Hlavní město Praha

Hlavní město Praha je samostatným krajem České republiky. Leží ve středu Čech na řece Vltavě, uvnitř Středočeského kraje. Praha je politickým, ekonomickým, kulturním, a turistickým centrem celostátního i mezinárodního významu.

Praha se vyvíjela jedenáct století. Od roku 1920 je oficiálním názvem města hlavní město Praha, předtím od roku 1784 Královské hlavní město Praha. Jméno Praha je odvozováno od slova práh. Podle historicků byla Praha pojmenována po říčním prahu nebo jezu, který se nacházel někde na místě dnešního Karlova mostu. Přes tento brod přecházeli lidé přes řeku.

Historie

Pražská kotlina byla osidlována již od 4. tisíciletí př.n.l., ale od opravdickém osídlení mluvíme teprve v 5. a 6. století za příchodu prvních slovanských obyvatel. Protože tento kraj ležel ve středu Evropy a vedlo tam mnoho obchodních cest, byl v 9. století založen Pražský hrad a poté Vyšehrad. Pražský hrad se stal sídlem českých knížat. V podhradí vzniklo tržiště mezinárodního významu, které se od 11. století začalo přetvářet v městské sídliště. Praha se původně skládala ze 4 samostatných obcí: Staré Město, Nové Město, Malá Strana a Hradčany.

Ekonomika

Praha patří k nejdůležitějším hospodářským centrům České republiky. Kromě významného filmového průmyslu a turistiky se zde nachází mnoho závodu zpracovatelského průmyslu. Do zpracovatelského průmyslu Prahy patří produkce potravin, produkce elektrických a optickývh přístrojů, výroba rozhlasových a televizních přijímačů.

Obyvatelstvo

K 30.9.2006 bylo v Praze napočítáno 1 186 618 obyvatel. Kvůli práci dojíždí asi 300 000 obyvatel.

Vodstvo

Praha leží na řece Vltavě, která protéká Prahou v délce 30 km. Nejstarším pražským mostem přes řeku Vltavu je Karlův most (1357), dříve nazývaný Kamenný a Pražský most. Další mosty přes Vltavu jsou např. Barandovský most (1983), Vyšehradský most (1872), Palackého most (1878), most Legií (1901), Mánesův most (1914), a další.

Doprava

Praje je dopravním uzlem v Česku a významnoz křižovatkou ve stření Evropě. Hlavními dopravními tahy jsou dálnice: D1 (Jihlava, Brno), D5 (Plzeň, Rozvadov), D8 (Ústí nad Labem), D11 (Hradec Králové).

Členění Prahy

Počet správních celků: 57 městských částí

Centrum města: Staré Město, Nové Město, Josefov, Malá Strana, Hradčany, Vyšehrad

Velké části poblíž centra: Smíchov, Vinohrady, Nusle, Vršovice, Žižkov, Karlín, Libeň, Vysočany, Holešovice, Dejvice.

Hlavní pražská náměstí

Václavské náměstí

Václavské náměstí vzniklo při založení Nového Města Karlem IV. roku 1348. Do několika let byly kolem vyměřeného prostoru vystavěny domy a dílny řemeslníků, sladovny a pivovary. Náměstí se jmenovalo Koňský trh, neboť bylo určeno pro obchodování s koňmi a kromě toho k prodeji různých zemědělských produktů. Později byly v dolní části postaveny kotce pro prodej sedlářského a pasířského zboží, látek a koření. Trhy zde byly ukončeny v roce 1877. Na jednom památném shromáždění lidu v roce 1848 navrhl Karel Havlíček Borovský, aby se Koňský trh přejmenoval na Svatováclavský.

Je dlouhé 750 m a široké 63 m v horní a 48 m v dolní části. Celé náměstí směřuje k Můstku. Na konci náměstí stojí velká budova Národního muzea a jezdecká socha svatého Václava od Josefa Myslbeka z roku 1912. Svatý Václav.

Karlovo náměstí

Karlovo náměstí je největší náměstí v Česku, administrativně spadá pod Prahu 2, historicky pak do čtvrti Nové Město. Nese jméno po Karlovi IV., kterým bylo založeno a vyměřeno.

Náměstí se nachází jižně od centra Prahy. Náměstí vzniklo při výstavbě Nového Města, mělo se stát jeho hlavním veřejným prostranstvím. Do roku 1789 se uprostřed něj nacházela gotická církevní stavba Kaple božího těla. Současný název „Karlovo náměstí“ má až od roku 1848, do této doby neslo název Dobytčí trh. Tramvajové spojení zde existuje od konce 19. století, stanice metra byla otevřena roku 1985.

Po zrušení tramvajové trati na Václavském náměstí se z něj na Karlovo náměstí přesunul hlavní uzel celé pražské tramvajové dopravy. Vede přes něj nejvíce tramvajových linek spojujících většinu města. Nejvýznamnějšími budovami Karlova náměstí jsou Novoměstská radnice, Kostel svatého Ignáce, Novoměstská jezuitská kolej, Faustův dům.

Staroměstské náměstí

Toto historickému centru celé Prahy a zároveň Starého Města se dříve jmenovalo Velké náměstí. Na ploše přes 9 000 metrů čtverečních stojí renesanční, barokní a rokokové domy s románskými či gotickými základy. Mezi ty nejdůležitější patří: Staroměstská radnice, Staroměstský orloj, Týnský chrám, Kostel sv. Mikuláše, Palác Kinských, Dům U kamenného zvonu, Ungelt, Památník Mistra Jana Husa. Dále na Staroměstském náměstí najdete Pražský poledník, Týnskou školu, Dům U Jednorožce, Dům U Bílého koníčka nebo Dům U Minuty.

Staroměstská radnice

Staroměstská radnice na Staroměstském náměstí byla postavena roku 1338 jako symbol samosprávy prvního pražského města a tvoří ji komplex staveb. K prvnímu gotickému domu s hranolovitou věží vybudovala huť Petra Parléře gotickou radniční kapli a v 15. století Staroměstský orloj. Druhý dům s radní síní byl přistaven na západní straně někdy po roce 1360. Dnes se síň používá také jako místo pro konání svatebních obřadů. Třetí dům, dům kožešníka Mikše, byl přikoupen v roce 1458 a později architektem Baumem přestavěn na novorenesanční. V letech 1805 – 1807 byl na 56,59 metrů vysokou věž dán ochoz a nové hodiny. Dále byly k radnici připojeny dům U kohouta a východní křídlo. Křídlo bylo architekty Petrem Nobilem a Pavlem Sprengerem přestavěno na negotické.

Staroměstský orloj

Staroměstský orloj je součástí Staroměstské radnice a patří mezi ty nejznámější z orlojů. Byl vytvořen hodinářem Mikulášem z Kadaně. Jeho první astronomicko-astrologická část pochází z roku 1410. Orloj se skládá ze tří hlavních částí: Astronomické – ta ukazuje polohy nebeských těles, Kalendářového kola a části nad Astronomickou, kam se dívají lidé čekající každou celou hodinu pod orlojem. Ti chtějí vidět 12 apoštolů, kteří se střídají ve dvou okénkách nad astrolábem (astronomickým přístrojem na určování a předpovídání poloh hvězd a Slunce). Pohyb vykonávají ještě figurky Marnivce, Lakomce, Smrtky a Turka, které jsou nahoře.

Poprvé byl orloj rekonstruován v Padově v roce 1344, podruhé v roce 1552 Janem Táborským. V 17. století byly přidány dřevěné sošky a v letech 1865 – 1866 proběhla třetí oprava. Zatím poslední rekonstrukce proběhla roku 2005 kdy také byly přidány sítě na ochranu proti holubům.

Pověsti praví, že orloj postavil mistr Hanuš a aby nemohl postavit další nádherný orloj jinde, byl oslepen. Jako odplatu Hanuš strčil ruku dovnitř do orloje. Orloj se zastavil a celých 100 let ho nikdo nedokázal opravit.

Malostranské náměstí

Malostranské náměstí na Malé Straně bylo původně vybudováno jako trh. Na Malostranském náměstí roku 1541 shořelo množství budov, ale dnes na zde najdete spoustu restaurací, hospod, hudebních barů či klubů. Zde můžeme navštívit například Liechtensteinský, Smiřických, Grömlingovský či Šternberský palác (dnes je součástí pražské Národní galerie), Malostranskou radnici nebo barokní Kaiserštejnský palác, v němž žila Ema Destinnnová, známá operní zpěvačka. A to nejdůležitější nakonec – chrám svatého Mikuláše.

Chrám sv. Mikuláše je barokní kostel postavený v letech 1704 – 1755 na místě, kde dříve stál gotický kostel Mikuláše z Myry. Na stejném místě dříve stála románská rotunda sv. Václava.

Kostel sv. Mikuláše je považován za nejkrásnější barokní stavbu Prahy a svou typickou kulovitou střechou je považován za jednu z dominant Prahy. Chrám je situován v nároží komplexu budov bývalé jezuitské malostránské koleje. Byl stavěn v několika etapách převážně v první polovině 18. století zásluhou rodiny Dienzenhoferů.

Významné pražské památky

Pražský hrad

Založen v 9. století a vyvíjející se po dalších 1100 let. Svědčí jak o českém státu, tak o Praze samotné. Je to komplex palácových, úředních, církevních a obytných staveb. Rozkládá se kolem tří nádvoří o celkové ploše 45 hektaru. Původně sídlem českých knížat a králů později prezidenta. K pražskému hradu dále patří Katedrála svatého Víta. Založena roku 1344. Je zde vzácná umělecká výzdoba, kaple svatého Václava. Jsou zde uloženy pozůstatky českých králů a korunovační klenoty. Zlatá ulička. Malé domečky v gotickém opevnění. V 16. století zde bydleli hradní střelci a řemeslníci.

Při návštěvě pražského hradu můžeme shlédnout Španělský sál, Katedrálu sv. Víta, Jižní zahrady, Královskou zahradu, Královský letohrádek, Míčovnu, Jízdárnu, Prašnou věž – Mihulku, Starý královský palác, Baziliku a klášter sv. Jiřího, Zlatá uličku, Lobkovický palác, Obrazárnu Pražského hradu, a Císařskou konírnu.

Petřín

Petřín je jednoznačně nejznámějším pražským vrchem vypínajícím se v samém srdci města. Je tvořen převážně druhohorními pískovci, které v některých jeho částech vytvářejí skalní města. Vrch je znám především jako místo romantických procházek a úžasných výhledů na město. K nejznámějším památkám na Petříně patří Petřínská rozhledna a bludiště.

Petřínská rozhledna

Petřín patří k 60 metru vysoká železná věž, postavená v rámci Jubilejní výstavy v roce 1891 F. Prášilem jako volná kopie pařížské Eiffelovy věže. Na vrchol vede 299 schodů, je zde nezapomenutelný rozhled po celé délce Vltavy protékající Prahou.

Bludiště

Pavilon bývalého Klubu českých turistů, postaven pro Jubilejní výstavu v roce 1891, později přenesený na Petřín. Uvnitř je zrcadlové bludiště a dioráma Boj pražských studentů se Švédy na Karlově mostě roce 1648. Prohlídku s odborným výkladem zajišťuje Pražská informační služba.

Karlův most

Nejstarší pražský most. Kamenný či Pražský most, od roku 1870 ho nazýváme Karlův, jelikož byl založen roku 1357 Karlem IV. Most je opevněn věžemi. Spojuje Malou Stranu a Staré Město. Po obou stranách jej zdobí celkem 30 soch a sousoší světců. Most je 10 metrů široký a 515 metrů dlouhý. Nejstarší socha je socha svatého Jana Nepomuckého z roku 1683, nejmladší je sousoší svatého Cyrila a Metoděje. Socha svatého Jana Nepomuckého je jedinou bronzovou sochou na Karlově mostě.

Staroměstská radnice s orlojem

Zřízena roku 1338 jako sídlo samosprávy Starého města. Gotická nejstarší část komplexu s věží, arkýřovou kaplí a s bohatou znakovou výzdobou je z 2. poloviny 14. století. Na orloji se každou celou hodinu mezi 8,00 - 22,00 hod. objevuje 12 apoštolů, v dolní části je umístěná deska se znameními zvěrokruhu od Josefa Mánesa.

Starý židovský hřbitov

Byl založen v první polovině 15. století a spolu se Staronovou synagogou patří k nejvýznamnějším zachovalým památkám pražského Židovského města. Nejstarší náhrobek, náležící učenci a básníkovi Avigdoru Karovi, pochází z roku 1439. Na hřbitově se pohřbívalo do roku 1787. Dnes se tam nachází téměř 12 000 náhrobních kamenů, ale počet pochovaných byl jistě vyšší. Hřbitov byl v minulosti několikrát rozšiřován. Přesto jeho plocha nestačila a na místo se navážely další vrstvy zeminy. Předpokládá se, že na hřbitově se nachází několik pohřebních vrstev nad sebou. Nejvýznamnější osobou pohřbenou na Starém židovském hřbitově je bezesporu velký náboženský učenec a pedagog rabi Jehuda Liwa ben Becalel, zvaný rabi Löw (zemřel roku 1609), s jehož postavou je spojena i pověst o vytvoření umělé bytosti - golema.

U vchodu můžeme shlédnout Klausovu synagogu z roku 1694. Klausová synagoga se nachází v těsném sousedství Starého židovského hřbitova. Její název je odvozen z německého slova "Klaus" ve významu "malá budova", které vzniklo z latinského "claustrum". Původní Tříklausová synagoga byla komplexem tří staveb - dvou synagog a ješivy - vybudovaných koncem 16. století Mordechajem Maiselem. Dnešní budova Klausové synagogy vznikla až po zhoubném požáru ghetta v roce 1689 a byla dostavěna roku 1694. Další přestavba Klausové synagogy spadá do osmdesátých let 19. století. Klausová synagoga byla největší synagogou ghetta.

Dále můžeme shlédnout např. Pinkasovu synagogu. Je dílem rodiny Horoviců. V roce 1535 ji dal vystavět Aron Mešullam Horovic mezi svým domem U Erbů a pozemkem Starého židovského hřbitova. V poválečných letech se synagoga stala Památníkem českých a moravských Židů, kteří se stali oběťmi nacistické perzekuce. Jména zavražděných spolu s osobními daty a jménem příslušné obce byla zaznamenána na zdech synagogy. V roce 1968 však byl Památník uzavřen, neboť spodní voda začala stavbu ohrožovat. Při pracích na hloubkové izolaci budovy byly objeveny podzemní prostory se starou studnou a rituální lázní. Komunistický režim úmyslně zdržoval opravy a nápisy na stěnách byly postupně strženy. Teprve roku 1990 bylo možno dokončit stavební úpravy. V letech 1992-1996 bylo pak na 80 000 jmen českých a moravských Židů, kteří za nacismu zahynuli, ručně přepsáno na stěny synagogy.

Prašná brána

Prašná brána vytváří vstup na Staré Město. Od 1. pol. 13. stol. stávala v těchto místech brána zv. Odraná. Nahradila ji dnešní brána, nazývaná původně Nová věž, postavená přímo do staroměstského hradebního příkopu, který ztratil po založení Nového Města (1348) obranný smysl. Nová věž měla především funkci reprezentační. Založil ji r. 1475 král Vladislav Jagellonský, který tehdy bydlel v Králově dvoře v místech dnešního Obecního domu. Stavbu, financovanou staroměstskou obcí, zpočátku vedl Václav ze Žlutic. Již od r. 1478 ho nahradil M. Rejsek z Prostějova. Ten věž dostavěl až po horní ochoz a bohatě plasticky vyzdobil. V r.1484 byla však stavba zastavena, protože král Vladislav se přestěhoval ze sousedního Králova dvora na Pražský hrad. Nedostavěná věž, opatřená provizorní střechou, sloužila na konci 17. stol. jako skladiště střelného prachu a od té doby se nazývá Prašná brána. Při pruském obléhání Prahy v r. 1757 byla věž těžce poškozena. Nynější podoba Prašné brány provedl J. Mocker v I. 1875-1886.

Vyšehrad

Vyšehrad patří mezi nejvýznamnější místa české historie, mezi kolébky českých politických i kulturních dějin. Původně se tomuto hradišti říkalo Chrasten a již v první polovině 11. století zde stál Vyšehrad. Na hlavní místo země ho povznesl kníže Vratislav, který se sem z důvodu sporů se svým bratrem Jeronýmem, pražským biskupem, přestěhoval z Pražského hradu. Vyšehrad se tak stal sídlem knížete a později krále. Byl zde vybudován románský hrad s knížecím palácem, bazilika sv. Petra a Pavla s kapitulou, která byla od roku 1070 podřízena přímo papeži, rotunda sv. Martina a bazilika sv. Vavřince. Vyšehrad byl dál sídlem Bořivoje II., Vladislava I. a Soběslava I. Další panovníci se přesídlili na Pražský hrad a Vyšehrad pozbyl svého významu až do vlády Karla IV. Za jeho vlády zde byl vybudován gotický hrad, obnoven královský palác a přestavěn kapitulní chrám. V letech 1348 – 1350 pak bylo vybudováno hradební opevnění, které Vyšehrad začlenilo do Nového Města. Tyto hradby byly poničeny v době husitských válek. Velkých změn Vyšehrad doznal v 17. století, kdy byl přebudován v mohutnou vojenskou pevnost. V podstatě se zachovala pouze vyšehradská kapitula s kostelem sv. Petra a Pavla. Ke zrušení pevnosti došlo v roce 1866. V dalším letech zde vznikly parky a byl zde rozšířen hřbitov.

Dnes je tento významný symbol dějin českého národa vyhledávaným turistickým místem, který návštěvníkům nabízí mnoho historicky cenných památek, jedinečný výhled na Prahu a Vltavu a také poetické procházky.

Kostel sv. Petra a Pavla

Kostel sv. Petra a Pavla založil ve druhé polovině 11. století kníže Vratislav I. Počátkem 12. století, do roku 1129, byl rozhodnutím knížete Soběslava I. přestavěn a jeho interiér byl nákladně vybaven. Další přestavbu kostel proděla ve druhé polovině 13. století. Mimo jiné bylo vystavěno rozsáhlé kněžiště. Jeho pozůstatky byly nalezeny při archeologických vykopávkách u východní zdi vyšehradského hřbitova. Další rozsáhlou přestavbu v gotickém slohu chrám prodělal za vlády Karla IV. ve druhé polovině 14. století. Bylo vybudováno současné trojlodí, boční kaple a klášterní chór.

K rotundě

Název ulice je odvozen od jejího směřování k rotundě sv. Martina. Byla nazývána také Na hřbitově, protože vedla k vyšehradskému hřbitovu. V letech 1888 – 1961 se jmenovala Štulcova. Ulice je využívána především turisty, kteří tudy směřují k východní části Vyšehradské pevnosti.

Kaplička sv. Ludmily

Kapličku postavil v roce 1885 stavitel A. Baum. Uvnitř je umístěna barokní socha sv. Ludmily, která byla vytvořena v roce 1718 v dílně M. J. Brokofa.

Vyšehradské sady

Vyšehradské sady leží v jihovýchodní části vyšehradské pevnosti. Původní holé místo bylo v 15. století využíváno jako vinice. Současnou podobu získalo převážně až v 19. století. Název sadů je odvozen od Vyšehradu. Jsou zde umístěny Myslbekovy sochy. Východní část navazuje na vyhlídkovou terasu, která poskytuje krásný výhled na smíchovskou stranu Prahy, Vltavu a dále na Petřín a Hradčany.

Galerie Vyšehrad

Galerie Vyšehrad patří do památkového areálu vyšehradské pevnosti. Vedení sídlí na uvedené kontaktní adrese. Galerie sama se nachází na západní straně areálu za Vyšehradskými sady v bývalé hradební věži.

Rotunda sv. Martina

Rotunda sv. Martina pochází z konce 11. století, z doby vlády knížete Vratislava II. a je nejstarší rotundou v Praze. Se svým průměrem 6,5 m je také největší pražskou rotundou. Její zdi dosahují šířky 1 m. V období třicetileté války byla využívána jako prachárna. Obnovena byla v roce 1719. Po roce 1757, kdy byla opět poškozena, přestala svému účelu sloužit podruhé. Dokonce byla císařem Josefem II. Zrušena. Zachráněna, zrekonstruována a obnovena byla v polovině 19. století zásluhou hraběte Chotka. Rekonstrukci stavby řídil A. Baum. Při malířské výzdobě interiéru byly využity náměty s Vyšehradského kodexu. Novorenesanční oltář rotundy, který je zhotovený ze sliveneckého mramoru, malbami vyzdobil J. Sequens.

Stavovské divadlo

Stavovské divadlo je jednou z nejkrásnějších historických divadelních staveb v Evropě. Dal je postavit osvícenský aristokrat František Antonín hrabě Nostic Rieneck. Divadlo bylo otevřeno v roce 1783. Původní název zněl Hraběcí Nosticovo divadlo. Stavovské divadlo je druhou scénou Národního divadla a můžeme zde shlédnout jak činohru, tak operu. Od roku 1799 patřili divadlo českým stavům. 21. prosince 1834 zde poprvé zazněla píseň Kde domov můj, která se později stala českou národní hymnu.

Národní divadlo

Je přední českou divadelní scénou, uvádí činoherní, operní a baletní představení. 1852 byl zakoupen pozemek a zahájena stavba Prozatímního divadla, otevřeno po deseti letech roku 1862. 16. května 1868 byl v Prozatímním divadle slavnostně položen základní kámen, premiérou Smetanova Dalibora.

Národní divadlo bylo poprvé otevřeno 11. června 1881 na počest návštěvy korunního prince Rudolfa premiérou Smetanovy Libuše, komponované začátkem sedmdesátých let pro tuto příležitost. Odehrálo se v něm ještě jejích dalších jedenáct představení, než byla budova uzavřena pro dokončovací práce. Uprostřed nich, 12. srpna 1881, došlo k požáru, který zničil měděnou kupoli, hlediště, oponu od Františka Ženíška i jeviště divadla. Obnovené divadlo bylo otevřeno 18. listopadu 1883 opět představením Smetanovy Libuše. V 70. letech 20. století se ukázal stav Národního divadla jako velmi špatný, a tak byla podniknuta rozsáhlá rekonstrukce. Pří ní byla jednak opravena původní budova, jednak byl zmenšen Voršilský klášter a na zabrané ploše vznikly nové budovy, pojmenované jako Nová scéna ND.

Hodnocení referátu Hlavní město Praha

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  1. červenec 2007
  18 067×
  2898 slov

Podobné studijní materiály

Komentáře k referátu Hlavní město Praha

david
je to dobry ale na jednu stranu tam nejsou vypsany pamatky např pražsky hrad karluv most atd udelej te to
petr
psal jsem to cely den delši by to nemohlo byt
Ondra
Ahojky krásný referát
natýýý
snad mi to vyjde :D
Marťas
Jupí jednička
I :-*
Delší to být nemoholo? -.- ale furt lepší než nic
Andy
Super, díky za tenhle referát hodně mi pomohl s mými referáty :))
bara
je to super je to uzasne proste super
veruuu
pica pizza
veruuu
juuuuuuuuuuuuuuuu
musim se ucit
takova streka
lukáš
to je fakt senza to je nejlepsi referat co jsem kdy slysel
pete sevčik
hzghbzghf hgzgh hgghb h hbn hb hbhbh hbhb bhvh hbhhbhbtfb hbhhb hhhujhgughb helou
Dášenka
Bomba! O hodně lepší než Wikipedie!
strafE <3333D
Super! :) Díkkyyy Mooc ;))
Bohoušek
pěkně dlouhý