Na rozdíl od výkladu katolického a evangelického učení jsme přesvedčeni o tom, že existuje i křesťanský výklad nauky o reinkarnaci; a dokonce, že vedení o znovuvtelování duše patří k prakřesťanskému myšlení a že je významnou součastí křesťanské víry. Vedení o znovuzrození bylo v prvních stoletích pevnou součástí křesťanského myšlení. Také Ježíš Nazaretský učil o znovuzrození a mnoho církevních učitelů pohlíželo na znovuzrození jako na něco samozřejmého. Tohle je dokázáno v mnoha spisech a mnoho spisovatelů a vědců došlo k závěru, že znovuzrození je prakřesťanská nauka. Např. velice známí církevní učitelé Origines nebo Rufinus, kteří žili ve druhém až třetím století našeho letopočtu učili reinkarnaci s velkým přesvedčením; měli k dispozici ještě původní rukopisy bible v řeckém a hebrejském jazyce.
Otázkou tedy zůstává, jak a kdy došlo k odstranění pravdy o znovuvtělování z křestanské bible? Byzantský císař Justinián, který žil v 5. až 6. stol. n.l. se považoval za nejvyššího pána církve. A proto v roce 543 svolal koncil v Cařihradu a rozhodl se, že odstraní z bible prvky reinkarnace. Od té doby byla popírána praexistence duše a její znovuvtělování do lidských těl a nikdo nemohl víru v reinkarnaci dále hlásat, protože by byl tvrdě potrestán. Takže takhle byla odstraněna důležitá součást bible, ale poslední dobou je myšlenka ve znovuvtělování duší v modě a k této víře přecházejí zejména mladší lidé. Pro zajímavost, o opakování lidských životů byli přesvědčeni z historie například: Pythagoras, Platon, Vergilius, Goethe, Schiller nebo Voltaire.
Zdroj: REINKARNACE, Max Braun
25. červenec 2007
5 947×
243 slov
