Václavové a klíčové momenty českých dějin s nimi spjaté (odborný výklad)

Úvod do problematiky

Je zajímavé, že jméno Václav hraje v českých dějinách tak důležitou roli. Jméno Václav je původu slovanského a znamená více slavný, slavnější.

Historie a Václavové

Kníže Václav

Kníže Václav byl narozen roku 907 a byl vychováván podle křesťanských tradic na hradišti v Budči.Ve své době se stal značně vzdělaným panovníkem.

České knížectví se za jeho vlády dostalo do složité situace: Saský vévoda Jindřich I. Ptáčník si podrobil Bavorsko a roku 929 podnikl tažení na Prahu. Poražený Václav složil přísahu věrnosti a zavázal se platit tribut ve výši 500 hřiven stříbra a 120 volů ročně, tímto krokem zajistil Václav panovnickou svrchovanost, avšak jeho prosaská politika se setkávala s odporem.

Důležitým aspektem Václavovy vlády byl vztah k církvi, od Jindřicha I. Ptáčníka si vyžádal rámě svatého Víta a založil na Pražském hradě kostel sv. Víta.

Kníže Václav byl zavražděn svým bratrem Boleslavem, který se po jeho smrti chopil moci v čele státu. Různé historické prameny se neshodují v roce zabití, ale pouze ve dni, a to 29.9. Za rok úmrtí je považován rok 935, i když nejstarší svatováclavské legendy poukazují na rok 929.

Václav I., Tataři

Narodil se roku 1205 a zemřel roku 1253, jeho otcem byl Přemysl Otakar I. a matka Konstancie Uherská.
Období Václava I. lze charakterizovat jako pronikání gotiky do české společnosti. Jeden z Václavových nejdůležitějších momentů vlády bylo odražení tatarského vpádu do střední Evropy. Opevnil pohraniční území země a na sklonku roku 1241 společně s německými spojenci zabránil tatarskému tažení na Vídeň.
Jeho syn Přemysl Otakar II. se jako markrabě moravský účastnil společně s částí šlechty odboje vedeného proti otci, který skončil kompromisním řešením, ale s Václavovou převahou.

Václav II., pražský groš

Syn Přemysla Otakara II. a Kunhuty Uherské se stal českým králem roku 1278 již jako sedmiletý po smrti svého otce na Moravském poli. Jeho poručníkem byl podle poslední vůle Ota Braniborský.
Po nástupu na trůn byl Václav stále ovlivněn šlechtou, ale její vliv na panovníka postupně slábl, až se Václavovi podařilo obnovit svoji panovnickou svrchovanost.

Václavovi se podařilo zvětšit území státu o Chebsko, Pirnu, Freiberg a roku 1300 získal polskou královskou korunu.
Za jeho vlády došlo k dovršení velkých hospodářských a sociálních proměn českého státu posledních Přemyslovců, které byly spojeny s kolonizací, zakládáním měst, rozvojem řemesel a obchodu. Koncem 13.století byla objevena ložiska stříbrné rudy v Kutné Hoře, jejichž využití výrazně přispělo k mocenskému rozmachu českého království.
Král připravil ve spolupráci se svými italskými finančními a právními rádci mincovní reformu, na jejímž základě začaly být roku 1300 raženy pražské groše, které se rychle staly žádanou měnou i v zahraničí, a vydal pro Kutnou Horu nový horní zákoník Ius regale montanorum.

Václav III., konec přemyslovské dynastie

Václav III., český, polský a uherský král z rodu Přemyslovců, poslední Přemyslovec na českém královském trůnu, přichází na svět 6. října roku 1289 jako syn českého krále Václava II. a Jitky Habsburské.

Roku 1301 využil Václav III. nabídku šlechty na uherský trůn, důvodem nabídky bylo jeho zasnoubení s poslední Arpádovnou Kunhutou. Těmto krokům však oponovala papežská kurie, která dále společně s Anjouovci oslabila Václavovu pozici tak, že ho donutila odjet do Čech.

Václav III. se vydal do Polska proti Vladislavu Lokýtkovi, ale dne 4. srpna byl v Olomouci zavražděn. Jeho vrah dodnes není znám. Zbraslavská kronika sice uvádí Konráda z Boltenštejna, avšak tato informace může být zavádějící. Dříve byli za iniciátory vraždy považováni Habsburkové, dnešní historici se spíše kloní k názoru, že osnovatelem byla česká šlechta.

Vzhledem k tomu, že Václav III. neměl žádného legitimního potomka, český trůn se uvolnil. Situace využil Jan Lucemburský, který se posléze oženil s Václavovou sestrou Eliškou a roku 1310 se stal českým králem.

Karel IV., rozkvět českého státu

Václav se postupně stal králem českým, lombardským, alerátským, římským, hrabětem lucemburským, markrabětem moravským a císařem římským. Svoje jméno Karel přijal při biřmování v Paříži od svého kmotra-strýce Karla IV. Sličného.

Za jeho panování se České království stalo centrem římské říše a jako takové bylo i spravováno – Praha se stala Karlovým sídelním městem, bylo založeno Nové Město pražské a byl postaven i nový pražský kamenný, který dnes nese název Karlův most. Karel IV. založil 10. června 1348 hrad Karlštejn pro uložení říšských korunovačních klenotů, nechal nově zhotovit svatováclavskou korunu.

Václav IV., počátky husitství

Tento panovník se narodil dne 26. února 1341 a zemřel 16. srpna 1419. Již jako dvouletý byl korunován na českého krále a v patnácti letech byl zvolen římských králem, vše z popudu svého otce Karla IV..

Václav IV. započal svou vládu roku 1378 jako aktivní král, ale jeho zájem o státnické záležitosti postupem doby upadal. Svou vládu opíral o nižší šlechtu, naopak vyšší šlechta se stavěla proti němu. Mezi panovníkovi nepřátele se dostal i pražský arcibiskup, který kritizoval postoj trůnu na papežské schizma. Král byl roku 1400 donucen vzdát se říšského trůnu. Zemřel vzápětí, když mu byli podány informace o pražské defenestraci.

Václav IV. zpočátku podporoval Jana Husa, což vyvrcholilo roku 1409 Dekretem kutnohorským. Kritika prodeje odpustků, který znamenal přínos také pro královskou pokladnu, je odcizila - roku 1412 Václav zaštítil prodej odpustků. Ani odsouzení Husa jako kacíře a naléhání koncilu, aby zasáhl proti „sílícímu kacířství“ v Českém království, nedokázaly Václava IV. vyburcovat k jednoznačnému postoji.

Vliv na pozdější vznik husitského hnutí měla i ekonomicko-populační deprese vyvolaná morovými ranami z let 1348-1351 a 1380-1381.

Václav Havel, konec komunistické totality

Václav Havel se narodil v Praze a pochází intelektuální a podnikatelské rodiny. Díky situaci po roce 1948 mu nebylo umožněno řádně studovat. Soustavně vystupoval proti politické represi. V roce 1975 napsal otevřený dopis prezidentu Gustavu Husákovi a vyvrcholením této činnosti bylo publikování Charty 77 v lednu roku 1977. Za tyto politické aktivity musel strávit 5 let ve vězení.

V listopadu 1989 se stal jedním z představitelů sametové revoluce a 29. prosince 1989 byl komunistickým Federálním shromážděním zvolen po 40 letech prvním československým nekomunistickým prezidentem.Podruhé byl zvolen prezidentem po svobodných volbách 5. července 1990. Když bylo jasné, že federace se Slovenskem spěje k rozdělení, odstoupil 20. července 1992 ze své funkce a na několik měsíců se z politického života stáhl. Dne 26. ledna 1993 ho zvolila Poslanecká sněmovna prvním prezidentem České republiky.

17. listopadu 1989 došlo v Praze k pokusu o rozehnání studentského průvodu k výročí zavření vysokých škol a popravení devíti studentů odboje nacisty z roku 1939. Tento zákrok státu a policie vyvolal masové demonstrace a generální stávku. KSČ byla donucena odstoupit a republika se začala transformovat v nezávislí demokratický stát.

Václav Klaus

Český prezident zastával svůj úřad od roku 2003 do roku 2013. Dříve působil jako předseda strany ODS, ministr financí federální vlády, premiér a předseda sněmovny.

V roce 1999 čelil ostré kritice za opoziční smlouvu s ČSSD, kterou podepsal i přes svá předvolební prohlášení o české levici.

Závěr

Jméno Václav je používáno po celou dobu existence českého státu, přestože mentalita společnosti a čeština se neustále mění.

 

Klíčová slova: kníže Václav; Václav II, pražský groš; Václav III., konec přemyslovské dynastie, Václav IV., počátky husitství; pád komunistické totality, Václav Havel; Václav Klaus.

Citace:

  • Čornej, P. a kol.:Dějiny zemí koruny české I., Paseka, Praha 2001
  • Bělina, P. a kol.:Dějiny zemí koruny české II., Paseka, Praha, 2001
  • http://cs.wikipedia.org ze dne 29. až 31 října 2006
  • moje poznámky z hodin dějepisu

 

Hodnocení referátu Václavové a klíčové momenty českých dějin s nimi spjaté (odborný výklad)

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  14. prosinec 2016
  1 243×
  1203 slov

Komentáře k referátu Václavové a klíčové momenty českých dějin s nimi spjaté (odborný výklad)