Psychologie sportu není (jako taková) zrovna stará psychologická disciplína. Vyvíjela se postupem času. Dá se říct , že zároveň s tím, jak do sportu proudily peníze. Nehorázné sumy peněz a sport se tak stal byznysem (myšleno vrcholový sport).
Význam psychologie sportu je ale obrovský. Je to velmi dobře, že se psychologie objevila i ve sportovním prostředí. Je jí tam třeba stejně tak, jako v jiných oblastech lidské činnosti. Dnes již v každém větším sportovním klubu, jakéhokoliv zaměření (fotbal, hokej, házená, ale i individuální sporty jako tenis, zápas…) působí jeden či více kvalifikovaných psychologů. Psychika jedince, který má podat adekvátní výsledek je důležitou součástí přípravy. Dá se říct, že jak fyzický trénink, který je pro všechny sportovce naprosto normální, by se měl zařazovat i jakýsi psychický trénink. Potom se setkáváme s takovými nevybouřenými hráči, kteří se např. výrazně promítli do naší sportovní národní ostudy v baráži o Mistrovství Světa ve fotbale 2002 s Belgií. Tato epizoda českého fotbalu není ještě stará a zapomenutá, i když asi každý fotbalový fanoušek už by rád zapomněl. Zvláště ostudný a naprosto nezvládnutý odvetný zápas v Praze byl opravdu do nebe volající. Zde hrála právě psychika hráčů svou roli. V několika přípravných dnes před utkáním dělaly vše proto, aby se NESOUSTŘEDILI na utkání. Nekomunikovali s novináři, ani nevycházeli na veřejné prostory, navíc vznikaly mezi některými z nich rozpory. V samotném závěru nesplnily úplně taktické pokyny trenéra (který měl na neúspěchu také svůj díl). Dvě vyloučení, které se v zápase nakonec objevily naši hráči neunesli a zejména kapitán mužstva (Pavel Nedvěd), který by měl jít příkladem, je-li už kapitán, (jak svou hrou, tak zejména chováním) situaci naprosto neunesl. Možná právě zde chyběla kvalitní práce psychologa. Hráči byli připraveni velmi dobře, jak po stránce fyzické, tak po stránce technické. Byl však vyvíjen obrovský tlak. Ze stran médií, veřejnosti… Troufám si říct, že právě v takto vypjatých zápasech je účast psychologa nikoliv důležitá, ale NUTNÁ.
V mém sportovním prostředí, což je momentálně třetí liga ČR ve florbale (již poměrně vysoká soutěž), se o nějaké účasti psychologa nemůžeme ani zmiňovat. Je to škoda. Je to určitě dáno také tím, že florbal je u nás sice mohutně se rozvíjející sport ale poměrně nový. Navíc je to jeden z málo sportů, který u nás není ještě profesionální (hráči klubů nejsou placeni, nemají profesionální smlouvu). Ve skandinávských zemích je profesionalizace tohoto sportu naprosto normální. Stejně jako u nás třeba fotbal, je tam stejně dobře placený i florbal. Myslím si, že význam psychologů je ve skandinávském florbalu značný. Koneckonců, kde jsou peníze, dostane se i kvalitního zázemí (od hráčů, tréninkového materiálu, až po psychology).
Psychologie sportu…se také dotýká toho, proč vlastně sport dělat. Co z toho budu mít? Stojí mi to za to? Má to cenu? Je to každého volba a každý si musí zvolit svou cestu, jakou se v životě dá. Sport, je jedna z těch pravých. Rozhodně lepší, než se dát na cestu drog, alkoholu a jiných podobných živlů.
V dnešní době jsme čím dál častěji svědky lehce promrhaného talentu. Minulý rok jsem působil jako trenér u asi nejvíce problematické skupiny – starších žáků (13-15 let). Je to pubertální věk, kdy se rozhoduje, zda u sportu zůstanou či ne. Moje působení bylo velmi úspěšné, dovedl jsem kluky k postupu do 1. severomoravské ligy. Nejlepší a nejtalentovanější hráč, kterého jsem měl k dispozici byl ze sociálně slabší rodiny. Jeho přístup k tréninku byl tak zvláštní a vůči ostatním spoluhráčům nefér. Z důvodu jeho špatné životosprávy a nedostatečnému přístupu jsem byl nucen jej z týmu podmíněně vyloučit. Podobný osud měl i další můj svěřenec. Nadějný mladý kluk, který se ale místo tréninku začal věnovat alkoholu, chodil za školu apod. Možná by také pomohla účast sportovního psychologa. Už je ale pozdě…
28. prosinec 2012
8 010×
622 slov
