Plzeňský kraj

Území kraje tvoří sedm okresů - Domažlice, Klatovy, Plzeň-jih, Plzeň-město, Plzeň-sever, Rokycany a Tachov.

Kraj sousedí na severozápadě s Karlovarským, na severu s Ústeckým, na severovýchodě se Středočeským a na jihovýchodě s Českobudějovickým krajem. Nejdelší hranici má na jihozápadě se SRN (Bavorskem). Plzeňský kraj se vyznačuje rozmanitými přírodními podmínkami. Tato pestrost je podmíněna především reliéfem. Dominantním přírodním fenoménem je pásmo pohraničních pohoří na jihozápadě (Šumava a Český les) a Plzeňská kotlina na severovýchodě kraje, kde vzniklo silné centrum Plzeň. Ostatní území kraje tvoří pahorkatiny a vrchoviny. Přírodní podmínky významně ovlivnily vývoj urbanizace území.

Vyšší územně správní celek Plzeňský kraj, dále jen Plzeňský kraj, tvoří střední a jižní část bývalého Západočeského kraje. Území kraje tvoří sedm okresů - Domažlice, Klatovy, Plzeň-jih, Plzeň-město, Plzeň-sever, Rokycany a Tachov.

Kraj sousedí na severozápadě s Karlovarským, na severu s Ústeckým, na severovýchodě se Středočeským a na jihovýchodě s Českobudějovickým krajem. Nejdelší hranici má na jihozápadě se SRN (Bavorskem).

Plzeňský kraj se vyznačuje rozmanitými přírodními podmínkami. Tato pestrost je podmíněna především reliéfem. Dominantním přírodním fenoménem je pásmo pohraničních pohoří na jihozápadě (Šumava a Český les) a Plzeňská kotlina na severovýchodě kraje, kde vzniklo silné centrum Plzeň. Ostatní území kraje tvoří pahorkatiny a vrchoviny. Přírodní podmínky významně ovlivnily vývoj urbanizace území.

Plzeňský kraj má strategicky významnou polohu na dopravním spojení východní a západní Evropy (IV. A větev IV. transevropského multimodálního koridoru Norimberk - Praha). Úlohu významného silničního i železničního uzlu nadregionálního významu plní město Plzeň. Téměř dokončena je dálnice D5 Praha - Plzeň - Rozvadov vyjma obchvatu Plzně. Dopravní síť regionu je výrazně ovlivněna reliéfem. Je uspořádaná radiálně s orientací na Plzeň. Hraniční pohoří tvoří dopravní bariéru, přesto lze počet hraničních přechodů s Německem hodnotit jako vyhovující.
Hlavním centrem kraje je Plzeň, která svou velikostí (170 tisíc obyvatel) výrazně převyšuje ostatní města. Svými funkcemi ovlivňuje prakticky celé území kraje, zejména však jeho centrální část. Okresy v jižní a západní části (Klatovy, Domažlice a Tachov) jsou samostatnější a jejich vazba na Plzeň se projevuje až na vyšší úrovni. Je patrná i sílící vazba regionu k Praze. Charakteristickým rysem je relativně řídké zalidnění, kraj má druhou nejnižší hustotu obyvatel v republice. Hlavní příčinou je mimořádně nízká hustota zalidnění v příhraničních okresech.

Plzeňský kraj má dobré přírodní i kulturně-historické předpoklady pro rozvoj cestovního ruchu. Tento potenciál však dosud není využíván tak jako v některých sousedních krajích, např. Karlovarském nebo Budějovickém.

Z hlediska životního prostředí je možno region hodnotit příznivě s vědomím značných rozdílů mezi průmyslovou centrální oblastí a zachovalými příhraničními oblastmi. Nejožehavějšími problémy jsou ochrana vod a řešení střetů mezi ochranou krajiny a těžbou, dopravou nebo jinými rozvojovými aktivitami v území.
Plzeňský kraj má značný rozvojový potenciál z hlediska své polohy, přírodních i lidských zdrojů a vazeb k ostatním regionům. V minulosti existovaly velmi silné vazby kraje s německým Bavorskem, které byly přerušeny poválečným vývojem. Kraj tvořil bariéru mezi dvěma společensko-ekonomickými formacemi, což vedlo k degradaci lidských zdrojů i velmi rychlému zastarávání veškeré infrastruktury s nepříznivými důsledky v ekonomice.

Sousedství Bavorska, jednoho z nejvyspělejších regionů EU s podobnými přírodními podmínkami, vyvolává potřebu zmírňování přeshraničních socio-ekonomických rozdílů před vstupem do EU. Od roku 1993 okresy Domažlice, Klatovy a Tachov využívají evropského programu podpory přeshraniční spolupráce. Města a obce příhraničních území na české a německé straně vytváří Euroregiony Šumava - Bavorský les - Mühlviertel a Egrensis.
Plzeňský kraj se počtem obyvatel řadí mezi menší kraje, na počtu obyvatel České republiky se podílí zhruba 5,4%. Území je poměrně řídce zalidněné. Po Českobudějovickém kraji je druhým nejřidčeji zalidněným krajem v České republice. Více než 30% obyvatelstva kraje je koncentrováno do města Plzně, které má v rámci osídlení západní části Čech výrazně dominantní postavení. Zbývající okresy kraje lze považovat za řídce osídlené.
Věkové složení obyvatelstva Plzeňského kraje je ve srovnání s údaji za celou republiku méně příznivé a navíc existují velké meziokresní rozdíly z hlediska skladby populace. Index stáří (počet obyvatel ve věku 60 a více let na 100 obyvatel ve věku 0 - 14 let) dosahuje nejvyšších hodnot v okresech Plzeň-město (129,8), Plzeň-jih (122,0) a Rokycany (121,8), zatímco v okresu Tachov pouze 73,6.

Také vývoj počtu obyvatel v letech 1991-1998 je v Plzeňském kraji méně příznivý (pokles o 1,05%), než je vývoj celostátní (pokles o 0,18%). Z okresů Plzeňského kraje zaznamenaly ve stejném období přírůstek obyvatelstva pouze Tachov (2,62%) a Plzeň-sever (0,36%) a nejvyšší ztráty byly zjištěny u okresů Plzeň-město (-2,63%) a Klatovy (-1,59%).
Snižování populační velikosti kraje je způsobeno poměrně vysokým úbytkem obyvatelstva přirozenou měnou, ke kterému docházelo ve všech okresech s výjimkou Tachova. Okres Tachov se díky vyššímu podílu obyvatelstva mladších věkových skupin řadí mezi okresy s nejvyšší intenzitou přirozeného přírůstku obyvatelstva v republice. K přirozenému úbytku obyvatelstva všech ostatních okresů v kraji však dochází ve srovnání s celostátním průměrem výrazně rychlejším tempem. Plzeňský kraj jako celek získává nové obyvatelstvo stěhováním, a to především z Karlovarského kraje a ze západní části Ústeckého kraje. Migrační zisk však nestačí nahradit přirozený úbytek obyvatelstva. Přírůstky stěhováním jsou zaznamenány u všech okresů v kraji s výjimkou okresu Plzeň-město. Migrační ztráty Plzně se prudce zvýšily po roce 1995, kdy byly současně zaznamenány zvýšené přírůstky obyvatelstva migrací u okresů Plzeň-jih a Plzeň-sever. Tento vývoj souvisí s útlumem bytové výstavby v Plzni a se zvýšením rozdílu v cenách bydlení ve městě a v okolních okresech. Většina migračních pohybů obyvatelstva se odehrává v rámci kraje a nedochází k odlivu obyvatel do jiných regionů. Stěhování obyvatelstva Plzně do okolních okresů, ke kterému dochází ve druhé polovině devadesátých let, je pravděpodobně dočasným jevem a s oživením bytové výstavby ve městě bude slábnout. Současná snížená migrační mobilita obyvatelstva je celorepublikovým jevem a její zvýšení lze očekávat v souvislosti s dalším rozvojem trhu s byty, zejména s vytvářením dostatečné nabídky cenově dostupného bydlení.
Vzhledem k věkovému složení populace a nízké porodnosti lze v nejbližších letech očekávat pokračování tendence úbytku obyvatelstva přirozenou měnou i celkového poklesu počtu obyvatelstva Plzeňského kraje. Vývoj obyvatelstva kraje bude (podle posledních projekcí Terplanu, a.s.) nadále méně příznivý než vývoj celostátní. Aby se kraj stal atraktivnější pro vyšší migraci osob z jiných oblastí republiky, je nutno věnovat pozornost celkovému zlepšení životních podmínek obyvatelstva, podporovat vznik nových pracovních příležitostí a rozšíření nabídky bydlení.
Plzeňský kraj je tvořen 7 okresy s 505 obcemi, které se dále člení na 1537 sídelních jednotek (částí obcí). Průměrná rozloha obcí (14,97 km2) je větší než celostátní průměr (12,60 km2), avšak na jednu obec připadá v průměru pouze 1094 obyvatel oproti 1648 v celé České republice. Pro kraj je typický vysoký počet malých sídel, a s průměrným počtem 360 obyvatel na část obce se spolu s Českobudějovickým a Jihlavským krajem řadí mezi kraje s nejnižší hustotou obyvatelstva a nejrozdrobenější sídelní strukturou.
V sídelní struktuře kraje navazuje drobná struktura na metropolitní strukturu osídlení a chybí zde města střední velikosti. Ve městě Plzni žije zhruba 30% obyvatel kraje, ve městě Klatovy cca 4% obyvatel a ve zbývajících čtyřech městech s více než 10 tis. obyvateli (Rokycany, Tachov, Sušice, Domažlice) žije celkem asi 9% obyvatel. V obcích s méně než 2000 obyvateli žije 32% obyvatelstva kraje. Velikostní nevyváženost sídelní struktury regionu je prohlubována nerovnoměrným rozmístěním sídel.
Hierarchická struktura středisek je v porovnání s ČR rovněž atypická. Plzeň je s ohledem na své funkce i populační velikost mezoregionální metropolí, po Praze nejvýznamnější v Čechách. Kromě Plzně tvoří funkci center elementárních sociálně ekonomických regionů okresní města Klatovy, Domažlice, Rokycany a Tachov, dále pak Sušice a Stříbro. Vzhledem k relativně nízké hustotě zalidnění mají pro systém osídlení kraje význam i malá města s 5-10 tisíci obyvateli, která plní (v omezené míře střediskové) funkce center venkovského osídlení pro svá zázemí. Z hlediska makroekonomické integrace Plzeňského regionu je klíčová nadregionálně významná západní radiální osa propojující Prahu s Plzní a směřující koridorem dálnice D5 k hranici s Německem. V rámci kraje existuje řada dalších rozvojových os regionálního významu, na kterých leží většina rozvojových sídel kraje.
Mimo rozvojové osy se nachází rozsáhlá území označená jako nestabilní územní celky. Jedná se zpravidla o řídce zalidněná území s převažující obytnou a zemědělskou funkcí, nedostatečně vyvinutou sociální a technickou infrastrukturou a omezenou dopravní obslužností. Hrozí zde postupné vylidňování území včetně zániku některých sídel, úbytku pracovních příležitostí, zhoršování dostupnosti některých služeb a celkový pokles životní úrovně. V těchto územích se nachází sídla, u kterých je žádoucí stabilizace nebo posílení jejich pozice v systému osídlení, neboť mají zásadní význam pro zachování sídelní struktury ve venkovských oblastech. K obnově venkova by měla přispět opatření pro obnovu a rozvoj venkovských sídel, rozvoj venkovské infrastruktury a harmonický rozvoj zemědělství, lesnictví a rybářství. Venkov je třeba oživit a ekonomicky posílit také rozvojem dalších ekonomických aktivit (vznik malých podniků, obnova řemesel, rozvoj služeb vázaných na cestovní ruch apod.). Urbanistická struktura kraje včetně hlavních rozvojových os, rozvojových sídel i nestabilních územních celků je znázorněna na zvláštním kartogramu.
Územní plány VÚC jsou jediným druhem územně plánovací dokumentace zpracovávané pro větší územní celky. V Plzeňském kraji v současnosti existuje schválený ÚPN VÚC Šumavy a jsou rozpracovány ÚPN VÚC Plzeňské aglomerace, okresu Tachov, okresu Domažlice a okresu Klatovy. Pro celé území regionu bude nutno zpracovat prostorový plán, ve kterém by byly zohledněny potřeby a požadavky vyplývající z programu rozvoje Plzeňského kraje. Za účelem efektivního řešení otázky rozvoje menších územních celků dochází k dobrovolné integraci obcí do mikroregionů. Integrace umožňuje obcím společně postupovat při řešení společných problémů, jako je např. zlepšení dopravní obslužnosti, výstavba technické infrastruktury, nakládání s odpady, rozvoj cestovního ruchu apod. Územní vymezení mikroregionů vzniklých v rámci Plzeňského kraje je znázorněno na kartogramu.
Pro zásobování pitnou vodou se využívá zejména povrchových zdrojů. Největší kapacity úpravy vod se nacházejí v Plzni. Rizikem je závislost Plzně na jediném zdroji. Nevyhovující technický stav vodohospodářské infrastruktury způsobuje vysoké ztráty vody v síti. V následujícím období lze očekávat postupný nárůst spotřeby vody související s růstem vybavenosti domácností. V souladu s tím roste zájem obcí o výstavbu veřejných vodovodů pro zásobování obyvatel kvalitní pitnou vodou.
Rozvoj veřejné kanalizace zaostává za výstavbou vodovodů. Téměř kompletní kanalizaci s výkonnou čistírnou odpadních vod (ČOV) má Plzeň, u ostatních okresů je podíl odkanalizovaného území nižší. Všechny obce nad 2000 obyvatel mají vybudovánu nebo budují ČOV. Problémem zůstává kapacita a účinnost těchto zařízení. Řada z nich vyžaduje modernizaci a rozšíření. Některé jsou naopak nevyužité, neboť nedostatek finančních prostředků brzdí výstavbu kanalizace a napojení dalších obyvatel.
Jiná je situace v obcích s počtem obyvatel 500 až 2000, které podstatným způsobem ovlivňují kvalitu významných toků. V této velikostní skupině obcí je nutná výstavba cca 60 nových ČOV a modernizace některých stávajících zařízení. Pozornost je nutno soustředit na obce podél vodárenských nebo jinak exponovaných toků.
Malé vodní nádrže v menších obcích plní sedimentační funkci nebo slouží k biologickému čištění odpadních vod. Celkově existují velké rozdíly ve vodohospodářské infrastruktuře kraje, neboť napojení obyvatelstva na venkově je nízké.
Centrální zásobování teplem je zajišťováno ve větších sídlech, většina kotelen používá zemní plyn. Kraj je na poměrně vysokém stupni plynofikován, což je podpořeno vedením tranzitního plynovodu a existencí vnitrostátních předávacích stanic, existují však velké rozdíly ve stupni plynofikace v rámci kraje. Lze očekávat postupný pokles zájmu o plynofikaci a nárůst využití biomasy nebo jiných alternativních zdrojů. V regionu nejsou žádné významné zdroje elektrické energie. Rozvodnou síť je třeba dále posílit na úrovni vysokého napětí. Odstranění monopolu v rozvodu elektrické energie může přispět i k rozvoji kogenerace.
Obce projevují velký zájem o výstavbu infrastruktury, neboť přispívá ke zvýšení jejich atraktivity a zlepšuje životní úroveň obyvatelstva. Pro řešení společných problémů jsou zakládána sdružení obcí a vznikají i společná zařízení. Je nutno věnovat pozornost koncepční podpoře těchto aktivit.
Převážná část kraje je dobře zabezpečena telefonním spojením, v okrajových částech se síť dobudovává. Pozornost je nutno věnovat využití nových přenosových technologií při budování informační infrastruktury kraje.

Plzeňský kraj zaujímá strategicky významnou polohu ve spojení východ-západ Evropy. Největší význam na území kraje má silniční doprava, která během devadesátých let postupně převzala vedoucí postavení oproti dopravě železniční. Stupeň automobilizace v kraji je v rámci ČR průměrný až podprůměrný s výjimkou Plzně, která zaujímá z tohoto hlediska přední místa v republice.
Silniční síť v regionu má výrazné radiální uspořádání. Město Plzeň je významným dopravním uzlem a na jejím území se koncentrují dopravní problémy dotýkající se širšího okolí. Zásadním nedostatkem silniční sítě je nedokončená trasa dálnice D5 v úseku kolem Plzně. Zprovoznění návazného úseku na německé straně v roce 2003 problémy v okolí Plzně prohloubí. V souvislosti se zprovozněním dálnice D5 výrazně vzrostl význam tzv. pošumavské tangenty (propojující příhraniční části kraje), jejíž úseky vyžadují rekonstrukci.

Hodnocení referátu Plzeňský kraj

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  17. září 2007
  7 991×
  2059 slov

Podobné studijní materiály

Komentáře k referátu Plzeňský kraj