Kryštof Kolumbus, objevení Ameriky

Nejslavnější cesta, jakou kdy kdo podnikl, začala šestého září 1492, když tři malé lodě opustily bezpečí Kanárských ostrovů a vydali se na západ do neznáma přes Atlantik. Velitelem byl Kryštof Kolumbus a jeho výprava se stala jednou z nejosudovějších v dějinách lidstva . Odtud se odvíjela evropská a křesťanská conquista obou Amerik, následovalo zotročení původních obyvatel, hromadné stěhování ze Starého světa do Nového a vznik Spojených států amerických jako velmoci. Pětisté výročí cesty v roce 1992 vzedmulo vášně. Představa Kolumba jako neohroženého a jedinečného průkopníka, který otevřel cestu rozvoji americké demokracie a svobody, byla bez milosti zpochybněna obviněním, že razil cestu genocidě a útisku, násilnému obracení na vetřeleckou víru, obchodu s otroky a znásilnění světa žijícího v souladu s přírodou. Průzkum veřejného mínění, který provedla ve Spojených státech v roce 1991 národní italsko-americká nadace, však prokázal, že 90 procent respondentů pokládá Kolumbův příchod do Nového světa spíše za pozitivní než za negativní událost v dějinách světa.

Z vůle boží

Událost sama i její ústřední postava lákaly k mnohým spekulativním teoriím, neboť i mnohé v Kolumbově životě je dosud neznámé či sporné. On sám o sobě samozřejmě nikdy neuvažoval jako o Kryštofu Kolumbovi. Jeho jméno znělo italsky Christoforo Colombo , portugalsky Christaváo Colom. Ve španělštině, jazyce, v němž psal a v němž pravděpodobně myslel většinu svého dospělého života, se jmenoval Christobal Colón. Také jeho mladší bratři používali španělskou podobu svých jmen, Bartolomé a Diego Colón. Byl nejen geniální mořeplavec, ale i posedlý vizionář, který věřil, že si ho Bůh vyvolil pro veliký úkol. Jako zbožný křesťan znal význam svého křestního jména Kryštof, tedy nesoucí Krista. Importoval druhým, ale byl arogantní, hrabivý, neústupný , bezohledný a despotický, někdy se pohyboval na pokraji šílenství. Hlas boží, který k němu v duchu promlouval, mu říkal to, co chtěl slyšet, a potvrzoval mu, že má pravdu.

Kolumbus se narodil v roce 1451 nebo 1452 v Itálii, ve svobodném městském státě Janově, kde žil jeho otec Domenico Colombo jako počestný tkadlec. Podle jedné teorie byla jeho rodina španělsko-židovského původu, podle jiné byl Kolumbus nemanželský syn portugalského prince a později ho prý vyslali do Španělska jako tajného agenta v portugalských službách. Jiní autoři z něj zase dělali Němce, Francouze, Angličana, Ira, Řeka nebo Rusa a dokonce se objevil i názor, že to byl Američan, který se jako potomek norských osadníků z oby před pěti sty lety přepravil do Evropy, přijal jméno Colón a zase se vrátil, aby „znovu objevil“ svou domovinu.

Výprava do Indie

O cestivatekově mládí se ví jen málo, ale u tehdy se rozhodl spojit svůj život s mořem. V jedné námořní bitvě v roce 1476 byl zajat a vysazen na břeh v Portugalsku. Vypravil se do Lisabonu, kde byl jeho bratr Bartolomé kartografem. Kolumbus žil v Portugalsku a na Madeiře devět let. Oženil se, podnikl cesty na Island a na západní pobřeží Afriky a tiše přemýšlel o svém velkém plánu, který nazval „výprava do Indie“.

Indie v těchto dobách znamenala japonsko, Čínu jihovýchodní Asii a Indonésii. S myšlenkou dostat se do Indie plavbou na západ už dříve přišel florentský zeměpisec Paolo Toscanell. Kolumbus si s Toscanellim dopisoval a hledal podporu u starověkých a středověkých autorů. především ho všakinspirovaly, některé část starého zákona a Apokryfů, které si vykládal Kolumbus věděl že je země kulatá – což uznávala celá vzdělaná západní Evropa – a tvrdošíjně odhaloval příliš nízko vzdálenost mezi kanárskými ostrovy a Japonskem. Vzdálenost, se kterou počítal, však zhruba odpovídala vzdálenosti mezi kanárskými ostrovy a Amerikou.

V roce 1484 požádal Kolumbus krále Jana II. Portugalského, aby financoval výpravu do Indie přes Atlantik. Král tuto myšlenku odmítl a měl k tou dobré důvody – vzdálenost přes oceán byla očividně špatně spočítána. V příštím roce odešel Kolumbus do Španělska, kde sehnal podporu pro svůj plán. Královna Isabella a král Ferdinand ustanovili zvláštní komisi, která měla posoudit jeho návrh a ta v roce 1490, po několika letech otálení, vynesla zamítavý rozsudek. „ Není žádného důvodu,“ uvádí se v ní, „aby Jejich Veličenstvo podpořila plán, který spočívá na tak chatrných základech a jehož uskutečnění se zdá nemožné každému, kdo má byť jen skromné znalosti o těchto věcech.“

Ať to bylo dáno obdivuhodně silnou povahou či fanatismem hluchým vůči rozumu, Kolumbus si po celá ta léta, kdy byl zrazován a vystaven posměchu a nepřátelství, uchoval víru ve svůj plán. Způsobil na královnu Isabellu a nakonec po více než dvou letech zákulisních machinací mu přece jen bylo dopřáno, aby prosadil svou. Podmínky si určil vysoko – stane se guvernérem každého území, které objeví, a získá deset procent ze všeho zlata, drahokamů a koření z těchto území. K tomu navíc i desetiprocentní podíl na veškerém obchodu.

K Novému světu

Události dostali rychlí spád a za úsvitu dne třetího srpna 1492 vyplul čtyřicetiletý cestovatel se třemi loděmi z přístavu Palos de le Frontera, ležícího na jihozápadním pobřeží Španělska. První loď, Santa Maria měla výtlak asi 100tun, další dvě, karavely Pinta a Niňa byly zhruba poloviční. Dvěma menším lodím veleli dva bratři z Palosu, Martin Alonso Pinzón a Vicent Yaňez Pinzón, jejichž schopnosti a spolehlivost se ukázaly jako neocenitelné. Devadesát mužů a chlapů vyplulo na výpravu, která měla změnit běh dějin. Jsou známa jména osmdesáti sedmi z nich. Téměř všichni byli Španělé.

Dvanáctého srpna dopluly lodě na Kanárské ostrovy. Za úsvitu šestého září se muži znovu vydali a moře. Devátého září ztratili z dohledu Kanárské ostrovy i zbytek světa a zůstali docela sami v širém, nekonečném oceánu. Až do osmnáctého září pluli stále v před a všechno probíhalo dobře. Propluli shluky plovoucího sargasu,a pak vítr ustala lodě se pomalu loudaly oceánem. Plavci se nikdy dříve nedostali na tak dlouho z dohledu země. Počasí je začalo znepokojovat a byli by i ochotni plavit se zpět do Španělska. (Myšlenka, že se obávali pádu do propasti na konci světa, je novodobý výmysl.) Ozývalo se reptání, propukaly neshody i pěstní souboje. Kolumbus a jeho kapitáni nějak dokázali, aby výprava pokračovala dál. Kolumbus vedl dva palubní deníky, jeden se skutečným určením polohy lodi a ten druhý falšoval, aby mohl před mužstvem předstírat, že nejsou tak daleko od Španělska, jak ve skutečnosti byli.

„ Zemi na obzoru“ zahlédli více než jednou, ale pokaždé se ukázalo, že je to jen klam. už bylo jasné, že i s falešným palubním deníkem minuli místo, kde podle Kolumbových údajů měli doplout do Indie, a pořád neviděli nic jiného než moře. Spatřili hejna ptáků směřujících jihozápadně, a tak změnili kurz a zamířili tím směrem, ale jen taktak odvrátili vzpouru. Až dvanáctého října za měsíčního světla ve dvě hodiny ráno konečně hlídka ve strážním koši na karavele Pinta zvolala „Země na obzoru!“ a tentokrát to nebyla mýlka. Objevili jeden z ostrovů Bahamského souostroví, ale který z nich to byl, se neví. Hlídce nakonec peněžitou odměnu slíbenou tomu, kdo první spatří zemi upřeli, a Kolumbus si jí nechal pro sebe.

Příští den přistály na ostrově, kterému dal Kolumbus jméno San Salvador, tedy Svatý vykupitel. Kolumbus se spolu se svými kapitány vydal na pobřeží, na kolenou poděkoval Bohu a zabral ostrov pro Španělsko. Věřil, že je v Indii, a tak když se přiblížili místní obyvatelé, byl přesvědčen, že to jsou Indiáni . Rozdával jim skleněné korálky a cinkající zvonečky a jim se to líbily. Obávali se kanibalů, kteří je sužovali, a zatím nevěděli, že se právě objevily ještě horší dravci. Nosili v nosech zlaté ozdoby a to přimělo Kolumba, jak si poznamenal, na nápad, že by tito přírodní a bezelstní lidé mohli být snadno obráceni na křesťanskou víru a využiti k práci jako otroci.

Kuba a Hispaniola

Kolumbus vyplul brzy dál hledat japonsko nebo Čínu, které podle jeho názoru musely být na dosah ruky. S indiánskými průvodci obratně ovládající kanoe vydlabané z kmenů proplul Bahamskými ostrovy a 28. Října dorazil k severnímu pobřeží Kuby. Byl přesvědčen, že toto je určitě jihovýchodní cíp Číny i když výprava do vnitrozemí, která měla nalézt čínského císaře, vedla ke zklamání. Španěle překvapilo, když viděli domorodce, jak si vykládají do úst hořící „pochodně“(tobacos) a vyfukují dým. Tak spatřili Evropané poprvé doutníky a přivezli tabák do západního světa.

Pinta tajně odplula hledat zlato sama. Kolumbus se zděsil. Obával se, že by Martin Alonso Pinzón mohl najít jako první čínského císaře anebo se i vrátit do Španělska a přisvojit si všechny zásluhy o výpravu. Sám Kolumbus se pak plavil na východ od kubánského pobřeží a potom k dalšímu ostrovu, který byl tak krásný, že mu dal jméno Hispaniola , „Španělský ostrov“. Je to dnešní Haity a Dominikánská republika. S místními náčelníky navázal přátelské styky. Zdálo se, že ti lidé mají spoustu zlata.

Dávali své srdce

Z Kolumbovi zprávy o Indiánech, kterou podal v roce 1493 králi Ferdinandovi a královně Isabelle Španělské:
„.. jsou bezelstní a se svým majetkem nakládají tak marnotratně, že kdo to neviděl, neuvěří. Cokoli by měli a člověk by o to požádal, nikdy neřeknou ne: nejspíš tu osobu vybídnou, aby se o tu věc podělili a projevují při tom takovou lásku, jako by dávali své srdce. Spokojí se s jakoukoli maličkostí, kterou jim člověk dá, ať jde o cokoli. Zakázal jsem, aby jim dávali věci tak bezcenné jako střípky rozbitého porcelánu či skla a nákončí opasků, i když domorodci byli přesvědčeni, že mají ten nejvzácnější skvost, jaký na světě je. Zjistilo se například, že jeden námořník obdržel za opasek zlato o váze dvou a půl castellanos. Oni pevně věří, že já, tyto lodě a moji lidé přicházíme z nebe.. ne snad proto, že by byli nevědomí, naopak jsou velice inteligentní a umějí se plavit po všech těchto mořích.“

Ženy přicházeli nahé a štědře rozdávaly svou přízeň. Kolumbus popsal domorodce jak „velké zbabělce“ a „lidi, kterým se má poroučet a přinutit je k práci“.

Na Boží hod vánoční Santa Maria ztroskotala na královském útesu a museli jí opustit. Kolumbus si to vyložil jako znamení boží, aby zde založil kolonii. Tábor nazvaný Navidad (Narození páně) postavili ze dřeva lodi Santa Maria a ponechali tu třicet osm mužů s bohatými zásobami potravin a munice. (Ti se pak vydali loupit zlato a ženy a Indiáni je pobili.)

4. ledna vyplul Kolumbus na lodi Niňa. Náhodou se znovu potkali s lodí Pinta a došlo k zuřivé scéně, ale nakonec se obě lodi vydaly společně na namáhavou a obtížnou cestu zpět do Evropy. V jednu chvíli, kdy zuřila bouře, Kolumbus sepsal zprávu o své výpravě a vložil ji do neprodyšně utěsněného sudu, který shodil do moře v naději, že pokud loď ztroskotá, sud možná dopluje do Španělska. 18. Února dorazil na Azorské ostrovy a 4. Března do Portugalska. Portugalský král ho přijal s poctami v Lisabonu a Kolumbus se pak plavil dál do Palosu, kde byl vřele přivítán 15. Března.

Admirál oceánu

Kolumba povolali ke dvoru do Barcelony. Přišel se s zlatem a drahým kamením, doprovázen Indiány nesoucími v klecích zelené a žluté papoušky, které s sebou přivezl.Obyvatelé města byli u vytržení a polonazí Indiáni se staly předmětem neutuchající zvědavosti a vzrušení. Král a královna přijaly objevitele s nejvyššími poctami a nadšením. Byl jmenován admirálem oceánu, místokrálem a guvernérem Západní Indie, měl zajištěnu slávu a zdálo se , že ho očekává nezměrné bohatství. I když o tom nevěděl, dosáhl vrcholu svého života a jeho další cesta pak už vedla jen dolů.

Urychleně byla vypravena druhá a mnohem větší výprava 17 lodí, která měla osídlit Hispaniolu, prozkoumat Kubu a zabránit jakémukoli pokusu Portugalců proniknout do Indie.

Kolumbus naneštěstí nedokázal vyjít v dobrém s královskými hodnostáři přidělenými k výpravě. Za Kolumbovými zády posílali ke dvoru zprávy o tom, jak zneužívá svou moc, a to postupně podlamovalo jeho důvěryhodnost.

25. září vyplula z Cáizu na kanárské ostrovy flotila s jedním tisícem námořníků, vojáků, kolonistů, hledačů zlata a dobrodruhů na palubě. Vydali se víc na jich než při předcházející výpravě a třetího listopadu dorazil admirál na ostrov, který pojmenoval Dominika, protože byla právě neděle. Pak plul dál a oficiálně obsadil Guadeloupe obývaný kanibalskými Kariby.

Flotila se potom plavila kolem malých ostrůvků Závětrných a Panenských ostrovů k Portoriku a dál na Hispaniolu, kde se Kolumbus dozvěděl, jaký byl osud Navidadu. Založil tu první evropské městu v Novem světě, a na počest královny je pojmenoval Isabela. Leželo na severním pobřeží Dominikánské republiky, ale dnes je v troskách.

Admirál plul dál. Objevil Jamajku a dal jí jméno Santiago. Prozkoumal jižní pobřeží Kuby a stále věřil, že je to Čínská pevnina, i když byl zklamán , že nikde nevidí džunky a sampany.

Situace na Hispaniole se nevyvíjela dobře. Kolumbus byl mnohem lepší cestovatel než koloniální guvernér. Většina nových osadníků myslela jen na jedno – jak získat zlato. Při své chamtivosti by v příštích padesáti letech prakticky vyhladili všechny domorodé obyvatele na ostrově. Došlo ke konfliktu s Indiány a k nelibosti královny Isabelly byli stovky domorodců posílány lodí do Španělska jako otroci. Nenašlo se tolik zlata kolik se očekávalo, a cynikové doma pochybovali o tom, zda Kolumbus objevil něco víc než jen pár ostrovů obývaných divochy. Dvůr vyslal jednoho hodnostáře aby podal zprávu o situaci. A pokořený Kolumbus odplul zpátky do Španělska.

Rajská zahrada

Admirál se vrátil ke dvoru v červnu 1496 a silou své osobnosti se opět podařilo získat pro sebe přízeň krále a královny. V roce 1498 se vydal do Západní Indie s další výpravou, v níž bylo i třicet žen, které se měli stát manželkami španělských osadníků. Tři z lodí pluly přímo na Hispaniolu, ale Kolumbus se třemi dalšími se vydal jižnějším kurzem než dříve a dostal se tak k ostrovu s třemi horskými štíty, který nazval Trinidad. Potom se plavil dál na západ do zálivu Paria a pátého srpna 1498 na krátko přistál i na jihoamerické pevnině, na pobřeží dnešní Venezuely.

Perlové náhrdelníky, které nosily místní ženy, vzbudily mezi Španěly vzrušení a pokládali je za důkaz, že se skutečně dostali do Orientu. Kolumbus si však do svého deníku zaznamenal, že „našel velký, dosud neznámý světadíl“. Byl onen „jiný svět, v němž křesťané najdou mnohá potěšení, a naše víra na velkém bude vzestupu“. Rozhodl, že tady je pozemský ráj, Rajská zahrada vystupující jako bradavka ženského prsu na vrcholku okrouhlého světa.

Když opustil tento Eden a doplul na Hispaniolu, zjistil, že došlo ke vzpouře proti jeho bratrům. Nepodařilo se mu zvládnout situaci a ze Španělska vyslali nového guvernéra, aby převzal vládu. Guvernér zatkl Kolumba i jeho bratry dal jim nasadit okovy a poslal je zpátky do Cádizu, kde Kolumbus v říjnu, stále ještě v řetězech, přistál. Ferdinand a Isabella ho nakonec nechali z vězení propustit, ale jako správce ztratil všechnu jejich důvěru. Krátil si tedy čas úvahami o tom, že povede křížovou výpravu, aby osvobodil Jeruzalém od muslimů.

Hořký konec

V květnu 1502 se Kolumbus vydal se čtyřmi loděmi na cestu, která, jak se ukázalo, byla poslední a zase učinil pozoruhodné objevy a nepochopil, co vlastně nalezl. Měl přísně zakázáno vstoupit na Hispaniolu, ale přeplavil se z Kanárských ostrovů na Martinique a odtud vyrazil k Hispaniole. Tam mu však odmítli povolit vstup do přístavu. Plavil se tedy dál, aby prozkoumal pobřeží Mexického zálivu, podle břehu dnešního Hondurasu, Nikaraguy, Kostariky a Panamy. Hledal průliv mezi „Čínou“(Kubou) a kontinentem, kde na krátko přistál v roce 1498. Myslel si, že se plaví podél Malajského poloostrova a je vzdálen jen deset dnů plavby od Gangu. Když žádný průliv nenašel, vrátil se v listopadu 1504 do Španělska.

Kolumbova nesouvislá zpráva o cestě nezapůsobila dobrým dojmem a jeho nejspolehlivější zastánce, královna Isabella zemřela brzy poté, co se vrátil. Měl spoustu peněz, i když si hořce stěžoval, že vláda porušila sliby, které mu dala. Trpěl zánětlivým onemocněním kloubů a zdálo se mu, že je přehlížen a pokořován, zatím co jiní si dělají, co chtějí s „jeho“ Indií král Ferdinand ho odmítá znovu ustanovit guvernérem.

Kryštof Kolumbus zemřel 20. Května 1506 jako zatrpklý muž ve svém domě ve Valladolidu. Bylo mu 55 let. Nikdo od španělského dvora se neobtěžoval přijít na pohřeb. Říká se, že v roce 1513 jeho tělesné ostatky převezli do kláštera v Seville a v roce 1542 přepluli kosti admirála oceánu naposledy Atlantik na Hispaniolu, kde byly pochovány v katedrála Santa Maria v Santo Domingu. Spočívají tam dodnes, alespoň se to tvrdí, přestože jak v Havaně tak v katedrále v Seville rovněž stojí na tom, že ostatky jsou uloženy u nich. Pro tohoto muže a jeho příběh je typické, že i místo jeho konečného odpočinku je sporné.

Chyba ve výpočtu

Kolumbovu první historickou cestu umožnily pouze neuvěřitelně hrubé zeměpisné omyli. Velký zeměpisec Ptolemaios působící ve druhém století našeho letopočtu propočítal šíři euroasijské pevniny tak, že se rovná 180° zeměpisné délky nebo polovině rozlohy světa. Avšak jeden dřívější autor, Marinos z Tyru, ji stanovil na 225°. Toto číslo vyhovovalo Kolumbovi mnohem lépe, protože tak při cestě kolem světa na západ snižovalo vzdálenost mezi Evropou a východním okrajem Asie pouze na 135°. Kolumbus potom toto číslo ještě dál snížil o 28° na objevy Marka Pola, o 30° připadající na předpokládanou vzdálenost mezi Čínou a Japonskem, o 9° při vyplutí z Kanárských ostrovů a navíc o dalších zhruba 8° podle vůle osudu. Takže zbývalo pouhých 60° zeměpisné délky mezi Kanárskými ostrovy a Japonskem (skutečné číslo je téměř 200°).

A Kolumbus se dopustil ještě jednoho obrovského omylu v odhadu tím, že spočítal velikost jednoho stupně v zeměpisné šířce, na níž chtěl plout pře Atlantik, na pouhých 40 námořních mil. Díky tomu mohl tvrdit, že vzdálenost mezi Kanárskými ostrovy a Japonském je 2400 mil (3860 km), i když ve skutečnosti činí 10 600 mil (17 055km). Kdyby Kolumbus nepředložil tyto vratké a chybné propočty nikdy by byl nevyplul. A kdyby obě Ameriky neexistovaly, plavil by se se svými muži Atlantským oceánem a už nikdy by o nich nikdo neuslyšel.

Životopisné údaje

1451/52 Narodil se v Janově v Itálii.
1476-85 Žil v Portugalsku a na Madeiře.
1485 Přestěhoval se do Palos de la Frontera ve Španělsku.
1492-93 První výprava do Nového světa. Objevil Bahamy, Kubu a Hispaniolu.
1493-96 Druhá výprava. Objevil Dominiku, Guadeloupe, Portoriko, Jamajku: prozkoumal velkou část Kuby: založil na Hispaniole první evropské město v Americe.
1498-1500 Třetí výprava. Objevil Trinidad a jihoamerickou pevninu v místech dnešní Venezuely: poslán zpět do Španělska v řetězech.
1502-04 Čtvrtá a poslední výprava. Prozkoumal středoamerické pobřeží.
1506 Zemřel 20. května ve Valladolidu ve Španělsku.

Hodnocení životopisu Kryštof Kolumbus, objevení Ameriky

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  28. prosinec 2012
  55 315×
  3026 slov

Komentáře k životopisu Kryštof Kolumbus, objevení Ameriky

kajuš
(učitel) Prokop se z toho po....
Jirka
Kryštof byl borec.
misanek159
díky za pomoc s úkolem
Bambus
díky za pomoc s referátem
Bagr
Jak může někdo dát na internet text (sice historicky obsažný) takovým množstvím hrubých chyb !!! Stojí za přečtení, ale díky chybám vstávají vlasy hrůzou !!
Colombo
Škoda, že to není česky..... i/y je pro tebe španělská vesnice
ivca
jo pravda
nnn
Rich
Rozhodně stojí za přečtení
Lůca
Jo je to fakt good dost sem se toho dozvěděla...