Itálie je zemí, která má po Řecku nejdelší Evropskou historii. Dlouhé a bohaté dějiny zanechaly na tomto území množství památek. Přesto Itálie, tak jak ji známe dnes, byla sjednocena teprve nedávno.
Roku 753 př.nl. byl založen Řím, hlavní město Itálie, Romulem a Remem, jak vypráví legenda. Nacházel se pod Etruskou nadvládou. Na jihu Itálie a na Sicílii se v té době rozšiřovala řecká kultura. Řím se brzy stal důležitou mocenskou základnou a obchodním centrem. Roku 509 př.nl. svrhlo původní obyvatelstvo – Latinové – Etrusky a založilo republiku. Za vlády prvního císaře Augusta získal Řím kontrolu nad celým Středozemním mořem. Vrcholu dosáhlo Římské impérium v 1. a 2. století nl.. Rozkládalo se od Británie až po Egypt. Tak rozlehlé impérium se špatně spravovalo. Ve 3. století zachvátila impérium ekonomická krize.Roku 395 se říše rozpadla na dva velké celky – Západořímskou říši a Východořímskou říši. Západořímská říše se rozpadla r. 476, kdy byl dobyt Řím a sesazen poslední císař Romulus Augustus. Východořímská říše, později také nazývána říše Byzantské, vydržela až do roku 1453. Pak zde vládly kmeny germánů. Nějakou dobu část území patřil také Byzantské říši. V 8. století byla království Ostrogótů a Langobardů v severní Itálii poražena franckým vládcem Pipinem. Ten dal území kolem Říma a Ravenny papeži a tím vytvořil Papežský nebo-li církevní stát. V 8. a 9. století byla většina Itálie formálně sjednocena v rámci Svaté říše římské, ale ve skutečnosti zůstala rozdrobena na několik městských států. V jižní Itálii a Sicílii v roce 1130 vzniklo silné Království obojí Sicílie, kde vládli Normané. Na severu se v té době rozvíjela největší obchodní centra Evropy – Florencie, Milán a námořní státy – Janov a Benátky. Další rozkvět zastavily italské války. Itálie byla rozdělena na dvě části. Severní a střední, kde vládli od roku 1559 španělští Habsburkové, a jižní se Sicílií, kde se střídaly i moci rody španělské, francouzské a rakouské. Politické sjednocení země podmínil až v polovině 19. století Giuseppe Garibaldi a revoluční osvobozenecké hnutí. Prvním králem sjednocené Itálie se stal Viktor Emmanuel II., vládce Sardinie a Piemontu. V roce 1866 se k novému státu připojily Benátky a v roce 1870 Řím. Papež, kterému byla zaručena suverenita nad Vatikánem, však odmítl nové uspořádání země. Také San Marino zůstalo nezávislou enklávou. Na přelomu 19. a 20. století se Itálie stala Koloniální mocností a obsadila Libyi, italské Somálsko a Eritreu. Do 1. světové války vstoupila v roce 1915 na straně dohody. V roce 1922 se moci chopil Benito Mussolini. Pod jeho fašistickou vládou Itálie rozšířila své impérium, obsadila celou Etiopii. A v 2. světové válce se stala spojencem nacistického Německa. V roce 1943 ztratil Mussolini podporu vlastních sil a na královský rozkaz byl uvězněn. Po vylodění Spojenců v červenci 1943 na Sicílii byla Itálie okupována Německem, Mussolini byl osvobozen a na severu vytvořil tzv. Italskou sociální republiku (Saló). V dubnu při pokusu o útěk ze země byl zabit. Království ztratilo důvěru obyvatelstva a bylo zrušeno a v roce 1946 byla vyhlášena republika.
Itálie je v dnešní době vyhledávaným turistickým lákadlem. Písečné pláže a četné památky hostí řadu zahraničních návštěvníků.
Známá šikmá věž v Pise je zvonicí chrámu v Pise a patří k nádhernému komplexu sestávajícímu z chrámu, zvonice, baptisteria a hřbitova. Kdyby Šikmá věž stála rovně jako jiné věže, zůstala by její sláva pravděpodobně jen na okruh několika architektů a historiků. Díky strukturální chybě se však stala známou v celém světě. Věž je vysoká 55 metrů a nápis poznamenává, že stavba byla započata v roce 1174. Architekty byli Bonnano Pisano a Wilhelm von Innsbruk, ale oba se dokončení své práce už nedožili.Na počátku 20. století byla věž vychýlena od kolmice 4, 30 metru, v současnosti činí odklon 4,60 metru, a teprve nedávno bylo shromážděno větší množství finančních prostředků na hledání řešení dřív, než bude pozdě. Šikmá věž má kruhový půdorys a vzpíná se do výše v deseti poschodích (včetně prostoru pro zvony). Šest centrálních poschodí je obklopeno ozdobnými slepými arkádami, které byly možná ovlivněny byzantskou nebo islámskou architekturou. V roce 1564 se v Pisse narodil Galileo Galilei. Napsal, že Šikmou věž v Pise použil pro jeden ze svých experimentů. Volně pouštěl z věže předměty, aby dokázal, že rychlost pádu není závislá na váze padajícího předmětu. Není pochyb, že Galilei tuto teorii zkoušel. Méně jisté je však to, zda to opravdu prováděl na šikmé věži. Ideálnější podmínky pro takové experimenty než Šikmou věž v Pise však nemohl najít.
Římu vévodí jiná historická památka. Amfiteatr je římským vynálezem, který se stával z arény s elipsovitým půdorysem obklopeným řadami sedadel uspořádaných do poschodí, z nichž mohlo v bezpečí sledovat předváděné zápasy velké množství diváků. Bojovali tu gladiátoři a exotická zvířata, která se později před očima žasnoucího davu vzájemně povraždila a pozabíjela. Řím měl několik amfiteatrů už před stavbou Kolosea, ale po velkém požáru v roce 64 nl.. bylo zapotřebí nového. Ten se známým jako Flaviův amfiteatr a byl zřízen na dně umělého jezera. Jezero patřilo k nákladnému komplexu Zlatého domu, který vybudoval jeho předchůdce Nero. Od osmého století je Flaviův amfiteatr známý jako Koloseum. Koloseum měří po obvodu téměř 500 metrů, je vysoké 48, 5 metru a sestává z travertinu, tufu a cihel. V amfiteatru bylo místo pro 50 000 lidí, a přesto systém schodišť a koridorů zajišťoval hladký přístup k sedadlům i odchod. Díky této pokročilé technice a účinnému nasměrování mas lidí je Koloseum považováno za stavbu, která daleko předčila svou dobu. Dokonce i konstrukční metoda se dnes jeví jako překvapivě moderní a nikoli nepodobná metodě, ktará se používá ve 20. století u ocelových konstrukcí mrakodrapů.
Řím se však pyšní více historickými skvosty. Jako například Konstantinův oblouk, který je největším a neslavnějším z římských vítězných oblouků, rovněž jedním z nejlépe zachovalých. Fontna Di Trevi se nachází na místě, kde kdysi končil vodovod. Zobrazuje kolosální sochu Oceánu stojící na velké mušli tažené mořskými koni. Po stranách se nachází velký útes plný tritonů, zatímco okolo velké nádrže bylo postaveno schodiště. Náměstí Svatého Petra je perfektní ovál široký 240m, uzavřený dvěma křídly majestátní kolonády, která je tvořena 284 dórskými sloupy uspořádanými ve čtyřech řadách a nad nimiž se nachází 140 soch svatých a mučedníků. Po stranách stojí dvě grandiózní fontány. Uprostřed je velký egyptský obelisk, pocházející z 1. století př.nl.. Na náměstí se také nachází Bazilika Svatého Petra.Sixtínská kaple je slavná pro Michelangelovy fresky.
Benátky jsou zvláštností samy o sobě. Jsou jedním z nejkrásnějších měst na světě. Vyrostly na vodě. Domy a kostely jsou postaveny na stovkách ostrůvků podepřených tisíci kůly zaražených do půdy. Nalezneme zde most, který spojuje Benátky s pevninou. Byl otevřen v roce 1846 a k jeho stavbě bylo potřeba 75 000 kůlů zasazených do Laguny.
Canal Grande je hlavní cesta v Benátkách, která protíná město po délce téměř 4 km. Maximální hloubka kanálu dosahuje 5 metrů a šířka 50 metrů. Náměstí Svatého Marka bylo původně ohraničenou velkou travnatou plochou, jímž protékal kanál. Pozdější zákroky z něj učinily náboženské a občanské centrum města a jedno z nejkrásnějších náměstí na světě.
V roce 828 byly z Egyptské Alexandrie do Benátek převezeny tělesné pozůstatky evangelisty Marka. Při této příležitosti bylo rozhodnuto postavit chrám hodný takové relikvie, který by jednak odpovídal potřebám rostoucího města, jednak by prokázal jeho velikost. A tak se postupně během staletí zrodila překrásná a grandiózní bazilika, která nese stopy stylů různých dob. Nese název Bazilika Svatého Marka.
Dalšími turisticky zajímavými místy jsou Pompeje, Neapol, ostrov Capri, Sicílie, Florencie, Padova, Rimini a mnohé další.
Svou ojedinělou roli zde má také Vatikán a San Marino, i když nejsou přímou součástí Itálie, ale samostatné právní celky.
Itálie je také jediná země pevninské Evropy, která má hned několik činných sopek. Jsou to Vesuv, Etna a sopky na Liparských ostrovech.
Vesuv leží asi 20 km severně od Neapole. Tyčí se do výšky 1281m. První známá erupce spojená se zemětřesením byla v r. 62. Nejznámější výbuch je z r. 79. Je prvním výbuchem sopky, který byl detailně popsaný, pohřbil hned 3 města. Herculaneum, kde pod 23 m popela bylo pohřbeno 5000 obyvatel, je obklopen moderním městem Ercolanem. Pompeje byly skryty 7m vrstvou popela a našlo zde smrt kolem 3360 lidí. Stabii je třetím zasypaným městem. Dříve se myslelo, že oběti se pomalu udusily, ale podle nejnovějších poznatků zahynuly okamžitě, když je zasáhla vlna horkého vzduchu. Zjistili to pracovníci neapolské univerzity z kosterních pozůstatků obětí. Podle nich asi 12 hodin od výbuchu zasáhla Herculaneum první vlna žhavých plynů a popílku. Žár asi 500° C sežehl lidem tkáně, ty se vypařily a kosti obalil popílek, takže se uchovaly. Další významné erupce byly v letech 1631 (3000 mrtvých), 1794 (zpustošena osada Torre del Greco) a 1944, která výrazně změnila profil kráteru. Od té doby je sopečná činnost jen nepatrná. Vesuv je zkoumán. Kdyby vybuchl dnes postihlo by to 3 mil. lidí. V prvních 15 minutách by byla zničena oblast 7 km kolem Vesuvu, což představuje 1 mil. lidí, kteří tu žijí a pracují.
Etna leží na jihovýchodě Sicílie. Její výška je 3350 m a kromě hlavního kráteru má ještě asi 200 menších. Její povrch je 1250 km2 a obvod v základně asi 165 km. Patří k nejvyšším, nejstarším a také nejatraktivnějším sopkám. Její jméno pochází ze starořeckého „já hořím“. Podle řecké mytologie měl v kráteru svou dílnu bůh Hefaistos a pod ní ukrytý obr Tyfón vyvolával zemětřesení, když se převracel.Také má být sídlem jednookých kyklopů. Za posledních 30 let zde došlo k erupcím v průměru každé tři roky a trvaly od 5 dnů až po více než rok. K nejničivějším erupcím došlo v minulosti v letech 1669, kdy láva zpustošila Katánii, dále v r. 1971 byla výbuchem zničena povrchová lanovka a r. 1983 bylo nutné se pokoušet odvrátit proud žhavého magmatu pomocí řízených explozí. Při poslední erupci v roce 1993 ohrozil proud lávy vesnici Zafferana. K zatím poslední aktivitě sopky došlo na přelomu let 1997 a 1998.
Liparské ostrovy leží u severovýchodního pobřeží Sicílie. Souostroví se říká Liparské podle největšího ostrova nebo Eolské podle řeckého boha větrů Aiola. Ostrovy dříve sloužily jako trestanecké kolonie. Od 70. let jsou jednou z nejnavštěvovanějších atrakcí jižní Itálie a turistika se tam stala hlavním zdrojem příjmů. Zajímavostí je pitná voda, která se dováží cisternami ze Sicilie nebo se chytá dešťová voda do sudů a nádrží. Souostroví se skládá ze 7 hlavních a množství velmi malých ostrůvků. Jsou to Lipari, Vulcano, Stromboli, Panarea, Salina, Alicudi a Filicudi. Největší Lipari je nejobydlenější a je administrativním centrem ostrovů. Vulcano má uhasínající sopečný kužel, který je vysoký 391 m. Poslední erupce byla v r. 1890 a od té doby z něj pouze unikají páry. Výstup ke kráteru pokrytému sírou trvá asi 1 hodinu. Dá se dokola obejít a je z něj výhled na ostatní ostrovy a při dobrém počasí až na Etnu. Turistickou atrakcí se stalo zatím zdarma přístupné bahenní jezírko. Obsahuje stojatou kalnou vodu se sirným bahnem. Má desinfekční účinky, a proto je koupel hygienicky nezávadná i při větším počtu lidí. Síra proniká pod kůži a působí léčebně. V noci je pozorovatelné bublání, čímž se voda sterilizuje. Stromboli je nejaktivnější sopka Evropy, má 924 m. Na plošině ve výšce 918 m se dají pozorovat pravidelné sopečné fontány, které tryskají do mnoha desítek metrů zhruba po čtvrthodině. Pořádají se tu noční výstupy (s průvodcem).Panarea má 420 m.Salina má 6 vyhaslých kráterů, nejvyšší má 962m. Je politicky nezávislá. Má 3 individuální města Santa Marina di Salina, Malfa, a Leni.
Na Alicudi jsou hlavní pláže.Na Filicudi jsou 3 vyhaslé krátery a vykopávky.
4. leden 2008
11 912×
1888 slov
ale jinak je to hezky napsany.tim chci rict ze dobrou slovni zasobu