Sekty

Téma: Co nás ovlivňuje v dospívání-(sekty)

Zpracovali:M.Seyček
Z.Bareš
Sekty

Výběr tohoto tématu byl velice jednoduchý. Vystupování sekt, jejich misijní působení a další činnosti jsou těžko přehlédnutelné i pro člověka, který s nimi nemá nic společného. Sekty navíc získávají stále větší počet členů i mezi dospívajícími. Tento trend je dle mého názoru poměrně pochopitelný, uvážíme-li, že skupina dospívajících-mládeže je z hlediska svých názorů nejlépe ovlivnitelná a že sekta může pro mnohé znamenat jakousi pomocnou ruku. Narůst počtu nových sekt je navíc spojen především s 19. a 20. stoletím. Nejprve vysvětlení slova sekta tak, jak je mezi odborníky v poslední době vnímáno:

Sekta je náboženská (nebo politická či ideologická) skupina s následující charakteristikou:

1.skupina, která vznikla ve snaze reformovat nauku a/nebo praktiky některé větší skupiny (obvykle
etablované církve) a tvoří ji první generace členů. Obvykle tudíž přebírá většinu nauky původní
skupiny, ale má množství nových, odlišných idejí. Protože porušila tradice, existuje mezi ní a
okolím určité napětí. Většina sekt rychle zanikne; jiné přežívají; další rostou a vyvíjejí se ve
skupiny nově etablované. Jako sekty začínala mnohá dnes etablovaná náboženství, včetně
křesťanství.
2.podle některých křesťanských fundamentalistů náboženská skupina, která neuznává Ježíše jako
Pána a Spasitele a/nebo neuznává pojetí Svaté Trojice.
3.skupina, v níž převažují tendence jako autoritářství, uzavřenost, fanatizmus, nesnášenlivost,
selekce informací apod.
4.skupina, která svým stoupencům škodí, obvykle prostřednictvím vymývání mozku, a/nebo má
násilné, popř. vražedné, či sebevražedné tendence.

Slovo pochází z latinského výrazu secta. Není rozhodnuto, je-li původem sloveso seco, secare –
sekat nebo sequor, sequi – následovat. Do evropských jazyků proniklo toto slovo z latinského
překladu bible, kde je v Novém zákoně několikrát uvedeno. Je vždy překladem původního řeckého
výrazu hairesis, které je blízké významu ad`1.

Problémy spojené s užíváním termínu

Definice původní, nedávno odštěpená skupina (ad`1), je u nás téměř neznámá. A tak pokud
označíme nějakou takovou skupinu za sektu, posluchač si skoro jistě vybaví skupinu
s podezřelými praktikami (ad`3) a/nebo skupinu nebezpečnou (ad`4).
Někteří sektolozi rekrutující se z řad tradičních církví definují sektu jako skupinu s podezřelými
praktikami (ad`3) a/nebo skupinu nebezpečnou (ad`4). Za sekty pak ovšem označují většinu
nebo všechny nekřesťanské náboženské skupiny (ad`2). To by v extrémním případě znamenalo,
že přes 70% lidstva je v sektách (ad`3, 4).
Pokud chceme označit něčí praktiky za podezřelé (ad`3), neexistuje spolehlivá technika, jak při
tom být objektivní. Přestože sektolozi určovací techniky vytvořili, používají je pouze na skupiny
nové, malé nebo netradiční, přestože takto by se za sektu dala označit např. i Římskokatolická
církev.
Dosti lidí nerozlišuje mezi skupinou s podezřelými praktikami (ad`3) a skupinou nebezpečnou
(ad`4). Jistí sektolozi toho v některých případech zneužívají a skupiny, s jejichž naukou nebo
praktikami nesouhlasí a chtějí jim uškodit, označí pomocí svých určovacích technik za sektu ad
3, přičemž počítají s tím, že na ně bude pohlíženo jako na skupinu nebezpečnou (ad`4).
Protože pro slovo sekta existují nejméně čtyři různé definice, které navíc nejsou obecně známé,
panuje ohledně tohoto termínu zmatek. Někteří sektolozi jej ještě přiživují tím, že sektu úmyslně
definují nepřesně, nejednoznačně nebo nedostatečně. V důsledku pak v očích zmatené veřejnosti
vypadají jako odborníci. Tato pozice jim umožňuje úspěšně obvinit jakoukoli skupinu, která není
dobře známá, ze zločinnosti (ad`4), aniž by museli předkládat přesvědčivé důkazy.

Zmatek plynoucí z obecně špatné definovanosti pojmu sekta je živnou půdou pro útlak
náboženských menšin (a nejen jich). Abychom tomuto zmatku zamezili, je třeba používat termín sekta
s maximální opatrností, tak aby bylo jasné, co jsme jím mínili, to znamená vždy jej předem definovat.
Pak ale zůstává nebezpečí, že nás někdo bude citovat, aniž by ocitoval i onu definici. Proto je
pravděpodobně nejrozumnější se tomuto slovu úplně vyhnout a jednotlivé významy nahradit termíny,
které se již v menší míře používají.

Pro nedávno odštěpenou náboženskou skupinu (ad`1) můžeme použít termíny nové
náboženství, nové náboženské hnutí nebo nová religiozita. Musíme si ale uvědomit, že tyto
pojmy jsou širší a zahrnují tedy i skupiny, které se odnikud nevydělily, ale vznikly naprosto nově.
K označení nekřesťanské náboženské skupiny (ad`2) v našem prostředí bychom měli používat
názvy alternativní náboženství/religiozita, alternativní náboženské hnutí. Přesto
nepokládám za nutné mluvit o „církvích a alternativní religiozitě"; termín „náboženské
společnosti" pojme obě tyto skupiny, aniž by některou z nich preferoval.
Skupině, jíž něco vyčítáme (ad`3), bychom měli říkat autoritářská/uzavřená/nesnášenlivá
náboženská apod. skupina/organizace v závislosti na tom, co se nám nelíbí.
Chceme-li jakoukoli skupinu označit za nebezpečnou, použili bychom termíny
destruktivní/škodlivá/nebezpečná/zločinná náboženská skupina/organizace, popř.
destruktivní kult.

Náboženská tolerance, neboli svoboda vyznaní je jednou ze základních svobod a neměla by být státem omezována. Samotnými věřícími byla vždy vnímána jako velmi důležitá ( v podstatě od starověku až po dnešní dny). Ovšem na druhou stranu je nutné velmi pečlivě posuzovat, prověřovat a také kontrolovat působení- použijme nového termínu- nových náboženských skupin. Rozhodně by mělo být potíráno jakékoliv působení organizací, spadajících do 4.bodu ( tzn.: destruktivní/škodlivá/nebezpečná/zločinná náboženská skupina/organizace, popř. destruktivní kult). S tím je ovšem spojena nutnost zevrubného studia nových náboženských skupin a jejich činnosti.
Nové náboženské skupiny spadají do několika oblastí, určených výchozí naukou či směrem.
Rozlišujeme je na: Hnutí pojatá jako duchovní vědy ( Antropozofie, Dianetika a scientologie, Teozofie)
Hnutí vycházející z křesťanství ( Církev sjednocení (moonisté), Mormoni, Svědkové Jehovovi)
Hnutí vycházející z východních nauk ( Hare Kršna)
Hnutí vycházející z okultizmu (Hnutí Grálu, Satanizmus)

Nejvýznamnější směry jsou dále podrobně rozebrány.

Svědkové Jehovovi

Oficiální název:
Náboženská společnost Svědkové Jehovovi, zal. 1872 v USA
Zakladatel:
Charles T. Russell (1852 – 1916)
Vychází z:
ranného křesťanství, alternativního výkladu Bible.
Charakteristika:
Odmítají mnoho tradičních křesťanských doktrín. Jsou přesvědčeni o brzkém
konci světa, kdy dojde k rozhodující Harmagedonské bitvě mezi Svědky
Jehovovými (144 000 vyvolených) a říší zla, reprezentovanou mj. ostatními
církvemi a politickou mocí. Mají přísnou centrální organizaci (s centrem
v Brooklynu v USA), provádějí rozsáhlou propagaci (časopis Strážná věž,
vyhledávání a přesvědčování možných stoupenců). Odmítají mj. transfúzi krve a
vojenskou i náhradní službu.

Postávají na nárožích a v metru, čas od času zazvoní i u našich dveří, aby nám nabídli
pestrobarevné časopisy a publikace. Svědkové Jehovovi jsou bezesporu misijně nejaktivnější
náboženskou společností. Podle údajů Ročenky svědků Jehovových 1999 byl v roce 1998
průměrný počet zvěstovatelů v České republice 16 188. Jsou to právě svědkové Jehovovi, kdo
bývá uveden na prvním místě většiny seznamů tzv. sekt. Proto je i v této práci rozbor této nové náboženské skupiny na prvním místě.

Název

Oficiální název svědků Jehovových v Česku zní „Náboženská společnost Svědkové Jehovovi v
České republice". Častěji se však setkáme s označením „Jehovisté".
Označení svědkové (někdy psáno též s velkým „S") Jehovovi vychází z biblické knihy proroka
Izajáše (43:10). „Jehova" je přepis tetragrammatonu JHVH, který ve Starém zákoně vyjadřuje
jméno Boha. Biblisté však kromě tvaru Jehova připouštějí i čtení Jahve. Starověká hebrejština
(správnější by bylo označení kenaanština), jazyk Starého zákona byla pisateli zapisována bez
samohlásek. Izraelský národ však brzy přestal boží jméno z úcty k jeho svatosti vyslovovat a
nahrazoval ho nejčastěji slovem `Adonai (Svrchovaný pán, řecky Kyrios). V českých překladech
Bible se proto pro jméno boží obvykle používá výrazu Hospodin. Svědkové Jehovovi takový postup
označují za „pověrečnou myšlenku" a trvají na používání jména Jehova.

Stručná historie

Devatenácté století, zejména pak ovšem jeho první polovina se v Americe vyznačuje velice
silným náboženským vzrušením, které dalo vzniknout mimo jiné i hnutí adventismu. Jeho duchovním
otcem je William Miller, který byl přesvědčen, že ke konci světa dojde v období mezi 21. březnem
1843 a 21. březnem 1844. Když se naděje mnoha lidí, kteří často prodávali veškerý svůj majetek,
ukázaly jako falešné, rozpadlo se hnutí adventismu do několika (obvykle se uvádí pět až šest)
proudů. Jeden z nich, The Midnight Cry je mimořádně důležitý pro dějiny svědků Jehovových,
neboť jím byl ovlivněn i Charles Taze Russell.
C. T. Russell se narodil 16. 2. 1852 v Allegheny, což je nyní část Pittsburghu. Již v jedenácti
letech se stal společníkem svého otce v obchodu s oděvy. Později jej celý převzal a byl v něm
poměrně úspěšný. Roku 1869 se setkal s adventismem, což ho přimělo k založení neformální
skupiny, jejímiž členy byli vesměs jeho známí a která měla všem „členům" pomáhat ve studiu Bible.
Právě zde se začala formovat nauka, která později stála u zrodu organizace, o níž hovoříme. Není
jasné, byl-li C. T. Russell přesvědčen o správnosti víry svých adventistických přátel, kteří se
domnívali, že roku 1874 dojde k viditelnému návratu (adventus = příchod) Ježíše Krista a ustanovení
jeho tisíciletého království. Sám Russell se retrospektivně vyjadřoval tak, že věřil v neviditelný
příchod. Společně s Patonem a Jonesem začali v červenci 1879 vydávat časopis Sionská strážná
věž a Posel Kristovy přítomnosti (Zion`s Watch Tower and Herald of Christ`s Presence). Další
vývoj budeme sledovat chronologicky.

· 1881 - založena Zion`s Watch Tower Tract Society (Sionská traktátní společnost Strážní
věž).
· 1886 - vyšel první díl série knih Millennial Dawn, The Divine Plan of the Ages (Božský
plán věků). Další svazky pak následovaly: The Time Is at Hand (Čas se přiblížil, 1889), Thy
Kingdom Come (Přijď království tvé, 1891), The Day of Vengeance (Den pomsty, 1897) -
později nazván The Battle of Armageddon (Bitva Armagedonská), The At-one-ment
Between God and Man (Smíření mezi Bohem a člověkem, 1899), The New Creation
(Nové stvoření, 1904). Později byla celá série nazvána Studies in the Scriptures.
· 1889 - dokončena čtyřpatrová budova v Allegheny, hlavní sídlo Společnosti po 19 let.
· 1891 - 19. až 25. dubna se konalo první shromáždění Badatelů Bible (původní název pro
svědky), které bylo nazváno sjezdem.
· 1892 - Strážná věž (15. ledna) oznámila, že v roce 1914 dojde ke konci tohoto světa a že se
Ježíš Kristus vrátí neviditelně na svět, aby ustanovil své království.
· 1909 - ústředí Společnosti se přestěhovalo do Brooklynu (New York).
· 1916 - C. T. Russell umřel (31.10.).
· 1917 - výkonným prezidentem Společnosti byl zvolen J. F. Rutherford.
· 1918 - Rutherford a jeho sedm spolupracovníků bylo zatčeno, neboť Badatelé Bible odmítali
vstoupit do armády. Byli však již na jaře příštího roku propuštěni.
· 1920 - rok 1925 byl označen za rok, kdy budou vzkříšeni z mrtvých věrní starého zákona
(Abraham, Izák a Jákob). Mělo rovněž dojít k „nastolení nových řádů na světě" (Miliony nyní
žijících nikdy nezemřou). Stejně jako v letech 1844 a 1914 prodávali lidé v očekávání
konce tohoto světa své majetky.
· 1924 - začala vysílat první rozhlasová stanice Společnosti - WBBR.
· 1931 - na sjezdu v Columbu (Ohio) byl přijat nový název - SVĚDKOVÉ JEHOVOVI.
· 1942 - zemřel J. F. Rutherford (8.ledna). Jeho nástupcem se 13. ledna stal N. H. Knorr.
· 1943 - otevřena první třída biblické školy Strážné věže Gilead. Škola poskytuje pětiměsíční
školení pro budoucí misionáře.
· 1961 - v angličtině vyšel Překlad nového světa Křesťanských řeckých písem (vlastní
překlad Bible)
· 1977 - po Knorrově smrti se novým prezidentem stal F. Franz
· 1983 - Raymond Franz, odpadlík, bývalý člen vedoucího sboru Společnosti a synovec
prezidenta F. Franze, vydal svoji knihu Krize svědomí, kde popsal své negativní zkušenosti se
Společností.
· 1992 - zemřel F. Franz (22.12.) a novým prezidentem se stal M. G. Henschel
· 1993 - Náboženská společnost Svědkové Jehovovi v České republice byla registrována
podle zákona č. 161/1992 Sb. Součástí registrace byla i otázka Ministerstva Kultury ČR:
„Učí NSSJ, že rodič - člen NSSJ má bránit poskytnutí transfúze krve svému nezletilému dítěti
v případě, kdy neposkytnutí transfúze může podle vyjádření ošetřujícího lékaře způsobit dítěti
poškození zdraví nebo smrt?", na kterou Společnost odpověděla: „Ne, NSSJ to nevyučuje."
V Naší službě království, Září 1992 (interní časopis svědků Jehovových) se pak ale mimo
jiné píše: „Lékař možná tvrdí, že krev upraví stav vašeho nemocného dítěte, ale vy musíte být
pevně rozhodnuti odmítnout krev za sebe a za své děti dříve, než před vámi vyvstane nějaká
naléhavá situace, protože si ceníte svého vztahu k Jehovovi více než jakéhokoli domnělého
prodloužení života za cenu porušení božského zákona."( !!!)

Základní body nauky svědků Jehovových

Na rozdíl od tradičního křesťanství svědkové nevěří v Trojici. Ducha svatého považují za „boží
činnou sílu", Ježíše pak ztotožňují s archandělem Michaelem. Nevěří v okamžitý posmrtný život.
Předpokládají, že člověk po smrti „spí" a čeká na vzkříšení. Po vzkříšení budou nehodní odsouzeni
ke konečné záhubě (svědkové nepovažují peklo za místo věčného utrpení), Bohu milí pak dosáhnou
života věčného v nebi (úzká skupinka 144 000, tzv. malé stádo) nebo na znovuobnovené zemi (tzv.
ostatní ovce). Svědkové odmítají slavit Vánoce, Velikonoce, narozeniny a jmeniny. Jediným
slaveným svátkem je tzv. Památná slavnost, kdy se jednou v roce připomíná poslední večeře Ježíše
Krista s jeho učedníky. Dále odmítají transfúzi krve, kouření, vojenskou službu, jakoukoli účast na
politické správě (ani nejsou voleni ani nevolí) a mezicírkevní dialog (ekumenismus).
Není pravda, že svědkové očekávají konec světa v roce 2000. Ještě nedávno věřili, že se
„konce tohoto systému věcí" dočká „generace roku 1914", ale nyní již toto datum nijak nespecifikují.
Jsou však přesvědčeni, že od roku 1914 žijeme v „posledních dnech" a že konec tohoto systému
věcí můžeme očekávat každým dnem.
Svědkové Jehovovi jsou poměrně dobře známí svým postojem k bývalým členům Společnosti,
tzv. odpadlíkům, se kterými nesmí žádný svědek (kromě tzv. starších) ani hovořit ani se jinak stýkat.
Je rovněž zakázáno číst jakoukoli „odpadlickou" literaturu.
Církev sjednocení (moonisté)

Oficiální název:
Společenství ducha svatého pro sjednocení světového křesťanství, zal. 1954 v
Koreji
Zakladatel:
Sun Myung Moon (*1920)
Vychází z:
křesťanství a orientálních systémů.
Charakteristika:
Náboženská a politická organizace. Základním spisem jsou Moonovy Boží
zákony. Na veřejnosti ji reprezentují spíše různé organizace zaměřené na spojení
křesťanských církví a světových náboženství na základních určitých principech
(boj proti komunismu, úsilí o mír, rozvoj rodiny apod.). Vedení Církve sjednocení
vybírá přijímaným svobodným mladým lidem manželské partnery s cílem založit
dokonalé rodiny, a tím dokonalé lidstvo.

Církev sjednocení (Unification Church), její oficiální název je Společenství Ducha svatého pro
sjednocení světového křesťanství (Holy Spirit Association for the Unification of World
Christianity), byla založena roku 1954 Korejcem Sun Myung Moonem (správný český přepis je
Mun Son-mjong, ale běžně se užívá výše uvedené anglické verze), jenž se narodil 6. ledna 1920 a
kterému se prý v roce 1936 zjevil Ježíš Kristus. Moonovi, který je obvykle označován jako
„reverend", mělo být během tohoto zjevení sděleno, že byl vyvolen, aby dokončil Ježíšovo dílo. Za
druhé světové války studoval elektroinženýrství na univerzitě v Tokiu. Od roku 1944 začal získávat
první následovníky v Severní a později (od 1946) i v Jižní Koreji. V roce 1946 strávil šest měsíců v
Izraelském klášteře, který byl založen nedaleko od Soulu jistým Pekem Munem Kimem, který se
veřejně prohlásil za mesiáše. Právě zde reverend Moon formuloval základy své nauky, která byla
později (1972) vysvětlena v knize Boží princip (Divine Principle). Veřejně začal kázat v
Pchjongjangu. Kvůli svému silně antikomunistickému smýšlení byl uvězněn a na dva a půl roku
poslán do pracovního tábora. Jeho učení bylo do USA přeneseno již koncem padesátých let,
přičemž sám Moon se tam přestěhoval až v roce 1971.
Učení Církve sjednocení vychází z bipolárního (mysl - tělo, muž - žena, + a -) pojetí vesmíru,
přičemž jenom v Bohu je naprostá jednota. Zjednodušeně lze postupovat po ose První Adam -
Druhý Adam - Pán druhého příchodu (Třetí Adam). Božím ideálem má být vytvoření tzv.
Království nebeského na zemi. První Adam a Eva k tomuto cíli nedospěli, neboť Eva byla
Luciferem svedena k nezákonnému sexuálnímu vztahu, což bylo příčinou tzv. duchovního pádu
člověka. Když si však Eva uvědomila, že jejím partnerem měl být Adam, pokusila se o nápravu tím,
že měla sexuální poměr i s Adamem, což bylo příčinou tzv. tělesného pádu člověka. Poněkud
kuriózně může znít biblický důkaz pro tuto teorii. Člověk prý má sklon skrývat oblast svého
přestupku a Adam s Evou si přeci fíkovými listy skryli právě své pohlavní orgány. Jelikož následkem
výše popsaného jednání přišlo lidstvo o možnost naplnění Božího plánu, rozhodl se
Bůh pro duchovní a tělesnou obnovu člověka.
Druhý Adam, Ježíš Kristus, na jehož příchod prý měl být svět předem připraven prorokem
Malachiášem (Izrael), Sokratem (helénistický svět) a Siddhártou Gótamou (zvaným Buddha) a
Konfuciem (Asie), však dokázal spasit lidstvo jen duchovně. Příčinou má být skutečnost, že Ježíš byl
ukřižován dříve než mohl založit s dokonalou partnerkou tzv. Pravou rodinu. Za hlavního viníka
tohoto „selhání" je pak označován Jan Křtitel. Ježíš je považován za dokonalého člověka, následkem
čehož je odmítána nauka o Trojici.
A tak se na scéně objevuje Pán druhého příchodu, který bývá rovněž označován jako Třetí
Adam. Boží princip dochází pomocí výkladu biblické knihy Zjevení a různých numerologických
spekulací k přesvědčení, že se měl narodit v Koreji právě v době Moonova narození. Přesto však
není jednoznačně uvedeno, že jím je právě reverend Moon. Je otázkou svědomí každého člověka,
přijme-li ho za Mesiáše (Třetího Adama). Každý, kdo tak ale neučiní, bude odsouzen. Reverend
Moon je svými následovníky titulován jako Pravý otec, jeho žena pak jako Pravá matka. Jejich
manželství se honosí adjektivem Beránkovo.
Zájemce a tudíž i potenciální člen se obvykle nedozví hned při prvních kontaktech, že jedná s
náboženskou organizací. Církev sjednocení totiž založila mnoho různorodých a na první pohled
nezávislých organizací. V Česku se nejčastěji setkáme s Federací rodin za mír ve světě, Federací
žen za mír ve světě a studentským hnutím CARP. Církev sjednocení má i mnoho podnikatelských
aktivit. Známou se však stala zejména díky hromadným svatbám. Partneři jsou na základě fotografií
vybíráni samotným reverendem Moonem, přičemž se často seznámí až při obřadu nebo až po něm.

Haré Kršna

Oficiální název:
Mezinárodní společnost pro uvědomování si Kršny, zal. 1966 v USA
Zakladatel:
Bhaktivédánta Svámí Prabhupáda (1896 – 1977)
Vychází z:
hinduizmu – višnuizmu.
Charakteristika:
Společenství zasvěcené šíření bhaktijógy (jóga lásky a oddanosti k Bohu).
Hlavním rysem tohoto hnutí je hlásání všeobjímající lásky a požadavek mravní
čistoty jedince i společnosti. Stoupenci hnutí jsou zásadními pacifisty, abstinenty a
vegetariány, odmítající nemanželský sex a glorifikaci sexu jako takového, jenž by
měl být omezen na plození dětí. Nosí safrónové róby, muži chodí ostříháni dohola.

Širší souvislost

Pod obvyklým názvem hinduismus se skrývá celá škála náboženských směrů na Indickém
poloostrově. Jeho nejstarší fázi představuje období po přistěhování árijského obyvatelstva a po jeho
smísení s původním obyvatelstvem tmavé pleti. Spojily se též náboženské prvky obou skupin. Tento
proces v první polovině druhého tisíciletí před Kristem je základem rozvoje četných, především
indoevropských a drávidských etnik a různých postupně vznikajících náboženských směrů. Výrazem
takto vznikající spirituality je soubor čtyř véd. V pozdější bráhmanské a hinduistické fázi se tento
základ bohatě rozvíjí. Objevuje se ustálený kastovní systém, nauka o koloběhu životů a karmě.
Výraznými texty tohoto období jsou upanišady (v podstatě nábožensko-filosofické rozpravy učitele
se žákem) a eposy Rámajána a Mahábháráta s důležitou relativně samostatnou částí
Bhagavadgítou (Zpěvem vznešeného). V tomto období je za absolutní skutečnost pokládáno
neosobní božské brahman, označované též jako saččidánanda (bytí, vědomí, blaho) nebo nejvyšší
osobní bůh Brahma. Tento duchovní prazáklad kosmu se projevuje mnohým způsobem, především
ve dvou postavách. Jsou to bohové Višnu a Šiva. Kolem nich vznikají rozsáhlé kulty. Vaišnávové
(ctitelé Višnua) zaměřují pozornost na některé z avatarů, pozemských bytostí, jejich prostřednictvím
se nejvyšší božská Osoba viditelně projevuje. Velmi populárním avatarem je Kršna (někdy
přepisováno a vyslovováno jako Krišna, přesný akademický přepis je složitější). Kolem této
postavy vzniká v Indii rozsáhlé kršnovské hnutí s vlastním charakterem zbožnosti, vlastní kanonickou
literaturou, uměleckými projevy. V dnešní Indii je velmi rozšířené.

Nástin novodobé historie

Hnutí Hare Kršna patří k novodobému indickému obrodnému směru gaudíja vaišnáva.
Navazuje na vaišnávský směr, který se zformoval již ve středověkém Bengálsku. Jeho iniciátorem
byl významný učenec šrí Čaitánja Mahaprabhu (1485 – 1533). Jde o bhaktické hnutí, tedy
o duchovní cestu uctívání. Spolu s mravným životem a meditativním poznáním se v této škole nejvíce
zdůrazňuje jako vhodné pro tuto dobu zpívání božských jmen. Zakladatelem novodobé podoby
hnutí v západním světě byl Abhaj Čaran Dé (1896 – 1977), nazývaný v hnutí samotném Jeho božská
Milost A. Č. Bhaktivédanta Svámí Prabhupáda. Ten založil po delším přípravném období r.`1966
Mezinárodní společnost pro vědomí Kršny známou též pod anglickou zkratkou ISKCON. Hnutí si
získalo popularitu mezi tehdejšími hippies (děti květů). Intenzívně se o ně zajímali a sympatizovali
s ním také Beatles.
Po smrti zakladatele se hnutí ocitlo ve vážné krizi. Mnoho z členů mezinárodní řídící komise, jíž
svámí Prabhupáda ustanovil před svou smrtí, těžce selhalo. V osmdesátých létech se hnutí začalo
vracet k původní praxi a zdá se, že reforma byla úspěšná. Dnes se hnutí jeví jako konsolidované.

Naukové a morální zásady

Kršna je v hnutí pokládán za Nejvyšší božskou Osobu. Je vševědoucí, všudypřítomný,
všemohoucí a věčný a je energií udržující všechno stvoření. Má osobní i neosobní aspekty. Pečuje
o každou živou bytost. Člověk jakožto živá bytost se skládá z těla a ducha. Každý člověk je
jedinečný. Lidský duch prochází mnoha vtěleními, ale uctíváním Nejvyšší božské osoby a přijímáním
pokrmu obětovaného Kršnovi může brzy dospět k osvobození z koloběhu životů. S tím souvisí
zásada neubližovat živým tvorům. Kršnovi ctitelé jsou proto vegetariáni. Kromě jakéhokoli masa,
samozřejmě včetně ryb a dále vajec, se zdržují také čaje a kávy, alkoholu, tabáku a jiných drog.
Ve vlastním systému stravování přístupném i veřejnosti se snaží o vyváženost. K jejich životním
zásadám patří i to, že nesázejí, nesportují, vzdávají se také her a četby románů.

Uspořádání komunity

Jádro společenství tvoří Kršnovi oddaní. Mají obvykle vyholenou hlavu s malým copánkem na
temeni a nosívají zvláštní oblečení. Někdy mívají místo mezi očima a jiná místa na těle označena ve
vodě rozpuštěnou hlínou z posvátného jezera v Indii. Jsou vázáni přísnými zásadami. Na počátku své
příslušnosti, obvykle v mladém věku žijí jako brahmačárinové při chrámech. Věnují se studiu tzv.
védské literatury, pod čím je ale třeba rozumět nejen čtyři védy, ale i upanišady, Bhagavadgítu, velmi
rozsáhlou Bahagavatapuránu (zvanou též Šrímad Bhagavatam) a další texty. V té době žijí v celibátu,
dodržují striktně tělesnou čistotu a vstávají velmi brzy ráno. Základem duchovní praxe je recitace
nebo zpěv mahamantry: Hare Kršna Hare Kršna Kršna Kršna, Hare Hare Hare Ráma Hare
Ráma Ráma Ráma Hare Hare. Tuto šestnáctislovnou formuli mají opakovat za den 1728 krát.
Říká se tomu džapa a zabere to denně asi dvě hodiny. K tomu se připojují další mantry a zpěvy
k poctě šrí Čaitánji, šrí Prabhupády apod., a dále uctívání božstev v chrámu. Interní obřad má
podobu přinášení symbolických obětních darů božstvům uctívaným v dané oblasti a symbolické péče
o ně. Obřad s účastí veřejnosti spočívá ve zpěvu manter a s doprovodem hudebních nástrojů
(sankírtan), četbě z kanonických Písem, výkladu a přijímání obětovaného pokrmu (prasádam).
Brahmačárinové také spolu s ostatními fyzicky pracují, např. na farmách při zemědělských pracích
nebo při přípravě a distribuci literatury.
Někteří z oddaných se natrvalo zaváží k takovému plnému zapojení a stávají se sannjásiny,
což je možné přirovnat k mnichům. Většina brahmačárinů se později stane grhasthy. Ti žijí
manželským a rodinným životem a míra jejich pobytu v chrámech a účasti na činnosti hnutí je různá.
Platí však pro ně různá omezení vyplývající z pozice Kršnových oddaných. Někteří ze sannjásinů se
stávají guruy, tedy duchovními učiteli. Závisí to na jejich duchovním rozvoji. Vztah mezi guruem a
žákem není dán organizačně. Je spíše individuální. Od této role je odlišný úkol představeného
místního chrámu. Ten koordinuje společnou práci a společný život. Ještě jiným úkolem je role
obětníka, který před oltářem božstev v rámci obřadu přináší obětní dary. Toto odlišení autorit
v oblasti správy, duchovního vedení a rituálu je výsledkem zkušenosti po smrti zakladatele a
osvědčuje se.
Širší okruh tvoří sympatizanti označovaní jako Kršnovi přátelé. Spolupracují s chrámem
(centrem, farmou apod.), zúčastňují se obřadů, zpívají božská jména a podle svých možností
přispívají fyzickou prací, šířením literatury apod. Míra jejich angažovanosti je různá podle jejich
možností.

Kršnovské hnutí a veřejnost

ISKCON bývá často uváděn jako příklad sekty nebo destruktivního kultu. Obvykle se
připomíná božská pocta vzdávaná zakladateli a dlouholetému vůdci, fundamentalistický přístup
k hinduistickým Písmům, přísná životospráva brahmačárinů, sannjásinů a vůbec všech oddaných,
oddělenost od profánní společnosti (zvláštní úprava vlasů, odívání, strava, indická jména). K tomu je
však třeba uvést, že podobné znaky lze nalézt i u uznávaných náboženských společenství (papež je
„Svatý Otec", je neomylný, některá řeholní společenství žijí podobně přísně, někteří křesťané
chápou bibli doslovně jako nadiktovanou shůry). Ve prospěch kršnovského hnutí mluví to, že je
neagresivní, že odmítá jakékoli násilí a připouští různé cesty k duchovnímu cíli. Obvinění ze sektářství
je proto třeba odmítnout.
Hnutí se stýká s veřejností pomocí veřejného zpěvu božských jmen s doprovodem hudebních
nástrojů (sankírtan), veřejnými obřady v chrámech, provozováním vegetariánských klubů Góvinda a
hojnou periodickou i neperiodickou literaturou a hudebními nahrávkami, jež individuálně nabízejí.
Jeho reprezentanti se zúčastňují mezináboženských dialogů, u nás např. setkání v pražské Městské
knihovně pořádané Českou křesťanskou akademií, dále každoročních Dnů plného vědomí,
hudebních festivalů (např. Hudba k tichu).

Dianetika a scientologie

Oficiální název:
Scientologická církev, zal. 1954 v USA
Zakladatel:
L. Ron Hubbard (1911 – 1986)
Vychází z:
východních náboženství, Hubbardových výzkumů a objevů.
Charakteristika:
Nábožensko-filozofická nauka a praxe. Jejím cílem je dovést člověka k úplné
svobodě pomocí studia a duchovní konzultace, tedy postupným zdokonalováním
sebeuvědomění člověka i schopností uvědomit si Boha. Součástí scientologie je
dianetika, věda o duševním zdraví, obsahující metodu zmírňující psychickou zátěž
spojenou s vlivy bolestných prožitků v minulosti.

Dianetika (podle řeckých slov dia – skrze a nous – duch, příp. duše) je obor a zároveň názor,
který jeho stoupenci označují jako moderní vědu o duševním zdraví. To ji staví do souvislosti
s takovými obory jako je klinická psychologie, psychopatologie a psychiatrie. Zde je nutno říci,
že tradiční obory, které se věnují duševnímu zdraví a jeho poruchám a dianetika se navzájem
neuznávají. Dianetika totiž nevznikla v akademickém prostoru. Toto prostředí odmítlo prověřovat její
metody a výsledky. Dianetika je vůči některým postupům psychiatrie mimořádně kritická. Netestuje
své hypotézy způsobem obvyklým v současné klasické vědě, nýbrž vlastními postupy. Rozhodující je
mínění zakladatele a zároveň autora základních textů. Kromě ryze
medicínských, experimentálně a klinicky ověřených konkrétních nálezů najdeme v tradičních
postupech mnoho filozofických a jiných předpokladů. Vyslovují se tam dalekosáhlé hypotézy
o „topografii" psychiky, o hybných silách osobnosti, o vývojových tendencích, původu poruch
i o metodách, jak jim předcházet, jak je odstraňovat a jak pečovat o ty, jejichž poruchy duševního
zdraví nelze odstranit.
Základním textem a souborným výkladem oboru je kniha Dianetika: Moderní věda
o duševním zdraví. Jejím autorem je americký spisovatel L. Ron Hubbard. Rozsáhlý text má
v českém vydání 540 číslovaných stran. Hubbard se narodil 13.`11.`1911 v Nebrasce, další léta
prožil v Montaně. Pobýval také v Asii. Kniha vyšla poprvé r.`1950 a do této doby vyšla celkem
v`53 jazycích.
Dianetika formuluje jako svůj základní cíl přežití na různých úrovních, individuální a skupinové.
Život pokračuje také v potomcích. Nakonec jde o nesmrtelnost. Překážkou na cestě k tomu jsou
engramy. Lze říci, že to jsou stopy vjemů, zejména fyzických bolestí a bolestivých emocí. Ty pak
jsou příčinou aberací, tedy veškerého narušeného a iracionálního chování. Konečným dopadem jsou
pak psychosomatické nemoci. Dianetika má člověku pomáhat překonat engramy a jejich důsledky.
Cílem je clear, vyčištěný, optimální člověk, který prožívá svou existenci s elánem a uspokojením.
Má být volně nad mentálními skutečnostmi, energií, dokonce i prostorem a časem.
K „vyklírování", jak se tento proces označuje v českém dianetickém a scientologickém
prostředí, směřují různé aktivity. Východiskem v současné praxi je Oxfordský test schopností,
který má ukázat slabá místa a ukázat směry další dianetické terapie a v dalších fázích se jím mají
zjišťovat pokroky v terapii. Významnou součástí terapeutických aktivit je program Purification
(očištění). Má odstraňovat drogové a jedovaté látky z těla. Zahrnuje úpravu životosprávy včetně
stravování, jogging a saunování. Dále se praktikují různé kurzy s individuálním studiem a
konzultacemi, např. kurz komunikace, kurz vzestupů a pádů v životě nebo kurz o etice. Individuální
péče má podobu auditingu, tedy rozhovoru klienta s auditorem. Při něm se procházejí životní
událostí, o nichž se předpokládá, že zanechaly po sobě engramy. Několikerým znovuprožitím těchto
situací se má člověk negativního vlivu zbavit. Tyto služby se poskytují v dianetických centrech nebo
scientologických misiích jako placený servis, přičemž poplatky mají pokrýt náklady na činnost.
V pozdějším vývoji byl cíl terapie rozvinut a po stupni clear následuje ještě celá řada dalších
stupňů. Označují se výrazem OT a římskými číslicemi. Jde o zkratku anglického výrazu operating
thetan, tedy operující thetan, přičemž thetan má být, zhruba řečeno, duchovní bytost člověka.
Na těchto stupních se odhalují praktikujícímu obrazy miliard let vývoje. V literatuře o dianetice
(a scientologii) se tvrdí, že na jednom ze stupňů se adeptovi zjevují fakta o údajných událostech
z doby před sedmdesáti šesti miliony let, kdy se thetani dostali na Zemi a to s dalšími podrobnými
popisy. V dostupné literatuře hnutí samotného k tomu nelze najít potvrzení.
Speciálním uplatněním dianetiky je dětská dianetika, která slibuje pomocí auditingu zajistit dítěti
dosažení větší jistoty a samostatnosti, zlepšení učenlivosti a šťastnějšího, láskyplnějšího vztahu
k rodičům. Scientologií jsou inspirovány mj. takové „technologie" jako je Narconon, určený pro
návrat původně drogově závislých lidí do společnosti, nebo Criminon, zaměřený na resocializaci
kriminálních recidivistů.
V literatuře, která se věnuje alternativním a novým duchovním směrům, se velmi často adresují
dianetice výtky, mimo jiné snahu ovládat státní instituce, obohacování, neúčinnost metod. Dianetika
se vůči útokům právní cestou brání a pokládá možnost volného působení za otázku uplatnění
občanských práv. Postoje států, církví a různých institucí k dianetice se pohybují na škále od
totálního odmítnutí, ba i jisté dílčí perzekuce až po toleranci dianetiky.
Dianetika je těsně spojena se scientologií. Scientologie má ovšem spíše charakter náboženství.
Z vnějšku se jeví jako jistá nadstavba nad dianetikou. K jejímu pochopení je vhodné dovědět se
nejprve něco o dianetice. V literatuře věnované scientologii se probírají také již známá dianetická
témata (složení lidské bytosti z mysli a těla, cíl života a překážky jeho uskutečněné, metody vedoucí
k vyčištění), ale lze tedy říci, že scientologie dianetiku zahrnuje a překračuje.
Zakladatelem scientologie stejně jako dianetiky je L. Ron Hubbard. Jeho kniha Scientologie:
Základy myšlení charakterizuje scientologii jako studium lidského ducha ve vztahu k sobě samému,
hmotnému vesmíru a jeho živým formám. Říká se tam též, že jde o vědění, jak vědět. Má to být
spíše cesta než soubor znalostí.
Důrazy scientologie vyjadřuje trojúhelník ARK. Jeho prvním vrcholem je afinita, tedy
náklonnost. Nejvyšší afinitou je klid bytí. Na dolních stupních škály afinity je apatie a náklonnost
k hmotě. Druhým vrcholem je realita. Má to být porozumění příčinám vztahů. Třetím vrcholem je
komunikace, která je řešením všeho. V ní se rozpouštějí všechny problémy.
Scientologie věnuje značnou pozornost thetanovi, který je v dianetice spíše jen naznačen.
Je duchovní bytostí utvářející spolu s myslí a tělem člověka, je nesmrtelný, může se odpoutat od těla,
není věcí, spíše je tvůrcem věcí. Scientologie má pomáhat k osvobození duchovní bytosti člověka od
neustálého cyklu rození a umírání.
Ve scientologických textech se podrobně probírají a dále rozvíjejí tzv. dynamiky, tedy hybné
síly či impulzy jednání. Je jich celkem osm od snahy zachovat individualitu, přes sexuální a rodinné
impulzy, dynamiku skupiny, lidstva, živé přírody až k vesmíru jako celku. Dvě vrcholné dynamiky se
týkají duše či duchovna. Vrcholem je dynamika nekonečna nebo Boha.
Úvaha o dynamikách vede k odpovědi na občas kladenou otázku je-li scientologie
náboženstvím. Její název je odvozen od vědy (latinsky scientia), charakterizuje se jako studium.
Bývají vyslovována podezření, že se scientologie prezentuje jako náboženská organizace pouze
účelově. Je to prý výhodnější situace než spíše komerčně založená dianetická centra. Scientologie
výslovně vítá lidi vyznávající jakoukoli víru. Nestaví se tedy jako náboženství proti náboženstvím.
Jejím posláním je rozvíjet vyšší stupně očisty a rozvoje po stupni Clear, totiž OT I – XV (z nichž je
ovšem v současnosti přístupno pouze osm stupňů). Přesto ji někteří religionisté pokládají za
autentické náboženství náležící mezi nové duchovní směry. Bývá charakterizována jako náboženství
neteistické, protože se příliš nezabývá osobním Bohem. Její Vyznání víry obsahuje spíše sociálně
etické teze (rovnost práv všech lidí), nicméně dvakrát se o Bohu zmiňuje. Uzavírá se slovy: Před
církví věřím, že duch může být zachráněn a že pouze duch může zachránit či uzdravit tělo.
Scientologické církve, resp. jejich misie, organizace třídy 5 a pokročilé organizace existují na
všech obývaných světadílech v desítkách zemí. Jsou propojeny s dianetickými centry podle místních poměrů. V České republice se i scientologické aktivity z právních důvodů odehrávají v dianetickém centru. Církev doplňuje činnost center mimo jiné občasnými nebo i pravidelnými shromážděními,
jako jsou nedělní kázání a příležitostné obřady (sňatek, pojmenování dítěte, smuteční obřad).Duchovní, kteří obřad vedou, bývají označováni též jako kaplani. Vedení Mezinárodní scientologické církve sídlí v Los Angeles. Čímsi na způsob řádu uvnitř této církve je Sea Org(Mořská organizace). Uvnitř této organizace odpovědné pouze mezinárodnímu vedení jsou prý zavedeny hierarchické stupně podle námořních hodností. Členové Sea Orgu působí na vyšších stupních života různých místních církví, zejména v pokročilých organizacích. Má jich být asi pět tisíc.Cíl člena Sea Orgu je charakterizován tak, že má přinést naprostou duchovní svobodu pro všechny bytosti na této planetě skrze používání principů L. Rona Hubbarda. Scientologie je stejně jako dianetika někde akceptována, jinde odmítána. Velmi často jipolemici zařazují mezi sekty nebo destruktivní kulty. Kromě námitek adresovaných dianetice se ještě uvádí to, že nejde o skutečné náboženství, nýbrž o zneužívání právního a ekonomického statutu církve resp. náboženské společnosti k získání finančních výhod pro výdělečnou dianetickou aktivitu.
Občas se připomínají narušené vztahy s některými státními autoritami. Dále se uvádějí někdejší nezákonné praktiky Úřadu strážců, které ale scientologické vedení samo odmítlo a změnilo. Některé námitky scientologové vysvětlují, ohledně jiných, které pokládají za pomluvy, se soudí. Některé ze sporů vyhráli a v některých zemích se stali uznávanou náboženskou nebo obecně prospěšnou společností. Ve snaze bránit se společně s jinými útokům ze strany státních autorit a velkých církví se scientologové spojují s jinými menšími a novými směry a hnutími do iniciativ, ve kterých společně s nimi prosazují dodržování lidských práv náboženských a jiných menšin a psychiatrických pacientů.


Závěr

Podle mého názoru mohou být nová náboženská hnutí pro člověka velmi nebezpečná. Tyto skupiny cíleně vyhledávají (ať už osobně, či prostřednictvím šíření propagačních tiskovin) lidi, kteří jsou sami či v těžké psychické situaci. Tito pak po vzoru přísloví „tonoucí se stébla chytá" rádi využijí možnosti mít nové známé a „přátele" v takové náboženské společnosti. Vezmeme-li v úvahu fakt, že právě mladí dospívající lidé často prožívají nepříjemné psychické stavy, cítí se sami, nepochopeni apod., jsou právě oni velmi často cílovou skupinou. Navíc základní myšlenky a filozofie jednotlivých hnutí jsou většinou jednoduše pochopitelné a pro člověka celkem lehce stravitelné. Tyto skupiny však člověka čím dál více zatahují do svého koloběhu, vyvíjejí naň stále větší tlak a vnucují mu (byť někdy nepřímo), že jediná správná skupina lidí je právě daná skupina věřících. I když ideály těchto skupin jsou někdy pozitivní (tolerance, láska atp.), berou náboženské skupiny člověku postupně možnost vlastního pohledu na svět a posléze i duchovní svobodu jako takovou. Tento závěr vyplývá z pozice nevěřícího člověka, a proto motivace, kvůli kterým lidé do sekt vstupují, přesně neznám, a dost možná ani nejsem s to pochopit.

Citace:

Hodnocení referátu Sekty

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  28. prosinec 2012
  7 208×
  5510 slov

Podobné studijní materiály

Komentáře k referátu Sekty

Kryštof
Souhlas ohledně závěru alespoň co se scientologické sekty týče.
Řada materiálů o tom je na: www.r-factor.cz