Victor Hugo

Victor Hugo nebyl jako dramatik zdaleka tak úspěšný jako lyrik či prozaik. Přesto však bez něho nelze světové drama dost dobře představit. Způsobily to zejména dva činy, jimiž podstatně zasáhl do formování romantického divadelního programu, a tím i do vývoje světové dramatiky. První z nich byla předmluva k dramatu Cromwell z roku 1827. Byl to jeden z manifestů, které formovaly náhled 19. století na drama a silně zapůsobily na tvůrčí praxi. Hugo v něm odmítl klasicismus s jeho jednotami, žádal míšení žánrů a stylů, velké myšlenky chtěl filozoficko-historickým výkladem povznést na úroveň všeobecné estetické platnosti, požadoval nikoliv přímočarý a jednoduchý děj, ale mohutnou fresku s mnoha odbočkami shakespearovského typu. Podruhé Hugo ovlivnil vývoj divadla premiérou hry Hernani v roce 1830. Skandál, který tehdy Comédie Française zažila, byl jeden z největších v jejích dějinách. A měl vskutku historický význam: v nejpevnější baště klasicismu bylo uvedeno romantické drama, jež zcela rozbíjelo klasicistické normy. Úspěch byl nesporný – alespoň u části publika. Hra odpovídala vzrušené době ve Francii a také principy romantického dramatu prokázala svou životnost. Hugo stanul v čele francouzského romantického hnutí, kam se samozřejmě dostal i díky svým úspěchům básnickým a prozaickým. Když v roce 1843 propadla jeho poslední hra, byl to konec romantismu „hugovského" ražení v dramatu; romantismu, který tíhl k extrémním a bizarním situacím, výjimečným postavám, jejichž jednání řídil a motivoval především nezkrotný cit.

Chrám Matky boží v Paříži

Tento román pojednává o Paříži za vlády Ludvíky XI. (15. století). V chrámu žije hrbáč Quasimodo a kněz Claudius Frollo, který ho vychoval. Frollo se zamiluje do tanečnice Esmeraldy a posílá Quasimoda, aby ji unesl. Esmeralda je však zachráněna vojáky, jimž velí Phoebus. Ten se do Esmeraldy zamiluje a sjedná si schůzku, ale Frollo ho zavraždí. Esmeraldě je přičítána vina za smrt Phoeba a má být popravena. Avšak Quasimodo, který ji miluje, se rozhodne ji ukrýt ve chrámu. Frollo se jí snaží zmocnit, neboť je trýzněn velkou láskou k ní. Quasimodo ho svrhne z věže chrámu a tím na chvíli Esmeraldu ochrání, ale ta je nakonec davem lidí, kteří hledají obětního beránka unešena a popravena. Příběh končí tím, že Quasimodo umírá u hrobky Esmeraldy. V tomto díle Viktor Hugo vyobrazuje tehdejší pařížskou společnost a do svého díla zakomponoval řadu protikladů: krása (Esmeralda) x ošklivost (Quasimodo). Tím se autor snaží vyobrazit, jak pokrytecká tehdejší společnost byla. Quasimodu byl sice ošklivý a každý ho za to nenávidě, ale ve skutečnosti byl šlechetný ochránce neprávem obviněné ženy.

Hodnocení životopisu Victor Hugo

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  28. prosinec 2012
  3 671×
  404 slov

Komentáře k životopisu Victor Hugo