Sienkievicz, Henryk - Quo Vadis

Quo vadis je realistický historický román . Děj jednoho z nejznámějších románů Henryka Sienkiewicze se odehrává za panování Nerona ve starém Římě. Milostný příběh příslušníka římské patricijské rodiny Vinicia a křesťanky Lygie posloužil autorovi k rozvinutí barvitého panoramatu tehdejší doby. Římské impérium, navenek silné a mocné , se začíná otřásat v základech .Rozmařilost a nedostatek morálky vyšších společenských vrstev i bída a utrpení ostatních obyvatel rozvracejí společnost. Proti nejrůznějším filosofiím a náboženstvím povstává nové náboženství – křesťanství, jehož náplní je láska k bližnímu.
Sugestivní obraz hořícího Říma , zapáleného na Neronův příkaz , symbolizuje zánik římského impéria , kdežto hořící kříže křesťanů ,jejichž víra se přenáší na ostatní obyvatelstvo , zvěstují novou éru.
Římský starověk a počátky křesťanství byly vždy pokládány za nedílnou součást historické tradice a kulturního dědictví všech evropských národů. Velmi významná se jevila Neronova doba , kde se dvojí svět dramaticky střetl. Zvláště v 19.století se stala námětem mnoha děl.
Sienkiewiczův román byl velmi příznivě přijat v Polsku. Polský lid se ztotožňoval s porobenými Římany a prvními křesťany. Ve skutečnosti Sienkiewicz vůbec neměl v úmyslu srovnávat starověké obyvatelstvo se situací v druhé polovině 19.století.
Román vychází v době , kdy Evropa je zmítána krizí . Víra v pokrok moderní doby , jež ovládala evropské myšlení ještě v 60 . letech , se dostává do slepé uličky . V 70.letech se objevuje otázka , kam spěje lidstvo . To vyvolává v 90. letech největší krizi ,která ústí k nevíře , pesimismu, skepsi a dekadenci. Za těchto okolností nabývá zvláštního symbolického významu již sám titul , který tu není nejen připomínkou starokřesťanské legendy o slovech , kterými oslovil zjev Krista apoštola Petra, prchajícího z Říma , před pronásledováním , nýbrž i výmluvnou otázkou ,adresovanou současné Evropě i lidstvu : Quo vadis ? – Kam jdeš ?
Sienkiewicz kritizuje především pomocí nejzdařilejších postav ( Petronius, Chilón a Nero) úpadkové rysy kultury . Kladným rysem Sienkiewicze je také jeho víra ve vítězství chudiny, utišťovaných a vykořisťovaných , takových ,jakými byly první křesťané v Neronově době.

charakteristika postav :
Petronius : Z chaosu tehdejší doby utíká do světa krásy, kterou dovede vyhledávat nejen v umění , ale v každém sebevšednějším aktu denního života. Je nadán všemi všemi fyzickými a duševními vlastnostmi dokonalého člověka, hraje významnou roli na císařově dvoře, dovede i energicky zasahovat ve vážných chvílích. Svou inteligencí a rafinovaností předčí všechny císařovy rádce v čele s Tigelinnem .

Chilón Chilonides : V ději románu má Chilón úlohu zlého intrikána ,který je vlastně strůjcem katastrof. Přesto není líčen jako negativní postava, jeho jednání je omlouváno. Chilón se snaží pomstít křivdy, které na něm páchají bezohlední a bezcitní patricijové . Mistrně při tom využívá svého rozumu , kterým často převyšuje velkou část horních vrstev.

Nero : Naprostou převahu u něho mají negativní vlastnosti , převážně komediantství,sebezbožnění a nekritická marnivost . Jeho zrůdnost , v některých chvílích až sadismus , je zobrazena v bravurně popsaných scénách ,kdy dochází k mučení křesťanů.

Kolem těchto tří postav úpadkového Říma seskupil Sienkiewicz ještě celou řadu postav . Je tu odporný Tigellinus , jehož bezcitnost a krutost je ještě znásobena tupostí a nevzdělaností.
Proti tomuto Římu stojí Řím křesťanský. Křesťanské postavy nejsou tak dokonale vykresleny.
Mezi tímto dvojím světem – římským a křesťanským – se pohybuje ústřední dvojice Vinicia a Lygie , tradiční milenecký pár prochází různými úskalími , aby došel v závěru k šťastnému románovému spojení.

Vinicius je jednoduchý, přímočarý typ čestného vojáka , který se zpočátku neliší od otrokářského okolí , během románového děje je však vášnivou, očisťující láskou přiveden ke křesťanství.

Lygie je ztělesněním jemného, cudného a citového ženství, kterému křesťanská víra v rozhodující chvíli dodává síly a heroičnosti oddané mučednice pro víru.

Nejvíce ovšem v románu poutají malebně konstruované velké davové scény.Nezapomenutelná jsou tu líčení Neronových hostin a slavností , mohutný obraz hořícího Říma a zejména pak vzrušující scény mučení křesťanů.

HENRYK SIENKIEWIECZ
Patří k nejznámějším a nejoblíbenějším polským autorům všech dob.Své rozsáhlé prozaické dílo věnoval jak současnosti a jejím problémům, tak látkám historickým.Největšího čtenářského úspěchu dosáhl právě svými historickými prózami.

- polský prozaik
- nositel Nobelovy ceny
- pocházel z šlechtické rodiny
- dostalo se mu lékařského,právnického a jazykového vysokoškolského vzdělání
- věnoval se novinářské,spisovatelské a veřejné činnosti
- cestoval po Evropě , v Americe a v Africe
- zemřel ve švýcarském Vevey

- povídky – Črty uhlem, Za chlebem, Strážce majáku
- romány z polských dějin – Ohněm a uhlem,Potopa,Pan Wolodyjowski ,Křžáci
- světové historické romány – Quo vadis
- romány ze současnosti – Bez dogmatu , Rodina Polanieckých
- cestopisné črty – Listy z cest, Listy z Afriky
- dobrodružné knihy pro mládež – Pouští a pralesem

Hodnocení čtenářského deníku Sienkievicz, Henryk - Quo Vadis

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  13. únor 2008
  3 024×
  706 slov

Komentáře k čtenářskému deníku Sienkievicz, Henryk - Quo Vadis