Sienkiewicz, Henryk - Quo Vadis

Quo vadis (přeložil Erich Sojka)
= kam kráčíš
1. Henryk Sienkiewicz – Quo vadis
2. Vydal – Odeon, 1969, Praha
3. Dílo má 466 stran, kniha má 494 stran.
4. Kniha má 31 kapitol.
5. Obálku a vazbu navrhl a graficky upravil Václav Bláha.
6 . Autor byl inspirován starým Římem. Historický milostný román z prostředí rozpolcené římské
společnosti.
7. Jazyk byl použit spisovný, výrazově velmi bohatý.
8. …
9. Hlavními postavami jsou: Nero
Petronius
Vinicius
Lygie
- jejich charakteristika:
- NERO : Byl vznětlivý a pověstný svou krutostí, samolibostí a brutalitou.V podstatě to byl člověk velmi jednoduchý,který si ve skutečnosti uvědomoval svou malost.Chtěl, aby ho lidé neustále oceňovali, hlásali, jak je skvělý, a na druhou stranu nikdo vůči němu nemohl vyjádřit jakoukoli kritiku. PETRONIUS : Byl velice zrádný: Byl to jeden z Nerových oblíbenců, a to on sám velmi dobře věděl, díky tomu s Nerem manipuloval a ovlivňoval jeho názory.Byl to člověk velice sečtělý, vzdělaný, proslulý estét a hbitý rétor.
- VINICIUS : Dá se o něm říci, že to byl mazaný, ale zároveň velice vzdělaný diplomat.Zahořel láskou k Lygii a byl pro ni ochoten udělat vše, stát se dokonce křesťanem.Láska ho tak zahltila, že kvůli ní by byl dokonce i zemřel, ale to se naštěstí nestalo.
- LYGIE : Prostá dívka.Zamilovala se do Vinicia,ale lásky k němu se lekla.Byla to žena velice opatrná, důvěřivá.I když začala Vinicia nenávidět, nedovolila Ursovi, aby mu ublížil, protože vždy dbala Kristových přikázání.

10. Úryvek, který se mi líbil:
a. A pamatuj vždy, že mramor, byť sebevzácnější, není sám o sobě ničím a že skutečnou hodnotu dostává teprve tenkrát, jakmile ho sochařova ruka promění ve veledílo.
b. Nejsou malé mé zásluhy, nýbrž malá je lidská vděčnost.
11. Román má velmi bohatý děj, i když je v některých pasážích záměrně zpomalován a dramatizován obsáhlými
popisy dušeních stavů, situací či prostředí. Jazyk byl použit spisovný, výrazově bohatý. V rozhovorech i v ději jsou časté narážky vztahující se k řecké a římské mytologii. Aby čtenář mohl knize plně porozumět, jsou mu k dispozici rozsáhlé vysvětlivky.Vzhledem k tomu, že byl román sepsán na základě historických faktů, může se stát studijní látkou, pomocí níž si čtenář nenásilnou formou získá představu o římském způsobu života a o struktuře tehdejší společnosti.Protože sám autor byl silně věřící křesťan, je v knize křesťanství vyzdvihováno způsobem, který myslím v dnešní době už mnoho lidí buď neuznává, nebo jej nedokáže pochopit.

fábule:
QUO VADIS
Henryk Sienkiewicz

8. Autor v knize líčí život za doby vládnutí císaře Nera, porovnává v ní morálku, či spíše amoralitu, světovládného Říma s morálkou nastupujícího křesťanství.Tento císař pověstný svou krutostí, samolibostí a brutalitou, byl v podstatě osobnost velmi slabá a jednoduchá, která sice hlásala, jak velká je její moc, ale ve skutečnosti si uvědomovala svou malost, a proto si neustále přála být jen oceňována a nesnesla žádnou kritiku. Nera přezdívaného „zrůda na trůně“, se všichni, kdo něco v tehdejším Římě znamenali, obávali, neboť si nemohli být jisti ničím ani životem.Zároveň si uvědomovali jeho malost a pomocí jeho rádce Gaia Petronia s ním manipulovali.Byla to doba teroru, kdy zákon a právo neznamenali zcela nic proti rozhodnutí tyrana.Nero, vrah matky, bratra, manželky, se považoval i za velkého umělce – básníka, hudebníka a zpěváka, a běda těm, kteří nesouhlasili s jeho názory, a těm, kteří ho dostatečně neobdivovali.
Petronius, známý jako ARBITER ELEGANTIARUM, měl synovce Marka Vinicia, který byl známým bojovníkem a augustiniánem.Ten se zamiluje do Lygie, vlastním jménem Calliny, dcery krále Lygů, která byla jako batole zastavena Římanům jako rukojmí. Po skončení válek na ni Lygové zapomněli, a tak byla se svou umírající matkou a služebnictvem převezena do Říma, kde si ji vzala na starost rodina Aulů, která si ji oblíbila jako vlastní dceru. Do této nádherné Lygie se Vinicius zamiloval a šel k Petroniovi pro radu, jak si vydobýt její srdce.Petronius se přimluvil u césara, aby byla Lygie vzata jako rukojmí, a tedy majetek státu, Aulům odebrána a přestěhována na Palatin, odkud ji měl císař věnovat Viniciovi. Nero, který nenáviděl bezúhonnou Aulovu rodinu, splnil Petroniovu žádost, a tak se Lygie, která vyrůstala v čisté,nezkažené a spořádané společnosti, přestěhovala s hrstkou svých otroků a věrným služebníkem Ursem na Palatin, který byl ohniskem neřesti, obžerství a špatnosti. Pro mladou dívku znamenal tento přechod obrovský šok.Byla otřesena zhýralostí a prostopášností na císařském dvoře a i chováním samotného Vinicia. Jediní, koho u dvora znala, byl právě Petronius a Vinicius, v jejichž pomoc doufala (doufala, že ji vrátí Aulům). Na hostině jí ale opilý Vinicius prozradil, že právě díky nim byla Aulům odebrána. Lygie, které byl Vinicius do té doby sympatický, jej od této chvíle začala nenávidět a v den, kdy měla odjet z Palatinu do jeho domu, zorganizovala svůj únos, zprostředkovaný Ursem a bratry křesťany. Nevrátila se však do domů Aulů, neboť je chtěla uchránit před hněvem Neronovým, a proto ji schovali křesťané.Vinicius se všemožně snažil zjistit, kde se Lygie ukrývá.Za tímto účelem si najal rádoby filozofa Chilóna, který zjistil, že Lygie je křesťanka, a proto se začal vydávat za křesťana a nakonec Lygii skutečně nalezl. Neuvážlivý a vznětlivý Vinicius se ji vydal unést s Krotónem, nejsilnějším gladiátorem tehdejší doby. Ašak Ursus, Lygiin ochránce, byl ještě statnější a Krotóna zabil. Byl by zabil i Vinicia, kdyby mu v tom Lygyie dbající Kristových přikázání nezabránila. Přesto Ursus Vincia zranil.Vinicius zůstal proto v domě v péči lékaře Glauka a Lygie.Postupně jak Vinicius poznával křesťanské učení i život křesťanů, který se však lišil od života, jež do té doby žil i on, přemýšlel, proč je tomu tak.Zprvu nemohl pochopit jejich chování, ale čím delší dobu mezi nimi trávil, tím hlouběji pronikal do hlubin jejich víry a tím více s ní souhlasil.Uvědomil si, že stát se křesťanem je jediná cesta, jak získat Lygyii.Lygie, která ho ošetřovala, si všimla změn, které se udály s jeho povahou, a začínala si jej znovu zamilovávat. Zalekla se ale této lásky a utekla. Vinicius tedy opět rozběhl pátrání, ale když mu Chilón Lygii zase našel, netoužil už zmocnit se jí násilím jako prve, ale chtěl se zmocnit její duše. Navštívil ji tedy a shledal se se starými známými, kteří o něj po zranění Ursem pečovali, mimo jiné i s apoštoly Petrem a Palem. Vyznal se Lygii ze své lásky a poté, co jim apoštolové požehnali, rozhodl se Vinicius, že se dá pokřtít a pak se dá s Lygií oddat. Na přání Nera musel ale odjet s celým dvorem do Antia, kde chtěl Nero dokončit svůj epos o Tróji.Říkalo se, že Nero zešílel, dal rozkaz podpálit město a pretoriánům a gladiátorům rozkázal, aby se vrhli na lidi a vyvolali všeobecnou řež.Nakonec byla rozšířena zpráva, že Řím zapálili křesťané.Prodejný Chilón se sám nabídl a vyzradil Nerovi všechna křesťanská shromaždiště, a tím začalo hromadné zatýkání a věznění křesťanů.Nakonec byli křesťané drasticky mučeni a usmrcováni v arénách, kde byli přivazováni ve zvířecích kůžích ke kůlům jako potrava dravé zvěře. I Lygie byla zajata a uvězněna a přes všechny Viniciovy a Petroniovy snahy, kterými si Petronius pod sebou před césarem podřezával větev, nebyla pro ni naděje na vysvobození. Na následujících hrách byly nelidskými způsoby postupně vražděny tisíce nevinných křesťanů. Zpočátku her se obecenstvo dobře bavilo, když klidní křesťané podléhali dravé zvěři, později však diváky začal udivovat klid, s jakým umírali, překvapovalo je, že se nijak nebránili na některých obličejích bylo dokonce vidět, že jsou za mučednickou smrt vděčni, a Římané začali pochybovat o jejich vině. Lygie ve vězení onemocněla, a protože k hrám vybírali hlavně zdravé křesťany, měla připadnout až k jedné z posledních skupin. Viniciovi, který už vyzkoušel všechny lsti k jejímu osvobození, se podařilo dostat alespoň do vězení, kde spolu dlouho rozmlouvali o příštím životě, kde se oba shledají, a kde budou žít navěky spolu. Nevnímali už krutou skutečnost a těšili se na společnou smrt. Zákeřný Nero, který chtěl Viniciovi způsobit co největší bolest, dal Lygii připoutat k rohům obrovského býka. Býka dal vpustit do arény, do níž dal předtím vpustit Ursa.Ursus, vida svou božskou paní v nebezpečí, soustředil veškerou svou sílu a býka zabil. Římský lid byl ohromen a nadšen a žádal pro oba milost a Nero, který byl závislý na přízni lidu, jim dal život. Ochromený Vinicius, který už téměř zemřel žalem, vzal Lygii k sobě, vyléčil ji a odjeli společně na Viniciovy statky na Sicílii, kde upadli v milosrdné zapomnění a nemuseli se už bát nevole césara.Zbylí křesťané přemluvili Petra, aby odešel z Říma a hlásal Kristovo učení v jiných krajích.Petr nakonec uposlechl, ale na cestě z Říma se mu zjevila postava, ve které poznal Ježíše, jak jde do Říma.Zeptal se ho: „Quo vadis, Domine?“ a Ježíš odpověděl: „Ježto opouštíš lid můj, jdu do Říma, abych byl ukřižován podruhé.“ Tu se Petr obrátil a vrátil se zpět do města, které právě opouštěl.Rozsudek nad apoštolem vydali dva osvobozenci, jimž byla v době císařovo nepřítomnosti v Římě svěřena vláda nad městem.Apoštol byl nejdříve předán ke zmrskání a poté za hradbami města ukřižován.Téhož dne byl popraven i Pavel z Tarsu, apoštolův pomocník.Vinicius ve svém dopise Petroniovi porovnává život křesťanů se životem v Římě.Uvádí, že pravdě o životě nenaučili lidi ani filosofové, ani zákonodárci v Řecku, ani v Římě.Suchá a chladná nauka stoiků zoceluje srdce jako meč, ale činí je spíše lhostejným, místo aby je činila lepším. Zval Petronia k sobě na Sicílii.Petronius, který věděl, že brzy nadejde čas, kdy i on bude muset pohledět smrti v tvář, odmítl pozvání Viniciovo.Ovšem Petronius, který žil jak chtěl, se rozhodl, že i zemře tak, jak se mu zlíbí.Když obdržel zprávu, aby se zdržel a čekal na další pokyny, znamenalo to, že o několik dní později mu další posel přinese rozsudek smrti.Ještě týž večer uspořádal proto hostinu, při ní každého přítomného hosta obdaroval pohárem a přečetl i svůj dopis césarovi.V něm bylo uvedeno, co si skutečně o césarovi myslí.Poté si nechal od řeckého lékaře pustit žilou a totéž učinila i jeho milenka Euniké, jež bez Petronia nechtěla více žít.Poslední Petroniova slova byla: „Přátelé, přiznejte, že spolu s námi hyne…“, ale zbytek již nestačil vyslovit – mělo to být .. poezie a krása.
V Římě si nikdo nebyl jist životem ani jměním, právo přestalo chránit, lidská důstojnost a šlechetnost zanikla, svět se zdál jedinou orgií, krvavou a šaškovskou.Nakonec se v samotném Římě vzbouřili vojáci a svrhli Nerona.Ten, když se dozvěděl, že bude potrestán, podle dávného obyčeje, tj. že krk bude sevřen do vidlic, tělo usmaženo a nakonec vhozeno do Tiberu, raději spáchal za pomoci jednoho z otroků sebevraždu.Sám neměl sílu bodnout se tak, aby rána byla smrtelná.Přijíždějící centurio mu však „přinášel život“ – ale již bylo pozdě.Věrná Akté zabalila Nerovo tělo do nádherných látek a spálila na hranici.

A tak skončil Nero.Stejně jako končívá vichřice, bouře, požár, válka nebo mor.Ale basilika Petrova vládne dosud z vatikánských výšin městu i světu.A u někdejší Capenské brány stojí dnes malá kaplička a na ní je už poněkud setřelý nápis: Quo vadis, Domine?
Autor zde staví do protikladu zhýralý a planý, nesmysluplný život římské společnosti s rozšiřujícím se křesťanstvím, které naopak vidí smysl života v morálce, lásce k Bohu a ke všem lidem.

Hodnocení čtenářského deníku Sienkiewicz, Henryk - Quo Vadis

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  25. duben 2008
  3 408×
  1852 slov

Komentáře k čtenářskému deníku Sienkiewicz, Henryk - Quo Vadis

Maruška
Píšeš: "Protože sám autor byl silně věřící křesťan, je v knize křesťanství vyzdvihováno způsobem, který myslím v dnešní době už mnoho lidí buď neuznává, nebo jej nedokáže pochopit."
Já jsem taky silně věřící křesťan a myslím si, že způsob, jakým je křesťanství vyzdvihováno v tézo úžasné knize pochopit dokážu.