Chemický průmysl

Společně s gumárenstvím je chemický průmysl jedním z nejmodernějších odvětví světové výroby. V současnosti je chemický průmysl spojen prakticky s celým národním hospodářstvím. zajišťuje nové surovinové materiály pro strojírenství, stavebnictví, spotřební průmysl a moderní zemědělství je bez něho nemyslitelné. Poskytuje nejen náhradní hmoty náhražky za jiné, klad umělé hmoty místo kovu, ale vyrábí i zcela nové materiály, syntetické hmoty, které dávají nové možnosti využití a obohacují spotřebu.

Chemický průmysl patří k základním odvětvím těžkého průmyslu, která jsou osou národního hospodářství průmyslově rozvinutých zemí. V současné době se ve světě nemůže úspěšně rozvíjet téměř žádné jiné odvětví národního hospodářství, žádný směr techniky, aby se neopíral v určité formě o poznatky chemie. Částečná záměna tradičních materiálů syntetickými, vyvolává velké změny ve výrobních procesech, ve fyzikálních vlastnostech výrobků, v možnostech jejich aplikace apod.

Počátky chemického průmyslu se datují do minulého století, kdy se začaly vyrábět hlavní anorganické chemikálie ze síry, soli a jiných surovin a organické výrobky proti tomu fermentací zemědělských produktů. Prvým rychlejším krokem k rozvoji chemie byl rozvoj organických syntéz na bázi destilace uhlí počátkem 20. Století, k němuž docházelo hlavně v Německu, Anglii, Francii a později i v USA. Revoluční přeměnou prochází chemický průmysl v době po druhé světové válce. Uhelná surovinová základna se stala pro rychle se rozvíjející průmyslové organické výroby již nepostačující a dochází k orientaci na ropu a zemní plyn. Sledujeme-li rozvoj chemického průmyslu ve světě v etapě v posledních 15-20 let musíme kontaktovat , že je i v průmyslově nejvyspělejších státech jedním z nejrychleji se rozvíjejících odvětví národního hospodářství.

Důvody tak dynamického rozvoje chemického průmyslu v celém světě jsou v samotném charakteru tohoto odvětví. Z malého počtu surovin a za pomoci několika druhů energie se vyrábí velké množství výrobků určených převážně pro bezprostřední spotřebu v jiných oblastech hospodářství.

Chemický průmysl vyrábí z několika málo druhů výchozích surovin velké množství hmot, re dále zpracovává. Surovinou jsou vedle anorganických materiálů (soli atd.) i přírodniny, jako voda nebo vzduch (výroba kapalného dusíku atp.). V současnosti se stala velmi důležitou (surovinou ropa a zemní plyn. Využití těchto surovin vyvolalo značné
strukturální změny nejen uvnitř odvětví, ale i uvnitř celého hospodářství. Odhaduje se, že až polovina světové chemické výroby je založena na ropě; nezávisle na potížích v naftovém hospodářství hledají se cesty k její náhradě uhlím a plynem. Kombináty zpracovávající ropu patří mezi moderní velká centra světového průmyslu. Petrochemický průmysl vykazuje nejrychlejší tempo rozvoje.

Chemická výroba je energeticky náročným odvětvím. Podstatná část energie se spotřebuje při výrobě základních produktů, jako jsou karbid vápníku, elektrolytický chlór a čpavek. Jejich široké použití způsobuje, že zejména výroba dusíkatých hnojiv, syntetického kaučuku, chemických vláken a plastů je energeticky náročná. Působení
energetického činitele na rozmístění je zeslabováno možnostmi přenosu elektřiny a přepravy hodnotných paliv na značnou vzdálenost. Chemický průmysl je relativně méně náročný na spotřebu živé práce. Obory základní chemie a těžké organické syntézy, jež dosáhly stupně mechanizace, kladou menší nároky na spotřebu lidské práce než
produkce syntetických materiálů a výrobků z nich, kde se vedle chemických pochodů uplatňuje mechanické opracování.

Lokalizaci odvětví do jisté míry omezují možnosti přepravy některých materiálů, jako kyselin a dalších chemikálií. I když závislost na výchozích surovinách není taková jako například v průmyslu stavebních hmot, je žádoucí respektovat vztah mezi surovinou a jejím zpracováním. Naopak některé obory finálních výrobků, např. lisování
umělých hmot, jsou orientovány do míst spotřeby. Pro obory s velkými nároky na elektrickou energii, jako je elektrochemie průmysl atomový, má značnou závažnost blízkost levných a vydatných zdrojů elektřiny. Základní obory chemického průmyslu mají rovněž velkou spotřebu vody. Tato závislost se uplatňuje i v oborech těžké anorganické chemie (v petrochemii).

Faktor vody: chemické výroby kladou na vodu podstatně vyšší požadavky z hlediska množství i kvality než jiná průmyslová odvětví. Skutečnost, že chemie využívá vodu nejen pro pomocné technologické účely, ale i jako suroviny jenž zvyšuje význam tohoto faktoru. Chemické závody nelze lokalizovat do prostoru pociťujících nedostatek vody, i kdyby ostatní ekonomické podmínky v nich byly příznivé. Významnou úlohu hraje i znečištění toků. Otázka dostatku vody je pro většinu oborů chemického průmyslu rozhodujícím lokalizačním faktorem.

Umístění závodů v místě výskytu surovin nebo spotřeby zkrátka ovlivňují výsledky porovnání nákladů na dopravu s náklady na přepravu hotové produkce. Toto srovnání je zvlášť důležité vzhledem ke značně nerovnoměrnému rozmístění surovin a k nutnosti jejich přepravy na velké vzdálenosti. Například široké použití ropy a zemního plynu a možnost jejich levné a snadné přepravy, efektivní přeprava některých dalších surovin umožňuje orientaci většiny oborů na oblasti spotřeby. Jde hlavně o výrobu hnojiv, obsahujících velké množství balastu (superfosfát), kyseliny sírové a o zpracování těch surovin, jejichž spotřeba je v poměru k váze produkce relativně malá (apatit, pyrit, síra).

Charakterizujeme-li chemický průmysl z hlediska jeho zvláštností, pak je třeba si uvědomit mimo i to, že patří k nejprogresivněji se rozvíjejícím odvětvím, patří i k nejnáročnějším z hlediska kvalifikace pracovní síly, k nejnáročnějším odvětvím z hlediska investic, k odvětvím s vysoce efektivní výrobu, k nejvýznamnějším spotřebitelům energie, v první řadě elektrické. Kontinuální charakter výrobních procesů v chemickém průmyslu, vyžaduje jejich značnou automatizaci. Vzhledem k rychlosti vývoje celého odvětví ,i jednotlivých druhů výrob, i vzhledem k charakteru zpracovaných surovin, dochází k rychlému stárnutí a opotřebení strojových zařízení, složitých aparatur. Všechny tyto skutečnosti vyvolávají značnou investiční náročnost tohoto odvětví. A také stále větší část investic směřuje do oblasti výzkumu a vývoje a na ekologickou ochranu.

V základním členění chem. průmyslu rozeznáváme obory organické a anorganické chemie.
Základní anorganická chemie (těžba prvotních surovin, výroba hnojiv, kyselin, sody, chlóru, louhů atd.)
Základní význam, vzhledem k univerzálnímu použití má výroba kyseliny sírové, která je ukazatelem vyspělosti chemického průmyslu vůbec. Její přeprava je velmi obtížná, proto se závody umísťují v blízkosti spotřeby a většinou tvoři součást chemických kombinátů. Síra se vyskytuje v přírodě jak ryzí, tak v různých sloučeninách (pyrit, anhydrit, sádrovec aj.), sirných vodách i ve vzduchu. V poslední době, v důsledku rostoucího využívání ropy a zemních plynů, je získávána i jako meziprodukt při čištění zemních plynů či rafinaci ropy, stejně jako z různých průmyslových plynů. Je základem řady chemických procesů. Asi 80% těžené síry se využívá k výrobě H2SO4 , při výrobě umělých hnojiv, v gumárenství, ke galvanizaci kaučuku, při výrobě výbušnin, při výrobě barviv, v papírenském průmyslu apod. Ložiska síry jsou buď vulkanického původu nebo se jedná o síru usazenou. Větší význam mají ložiska usazená, kde společníky síry bývají kalcit, baryt či bituminosní látky. Ložiska tohoto typu nacházíme v jižní části USA (oblast Mexického zálivu), v oblasti Středozemního moře (hlavně v oblasti Sicílie), v předhůří Karpat(Ukrajina,Polsko). Nejvíce zásob síry je na území USA(průmyslový pás od Bostonu a Baltimore a podél velkých jezer k aglomeraci Chicago-Milwaukee, v Japonsku J Honšú a S Kjúšú, sever a SV Číny,v Evropě např. Německo(Rýnsko-Westfálská oblast), pak ve Francii, Anglii, Itálii, na Ukrajině a v centrální části Ruska.

Výroba umělých hnojiv je charakterizována zvyšováním produkce vícesložkových hnojiv, snahou o dosažení co nejvyšší koncentrace čistých živin ve finálních výrobcích a zlepšováním jejich fyzikálních vlastností k zajištění manipulovatelnosti a skladovatelnosti.

Fosforečná hnojiva
Závody na výrobu superfosfátu se, vzhledem k efektivnější přepravě surovin obsahujících fosfor a k velké spotřebě kyseliny sírové, lokalizují buď v místech spotřeby, nebo v oblastech se značnou výrobou této kyseliny. V zemích dovážejících fosfority se výroba
soustřeďuje v přístavech. Jsou to přístavy Severního a Baltského moře, jihoatlantského pobřeží USA a v Japonsku.V globálním měřítku připadá polovina produkce na tři země - SNS, Čínu a USA, ale rozšiřuje se počet menších producentů, včetně rozvojových zemí(mezi největší patří Brazílie, Turecko).

Draselná hnojiva
Výroba téměř ve všech zemích tíhne k místům těžby draselných solí, neboť je surovinově náročná a nevyžaduje velké množství energie. V chemickém průmyslu jich je dále využíváno k výrobě sody, rozmanitých produktů v průmyslu farmaceutickém, parfumerii, fotografii atd. Vyskytují se v řadě minerálů (karnallit), který často tvoří horní vrstvu ložisek kuchyňské soli.Podstatná část světové produkce je soustředěna ve státě Nové Mexiko (USA), kanadské provincii Saskatchewan, Dolním Sasku (SRN), na Uralu

Dusíkatá hnojiva
Výroba je soustředěna ve světových uhelných revírech a hutnických rajónech. Nové závody se budují v oblastech těžby zemního plynu nebo poblíž dálkových plynovodů (Texas a Louisiana v USA, jižní a střední oblasti Ruska atd.). Jiné energeticky náročné způsoby výroby se uplatňují v Norsku, Itálii, Francii a Japonsku. Široké uplatnění dusíkatých hnojiv a uvedené možnosti výroby jsou příčinou rychlejšího rozvoje jejich produkce ve srovnání s ostatními druhy. Největší podíl připadá na USA, SNS a Čínu.

Průmysl organické syntézy (sekundární suroviny obsahující uhlovodíky, polotovary, umělá vlákna, plasty, synt. kaučuk atd.)

Stále většího významu nabývají obory organické chemie. Jde vesměs o moderní druhy se značnými nároky na stavební plochy, s velkou spotřebou energie a s celkem jednoduchou surovinovou základnou. Výroba petrochemických produktů (plastů, syntetických vláken a
syntetického kaučuku) patřila ještě do poloviny 70.let k nejdynamičtějším oborům. Přestože se petrochemie na světové spotřebě ropy podílí pouze 3%, doléhají na ni důsledky výkyvů světových cen ropy mnohem více než na kterékoliv jiné odvětví. V současné době se zejména v zemích RTE rozvíjí výroba produktů tzv. třetí generace, k
nimž patří nejen speciální plasty, syntetická vlákna a syntetické kaučuky specifických vlastností, ale i inovovaný sortiment pesticidů, přísad do krmiv, prostředků pro čištění vody, chemikálií pro elektroniku, potravinářský, papírenský, gumárenský průmysl atd.

Výroba syntetického kaučuku úzce souvisíš rozvojem automobilismu. Konkurenční schopnost syntetického kaučuku proti přírodnímu je dána nižšími výrobními náklady. Většina světové produkce se nachází v oblastech s vyspělým průmyslem organické syntézy. Využití
etylalkoholu (produkt dřevochemie) ovlivňuje budování kaučukáren v místech těžby a zpracování dřeva (severní Ural, Sibiř, Dálný Východ, skandinávské státy aj.), využívá-li se uhlí, jsou závody v místech těžby této suroviny (SRN). Na USA a SNS, jejichž podíl je téměř stejný, připadá polovina světové produkce, na země EU 20 %, na
Japonsko 12%.

Výroba plastických hmot je nejrychleji se rozvíjejícím oborem chemického průmyslu. Dnes jsou plastické hmoty ve stále širším měřítku používány jako konstrukční materiály ve stavebnictví, při výrobě různých součástí strojů, ve výrobě dopravních prostředků, spotřebních předmětů všeho druhu, v obalové technice atd. Dnes se vyrábějí se specifickými vlastnostmi, podle potřeb a požadavků nejrůznějších hospodářských oblastí. Jejich vysokou předností je jejich malá váha -1t plastických hmot nahradí 3-4t kovů.

Plastické hmoty se objevily na trhu teprve několik let před první světovou válkou. První z nich byl bakelit (fenolformaldehydové pryskyřice). Po něm se začal vyrábět celuloid, vysoce zápalná hmota vyráběná na bázi nitrocelulózy. Dnes patří k nejznámějším z plastických hmot polyvinylchlorid, polyetylén a polyesterem. Hlavní surovinou pro jejich výrobu se staly uhlovodíky získané z ropy a zemních plynů. Jejich výroba proto navazuje těsně na průmysl organické syntézy, který dodává organické sloučeniny pro výrobu různých pryskyřic, jež jsou základní součástí plastických hmot.

Výroba chemických vláken (umělých i syntetických je proti výrobě přírodních vláken vysoce efektivní, méně náročná na investice a pracovní síly. Přispívá k rovnoměrnějšímu rozmístění surovinové základny pro textilní průmysl, který se stává méně závislým na přírodních surovinách. Výroba chemických vláken přesáhla úroveň přírodních vláken a kryje 2/3 celosvětové spotřeby textilních surovin. Zvlášť rychle roste produkce syntetických vláken. Výroba umělých vláken relativně klesá. Chybí-li lesní bohatství, pracuje na základě dovezené celulózy a umísťuje se v oblastech s dostatkem energie a
potřebných chemikálií (kyselina sírová atd.). V produkci syntetických vláken zaujímá vedoucí postavení Severní Amerika (35 % světové výroby, především USA), země EU (20 %), Japonsko (15 %) a SNS.

K výrobě umělých vláken je nejčastěji používanou surovinou celuóza. Průmysl celulózy a papíru se nalézá v oblastech bohatých na jehličnaté lesy s velkou výrobou elektřiny a dostatkem vody. Jsou to Horská a Tichomořská oblast v USA, severozápadní rajóny Ruska, východní Kanada, údolí řeky sv. Vavřince, ústí švédských řek do moře, oblast Estland v Norsku, centrální část Finska atd. V produkci celulózy a papíru zaujímá vedoucí postavení Severní Amerika (asi 60 % výroby celulózy a 45 % světové výroby papíru - především USA), severní a střední Evropa (10 %, 20 %), Japonsko (po 10 %), které je velkým dovozcem suroviny, a SNS.

Tato vlákna jsou stále nejlevnějšími chemickými vlákny. Snahou je vyvinout vlákno pro stejné použití jako má bavlna. Dnes se vyrábějí vysoce pevné viskózové střiže ve všech zemích s vyspělým vláknařským průmyslem. Mimo střiží je důležitým viskózovým vláknem i viskózové korové hedvábí, používané zejména pro výrobu pneumatik. Výroba umělých vláken náročná na spotřebu paliv, elektřiny, vody a řady základních chemikálií(např. kyselina sírová nebo NaOH). Závody na jejich výrobu nacházíme tedy v oblastech s velkou produkcí dřeva, což je výchozí surovina pro výrobu celulózy nebo v oblastech s rozvinutou palivoenergetickou základnou, kde pracují na dovážené celuóze. Výroba umělých vláken relativně klesá. Zvláště rychle se rozvíjí výroba syntetických vláken. Vychází ze surovinové základny základní organické syntézy, vyžaduje dostatek vody, elektřiny a páry. Tato skutečnost specifikuje jejich lokalizaci. Asi 90% výroby je koncentrováno do 6 zemí. USA, Japonsko, Německo, Velká Británie, Itálie a Francie.

Průmysl léčiv (farmaceutický) je výrazně orientován na spotřebu, nemá nároky na objemnější suroviny, ale je náročný na kvalifikovanou práci. Vyžaduje čisté prostředí. Soustřeďuje se do spotřebních center. Na výrobu léčiv se specializují některé vyspělé státy, které nemají dostatek vlastních levných surovin, jako Švýcarsko nebo Maďarsko. Největší farmaceutiku přirozeně mají státy s rozsáhlou spotřebou, jako USA, NSR, SSSR, Japonsko. Chemický průmysl patří mezi nejvíce soustředěná odvětví. Starší obory jsou spíše zastoupeny v palivových základnách, kdy základem produkce bylo zpracování uhlí (koksochemie) a energii dodávaly elektrárny spalující uhlí. Moderní obory, které zpracovávají ropu a plyn, jsou nejvíce ve spotřebních centrech a přístavech vyspělých zemí. Budování petrochemie v rozvojových zemích těžících ropu je v počátcích. Mezi
světová centra chemického průmyslu patří nejen Donbas, Porúří, střední Anglie, Pensylvánie, pobřeží ostrova Kjúšú v Japonsku, ale také přístavní města severovýchodu USA, na jihu USA, Rotterdam a Amsterdam v Nizozemí, dále oblast při soutoku Mohanu s Rýnem, Moskva a okolí, aglomerace Tokia, severní Francie a sever Itálie.

Hlavní oblasti chemického průmyslu
Během 90. let se postavení hlavních světových výrobců a exportérů chemikálii (s výjimkou evropských postkomunistických zemí) příliš nezměnilo, přestože sílí tendence rozvíjet chemický průmysl v rozvojových zemích, zejména petrochemii, výrobu hnojiv a umělých hmot. Relativně nejvíce se chemický průmysl rozvinul v Brazílii, Mexiku,
Indii a Saudské Arábii.
Evropské země reprezentují více než 35 % světové výroby. Podstatná část výroby je soustředěna v těchto zemích a oblastech:
Itálie zejména na severu a to hlavně v Lombardii (Milán a široké okolí)
vyrábějících např.plasty, chemická vlákna.

Německo-tady je nejvýznamnější aglomerace Frankfurt nad Mohanem,kde se zpracovává uhlí z Porúří a dovážená ropa a zemní plyn,pak v Karlshruhe,Geselkirchenu nebo v Kölnu je to petrochemie a v Leverkusenu nebo Duisburgu základní chemie

Ve Francii je to zejména sever a severovýchod země a pak v Paříži a okolí.

Nesmíme zapomenout na jih Rumunska s výraznou specializací na petrochemický průmysl.

A v celé Evropě ještě velké petrochemické kombináty ve velkých dovozních přístavech (Hamburg, Antverpy, Amsterdam, Londýn, prostor Liverpool - Manchester, Gent, Marseille, atd.).

Přes 25 % světové výroby reprezentuje Severní Amerika, z toho přes 20% padá na USA, které mají rozsáhlou surovinovou základnu pro rozvoj anorganické i organické chemie a také dost peněz na moderní techniku a na výzkum. Přes značný rozptyl závodů jsem
vymezil 3 asi největší centra
- atlantské přístavy (New York, Dupwatcr Point. Philadelphia, Delaware,Baltimore)
s rozvinutým petrochemickým průmyslem založeným na dovážené ropě a
některými obory základní chemické výroby,
- střediska v uhelných a hutnických oblastech na severu Apalačských hor a na jih od jezera Michigan využívající uhlí, koksárenský plyn,ropu a zemní plyn.
- města podél jihoatlantského pobřeží, Mississippi a Tennessee s velkou výrobou dusíkatých hnojiv (využívá se levná elektřina z vodních elektráren,zemní plyn) a superfosfátu pro přilehlé zemědělské oblasti (-síra a fosfáty při ústí Mississippi a na Floridě).

Ještě jednou významnou oblastí je pobřeží Mexického zálivu, využívající hlavně ropu a zemní plyn, takže se jedná o petrochemii.

Japonsko- Díky posledním 25 rokům rozvoje japonského průmyslu, vznikla nová světová oblast(asi 15% světové výroby.Tento rozvoj souvisí hlavně s přechodem na zpracování ropy. V současně době se chemická výroba zaměřuje na výrobu specializovaných malotonážních produktů (leky, chemikálie pro elektroniku, biotechnologické a jiné produkty). Rozhodující část výroby je soustředěna v Tichomořském průmyslovém pásu na jihu Honšú, zejména v aglomeraci měst Jokosuka-Jokohama-Tokio a v zázemí měst
Osaka-Kóbe-Kjóto.

V chemickém průmyslu evropských zemí, připadá téměř 1/2 na Rusko. V SNS vymezujeme tyto oblasti chemického průmyslu:

- střední oblasti Ruska s rozsáhlou výrobou všeho možného od plastů, syntetického
kaučuku, chemických vláken, barviv, hnojiv, kyseliny sírové atd.
- Povolží a Ural se specializací na organickou syntézu na bázi ropy a zemního plynu
a také výrobou kyseliny sírové v Zauralí
- široké zázemí Petrohradu s výrobou fosforečných hnojiv, kyseliny sírové a obory organické chemie,
- východní Ukrajina (zejména Donbas a Podněpří) se specializuje na
koksochemii (čpavek, barviva), výrobu sody, kyseliny sírové (využití flotačních
odpadů hutnictví barevných kovů), dusíkatých a fosforečných hnojiv na bázi dovážených surovin.

Česká republika

Chemický průmysl má v českých zemích dlouholetou tradici. Již před 2.světovou válkou se naše chemické společnosti významně podílely na mezinárodním obchodu a řada z nich úspěšně působila kapitálově i v zahraničí. Po 2.světové válce byla snaha zajistit snížení závislosti na dovozech ze západních zemí a vedla k rozvoji oborů zejména těžké chemie. Negativním faktorem je však velká šíře vyráběného sortimentu.

Úroveň chemického průmyslu je obrazem vyspělosti celé ekonomiky. Svými výstupy podstatnou měrou ovlivňuje ostatní výrobní obory a podmiňuje tak i úroveň jejich technologií a konečných výrobků. To určuje postavení tohoto odvětví ve všech průmyslově vyspělých zemích. Podíl výroby chemického průmyslu na zpracovatelském průmyslu ČR celkem,což je více než 15%, je srovnatelný s podíly dosahovanými i v zemích EU(kolem 15,5% v průměru). Zásadní rozdíl je však ve struktuře. V českém chemickém průmyslu tvoří farmaceutické a speciální výrobky asi desetinu výroby,přičemž v EU je to kolem 40%. Nebo třeba zpracování pryže a plastů tvoří v ČR asi 12%, zatímco ve státech EU je to více než 25% celé chemické výroby.

Jako většina průmyslových odvětví, i chemický průmysl prošel v období ekonomické transformace obdobím poklesu výroby. Pokles se navíc časově překrýval s recesí chemického průmyslu v celé Evropě. Ovšem v tomto kritickém období mezi lety 1990-1993 poklesla chemická výroba jen o 14%, což vzhledem k ostatním průmyslovým odvětvím České republiky pokles tak výrazný (celkový pokles výroby byl totiž více než 30%). Tento relativně pozitivní vývoj byl v chemickém průmyslu ovlivněn tím, že se dařilo trvale zvyšovat export chemických výrobků, které dokázali vyrovnat pokles poptávky domácí.

Postavení českého chemického průmyslu bude v budoucnu velmi záviset na jeho schopnosti restrukturalizovat a modernizovat výrobu- takže hlavně na penězích. Na to samozřejmě navazuje i nutnost zlepšení struktury vývozu a prodeje.
Stále totiž velmi převládají výrobky těžké chemie nad zpracováváním finálních výrobků. A ani vývoj oboru kvalifikované chemie, kam patří například farmacie, neodpovídá zvyšující se poptávce na tuzemském trhu- takže musíme dovážet. Přesto lze celkově říci, že v současné době je situace v chemii oproti jiným průmyslovým odvětvím uspokojivá. Výrazný růst vykazuje zejména vývoz a chemie jako celek je u nás ziskovým odvětvím.

Nejvýznamnější tuzemské firmy:
rafinérsko-petrochemický komplex UNIPETROL+ jeho dceřinná ČESKÁ RAFINÉRSKÁ a.s.
zejména petrochemický,ale i např.farmaceutický a další průmysly- CHEMAPOL GROUP
petrochemická společnost- SPOLCHEMIE ÚSTÍ NAD LABEM
farmaceutika (bez větších konkurentů)- LÉČIVA PRAHA(široký záběr základních léku,především pevných)
největší gumárenská společnost- BARUM-CONTINENTAL
v koksochemii, samostatném odvětví chemického průmyslu- DEZA VALAŠSKÉ MEZIŘÍČÍ

Použitá literatura: Aktuální problémy ČR, Obecná ekonomická geografie, Školní atlas světa, Lidé a země, Všechno o zemi, Základy průmyslu, Poznáváme svět

Hodnocení referátu Chemický průmysl

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  31. říjen 2007
  14 322×
  3164 slov

Podobné studijní materiály

Komentáře k referátu Chemický průmysl

Juli Deer
Proč to je tak dlouhýyy Ale precetla jsem to a stejne informaci, kterou potřebuji, jsem v textu nenašla btw. Jsem v 8
Sisi
Moc dobrý referát
Anča
je to dobrý referát :D
Luki
Ahoj holky
vošoust
mrtě dlouhej text
vemia
nechce se mi čist
Adam Buch ta
jebrutálně dlouhý, ale moc mi pomohl, díky
Denisa
tento referát se líbí i naší učitelce
Táňa
I když jsem teprve v 8. třídě něco jsem z toho vybrala.díky moc pomohlo...
Vlaďa
jo ujde
tomáš
je to dobrý referát