Vývoj člověka

Významná naleziště: (seřazená dle roků objevu)

Altamira, jeskyně na severu Španělska v Kantaberském moři ( v roce 1868 ji objevil M. de Sautoloa). V této 270 m dlouhé jeskyni bylo objeveno 180 nástěnných a stropních maleb a rytin, hlavně obrazů zvířat (bizon, kůň, laň) z doby přibližně do 13. Tis. př.n. l. (mladší-magdalénin paleolit). Použito bylo červené, hnědé a černé barvy. Nalezla se zde i lidská podobizna a otisky malých lidských rukou.
Mauer u Heidelbergu, SRN (1907)- nález „mauerské“ či heidelberské čelisti. Šlo o dolní čelist opočlověka (Homo erectus heidelbergensis). Čelist byla velice mohutná, bez bradového výběžku. Znaky lidského chrupu byl parabolický oblouk bez diastemy, špičák nepřečníval přes ostatní zuby, patrná byla i 3. stolička. Viz. obrázek.
Carmel, hora v Izraeli se dvěma jeskyněmi: Tabun (1929) a Skhul (1934)- Byly zde nalezeny pozůstatky 10 jedinců. Nálezy z Tambunu vykazují neandrtálské rysy, zatímco doklady ze Skhulu rysy pokročilé, sapientní.
Steinheim u Stuttgartu, SRN (1933)- nález lebky asi 30ti leté ženy.Stáří je asi 250 000 let. Obsah mozkovny byl odhadován na 1100 cm3. Lebka má znaky sapientů. Spodní část lebky byla otevřena, což bylo pokládáno za doklad kanibalismu.
Kafzeh, jeskyně jižně od Nazaretu (1934)- Po rekonstrukcích těl osmi jedinců byla změřena délka 1,65-1,73 m, sapientní lebky se shodují s nálezy ze Skhulu.
Lascaux /lasko/, jeskyně v JZ Francii u Les Eyzies (1940)- nachází se zde několik set rytin a maleb z mladšího paleolitu. Motivem jsou hlavně zvířata.
Amund, jeskyně v Izraeli (1961). Nalezení úplné kostry muže, která měla nápadně rozměrnou lebku. Obsah mozkovny dokonce převyšoval i průměr moderního člověka, který je o 360 cm3 menší. Tělo muže bylo vysoké 174 cm. Byla to obdoba nálezů z Tabunu.
Arago, jeskyně v jižní Francii (východní Pyreneje, obec Tautavel) (1964, od 1971 nálezy kosterních pozůstatků). Bylo zde nalezeny pozůstatky 23 lidských jedinců, z toho osm dětských. S největší pravděpodobností jde o pozůstatky tzv. preneandrtálců. Typickou je lebka jedince, která byla označená jako Arago 21. Připomínala lebku archaického sapienta, jehož pozůstatky byly nalezeny v Rhodesii. Má robustní i gracilní znaky.
Bilzingsleben v Durynsku, SRN (1971)-vzácné nálezy ze staršího paleolitu. Byly zde nalezeny pozůstatky člověka vzpřímeného (Homo erectus) z předposlední doby meziledové (asi 300 000 let).

A na našem území:

Dolní Věstonice, obec v okrese Břeclav.Jsou zde světoznámá archeologická naleziště. Hlavně pozůstatky tábořišť a hrobů, kosterní nálezy Homo sapiens u Pavlovských vrchů z mladšího paleolitu, asi před 25 000 lety. Také zde byly nalezeny zbytky okrouhlých chat, společně se skládkami mamutích kostí, neboť právě z mamutoviny či z hlíny byly vyráběny nejrůznější předměty. Plastiky, první keramiky-například známá Věstonická venuše, hlavičky lovených zvířat nebo jiné ozdoby. Sídliště těchto lovců mamutů společně s již zmíněnou Věstonickou venuší objevil profesor K. Absolon mezi dvěma světovými válkami.
Hostim, obec u Berouna. Zde je naleziště jeskynního i otevřeného tábořiště z období mladšího paleolitu. Rytiny na břidlicových tabulkách a kostry nám ukazují způsob lovení tehdejších zvířat, hlavně koní.

Výzkumníci zabývající se pozůstatky lidských předchůdců:

Louis Seymour Bazett Leakey, 7.8.1903-1.10.1972
- byl britským antropologem, paleolontologem a sociálním antropologem, který se narodil v Africe a celý svůj život zasvětil paleontologickým výzkumům. Při svých výzkumech se svou ženou Mary Douglas Leakey v Tanzanii v roce 1959 objevil v rokli Olduvai kosterní pozůstatky primáta Australopithecus boisei a o pět let později pozůstatky Homo habilis. Celkem nalezl pozůstatky více než 100 hominidů. Ve výzkumech pokračuje jeho syn Richard.
Bohuslav Klíma, 23.6.1955
- je český archeolog, který provedl mnohé rozsáhlé výzkumy , hlavně ohledně
tábořišť lovců mamutů v Dolních Věstonicích, Pavlově, Předmostí u Přerova, Ostravě-Petřkovicích a sídlišť v jeskyních Moravského krasu.
Gustav H.R. von Koenigswald, 1902-1982
- po studiích prováděl v letech 1930-1942 výzkumy fosilního člověka na Jávě.
Později se stal profesorem paleontologie.
Camille Arambourg, 1885-1969
- Francouzský geolog a paleontolog. Objevil nová naleziště ve vých., sev.
Africe a na Blízkém východě.
Hlavními znaky primátů, do kterých patří i člověk rozumný je hlavně velký mozek s rozvinutou šedou mozkovou kůrou, kratší obličejová část lebky, oči celkem velké a posunuté dopředu, což umožňuje prostorové vidění. Typická je stavba končetin, kde skloubení ramene, u něhož je na rozdíl od většiny ostatních savců zachována klíční kost, umožňuje pohyb rukou všemi směry. Na rukou i nohou je zachováno pět prstů s citlivými konci a většinou plochými nehty. Palce na rukou mají díky zvláštní stavbě a svalstvu uchopovací schopnost, což vyhovovalo životu na stromech. Tato schopnost se objevuje již ve starších třetihorách, kdy se drápy začaly měnit právě v ploché nehty.
Při porovnávání se dlaň člověka se moc neliší od dlaně orangutana, gorily a gibbona. Rozdíly jsou však patrné ve stavbě chodidla. Lidoopům zůstalo šplhavé chodidlo se silným uchopovacím palcem, avšak lidská noha se vrátila přikloněním do té doby silného palce s uchopovací schopností, který však ztratil svou funkci. Člověk tak však mohl lépe chodit vzpřímeně.

Dělení: Ploskonosí –(jižní,Střední Amerika)
(Ceboidea)
Vyšší primáti (Opice) Úzkonosí – (Afrika, Asie)
(Simiae, Anthropoidea) (Cercopithecoidea)
Primáti Hominidi Gibonovití
Lidoopovití
(Hominoidea) Hominidae Ramapithecus
Australopithecus
Lemurovití Homo
Poloopice Kombovití
Nártounovití
Outoňovití

Řád primáty dělíme na dva podřády. Na vyšší primáty (Simiae) a poloopice (Prosimiae). Nejstarší primáti – předkové člověka, žili v období před 65-70 milióny lety, mezi druhohorami a třetihorami. Z oligocénu pocházejí doklady o tom, že primáti vytvořili nový, pokročilejší vývojový proud, který směřoval k vyšším opicím a tím i k lidoopům a dnešnímu člověku. Nejvíce spřízněni nejspíš byli s madagarskými lemury. Byly to rody Branisella, Apidium, Propliopithecus a Aegyptopithecus a ačkoliv žily na odlišných kontinentech,byli si velice podobní. Měli celkem dokonalý sluch i čich, avšak špatný zrak.

Vývoj od primátů k člověku nazýváme hominizací, tzn. polidštění. Je to vlastně proces postupných tělesných i sociálních změn. Počínal vývojem hrudníku a horní končetiny, což je společné lidoopům a člověku. Hrudník byl ze stran neoploštěný, končetiny velmi pohyblivé. Změnou vedoucí ke vzpřímenému držení těla a bipedálnímu pohybu byl vývoj dolní končetiny a pánve, která se rozšiřovala. Toto bylo typické pro zástupce z rodu Hominidae. K rozlišení zástupců Homo a rodu Australopithecus došlo až po vývoji lebky a ruky. U člověka převažuje velikostí mozková část lebky před obličejovou, způsobené postupným rozvojem mozku a tím pádem i zvětšení mozkovny. Ruka se vyznačuje opozicí palce a schopností jemnější manipulace.Ruce se pak po tomto uvolnění mohly lépe využít pro práci.
Vývoj primátů ke člověku z hlediska psychologického, nazýváme sapientací, což je vlastně „zmoudření“. Počátky sapientace se projevovali velice jednoduchými abstraktními představami, kulty a symboly.

Vyšší primáti:

Člověk spolu se svými nejbližšími příbuznými tvoří samostatnou nadčeleď Hominoidea, která se dělí na 3 čeledi. První tvoří člověk, všechny druhy které mu ve vývoji předcházely a rody Pan (druhy šimpanz -Pan troglodytes, Pan paniscuc a druh bonobo) a Gorilla se svými dvěma druhovými zástupci. Druhou čeleď Pongidae, tvoří jediný druh orangutana.Někdo k lidoopům řadí též gibbony /rody Hylobates, gibbon a Symphalangus/. Gibboni patří do třetí čeledi Hylobatidae.
Lidoopi jsou z vývojového hlediska bratranci člověka a měli sním společné předky. Jsou bezocasí, při pohybu používají čtyři končetiny, předními se opírají o hřbet druhých článků prstů. Jsou to však jediní primáti schopní krátkodobého pohybu v polovzpřímené poloze. Ve srovnání s ostatními savci mají lidoopi velice vyvinutý mozek a rozvinuté psychické schopnosti. Většina žije ve společnostech se značně vyspělým sociálním zřízením. Žijí hlavně v Africe v tropech a v Asii. Fosilní druhy zasahovaly i do Evropy.
K vyšším primátům dále patří velmi rozvětvená skupina afrických a asijských opic. Jejich mozek je vysoce vyvinut s gyrifikovanou kůrou. Končetiny mají chápavé, prsty s plochými nehty a i palec je většinou schopen opozice. Kromě jednoho druhu jsou opice aktivní ve dne. Nejdůležitějším smyslem používaným k orientaci je zrak. Rostliny zastupují největší část jejich potravy.

Nižší primáti:

Nižší primáti čili poloopice žijí vzácně v tropických a subtropických oblastech Afriky a Asie. Jsou to živé fosilie sloužící jako příklady starobylých vývojových stadií ze starších třetihor, např. lemurovití /jen Madagaskar/, kombovití /jen Afrika/, nártounovití /jen Asie/ , outloňovití a tanovití, kteří jsou velcí asi jako veverka a jsou dokonalou obdobou nejstarších primátů. Jejich postavení v systému je nejasné.

VÝVOJ:

Aegopithecus zeuxis:

Žil před 30 mil. lety a je zřejmě nejstarším předchůdcem hominidů. Nálezy pocházejí z Egypta. Nejspíš je příbuzný s pozdějším Dryopithecem.

Dryopithecus:

Tento fosilní druh z čeledi lidoopů byl býložravec žijící na okrajích pralesa a polostepi během středního miocénu a spodního pliocénu. Na jeho stoličkách byl popsán tzv. dryopitékový vzor (pět hrbolků oddělených rýhou ve tvaru Y), který odlišuje hominoidy od ostatních úzkonosých opic a má jej jen člověk a šimpanz.. Má pravděpodobně vztahy k Ramapithecovi a tím i k vývojové řadě člověka. První nález D. fontani připomíná gorilu, D. rhenanus více šimpanze.
Prokonsul je fosilní typ Dryopitheca,který žil ve spodním miocénu, před 20 mil. lety. Pohyboval se tetrapodně. Bylo však zavrhnuto, že by byl předchůdcem člověka, avšak snaha o nalezení chybějícího článku neustala.(snaha podvrhy).

Ramapithecus:

Je pravděpodobně vývojovým předchůdcem Australopitheca. Žil v savanách ve svrchním miocénu až nejspodnějším pliocénu. Měřil něco mezi 100 a 110 cm, vážil asi 20 kg a pohuboval se po dvou končetinách. Evolučně snad navazuje na Dryopitheca, zástupce fosilního rodu primátů z čeledi Pongidiae (lidoopi) žijící ve středním a spodním pliocénu.

Australopithecus:

Pochází z čeledi Hominidae a jeho pozůstatky byly nalezeny v Africe a asi i v Asii. Je datováno doby 5-0,6 mil. let.. Tzv. gracilní Australopithecus, je asi předchůdcem zástupců rodu Homo a robustní Australopithecus je pravděpodobně slepou vývojovou větví. Pohyboval se bipedálně a téměř vzpřímeně. Měl znaky jak opic (plochý nos, žádný bradový výběžek,…), tak hominidů (velké stoličky s dryopitékovým vzorem, chrup bez mezer, zkrácená a rozšířená pánev). Používal nástroje z kostí,zubů a rohů (tzv. osteodontokeratická kultura).

Homo habilis:

Nebo-li člověk zručný, je fylogeneticky nejstarší druh člověka. Byl vysoký asi 120 cm a nevážil víc než padesát kilogramů. Jeho lebeční kapacita tvořila necelou polovinu kapacity dnešního člověka. Jedním z charakteristických rysů byla bipedální chůze ,pravděpodobně značně vzpřímená. Noha měla podélnou i příčnou klenbu a velmi pohyblivý palec. Ruka se skutečně podobá nejjednodušší lidské ruce a tento člověk je schopen nejen používat nástroje jako Australopitekus, ale jednoduché nástroje také vyrábět. Pokročilá stavba ruky nejspíše ovlivnila i zdokonalující se mozek, který jí řídil. Homo habilis žil ve stepích, lovil malé živočichy a sbíral rostlinnou potravu. První nálezy jsou datované 1,7 - 2,3 mil.let.

Homo erectus:

Nebo-li člověk vzpřímený /opočlověk/.
Tělesná výška byla asi o 40-60 cm větší, než-li u Homo habilis. I kostra byla velmi robustní. Lebeční kapacita se pohybovala mezi 775-1250 cm3. Lebka má nápadný nadočnicový val a mohutné čelisti, bradový výběžek chybí. Až na výjimky není v chrupu mezera, zuby se směrem dozadu zvětšují. Pohyb, jak naznačuje název člověka, je téměř vzpřímený. Bipedální pohyb je samozřejmostí. Na kosterních pozůstatcích byly nalezeny i některé novotvary /nádory/. Průměrná délka života jedince je 30 let. Homo erectus byl lovec a sběrač, k životu již dovedl využívat i oheň. Původně byl nález tohoto opočlověka popsán jako Pithecantropus erectus / Jávský opočlověk vzpřímený-neboť byl nalezen na střední Jávě/. Při vykopávkách v Číně byly nalezeny 6 m vysoké vrstvy popela s kosterními pozůstatky, což naznačuje pradávný kanibalismus. Možná probíhal jen při nedostatku potravy, ale pravděpodobnější je názor, že kanibalismus byl součástí obřadů, což je i některých dnešních primitivních kmenů. Homo erectus obýval tropické a mírné pásmo Asie, Afriky a Evropy. Žil na počátku čtvrtohor. Podle časového zařazení výskytu dělíme zástupce tohoto druhu do dvou skupin: starší skupina 0,7-1,6 mil.let, byla morfologicky a vývojově primitivnější a užívala nástroje tzv. abbevilliensko-cheléenské kultury. Mladší skupina 0,35-0,7 mil.let, byla vývojově pokročilejší. Podle nálezů kamenných nástrojů žil Homo erectus i na území ČR /Přezletice u Prahy aj./.

Homo sapiens:

Nebo-li člověk rozumný, moudrý zahrnuje několik fosilních a jeden žijící poddruh. Vymřelé poddruhy patří do skupiny neandrtálců / pračlověků/: H.s.steinheimensis, H.s. neanderthalensis, H.s. rhodensiensis, H.s. palestinensis.
Současný člověk Homo sapiens se vyvinul z předvěkého člověka. Kosterní pozůstatky pračlověka jsou velice variabilní. První nález fosilního sapientního člověka se stal jakýmsi symbolem pro toto vývojové stadium. Pochází z převisu vápencové skály Cro-Magnon v jižní Francii. Proto je tento člověk někdy uváděn jako člověk kromaňonský. Výškou dosahoval až 170 cm, pohyboval se téměř vzpřímeně, obličejové rysy měl podobné jako Homo erectus. Bradový výběžek stále chybí. Homo sapiens žil v Asii, Africe, v Evropě. První nález z Gibraltaru zájem odborníků nevzbudil, až o dalších 10 let později nález v Neanderově údolí u Dusseldorfu. V období 300-250 tis.let je zařazována skupina anteneandrtálců, kteří snad vývojově navazují na H.erectus, na tuto skupinu vývojově navazoval časný neandrtálec /protoneandrtálec/ 150 tis.let.
V období 100-35tis.let žil klasický neandrtálec s moustérienskou kulturou. Byl enormně robustní s plochou mozkovnou a lebeční kapacita o mnoho převyšovala kapacitu průměrného současného člověka. Vyvinul se snad z protoneandrtálců, je však slepou větví ve vývoji a žil pouze v Evropě. Vývoj mezi pračlověkem a předvěkým člověkem je pravděpodobně doložen přechodným typem neandrtálce, který měl shodnou lebeční kapacitu se současným člověkem. Předvěký člověk, předchůdce člověka současného měl velice vyvinuté abstraktní myšlení a dorozumíval se artikulovanou řečí, díky které došlo ke zjednodušení jeho života.Díky ní se lidé byli schopni dorozumět při lovu, nebezpečí, ohni, měli přehled o pohybu zvěře, či lidí.Později si mohli dokonce přenášet zkušenosti jak pracovní - o nových způsobech zpracování nástrojů, tak sociální. Řeč se dále zdokonalovala a tak se i hlasový orgán přeměňoval. Hrtan se postupně prodlužoval dolů, zadní část jazyka byla začleněna do jeho přední svalové stěny a větší pohyblivost jazyka dovršilo oddělení jazylky od chrupavky hrtanu. Toto všechno by však nenastalo bez vzpřímení těla. Rozvoj složitého nervového systému spojeného s řečí ve velké míře ovlivnil zvětšování mozku u druhu Homo sapiens. Důležitější však možná bylo postupné prodlužování péče o potomstvo/Haeckel/. Tento poslední vývoj probíhal v období mladého a nejmladšího paleolitu. V holocénu si člověk již zcela podmaňuje přírodu a počíná ji přetvářet a tak jeho vývoj dále probíhá v jím upravených podmínkách. Tehdejší člověk se živil hlavně lovem mamutů, jejichž vlastnosti velmi dobře znal. Stražil pasti v podobě hlubokých jam, do kterých chytal i srstnaté nosorožce. Naopak například koně naháněl na vysoké skály či kopce, odkud tyto zvířata nemohla prchnout jinak, než skokem dolů, kde samozřejmě nalezli jistou smrt. V období poslední doby ledové, kdy ledovce tály stoupla hladina moří a velká stádní zvěř vymizela byli lidé nuceni změnit zdroj své potravy. Muži lovili tuleně a ryby, ženy s dětmi vyplavené měkkýše. První lidé, kteří zanechali lovu a začali s prvotním zemědělstvím, žili v Egyptě v Kom-Ombu, v povodí Nilu. Produkty, které však tehdy ještě byly z divokých rostlin, byla například mouka a možná i chléb. Jeho poslední formy žily v době asi před 5 tisící lety. Vyvíjel se hlavně v Evropě, Přední , Střední, Jižní a Východní Asii a v Africe. Tento člověk je známý svými barevnými nástěnnými malbami v jeskyních Altamira a Lascaux i výrobou sošek zvířat a lidí /Dolní Věstonice/.

Život neandrtálců:

Různé výzkumy v místech, kde sídlili neandrtálští lidé podávají důkazy o velmi rozvinutých sociálních vztazích uprostřed tlup. Například v Shanidarské jeskyni se nalezla kostra muže, jemuž byla dlouho před smrtí amputována pravá ruka. Avšak i tak by nebyl schopen přežití bez pomoci svých druhů. Po mnoha výzkumech při kterých se zjišťoval důvod přítomnosti nejrůznějšího pylu kvetoucích rostlin v místě pohřebiště bylo usouzeno, že členové tlupy jeho tělo pokryli květy, aby snad léčivá rostlina dbala o jeho zdraví i po smrti.
Ve švýcarských Alpách v hluboké jeskyni, nacházeli neandrtálci často útulek. Tam, ve čtverhranné komoře bylo uschováno 7 lebek jeskynního medvěda. Takovéto, ale i mnohem četnější nálezy se zachovali na mnoha místech (např. v Izraeli, Francii). Jeskynní medvěd byl hlavním zdrojem obživy pro celou tlupu a i proto jej možná uctívali jako božstvo. A právě kult jeskynních medvědů byl prvním známým projevem náboženských a duchovních představ člověka.

Antropologická řada:
Lebeční kapacita: (průměr) /cm3
Ramapithecus 350-380
Australopithecus 300-600
Homo habilis 657
Homo erectus 775-1250
Anteneandrtálci 1150-1250
Protoneandrtálci 1200-1450
Klasický neandrtálec 1350-1700
Přechodný neandrtálec 1400-1500
Současný člověk -----„-----

Hodnocení referátu Vývoj člověka

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  26. listopad 2007
  7 755×
  2630 slov

Komentáře k referátu Vývoj člověka