Walther Wilhelm Canaris

V popředí našeho zájmu přirozeně stojí otázka, jak se působení tohoto muže promítlo do naší historie. Zcela jistě neblaze, poněvadž Canarisův abwehr proti nám pracoval dlouhá léta před válkou a samozřejmě během ní. Canaris se osobně zúčastnil nacistického záboru 15. března 1939 a též v pozdějších letech do Prahy několikrát zavítal. Pokaždé tu měl co dělat. V první světové válce sloužil jako zpravodajec na německém lehkém křižníku Dresden. Křižník patřil ke známé eskadře admirála von Spee, kterou Britové rozbili v bitvě u Falklandských ostrovů 8. prosince 1914. Dresden byl jedinou lodí, jež unikla před katastrofou a před pronásledováním Angličanů. Díky Canarisovi doplula až k chilskému pobřeží, kde ji však v březnu 1915 přece jen nakonec objevily anglické křižníky Glasgow a Kent. Dresden se vzdal a Britové posádku internovali v mezinárodním táboře na romantickém ostrově Quiriquina. Canaris ovšem příliš nepodléhal romantice prostředí. Rozhodně nesbíral lastury ani jiné dary moře. Sháněl něco zcela odlišného: informace. A jaká náhoda, stejně tak si počínal kapitán Thomas Harwey, jehož Britové tajně propašovali do tábora právě s tímto úkolem. Tito dva muži, kapitán Harwey a mladý německý poručík Canaris, se s největší pravděpodobností setkali. Pro Canarise to byl první bezprostřední kontakt s britskou rozvědkou. A zdá se, že měl závažné důsledky. Poněvadž krátce po Harweyho příchodu na ostrov z něj mladý německý poručík mizí, aby se za několik dní vynořil v chilské přístavní krčmě. A to nikoli ve svém již poněkud sešlém stejnokroji námořního důstojníka, nýbrž v civilu. Zde se seznámí s jakýmsi Redem Ressonem, lodním topičem, který v posledním poháru ginu utápěl svůj světobol. Canaris si přisedl k jeho stolu, a když od něj vstal a odcházel, Red Resson měl na další pití a Canaris měl jeho papíry. Obchod, na němž oba vydělali: Resson získal sto dolarů a zlaté hodinky, Canaris novou identitu. Stal se topičem na holandské nákladní lodi, která druhého dne zvedla kotvy. Podle jiné verze si při jízdě vlakem všiml cestujícího, který se mu nápadně podobal. Vylákal ho do ústraní, kde ho zabil a zmocnil se jeho dokladů. Další verze udává, že pas chilského obchodníka Reeda Rosase mu opatřili němečtí usedlíci. Konec první světové války, která pro Němce znamenala katastrofu, neznamenal konec pro Canarise. Porážka působila jako elektrizující popud. Především nechal ukrýt několik německých ponorek v zátokách Baltského moře, aby unikly zničení, jak předepisovaly podmínky versailleského míru. Pak se aktivně zapojil do pouličních bojů a šarvátek, jež probíhaly v mnoha německých městech. Podporoval Freikorpsy, kde jen mohl, zúčastnil se různých razií a přepadů, existovalo dokonce podezření, že měl účast na vraždě komunistických předáků Karla Liebknechta a Rosy Luxemburgové. Hodně se též mluvilo o jeho sympatiích ke Kappovu puči (1920), který byl pokusem svrhnout republiku. Když se začátkem roku 1933 dostal k moci Adolf Hitler, Canaris je jedním z mužů, kteří jsou doporučeni jeho pozornosti. Hitler ho koncem roku následujícího jmenuje viceadmirálem a 1. ledna 1935 šéfem abwehru. Byl to skvělý dárek k jeho osmačtyřicátým narozeninám. Zastihly ho na vrcholu duševních i tělesných sil a Canaris se vrhl do práce s energií jemu vlastní. Vraťme se na okamžik do roku 1934, poněvadž tehdy se Canaris znovu setká s Heydrichem. Je to setkání vskutku nevšední. Heydrich totiž už dávno není oním vytáhlým mladíkem, jenž kdysi nastoupil na křižník Berlin, ani tím nadporučíkem, nad nímž Canaris podržel svou ruku. Nyní je mužem na strmě vzestupné dráze, obávaným šéfem Sicherheitsdienstu, který vybudoval a jejž neustále vylepšuje, aby se jednou už brzy! stal nejmocnější silou ve státě. Nosí vysokou hodnost brigadeführera SS, je šťastně ženat, s Canarisem se zdraví jako rovný s rovným. V létě roku 1944 je již jasné, že porážka Německa je neodvratná. Atentát na Hitlera uprostřed horkého červencového dne je zoufalým pokusem o záchranu. Ale nezdařil se. Nitky spiknutí vedou ke generálům, zatčení však neunikne ani admirál. Brání se sice ze všech sil (patřilo přece k jeho roli spiknutí se zúčastnit, jinak by je nemohl odhalit, hájí se při procesu), avšak všechno je marné. Hitler četl jeho deník, který se podařilo nalézt a v němž ho Canaris označuje za "bič boží" pro Německo. Je konec, zachránit by ho mohl snad jenom zázrak. Na úsvitu 9. dubna 1945 je vyveden z koncentráčnické cely ve Flossenbürgu ještě s pěti dalšími odsouzenci. Je donucen svléknout se do naha a v chladném ránu, snad aby se naposledy zahřál, běžet asi dvacet metrů ke stěně s popravčími háky. Všichni ostatní dostanou provaz. Jeho však oběsí na dlouhé ocelové struně. Umíral dlouho a bolestně. Když to ohlásili vůdci, neřekl ani slovo. Jenom pokýval hlavou. Britové nikdy nepřiznali, že by Canaris byl jejich agentem. Ale stále platí ono biblické podle skutků poznáte je.

Hodnocení životopisu Walther Wilhelm Canaris

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  28. prosinec 2012
  2 650×
  762 slov

Podobné studijní materiály

Komentáře k životopisu Walther Wilhelm Canaris