Renesance
- přelom 13. a 14. století, vznik nejprve v Itálii
- z francouzského slova renaissance = znovuzrození
- znovuzrození antické kultury, snaha čerpat z ní podněty
- Kalogaghatia – ideál harmonického, tělesně i duševně krásného člověka. Řecký ideál člověka a cíl výchovy.
- návrat k člověku, myšlenkové a kulturní hnutí
- umělecký a životní styl, usiloval o všestranný rozvoj člověka v kultuře, vědě, politice i ekonomice
- rozvoj literatury v národních jazycích
- do popředí – žánr, které baví – cestopisy, životopisy, lyrika
Znaky renesančního slohu:
- místo hradů se stavějí letohrádky zámky, paláce, fontány
- sloupy, sloupové řady, lodžie otevřené do nádvoří, cimbuří či typické zdobené štíty domů
- malby a sqrafity
Významní představitelé:
architektura – Donatello
malířství – Leonardo da Vinci (Mona Lisa), Rafael Santi
sochařství – Michelangelo Buonarroti (David)
Památky:
letohrádek Belvedér, letohrádek Hvězda
U nás později – 16. století
Humanismus
- přelom 13. a 14. století
- z lat. humanus = lidský
- hl. program se naplňoval v době renesance, člověk krásný tělesně i duševně
- kulturní a literární proud, který vznikl v Itálii
- usiluje o pravdivé poznání osobnosti člověka a jeho života, zdrojem antická kultura, novým ideálem vzdělávání je člověk, nikoliv poznání Boha
- pokroky v přírodních vědách (Mikoláš Koperník, Galileo Galilei)
- vynález knihtisku – Němec Johann Gutenberg
Evropská renesance
1) Itálie
Dane Alighiery (1265 – 1321)
- Florenťan, kritik doby, vyhnanec
Dílo:
epická báseň Božská komedie
- 3 části: Peklo, Očistec, Ráj
- námět vychází z bible: putování autora = vzdělance třemi záhrobními říšemi = alegorická pouť člověka za spásou, poznáním, Bohem a světlem
- průvodci: Vergilius – symbol pozemského vědění
Beatricie – symbol nadpozemské dokonalosti (žena – anděl, zemřelá
autorova milenka)
- forma: duchovní epos – příběh s bohatým dějem, hrdinou je sám básník, typická trojčlennost (33 zpěvy, tříveršové sloky – terciny)
- renesanční znaky :
- trest za lidské viny
- láska k antické vzdělanosti (autor se dovolává Homéra)
- touha člověka (autora) po poznání
- láska k vlasti (Florencii), touha po sjednocení itálie
- střetá se středověké myšlení (víra v posmrtný život, Vergilius
nesmí jako pohan do ráje, Odysseus potrestán za to, že chtěl
poznávat) s novověkým (vliv antiky, motiv lásky autora k
Beatricii)
Francesco Petrarca (1304 – 1374)
- básník lásky a pozemského života
Dílo:
- sbírka Sonety Lauře
- renesanční znaky:
- milostné verše věnované jedné ženě
- skutečný, konkrétní milostný prožitek (radost i zklamání, štěstí
i bolest)
- forma: sonet (znělka) – lyrický žánr, má 14 veršů (4 + 4 +3 + 3),
pravidelný rým (kvarteta abba, abab, terceta různé variace),
obsahově: 1. kvartet = teze, 2. kvartet = antiteze, terceta = syntéza,
pionta
- vliv na Kollára, Vrchlického, Machara, Nezvala
Giovanni Boccaccio (1313 – 1375)
- zakladatel novodobé prózy
Dílo:
Dekameron (řecky déka = deset, hemerá = den)
- sbírka 100 novel, vyprávění v 10 dnech desetičlennou společností (7 urozených paní, 3 mužů). Vypravěči – např. Pamfilo
Mladí lidé si krátí čas na venkovském sídle, kam utekli před morem.
forma: novela – kratší prozaický útvar s překvapivým obratem v závěru, nezabírá dlouhý časový úsek, omezený počet postav
renesanční znaky:
- zcela světská témata (např. láska, nevěra)
- kritika soudobých mravů (je úsměvná, ironická) měšťanstva, duchovenstva, jejich chamtivosti, hlouposti ap.
- žena je rovnocenný partner muže
2) Francie
Francois Villon (1413 – 1463)
- 1. moderní evropský básník, lyrik, tulák, bohém, 1. prokletý básník (neochoten smířit se se soudobou společností, vyjadřuje nejistoty přechodné doby)
Dílo:
básně Malý testament a Velký testament (závěť, odkaz)
- obraz vlastní bídy, kritika společnosti
- protikladnost vyjádření: (např. v básni Balada)
marnost x touha po životě
ctnost x pohrdání, otrlost
vtipnost a výsměch x vážnost
radost x zoufalství
- forma: francouzská (villonská) balada – lyrická báseň
Vliv na Vrchlického, Nezvala, Nahena, písně Voskovce a Wericha
Francois Rabelais (1494 – 1553)
- původně mnich a lékař, satirik, kritik zla a lidských chyb, humanista
Dílo:
satirický román – epopej Gargantua a Pantarguel (5 dílů)
- vyprávění o dvou obrech (otci a synovi) => groteskní nadsázka
- výsměch středověkým přežitkům, scholastické výchově, hlouposti a všemu, co brání člověku plně žít
- prosazuje svobodomyslné názory, zdravý rozum a optimismus (ideál renesančního života)
- vypravěčské umění (vtip, slovní hříčky) i filozofické úvahy
Michela de Montagine (1533 – 1592)
- tvůrce eseje = úvaha, stať o otázkách filozofických, vědeckých nebo uměleckých, na rozhraní vědeckého a uměleckého podání, autorova originalita ve zpracování
např. O přátelství, O slávě, O hněvu
3) Španělsko – 16. a 17. století – zlatý věk španělského písemnictví
vrcholná velmoc, největší koloniální stát
Miguel de Cervantes y Saavedra (1547 – 1616)
- psal dramata, novely a romány, zraněn v námořní bitvě, později upadl do tureckého zajetí odvlečen jako otrok do Alžírska.
Dílo:
dvoudílní román – Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha
- zchudlý šlechtic do Quijote touží po obnově slávy rytířstva. Vyzbrojen vetchým kopím a štítem se vydá do světa za dobrodružstvím. Zvolí si dámu svého srdce – venkovskou děvečku, kterou nazve Dulciena z Tobosa. Na další cesty je doprovázen zbrojnošem Sancho Panzou. Svého vyhublého koně pojmenoval – Rocinante. Následující četné příhody, např. bitka s větrnými mlýny.
Don Quijot – blouznivec, směšný, přízemní, netouží po hrdinství, nakazí se donquijotstvím – marný boj (hodnotí se snaha)
Lope de Vega (1562 – 1635)
- vychází z komedie, napsal asi 1 800 her.
Dílo:
hra Fuente Ovejuna (Ovčí pramen – název vesnice) – líčí vzpouru proti tyranskému církevnímu hodnostáři na vesnici, je zabit. Král chce vraha najít, ale vesničané ho neprozradí.
Tirso de Molina
- kněz působící v Portugalsku
Dílo:
Sevilský svůdce a kamenný host – hlavní postava DON JUAN – záporný hrdina, bezohledný, cynický svůdce.
Tento námět později i u jiných autorů – hlavní zápletka zůstává, ale jiný charakter.
4) Anglie – 14. – 16. století
poezie:
Geoffrey Chaucer (si 1340 – 1400)
- básník, pocházel z vyšší rodiny, stal se diplomatem – dostal se do Itálie, kde se seznámil s italským humanismem. Velmi si oblíbil Dekameron a pod jeho vlivem napsal
Canterburské povídky – psáno formou poezie, několik osob jede do Cantebury dostavníkem na hřbitov. Cestou si vyprávějí příběhy – vypráví jeptiška, měšťan, mlynář a kněz.
(24 povídek, 30 poutníků – v jejich složení se odráží středověká společnost)
drama:
William Shakespeare (1564 – 1616)
- světový dramatik, básník
- autor asi 36 her a sbírky sonetů
- narozen ve Stratfordu nad Avonou, zkladatel moderního divadla, syn řemeslníka, navštěvoval latinskou klášterní školu, oženil se v 18 letech a odešel do Londýna, kde se stal hercem a spolumajitelem jedné z divadelních společností. Hrdinové jsou renesanční osobnosti – odvážné, bystré a žijící naplno. Někdy vítězí, jindy podléhají, ale vždy zachovávají důstojnost a věrnost renesančním ideálům.
Shakespearův divadelní odkaz můžeme rozdělit do čtyř základních celků:
Hry historické – např. Jindřich IV. , Julius Caesar, Richard III.
Komedie – např. Zkrocení zlé ženy, Komedie plná omylů, Sen noci svatojánské, Kupec benátský
Tragédie – např. Hamlet, Romeo a Julie, Král Lear, Macbeth
Hry pohádkové – např. Bouře, Zimní pohádka
psáno blankversem – typicky Shakespearovský verš, pětistopý nerýmovaný jamb
Hamlet
Hamletův otec, dánský král, zemřel za podezřelých okolností. Všechno nasvědčuje tomu, že byl zavražděn svým bratrem Claudiem, který se pak oženil s ovdovělou královnou. Jediné noci se zjeví Hamletovi otcův duch a potvrdí jeho dohady. Hamlet se rozhodne pomstít otcovu smrt. Aby nebyl podezřelý, předstírá šílenství. Prožívá těžké duševní stavy, uvažuje o smyslu lidské existence, je naplněn ideály humanismu, inscenuje s potulnými herci divadelní představení, jehož děj zobrazuje události při otcově vraždě. Král je zděšený, tuší však, že Hamlet šílenství jen předstírá, a proto jej posílá do Anglie. Hamlet se vrací z Anglie a jeho mečem náhodně umírá dvořan Polonius, otec Hamletovy milé, Ofélie. Ofélie se pomate a utopí, její bratr Leartes vyzve Hamleta na souboj. Král využije této příležitosti a potře Leartův meč jedem. Když Hamlet zjistí zradu, vytrhne Leartovi otrávený meč a probodne jim Learta i krále. Současně umírá i královna, když se napila z číše otráveného vína, připraveného pro Hamleta. Hyne i Hamlet, zraněný na začátku souboje.
Renesance a humanismus v Čechách
70. léta 15. století – 20. léta 17. století
Renesance nepronikla ve větší míře do české literatury – husitská doba. Vrcholu dosahuje v druhé polovině 16. století a na počátku 17. století. Po celou dobu je silně ovlivněna rysy reformace.
1. latinská větev
Jan z Rabštejna
- psal latinsky, Dialogus (forma dopisu, který posílá svému italskému právnickému příteli)
Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic
- prozaik a básník, psal filozofickou prózu, básně (ódy, elegie, epigramy)
Jan Campanus Vodňanský
- univerzitní profesor, báseň Čechie, podle Hájkovy kroniky zveršoval české dějiny
(Zikmun Winter – historický román Mistr Kampanus)
2. česká větev
Viktorin Kornel ze Všehrad (Chrudim)
- původem právník, přednášel na UK, psal česky, snažil se dokázat, že čeština je jazykem bohatým
Překlad Knih o napravení padlého od sv. Jana Zlatoústého z latiny
Právnický spis – O právech, o súdiech i o dskách země české knihy devatery
Jan Blahoslav (1523 – 1571)
- znalec jazyka, mnohostranný vzdělanec, biskup jednoty bratrské
Dílo:
Filipika proti misomusům (nepřátelům vzdělání)
- obhajoba nutnosti vzdělání pro člověka, obrana kultury, filipika = výmluvná řeč s pádnými důkazy
Gramatika česká – o jazykové kultuře a normě, doklad dokonalosti B. projevu, doplněna sbírkou přísloví
Muzika – hudební teorie (pro zpěváky a skladatele)
- B. sestavil Šamotulský kancionál (zpěvník bratrských písní)
- pečoval o bratrský archiv
- přeložil Nový zákon a tím dal podnět k překladu celé bible
=> Bible kralická (1579 – 1954) – kolektivní dílo českých bratří
Daniel Adam z Veleslavína
- původně univerzitní profesor, později majitel pražské tiskárny Melantrich. Patří do zlatého věku českého písemnictví, příbuzný Jiřího Melantricha z Aventinu.
- doba veleslavínská – jazyk veleslavínský (16. století)
Kalendář historický (přehled světových dějin)
Trojanská kronika (1465 – první vytištěná kniha)
V 16. století vydal rozsáhlý překlad Bible Kralické. Češtinu 16. století nazýváme „veleslavínská“.
cestopisy
Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic – Cesta z Království českého do Benátek
Václav Vratislav z Mitrovic – Příhody Václava Vratislava z Mitrovic
Oldřich Prefát z Vlkanova – Cesta z Prahy do Benátek a odtud potom po moři až do Palestiny
zábavná literatura
Mikáláš Dačický z Heslova – Paměti, básnická sbírka Prostopravda
25. září 2007
55 179×
1493 slov
