Vítězslav Hálek

(1835-1874)

Život

Vítězslav Hálek, vlastním jménem Vincenc Hálek, se narodil 5. dubna 1835 v Dolínku u Mělníka. Jeho otec měl v Dolinku pronajatou hospodu, a proto si vychovával Vítězslava jako svého nástupce - dal ho učit německy a když prospíval, měl být na přání rodičů knězem.
Během studií na akademickém gymnáziu (1847-1855) ho ovlivnil vlastenecký ruch a nově vznikající literární spolky, které Hálka pravděpodobně uvedly na spisovatelskou dráhu. Zanedlouho se účastnil jako redaktor vydávání ručně psaného studentského časopisu a při práci si zamiloval Shakespeara a básníky období romantismu, především pak Byrona a Heina. Literaturu si oblíbil natolik, že proti přání rodičů začal studovat filosofii a filologii, aby mohl být profesorem. Hálkovi se však nepodařilo dostudovat a díky tomu se ocitl na dráze literární.
Šťastnou náhodou začal působit v rodině bohatého advokáta jako domácí učitel jeho dcery Dorotky, která se také stala jeho múzou. Dobré sociální poměry v rodině a dostatek volného času podporovaly jeho literární činnost; začal psát povídky, dramata, kritiky a hlavně básně. Jeho první báseň - Nekřtěncova dušička vyšla v Lumíru již na konci roku 1854. V roce 1858 vyšla také Hálkova první básnická sbírka Večerní písně, obsahující většinou milostnou poesii. Účinek básní byl neobyčejný a Hálek se tak společně s Nerudou stali "vůdci" mladé literatury.
Na začátku 60. let začíná působit také jako divadelní kritik, což ho vedlo k napsání některých dramat - např. Carevič Alexej, Král Vukašín nebo Záviš z Falkenštejna.
V polovině 60. let vykonal Hálek cestu na jih a východ. Dojmy z cest jsou obsahem básní Děvče z Tater, Černý prapor a mnoha cestopisů.
V roce 1872 vyšla sbírka lyrických básní V přírodě, která je jednou z jeho nejznámějších.
Hálek zemřel 8. října 1874 v Praze při nedožitých 40ti letech. Pochován je na Vyšehradě.

Dílo

Večerní písně (1859)
Tato sbírka vyjadřuje Hálkův optimismus a radost ze života. Její jazyk je lehký, zpěvný - inspiraci mu dodala šťastná láska k Dorotce.

V přírodě (1872)
V této sbírce popisuje Hálek obrazy z rodného kraje a je v ní patrný rozpor mezi venkovským klidem a městem plným rozporů.

Pohádky z naší vesnice (1874)
Pohádky z naší vesnice jsou epickou sbírkou obsahující výjevy z české vesnice. Nechybí jak básně humorné (Husar, Šotek…), tak tragické (Dražba, V lomech…).

Povídky
Mezi nejznámější patří Na statku a v chaloupce (1871), Pod pustým kopcem (1874) nebo Na vejminku (1873). Témata povídek jsou si podobná - zobrazují rozpory na vesnicích mezi mladší a starší generací.

Novinářské aktivity
V roce 1861 byly založeny Národní listy a Hálek se zde stal fejetonistou, o dva roky později začal působit jako redaktor ve vzniknuvší Zlaté Praze. Na začátku 70. let (1872) vznikl časopis Lumír a Hálek se v něm společně s Nerudou stal hlavním redaktorem.

Na statku a v chaloupce (1871)

Na břehu Vltavy na příkrém svahu stála opuštěná chatrč. V ní se usadil neznámý muž se synkem Jírou. Otec se živil pytláctvím. Ulovenou zvěř prodával překupníkům, kteří ji prodávali dále. Jedné noci se otec z lesa nevrátil. Jíra ho našel v lese zastřeleného. V nedaleké vsi pak byl Jíra přijat ve statku u Lísků za pasáka. Zanedlouho byl Lískův dobytek nejlepší ve vsi. Lískova žena zemřela a sedlák se znovu oženil. Nová hospodyně však neměla ráda Jíru, ani Lenku, dceru hospodáře. Když Lenka dorůstala, bála se selka její krásy, ukládala Lence těžké práce, vykázala ji do čeledníku a jinak ji ponižovala. Selka měla na hospodáře velký vliv, a když se mu narodil chlapeček, jako by zapomněl, že je Lenka také jeho krev. Jednou Jíra zašel do opuštěné chatrče a našel tam staré modlitby a v nich zápis, že jeho předkové žili kdysi na Lískově statku a že museli statek po dlouhých válkách pro velkou nouzi opustit. Jíra se tedy stal zvláštní náhodou pasákem na statku, kde jeho předkové hospodařili. I lesy, ve kterých jeho otec pytlačil, náležely kdysi jeho rodu. Když se hospodyně dozvěděla, čeho se Jíra v chatrči dočetl, vyhnala ho. Jíra se nastěhoval do opuštěné chatrče. Tam za ním prchla i Lenka, která nemohla vystát macechu. Když si hospodář uvědomil, jak na svou dceru zapomněl, že Lenka po krutém zacházení prchla z domu, trápil se, až z toho onemocněl. Selka ze strachu o sebe utekla. Lenka se dozvěděla, že otec je nemocný, a tak šla otce ošetřovat, než se selka vrátí. Sedlák se jen pomalu dostával z těžké nemoci. Za selčiny nepřítomnosti hospodařil na statku Jíra s Lenkou. Líska chtěl dát Jírovi statek, ale Jíra odmítl, i když Líska poukazoval, že statek kdysi patřil Jírovým předkům. Jíra chtěl jenom chaloupku. Pak si vzal Lenku a měli spolu děti. Uplynul rok a selka se ještě nevrátila. Jednou přišla selka na statek, a když tam nikoho nezastihla, připlížila se až pod okna chaloupky, kde spatřila šťastného Lísku, Jíru, Lenku a vnouče. Když ji spatřili, začala prchat, zřítila se ze svahu až k Vltavě a zahynula. Pes Vořech, který ji chtěl zachránit, zahynul s ní.
Příběh ukazuje sociální nerovnost, vztahy mezi venkovskými lidmi a setkává se zde bohatý sedlák a člověk z chaloupky.

Poldík Rumař (1873)

Poldík Rumař je psychologická povídka o tom, jak muž miluje ženu, která jeho lásku neopětuje a on se po její smrti stará o její dítě. Příběh se odehrává blízko Prahy. Lidé, pískaři, sbírají písek z koryta řeky a jiní lidé "ledaři" sbírají ze zamrzlé řeky led. K řece chodí dívka, která se zamiluje do ledaře, kterého si pak vezme. Poldík je pískař. Ledař zemře a dívka zůstane sama s dítětem. Poldík jí navrhne, že se o ni a o dítě bude starat.

 

Díla (nejdůležitější jsou červeně)

- Alfréd, 1858
- Amnon a Tamar, 1866
- Básně, 1940
- Carevič Alexej, 1860
- Černý prapor, 1867
- Dědicové Bílé hory, 1869
- Děvče z Tater, 1871
- Dramatické spisy, 1907 (6 dílů)
- Epištoly k našemu studenstvu, 1879
- Goar, 1864
- Gogola hledám!, 1872
- Hálkova čítanka, 1925
- Jiné tři povídky
- Na vejminku, 1873
- Pod dutým stromem, 1872
- Poldík rumař, 1873
- Komediant, 1861
- Kovářovic Kačenka a jiné povídky, 1942
- Král Jiří z Poděbrad, 1874
- Král Rudolf, 1862
- Král Vukašín, 1862
- Mejrima a Husejn, 1859
- Muzikantská Liduška, 1861
- Na statku a v chaloupce, 1871
- O umění, 1954
- Pět povídek, 1882
- Písně slavíkovy, 1885
- Pod pustým kopcem, 1874
- Pohádky z naší vesnice, 1874
- Sebrané spisy, 1905-20 (11 dílů)
- Sergius Catilina, 1863
- Spisy, 1924-25 (10 dílů)
- Spisy Hálkovy, 1878-87 (11 dílů)
- Spisy prózou, 1862
- Tři povídky
- Domácí učitel, 1870
- Náš dědeček, 1870
- U panských dveří, 1870
- V přírodě, 1872-74 (3 díly)
- Večerní písně, 1859
- Vesnické povídky, 1912
- Výbor z básní, 1904
- Výbor z fejetonů, 1898
- Výbor z poezie, 1905
- Výbor z povídek, 1918
- Výbor ze spisů, 1904-05 (11 dílů)
- Vybrané básně, 1912
- Z cest, 1887
- Záviš z Falkenštejna, 1860
- Žeň z díla, 1942

Hodnocení životopisu Vítězslav Hálek

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  28. prosinec 2012
  4 457×
  1098 slov

Komentáře k životopisu Vítězslav Hálek