kapitoly knihy Odysseus. Stárnoucí muž (pábitel-strýc pepin) zde vykládá svůj životní příběh mladé dívce, z přímé řeči se dovídáme, co se děje (termín "orální literatura").
Roku 1965 vyšla kniha Ostře sledované vlaky. Děj je pevně zakotven do doby protektorátu a kniha je věnována tematice protinacistického odboje. Do filmového přepisu byla převedena Jiřím Menzelem, kter je považován za dvorního režiséra Hrabalových děl. Snímek získal Oskara.
Další prózy-Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet (1965) , Toto město je ve společné péči obyvatel (1965), Morytáty a legendy (1968). Pro tyto knihy je příznačná nedějovost, nemají souvislý příběh.
Vzhledem ke svým politickým postojům nesměl po r. 1968 načas publikovat. po 7 letech byl dotlačen k veřejnému ospravedlnění. Od této doby některé jeho knihy monou opět vycházet. V 70. letech se vrátil do minulosti. Vznikly:Postřižiny (1976), Městečko, kde se zastavil čas (1978). Městečko vyčlo v samizdatu, pro ofic. lit. bylo rozděleno do dvou částí-Krasosmutnění a Harlekýnovy miliony.
Další prózy-Něžný barbar, Slavnosti sněženek, Obsluhoval jsem anglického krále, Příliš hlučná samota. Trilogie- Svatby v domě, Vita nuova, Proluky (autobiografie očima manželky Pipsi), Večerníčky pro Cassia, Listopadový uragán.
Hrabal je především vypravěč,typická je pro něho hyperbola, dlouhá souvětí, opakování slov a slovních obratů.
Vladimír Páral (1932)
Narodil se v Brně, vystudoval chemii a stal se chem. inženýrem.Toto povolání ho přivedlo do severních Čech a tamějších chem. závodů, kam umístil řadu svých próz. Do literatury vstoupil pod pseudonymem Laban, první kniha podepsaná jeho jménem je Veletrh splněných přání (64). Děj se odehrává v chem. závodě. Hrdinou je inženýr Milan Renč, který je sice inteligentní, mladý, šikovný. Jeho život je však jedna velká nuda, je zapřažen do kolotoče zbytečných prací, o kterých ví, že stejně nemají smysl. Stejně se chová i v soukromém životě, kde nedokáže opětovat lásku své manželky, ane mladé dívky, která se do něj zamilovala.
Jeho další prózy se nesou v podobném duchu-stereotyp, samoúčelné činnosti-Soukromá vichřice, Katapult, Milenci a vrazi, Profesionální žena. Těchto 5 knih tvoří Páralovu pentalogii označovanou jako "černá".
V novele Mladý muž a bílá velryba se pokusil o obrat k pozitivním hodnotám. Novela odkazuje k Mellvilově próze Bílá velryba.Stejnou linii sledují i prózy-Radost až do rána a Generální zázrak.
Pozdější knihy se považují za méně zdařilé:Pokušení A-ZZ, Romeo a Julie 2300, Válka s mnoho zvířete, Země žen, Dekameron 2000 aneb láska v Praze, Playgirls I.
Ladislav Fuks (1923-1994)
Prozaik, věnuje se především tematice 2.svět. války, píše psychologickou prózu. Debitoval ve svých 40 letech knihou Pan Theodor Mundstock. Stejně jako cyklus 6 povídek Mí černovlasí bratři a román Variace pro temnou strunu je i zde tematika židovstva za 2. sv. války. Hlavní postavou románu Spalovač mrtvol je pan Kopfrkingl, zaměstnanec pražského krematoria, vyšinutý psychopat, zatížený svým povoláním. Pod vlivem fašistické demagogie se z něho stává vrah a udavač.Povídková kniha Smrt morčete obsahuje rovněž povídky s židovskou tematikou. Román Myši natálie Mooshabrové obsahuje prvky hororu, pohádky, scifi.
Příběh kriminálního rady je vynikající román, považovaný za vrchol autorovy tvorby. Osloveni z tmy a Nebožtíci na bále ukončují první etapu spisovatelovy tvorby. Druhá je poznamenána přijetím komunistických idejí a normalizačních požadavků na literaturu-Návrat žitného pole, Pasáček z doliny, Křišťálový pantoflíček.
Ota Pavel (1930-1973)
Původním povoláním novinář a sportovní reportér. První knihy mají sportovní téma- Dukla mezi mrakodrapy, Plná bedna šampaňského, Pohár od Pánaboha. Vrcholem jeho tvorby jsou dvě povídkové knihy- Smrt krásných srnců a Jak jsem potkal ryby. Hrdinou je autorův tatínek, dalšími postavami jsou ostatní členové rodiny, přátelé. Významnou roli v nich hraje příroda.
Jan Otčenášek (1924-1979)
V 70. a 80. letech napsal 2 prózy: Když v ráji pršelo (1972) a Pokušení Katarina (1985). První vypráví o manželském páru, který se rozhodne přestěhovat se na venkov a provozovat tam hostinec. Kniha má vyznít jako oslava vztahu mezi mužem a ženou. Druhý román zůtal nedokončen, a proto se o jeho vyznění dá pouze dohadovat.
Vladimír Körner (1939)
Debutoval v 70. letech, převážně tematika zápasu jednotlivce s demagogickým prostředím. Knihy úspěšně zfilmovány Fr. Vláčilem. Díla jsou filozoficko-psychologická, existenciální prvky-úzkost, zlo, smrt.Ze středověku čerpá Údolí včel, Lékař umírajícího času, konflikt jedince a války se odrazil v dílech Adelheid, Anděl milosrdenství.
Václav Dušek (1944)
Narodil se v Praze, prošel celou řadou povolání. Ve svém díle se zajímá především o osudy mladých lidí, kteří se ocitli na okraji společnosti. Volná tetralogie Panna nebo orel, Druhý dech, Tuláci a Dny pro kočku má hlavní postavu Tadeáše Falka. Popisuje jeho osudy od problematického dětství až po pokusy začlenit se do společnosti. Lovec a štěstí je příběhem recidivisty Jana Vlka, další prózy -Kukačky, Komu nepadají hvězdy, Poslední kovboj.
Josef Nesvadba (1926)
Původním povoláním psychiatr, autor vědecko-fantastických povídek a románů. V knize Tajná zpráva z Prahy vypráví o vynálezu zhoubnějším než atomová bomba, též se vyjadřuje k sovětské invazi a české emigraci. V dalších prózách zužitkoval své zkušenosti psychiatra-Řidičský průkaz pro rodiče, Minehava podruhé, Hledám za manžela muže. Scifi povídky a romány -Tarzanova smrt, Einsteinův mozek, Dialog s doktorem Dongem. Jeho dcera Bára Nesvadbová se pokouší též prorazit jako spisovatelka (Řízkaři, Bestiář, Život nanečisto).
Radek John (1954)
Prvotina Džínový svět nevyvolala nějak velké nadšení, uznání si získal až svými scénaři k filmům Bony a klid a Proč? Proslavil se svým románem Memento varujícím před drogami, po pobytu v Americe napsal publicistickou knihu Jak jsem viděl Ameriku, kde dokládá své kritické vidění reality.
Ladislav Pecháček (1940)
Autor oblíbeného filmového přepisu jeho díla-tetralogie o "básnících" - Amatéři aneb Jak svět přichází o básníky. Scénaře k filmům Dobří holubi se vracejí a Vážení přátelé, ano.
Ondřej Neff (1945)
Syn Vladimíra Neffa, autor humorných a scifi knih. Satira se objevuje v knihách Klukoviny a tátoviny, A včera se vyrojily, scifi prvky najdeme v prózách Vejce naruby, Jádro pudla. Napsal populárně-naučné knihy o historii scifi Podivuhodný svět Julesa Verna, Něco je jinak, Tři eseje o české scifi.
Zdeněk Zapletal (1951)
Do literatury vstoupil trilogií Proč se nás srny bojí, Až přijdou plískanice a Poslední knížka o dětství. Největšího úspěchu dosáhl s románem Půlnoční běžci, kde velmi výstižně postihl krizi tehdejší doby.
Jan Kozák
Autor prózy s venkovskou tematikou. Knihy Svatý Michal (jedna z povídek inspirovala Jana Hřebejka k natočení filmu Šakalí léta) a Čapí hnízdo (ve film. podobě jako Bouřlivé víno).
Jiří Šotola vydává knihu Kuře na rožni, Svatý na mostě, Osmnáct Jeruzalémů, Malované děti, Podzim v zahradní restauraci.
Do 70. a 80. let spadá i tvorba některých autorů, kteří vstoupili do literatury již dříve -Jarmila Loukotková (Pod maskou smích, Doma lidé umírají), Ludmila Vaňková (Král železný, král zlatý), Bohumil Říha (Přede mnou poklekni, Čekání na krále, A zbyl jen meč), Josef Toman (Sokrates).
Exotické téma zpracovávají Alexej Pludek (Rádce velkých rádžů, Nepřítel z Atlantidy) a Norbert Frýd (Císařovna.Román Charlotty Mexické).
17. říjen 2007
9 039×
1413 slov
