Postavení ženy v Islámu - Afghánistánu

1 Úvod

Už roku 1899 obvinil egyptský spisovatel Kásim Amín společnost ze zaostalého a omezujícího přístupu k ženám. Za uplynulých sto let se ale postavení ženy v arabských zemích změnilo k lepšímu jen o málo. Pravda, ve většině arabských zemích už mají ženy volný přístup ke vzdělání, a to i univerzitnímu (počet dívek ve školách za posledních 20 let vzrostl nejméně dvakrát, v některých zemích dokonce až čtyřikrát), a stále více jich dává vale životu domácnosti a realizuje se profesionálně. Horší je to ale s jejich společenským postavením, s jejich právy a politickým vlivem. I pokud vynecháme extrémní příklady jako právě Afghánistán či Saúdskou Arábii, kde se žena musí povinně zahalovat a nesmí dokonce na veřejnost bez doprovodu muže, tak ani země označované za liberální a progresivní neučinily v uplynulém století významný pokrok. Typickým příkladem takového „pokroku“ může být Egypt. Ve 20. letech ženy odložily šátky a závoje a zaútočily na univerzity. V roce 1956 dostaly volební právo, vstoupily do politiky, obsadily vysoké vládní posty a prosadily reformy, jako např. zákaz ženské obřízky. Ale když se v roce 1967 schylovalo k přijetí zákona o osobním statutu, který měl nahradit islámské právo a zrovnoprávnění ženy v otázkách rodinného postavení a majetkového práva, všechno překazila válka s Izraelem. od té doby roste síla a vliv náboženských fundamentalistů a ženské hnutí ztratilo na síle i významu. Jedním z důsledků je i v roce 1980 přijatý ústavní dodatek, který jako hlavní zdroj zákonů označuje islámské právo šaría (ta je ostatně zahrnuta v právních systémech většiny islámských zemí). Tak se může na konci 20. století arabský muž zbavit své ženy ústní klatbou, kdežto žena musí žádat složitě o rozvod. I v majetkových záležitostech mají ženy nárok jen na polovinu toho, co jejich mužští příbuzní. V mnoha zemích je stále také společenský přijatelná vražda dívky či ženy kvůli záchraně rodinné cti.
V celém islámském světě sedí v parlamentech jen 3 % zákonodárců ženského pohlaví, na svobodné ženy se pohlíží s despektem a žena, která si sedne sama v restauraci, se stává legitimním terčem sexuálního obtěžování. Polygamie byla doposud zákonem zakázána pouze v Tunisku, kde také mají ženy snadný přístup k rozvodovým soudům. Obecně se dá říci, že liberálnější ovzduší panuje v zemích severní Afriky, více ovlivněných evropským duchem.
Na druhé straně v konzervativních společnostech na Arabském poloostrově , v Perském zálivu či zemích jako Afghánistán a Pákistán, si ženy o rovnoprávnosti mohou nechat jen zdát.

2 Islám – obecně

2.1 Monoteismus a Muhammad
Islám patří do rodiny monoteistických náboženství (Monoteismus je víra, že je jeden a pouze jeden Bůh. Během uplynulých několika tisíc let se pravděpodobně lidské společnosti obecně shodovaly na tom, že je mnoho bohů). Monoteismus byl zvláštností Izraelitů čili židů a díky skupince židovských "odpadlíků" z těchto židovských kořenů vyrostlo druhé velké světové náboženství - křesťanství. Nejmladší a třetí světové monoteistické náboženství je Islám. Mnoho lidí překvapí, že Mojžíš je velkou postavou všech tří náboženství a píše se o něm v Talmudu, Bibli i v Koránu - svaté knize Islámu.
Islám se samozřejmě od židovství i křesťanství liší. Vznikl Islámu se nerozlučně spojuje se jménem proroka Muhammada, který měl v pouštích Arábie v 6. stolení před n.l. mnoho náboženských vidění, která přednášel svým prvním následníkům. Tyto pokyny od jediného nejvyššího boha (arabské slovo Alláh znamená česky Bůh) přednášel svým prvním následníkům a tak se Islám z Arábie rozšířil do celého světa. Důležitý rozdíl mezi Ježíšem jako zakladatelem křesťanství a Muhammedem jako zakladatelem islámu spočívá v tom, že zatímco Ježíš je označován jako Bůh i člověk zároveň, tak Mohammed vždy jasně prohlašoval, že je pouhým člověkem, přinášejícím sice "vzkazy" od Boha, ale přesto jen prorokem, jehož život se pokládá za příkladný a hodný napodobování. Islám také říká, že těchto proroků, lidí, kteří obdrželi skutečné poslání od Boha bylo v dějinách mnoho, včetně Ježíše, který je v Islámu pojímán jako jeden z proroků, ale tyto zprávy byly časem překrouceny, a tak je Mohammed posledním prorokem v dějinách, který přináší jasné a jednoduché poselství, dnes zapsané v koránu.
Slovo islám arabsky znamená "odevzdání se (do vůle Boží)" a ten, kdo přijal Islám se nazývá muslim (tj. odevzdávající se do vůle boží). Islám tvrdí, že mezi Bohem a člověkem není třeba prostředníků, člověk a jeho Bůh jsou v přímém vztahu a není třeba okliky přes Ježíše. Je tedy jen logické, že Islám nikdy nevyvinul instituci podobnou např. Katolické církvi s jejím papežem.

2.2 Rozšíření Islámu
Počet muslimů na světě je asi jedna miliarda, tedy přibližně každý šestý člověk na světě je muslim, čímž vyrovnává a pomalu převyšuje počet křesťanů. V současné době mimoto dochází k renesanci islámu a oživování náboženských tradic. Mezi tradiční islámské země s naprostou většinou muslimského obyvatelstva patří v první řadě Saudská Arábie, Pákistán, Afghánistán, Írán, Irák, Kuvajt, Bangladéš, Turecko, Egypt, Maroko a Alžírsko. V Evropě má Islám význačnější zastoupení pouze v Albánii (70%) a na území bývalé Jugoslávie (tj. Makedonie (30%) Bosna-Hercegovina (43%), a Černá Hora (20%).

2.3 Vyznání víry, Právo a Korán
Dva základní články víry jsou vyjádřeny ve vyznání víry (šaháda):
„Vyznávám, že není boha kromě Boha a vyznávám, že Muhammad je posel Boží“
Pronesení šahády znamená přijetí islámu.
Muslimové nevidí Islám jako náboženský systém oddělený od reálného života, pro který by si vyčlenili jen třeba nedělní dopoledne, jejich chápání je odlišné. Vysvětlují jejich náboženství jako "ucelený způsob života", nerozlišují mezi světskými a náboženskými záležitostmi, což vysvětluje to, že islám sice nevytvořil církev, ale vytvořil ucelený systém práva, kde všechno podléhá islámské moci a předpisům, a proto je možné najít v Koránu předpisy například i z dědického, rodinného či trestního práva.
Příklad:
"A každému jsme určili dědice, mající právo na to, co zůstavil: rodiče, blízké příbuzné a ty s nimiž spojeni jste přísahou. Všem z nich dejte podíl jejich! Bůh věru je svědkem všeho."

Kromě toho Korán obsahuje také mnoho poetických částí, mluví i o nebi a pekle tak jako i Bible, vypráví příběhy o Abrahámovi a dalších prorocích. Říká se také, že Muhhamad byl velký básník a krása těchto veršů byla viděna jako zázrak a důkaz toho, že jsou přímo od Boha. To my těžko posoudíme, neboť originál ve staré arabštině se obtížně překládá.
Příklad:
"Při slunci a jeho jasu, při měsíci, jež následuje, při dni, když je odhaluje, při noci, když je zahaluje, při nebi a při tom, kdo je vystavěl, při nebi a při tom, kdo je rozprostřel, při duši a při tom, kdo jí dal bohabojnost a vdechl jí hříšnost i bohabojnost! Kdo ji očistí, ten jistě vydělá, a kdo ji zanedbá, ten jistě prodělá"

2.4 Náboženské povinnosti
Mezi základní náboženské povinnosti, ve smyslu jak cítíme náboženské povinnosti my v Evropě patří: vyznání víry (šaháda), konání modlitby pětkrát denně (salát), placení náboženské daně (zakát), půst v měsíci ramadánu (saum) a pouť do svatého města Mekky (hadždž) (leží v dnešní Saudské Arábii, která aby zvládla každoroční nával poutníků, má dokonce i ministerstvo pro pouť).
Modlitba (salát) se koná pětkrát denně v určených časech, kdy se provádí určený sled pohybů, včetně známého dotýkání se čela země a pronáší se jednak již Mohammadem určená slova a jednak volitelná slova. Většinou jde o chválu Boha a děkování, není tolik zvykem Boha o něco prosit jako u křesťanů. K modlitbě je třeba přistupovat rituálně očištěný (v zásadě omytí vodou obličeje, rukou a nohou, kde je to možné) a vhodně oblečený. V muslimských zemích se v čase modlitby z mešity vyvolá adán,oznámení, že je čas k modlitbě.

Daň (zakát) představuje určenou část majetku a je možné odevzdat ji libovolné muslimské organizaci či nadaci anebo rovnou odevzdat potřebným, chudým lidem. Původně má tedy vysloveně charitativní smysl, v historii se často plně přeměnila v obyčejnou daň.

Půst (saum) třicetidenní půst od jídla, pití a pohlavního styku platí jen pro denní dobu. Drží se v měsíci ramadánu, který se díky islámskému lunárnímu kalendáři postupně stěhuje přes různá roční období. Staří, děti a nemocní jsou omluveni.

Pouť do Mekky (hadždž) je uložena v Koránu. Platí ovšem jen pro tělesně i duševně zdravé, kteří mají dostatečné prostředky k cestě. Kdo vykonal pouť do Mekky těší se ve svém okolí velké úctě. V Mekkce samotné absolvuje mnoho složitých symbolických obřadů, např. sedmkrát obejde posvátný kámen (Kaaba), sedmkrát běží mezi pahorky Safá a Marwa, což má připomínat, jak zde kdysi Abrahám marně hledal vodu a podobně.
V otázce jak dobře, či zda vůbec znal Muhammad židovství a křesťanství se evropští historici neshodují. První kapitola (tzv. súra) Koránu, kterou muslim při každé modlitbě mnohokrát opakuje a která se jmenuje Al-Fátihah (Otevíratelka knihy) nám jistě něco připomíná:
"Ve jménu Boha milosrdného, slitovného, Chvála Bohu, Pánu lidstva veškerého, nemilosrdnému slitovnému, vládci dne soudného! Tebe uctíváme a Tebe o pomoc žádáme, veď nás stezkou přímou, stezkou těch jež zahrnuls milostí Svou, ne těch na něž jsi rozhněván, ani těch, kdo v bludu jsou"
Naopak výrazný rozdíl mezi křesťanstvím a Islámem na který chci upozornit je, že křesťané tvrdí, že člověk je od prvního Adamova a Evina hříchu zkažený a že potřebuje přijmout Ježíše, aby toto základní "pokřivení" se kterým se již narodil, napravil. Naopak muslimové tvrdí, že lidská povaha je naopak v základě dobrá a kazí se jen naším nevhodným životem.

3 Postavení ženy v Islámu

„Moderně smýšlející muslimové zdůrazňují, že islám má vždy na mysli především
ochranu důstojnosti ženy. Takový smysl mají třebas zvláštní dámská oddělení ve vlacích nebo v autobusech, které mají ženy chránit před nevhodnými dotyky v tlačenicích. Mnohé muslimky skutečně soudí, že islámská pravidla chování slouží ochraně jejich důstojnosti lépe než rozvolněná západní morálka“ (L, Kropáček, Jeden svět – 1999)

Otázka ženské rovnoprávnosti se dostává poslední dobou čím dál více do popředí zájmu především západní veřejnosti. Není rozhodně jednoduché představit si, co to vlastně znamená být ženou v islámské zemi. Je samozřejmě možné podívat se na celou problematiku ze západního úhlu pohledu a rychle si vytvořit obraz hrůzy a ponížení. Ale jak vnímají svoji situaci tamní ženy, v kontextu jim vlastních hodnot, způsobů myšlení a životního stylu? Existují dokumenty, které líčí hrůzné osudy islámských žen – na druhé straně však existují také dokumenty, které zachycují pozitivní zpovědi, kterými se pak ohánějí místní náboženští fanatici. Je třeba si tak uvědomit, že postavení ženy v islámském světě se liší stát od státu a podle společenských vrstev. Postavení žen v islámských zemích nelze tedy přičítat jen islámu, ale i místním tradicím, způsobu výkladu Koránu a míře uplatnění šaríi (porovnejme Egypt a Afghánistán).

Postavení ženy v islámu formují dva náboženské prameny. Korán a hadíthy, zprávy o konání a výrocích proroků, a šaríia – islámské právo. Islámská kultura patří rozhodně ke společnostem, které jsou formovány náboženstvím, a proto lze považovat Korán za základní stavební kámen pozice ženy v islámské společnosti

3.1 Obraz ženy v Koránu

Pozice ženy formovaná v Koránu vychází z hluboce zakořeněné před-islámské tradice, která se nedala lehce zvrátit . Základní doktrínou Muhammadova učení je víra jediného Boha. Až druhotným cílem bylo vyřešit morální krizi a vytvořit nový morální kodex. Avšak do některých staroarabských kmenových práv a zvyklostí se neodvažoval zasahovat: krevní msta za zabití, neomezený počet konkubín-otrokyň (4:28), snadnost rozvodu nebo zapuzení manželky.
Korán dal vedle omezení ženám i nová práva a nabádal k laskavému zacházení s nimi. Ženám je v Koránu věnována jedna z nejdelších súr, súra čtvrtá.

Žena se zde objevuje ve třech rolích:
1. jako postava ve vyprávění o biblickém spasení
2. jako biologická a sociální bytost
3. jako věřící

ad 1)
Vedle ženy Mohamedova strýce Abu Lahab a jedné z Mohamedovo žen, Zainab, o které se Korán také zmiňuje je nejdůležitější ženskou postavou Koránu Pana Marie. Podle ní je také pojmenována devatenáctá súra a její jméno je jediné, které korán přímo zmiňuje. Ostatní ženy, které figurují v příbězích nejsou nikdy pojmenovány vlastní jmény a jsou označovány jako ženy svých náležitých manželů, např. Eva je pojmenována jako manželka Adama.
Příklady:
" A ty Adame, obývej s manželkou svůj ráj!"(7:19)
"Adame, obývej s manželkou svou zahradou!(2:35)

ad 2)
Co říká Korán o ženách ve smyslu biologicko-sociálním?
Postavení ženy stanoví korán o stupeň níže než mužovo …

Příklad:
"Muži zaujímají postavení nad ženám proto, že Bůh dal přednost jedněm z vás před druhými, a proto že muži dávají z majetků svých (ženám). .." (4:34)

…a žena-člověk má nižší cenu než muž-člověk.
Imránovava žena, Mariina matka byla rozčarována ze skutečnosti , že porodila dceru:
" A když to přivedla na svět, zvolala: "Pane můj, přivedla jsem na svět dceru" - a Bůh dobře věděl, co přivedla na svět, vždyť pohlaví mužské není jako ženské -…" (3:36)

"Uvažovali jste o al-Lát a al-´Uzza a Manát, té třetí, jiné? Vy syny byste měli mít a On pouze dcery? To vskutku rozdělení by bylo nerovné! Ony nejsou ni než jména, kterými jste je vy a vaši otcové nazvali a o nichž neseslal Bůh žádné zplnomocnění. A oni pouze své dohady a to, k čemu srdce jejich tíhnou, následují, Ačkoliv se jim již Pána jejich dostalo správného vedení." (53:19-23)

Co se týče aktu stvoření, neexistuje kategorický rozdíl mezi ženou a mužem. Podle islámu, stejně jako podle Bible, byl prvním člověkem Adam, který měl dvě děti, chlapce a dívku a bůh jim adresoval stejné příkazy a stejné zákazy i stejné zákony.

ad 3)
Ve vztahu k bohu jsou si obě pohlaví rovná, musí plnit pět základních povinností - vyznávat víru, modlit se pětkrát denně, dodržovat půst v měsíci ramadánu, platit náboženskou daň z příjmu a alespoň jednou za život vykonat pouť do Mekky. Role ženy jako věřící určuje její výchozí legislativní a sociální pozici. Formuje její postavení v manželství, při rozvodu, v dědictví, konkubinátu, určuje její základní práva a povinnosti.
Převládajícím tématem je oddanost vůči mužům. Ženám je doporučována skromnost a cudnost ve vystupování:
"Muži zaujímají postavení nad ženám i proto, že Bůh dal přednost jedněm z vás před druhými, a proto že muži dávají z majetků svých (ženám). A ctnostné ženy jsou pokorně oddány a střeží skryté kvůli tomu, co Bůh nařídil střežit. A ty, jejichž neposlušnosti se obáváte, varujete a vykažte jim místa na spaní a bijete je! Jestliže vás jsou však poslušny, nevyhledávejte proti nim důvody! A Bůh věru je vznešený , veliký." (4:34)

3.2 Další zajímavosti vyplývající z koránu:
V Koránu je sice stanovena povinnost se zahalovat, z veršů však jasně nevyplývá, kterých částí se nařízení dotýká. Předpis o zahalování tváře závojem bude proto pravděpodobně až pokoránský.
"Proroku, řekni manželkám svým, dcerám svým i věřícím ženám, aby přitahovaly k sobě své závoje! A toto bude nejvhodnější k tomu, aby byly poznány a nebyly uráženy…"(33:59)

Na dědické právo mají podle Koránu nárok dcery i sestry, nikde není zmínka o nároku vdovy. Dědický podíl ženy je ale výrazně menší než muže.
"A Bůh vám stanoví o dětech vašich toto: synovi podíl rovný podílu dvou dcer…Jestliže neměl mužského potomka, pak po něm dědí jeho rodiče, přičemž matce jeho patří jedna třetina…"(4:12)
Žena jako svědek:
"…A žádejte svědectví dvou svědků z mužů vašich, a nemáte-li dva muže, pak vezměte jednoho muže a dvě ženy z těch , které uznáte za vhodné svědkyně; aby, kdyby jedna z nich se zmýlila, druhá jí mohla připomenout."(2:282)
Jak již bylo řečeno výše, jedním z projevů staré arabské kultury, které přežily v Koránu, je polygamie. Je samozřejmě nemyslitelné, aby měla více manželů žena.
"…berte si za manželky ženy takové, které jsou příjemné, dvě, tři, a čtyři…"(4:3)
Jedním z nejtěžších hříchů podle Koránu je tzv. ziná , cizoložství. Ziná patřila také k jedním zmála morálních poklesků, které byly trestány ještě na zemi. Ve většině případů přestoupení morálního kodexu nepředepisuje Korán žádné tresty na tomto světě. O trestu rozhodne až bůh při posledním soudu . Některé právní školy islámu trvají na trestu ukamenování obou provinilců, přestože v Koránu nic podobného není psáno.
"Cizoložnic a cizoložníka zbičujte každého z nich sto ranami!…"

3.3 Obraz ženy v islámské literatuře
Muhammad `Abduh (1905-1949), který byl známý svým nepřátelským postojem k slepé tradici, objevil nové vysvětlení mužské nadřazenosti nad ženami, v těchto verších al-Zirikliho, al-A`lam (Beirut, 1910), 6:252-253:
"Nadřazenost je postavena na dvou faktorech - jeden se vztahuje k přirozenosti a druhý k živobytí. Každý musí souhlasit z faktem, že muž je od přírody silnější, dokonalý, kompletní a krásný…Krása souvisí s uceleností a dokonalostí vrozených dispozic. Jeho tělo samotné není ničím více než živočich, z fyzického hlediska není žádný rozdíl mezi všemi živočichy . Všichni samci jsou ale dokonalejší a tedy krásnější než samičky. Tak jako lze vidět u kohouta a slepice, u berana a ovce, u lva a lvice. …Otázka dokonalosti souvisí také z výdělkem na živobytí. Muži jsou schopnější vydělat více peněz., a proto byli určeni, aby stáli nad ženami, chránili je a nesli břímě hlavního představitel rodinného“

Abbas Mahmud al-Aqqad (1889-1964), jeden z nejproslulejších arabských literátů 20. století, říká:
"Žena se věnuje přípravě jídla, od chvíle, co začalo lidstvo vařit. Učí se tomu od dětství v rodině nebo v rámci kmene. Má ráda jídlo a dychtí po něm. Se svými tisíciletými zkušenostmi se však zdaleka ve svém umění nevyrovná muži, který se vařením zabývá teprve několik let. Nevyrovná se mu ani v kvalitě jídel ani v improvizačních schopnostech. Není schopna řídit provoz kuchyně, kde pracuje více mužů a žen. Stejně je na tom i v dalších typicky ženských řemeslech jako vyšívání a krejčovství."
Ženám podle al-Aqqada chybí vzdělání a vědecké myšlení. Dokonce ani známé ženy na poli vědy by nemohly dosáhnout žádného úspěchu bez mužské podpory a vedení.
"Jméno madam Curie je prvním jménem, které je chápáno jak důkaz rovnosti obou pohlaví. I kdyby to byla pravda , že tato žena se může měřit s předními vědci , vždycky však zůstane jen nepopíratelnou výjimkou…"

Je přesvědčen, že přetvářka a pokrytectví jsou dědičné vlastnosti ženy:
"Přetvářka byla přisouzena speciálně ženám…"

Žena je zkažená a od příroda necudná .
"Existuje zásadní rozdíl mezi mužem a ženou při pohlavním styku. Po většinu dní je sexuální touha ženy oddělena od reprodukčního instinktu, zatímco sexuální touha muže není nikdy pouhou zábavou."

Al-Aqqad, který byl uznáván mnoho lidmi na východě i na západě, věřil, že žena je nezbytné zlo a navíc nevlastní žádné nadání ani ctnost. V mnoha islámských literárních a především teologických textech lze najít důkazy ženského inteligenčního deficitu.
Další častým obrazem v islámské literatuře je žena jako ztělesnění zla.
"Jedna z 99 žen je v nebi, zbytek z nich je v ohni." "Oheň byl stvořen pro necitelné, pro ženy s výjimkou těch, jež poslouchají svého manžela".

V současnosti existuje 46 zemí, v nichž je islám vyhlášený státním náboženstvím. Všechny tyto státy se sdružují v Organizaci islámské konference. Pozicí ženy v rámci islámského pojetí života trpí zejména tamější tzv. emancipované ženy, které touží po osobní svobodě, úctě a společenském uznání.Obhájci lidských práv sesílají na některé z nich kritická slova, odrážející závažnost porušování nejen ženských práv zakotvených v Úmluvě o odstranění všech forem diskriminace žen, ale i základních lidských práv zakotvených ve Všeobecné deklaraci lidských práv. Mezi státy, kde jsou práva žen nejvíce omezována a porušována, patří Afganistan, Pákistán a Saudská Arábie. Zde jsou zprávy ze životů žen žijících za hranicemi těchto státu. Přestože údaje jsou už staršího data, lze považovat zohledněný stav za aktuální, pokud se ještě více nezhoršil.

Výčet porušování práv žen nemůže být někdy dostatečně úplný. Monitorovat situaci žen ve výše uvedených zemích lze jen těžko. Hodně projevů násilí zůstává navíc z důvodu cti utajeno v rodinném kruhu. Na otázku proč lze však najít ještě další čtyři vysvětlení:

  •  pro většinu žen, které jsou od malička drženy stran mužů, je nepředstavitelné jít na policii, kde samozřejmě sedí muži.
  •  hodně z nich má strach z pomsty pachatele nebo jeho rodiny, navíc pachatel často pochází z příbuzenského kruhu.
  •  v případě, že se dostane případ na veřejnost, především pokud jde o sexuální obtěžování a násilí, je často vrženo na oběť sociální stigma.
  •  díky nízké vzdělanosti žen není většina z nich seznámena se svými základními právy.

4 Postavení ženy v Afghánistánu

Jak je vidět, už postavení ženy v islámu jako takovém je, alespoň pro mou osobu, silně
nezáviděníhodné. Postavení žen v Afghánistánu je pak pro mne přímo nepochopitelné a mnoho příběhů místních žen musí vehnat slabším povahám do očí slzy.
Postavení žen v Afghánistánu je ovlivněno fanatickým hnutím Taliban, jehož cílem se stalo oživení islámské tradice. Hnutí bylo založeno v září 1994 v jižním Afghánistánu v provincii Kandahar a brzy se proslavilo násilnostmi páchanými na obyvatelstvu žijícím v jím spravovaných oblastech (dnes ovládá Taliban asi 90 % území Afghánistánu). Každá sebemenší odchylka od islámské tradice, kterou definuje především korán a šaríia, je krutě trestán.
Jejich útoky jsou často namířeny proti ženám. Na jimi spravovaných územích nemají ženy skoro žádná práva. Musí se pohybovat na veřejnosti kompletně zahaleny od hlavy až k patě, otvor pro oči zahaluje síťkovina. Jsou totálně odloučeny od veřejnosti. Bez doprovodu se nesmí pohybovat nejen na veřejnosti, ale dokonce i v domácnostech je jejich pohyb omezen, například při příchodu návštěv. Vzhledem k tomu, že nesmějí pracovat, zbývá jim,v případě odchodu nebo smrti manžela, jediný způsob obživy – žebrota.

Nyní uvedu několik příkladů, které dokládají situaci, jaká v současném Afghánistánu panuje.

V březnu 1997 nařídil Taliban kábulským obyvatelům zakrýt okna v přízemí a v prvním patře, aby z ulice nemohly být ženy zahlédnuty v okně . "Tvář ženy je zdrojem úpadku pro všechny muže, kteří s nimi nejsou příbuzensky spřízněni", odůvodňuje svoje nařízení Taliban. Dívky jsou v útlém věku svými otci prodávány do manželství a později často prodány dále svými manžely.

24 května 1997 obsadila armáda Talibanu Mazer-e Sharif. Jedním z jejich prvních nařízení byl zákaz svobodného sdružování, svobody slova a zaměstnávání žen, dále pak zákaz svobodného pohybu na veřejnosti bez doprovodu blízkého mužského příbuzného a povinnost nosit tradiční oděv, burqu . Obdobná nařízení platí na všech Talibanem kontrolovaných územích. Porušení se nelidsky trestá.

V prosinci 1997 bylo potrestáno 225 žen za porušení pravidla o ženském zahalení. V souladu s talibanskou interpretací islámského práva byly ženy bičovány přes nohy a záda.
V říjnu 1996 v Kábulu byl jedné ženě useknut poslední článek prstu, protože nosila nalakované nehty.

V březnu 1997 byla ukamenována žena v Laghmanské provincii ve východním Afganistanu. Žena byla islámským soudem uznána vina z cizoložství, protože chtěla utéci z oblasti z jiným mužem.

Za výjimečných okolností Taliban umožňuje zaměstnávání žen i mimo domácnost (např. v případě humanitárních organizací). Avšak ženy, které se rozhodnou pracovat, se i přes oficiální povolení často setkávají z útoky vůči svojí osobě. V květnu 1997 však zbili členové Talibanu pět muslimských žen, které pracovaly pro mezinárodní humanitární organizaci CARE. V rámci "prevence neřestí a posílení ctností" vytáhli násilím těchto pět žen z mikrobusu, ve kterém cestovaly. Před zástupem lidí pak byly slovně ponižovány a dvě z nich byly zbity. Zahraniční organizace byly potom Talibanem varovány před zaměstnáváním afghánských žen. Podobné zkušenosti se zaměstnáváním afgánských žen mají i další mezinárodní humanitární organizace - Červený kříž, Amnesty International a další.

Islámským ženám a dívkám jsou kladeny do cesty za vzděláním velké překážky, zejména na územích kontrolovaných Talibanem. Taliban odůvodňuje svůj zákaz přístupu žen do škol neexistencí dostačujících opatření ve školách, které by mohly zaručit neposkvrnění cti dívky a tím i celé rodiny. Aby bylo možné jejich náročným požadavkům vyhovět, znamenalo by to výstavbu systému odděleného školství, na což zas není podle slov Talibanu dostatek peněz. Z toho vyplývá, že plných 80 % žen starších 15-ti let v Afghánistánu je negramotných!!.
Hnutí Taliban omezuje svými nařízeními zdravotní péči o ženy. Ženy smí být ošetřeny lékařem-mužem jen v doprovodu spolehlivého muže. Avšak ani s doprovodem není možné jejich dostatečné lékařské ošetření, protože smějí být vyšetřovány jen přes své šaty. To znamená, že ženy nesmí být muži ani operovány. Situace žen je ještě složitější o to, že za poslední roky opustila Afganistan většina ženského zdravotnického personálu, protože byly často napadány pro svůj zaměstnanecký poměr. Počet nemocnic, které mohou přijmout ženy, je velmi malý. Ženy proto leží po dvou na jedné posteli a pro mnoho z nich zbývá jen zem. Stejná situace je i v porodnicích. Mezi ženami a dětmi, se kterými jsou po většinu dne ve styku, se proto díky nedostatečné zdravotní péči šíři infekce. Za poslední léta byl například zaznamenán velký nárůst výskytu tuberkolózy.

Dalo by se toho napsat pochopitelně mnohem více. Nejde jen o postavení žen, ale o celkovou zbídačenost celého Afghánistánu, který trpí pod vládou náboženských fanatiků. Drtivá většina zemí světa zcela přetrhala jakékoliv kontakty s tímto státem. Jejich muži (ženy nesmějí vůbec sportovat, proto ani jet nemohou) nedostali povolení startovat na olympijských hrách v Sydney, do Afghánistánu se lze dostat pouze aerolinkami Saudské Arábie. Svou ambasádu zrušila v tomto státě také většina zemí světa. A problémy tohoto státu se v poslední době stále prohlubují. Je velkou otázkou, zda má dnešní svět dostatek sil, ale hlavně chuť, současnou situaci v tomto státě změnit. Osobně si myslím, že zakořeněnost zvyků a náboženství je tak veliká, že i v dalších mnoha letech se afghánci dále nebudou moci dívat na televizi (je to zakázáno), používat internet (taktéž) a ženy si nebudou moci zahrát tenis.

Hodnocení referátu Postavení ženy v Islámu - Afghánistánu

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  28. prosinec 2012
  3 209×
  4113 slov

Podobné studijní materiály

Komentáře k referátu Postavení ženy v Islámu - Afghánistánu