Vojtěch Hynais

14.1.1854-22.2.1925

Vojtěch Hynais se narodil ve Vídni české rodině, která stále ctila češtinu a rodnou zemi – své syny už od mala učili číst a psát česky. Syn Vojtěch kromě hudebního nadání projevoval i výtvarné a skončilo to přijetím na malířskou Akademii v roce 1870. Jeho učiteli byli K. Wurzinger a poté A. Eisenmenger. Prvním úspěchem byla zlatá Fügerova medaile za skicu Herkules v kolébce. Pak přišel A. Feuerbach a Hynaise si velmi oblíbil. Snad díky němu získal za Muka sv. Víta římské cestovní stipendium. Odjezd byl plánován na květen 1874. V Itálii především studoval, prohlížel a porovnával. Až po dlouhém pobytu dostal v Římě zakázku – vytvořit v tzv. Českém domě dekoraci stropu a fresku do presbytáře kaple. Díky jednoznačnému úspěchu začalo přicházet mnoho dalších objednávek.
Po návratu se také rozhodl v krátkosti poznat Prahu (1876). Přihlásil se do soutěže o výzdobu Národního divadla.
V únoru 1878 se poprvé vypravil do Paříže. Jeho talent mu vynesl místo žáka u slavného J.-L. Géroma. Zařídil si vlastní ateliér, kde hostil mnoho českých přátel. Paříž žila přípravami na Světovou výstavu, Hynais se nakonec zúčastnil “jen“ Salónu krásných umění obrazy Svatá Panna a Portrét Ferdinanda Náprstka. Příští úspěch sklidily malby Madona se sv. Albertinou a Samson poráží sloupy Dagonova chrámu. Časem změnil ateliér a odstěhoval se na Montmartre. Vznikla Dáma v růžovém šatě.
Vrcholilo rozhodování, komu přiřknout výzdobu ND. Výsledkem byla účast několika malířů, Hynais pak dostal prostor budoáru a schodiště. Pro první část schodiště královské lóže zkomponoval alegorii Míru. Skvělým počinem byla i Alegorie českých zemí. Ve zbývajícím čase ztvárnil ještě alegorie Přírody, Historie a Podzimu. Pak ovšem srpen roku 1881 uzavřel první kapitolu divadla požárem.
I přes odpor některých byla zakázka na malbu nové opony svěřena Hynaisovi. Hned se pustil do rozsáhlých příprav. Nápis “Národ sobě“ a celkové téma opony vyjádřil sám autor slovy: „Okamžité nadšení národa po požáru loňském zasluhuje dle mého mínění uvěčnění, čemuž bych vše síly obětoval.“ Toto vše bylo odměňováno závistí, nevraživostí, malichernými spory a dodržení smluvních podmínek dosáhl až soudní žalobou. Přesto bylo dílo hotovo se dvěma pomocníky za devadesát dní.
Při krátké návštěvě Vídně nakreslil Portrét matky. Poté se vrátil do Paříže. Začal také fotografovat. Velkou zakázkou měla být Ville d´Auteuil. Pro majitele této vily namaloval Hynais několik portrétů a alegorie Hudba a Poezie. Na objednávku z Čech vytvořil Léto. Připravil čtyři lunety na téma Dramatická tvorba s portréty dávných i současných dramatiků a básníků. Vystavoval na další pařížské Světové výstavě (poznamenané věží Gustava Eiffela), nová verze Míru mu zajistila zlatou medaili s udělením rytířského řádu Čestné legie. Již dříve portrétoval Augustu Voirinovou, svou budoucí manželku, se kterou měl roku 1890 syna. S tím souvisela jeho dětská témata. Mimo to vznikly obrazy Pařížanka, Dívka se slunečníkem, Na výletě (Společnost v přírodě), Akt s kočkou. Koupil si nový ateliér a pro rodinu byt, a tak stále potřeboval peníze. Věnoval se tehdy hlavně ilustracím. V těžké situaci stejně jako mnohým jiným pomohl architekt Josef Hlávka a Hynais se tak mohl vrátit k dokončování Paridova soudu. Jako modelka pro něj často pracovala Suzanne Valadonová, podle níž vznikla např. Pravda.
Praha v tom čase jeho tvorbu hodně sledovala a podporovala. Potřeboval to, protože snad kvůli nedoléčené nemoci přišel o jedno oko. Narodila se mu dcera Anna. Posléze přijal místo profesora na pražské Akademii, což pro něj znamenalo ukončit patnáctiletý pobyt v Paříži. V Praze potom svůj nástup odložil na rok 1894 a zatím portrétoval. Stále se vracel k nikdy nedokončenému dílu Ecce homo! Velkou oficiální zakázkou byla později dekorace Pantheonu Národního muzea. Tu přijal a splnil obrazy Umění, Inspirace, Moc a pokrok, Věda. Dokončil výzdobu královské lóže ND obrazem Zima.
Přes některé úspěchy byl také mnohokráte kritizován z různých důvodů či se jeho díla setkala s nepochopením. To vše a také nástup nových umělců a výtvarných směrů způsobily jeho odchod do ústraní. Novým dobrým přítelem se mu stal František Kupka. Poslední energické malířské období začalo přibližně rokem 1912.
Roku 1925 zemřel na rakovinu plic.

A. Feuerbach: „čistá, nezkažená povaha“ „jasný úsudek“ „jako člověk je mlčenlivý a pracuje za dvacet lidí“
M. Tyrš: „Umělecké cítění Hynaisovo jest plno půtahů jemně cítěných a poetických, kteréž on přece zas povždy způsobem čistě malířským vyjádřiti dovede.“

Hodnocení životopisu Vojtěch Hynais

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  28. prosinec 2012
  3 724×
  698 slov

Komentáře k životopisu Vojtěch Hynais