Neronova vláda byla obdobím strachu a nedůvěry, a tak se po něm žádný císař na trůně dlouho neudržel
- 68 – 69 po Kr. Galba, Otho, Vitelius
69 – 79 po Kr. Vespasianus
= vůdce legií; již za Nerona velel vojenským akcím v Judei - když se ujal vlády, předal vedení války svému synu Titovi (ten povstání po třech letech potlačil; r. 70 dobyl Jeruzalém
-> počátek židovské diaspory
- Lybie, Egypt – povstání vedená Židy – opět potlačena Titem
79 – 81 po Kr. Titus
- roku 79 dochází k výbuchu sopky Vesuv -> zasypání Pompeí, Herkulanea, Stabií
81 – 96 po Kr. Domitianus
- mladší Titův bratr
- r. 82 vybudováno Koloseum
- říše byla stabilizována již za jeho otce a proto se mohl vrátit k expanzivní politice
č dobytí západní části Hispánie, oblasti Británie + snaha o překročení Rýna (oblast Germánie) -> provincie Dolní Germánie a Horní Germánie na již. břehu Rýna
č válka s Dácií (obl. dneš. Rumunska) -> Řím musí Dákům platit válečné daně (král Dekebal)
- vnitřní politika: střety se Senátem (Domitianus jako první císař usoudil, že jej nepotřebuje a omezil jeho práva), úsilí o absolutistickou vládu (prosadil si titul dominus et deus)
- roku 96 zavražděn (atentát údajně zorganizovali senátoři sami) -> neurčil nástupce, senátoři již nenechávají volbu na praetoriánech
96 – 101 po Kr. Nerva
- bývalý senátor
- obnovil starý etruský zvyk damnatio memoria - ujal se císařské hodnosti a proklel Domitianovu památku + dal zničit vše, co s nim souviselo (sochy, stavby, …)
- zavedl pravidlo, že každý císař ihned po svém nástupu jmenuje svého nástupce (nemuselo se vždy jednat o syna) a adoptuje jej
č DOBA ADOPTIVNÍCH CÍSAŘU
98 – 117 po Kr. Traianus
- půjčky půdy menším vlastníkům na nízké úroky (-> z úroků vyplácena podpora sirotkům chudého původu)
- výbojné války + vojenská reforma -> největší územní rozmach
- 101 po Kr. porážka Dáků; 105 – 106 ovládnutí celé oblasti Dákie -> zlaté doly, kolonisté
- provincie Arábie
- 114 – 117 válka s Parthy (Parthové svrhli Římem uznávaného arménského krále)
č 3 nové provincie – Arménie, Asýrie, Mezopotámie
- Traianovo fórum
117 – 138 po Kr. Hadrianus
- zvolen syrskými legiemi
- jako první se snažil o zabezpečení celého impéria -> budování systému opevnění – limes Romanum, Hadriánův val (opevnění v Británii + v oblasti Evropy)
- barbarizace armády (do armády se dostávají lidé bez řím. občanství)
- císařova rada (od dob Augusta poradní sbor) se stává oficiální státní institucí = 1. krůček k vyřazení Senátu
- 132 – povstání žid. obyvatelstva (Bar Kochba) – odpor proti vybudování Jeruzaléma
č vítězství Říma, Jeruzalém se stává řím. kolonií (Aelia Capitolina) – prohloubení diaspory
- Hadriánovo mauzoleum
138 – 161 po Kr. Antonius Pius
- rozkvět provincií (X nepokoje v Mauretánii, Egyptě, Africe, Dákii, Británii)
- římský vliv na obyvatelstvo Podunají (za hranicemi říše)
161 – 180 po Kr. Marcus Aurelius
- 162 válka s Parthy -> Řím obsazuje Arménii + proniká do Médie, Sýrie -> mor, ztráta území
- 166 Markomanské války (germánské kmeny vtrhly do podunajských provincií -> průnik až do severní Itálie)
č vytvoření nových dvou legií + mobilizace vojenských posil
- doba kulturního rozmachu Říma, vrcholí tendence skloubit v římské kultuře všechny kult. vlivy impéria
- přestavba Říma (sloup M. Aurelia)
- 177 nové boje na dunajské hranici (Trenčínský nápis, nález řím. mincí na Moravě)
180 – 192 po Kr. Commodus
- uzavření míru s Markomany a jejich spojenci
- jediný tyran 2. století – neshody se senátem -> vyvraždění senátorů
- gladiátorské hry (sám se jich jako gladiátor účastnil)
- 192 císař odstraněn
->boje o trůn
->správce Horní Panonie Septimus Severus se vojenským převratem ujímá vlády
- vládne 193 – 211 a po něm vládnou jeho potomci – OBDOBÍ VLÁDY SEVEROVCU
- consilium princeps (císařova rada) se stává nejvyšším orgánem státu – Senát zatlačen do pozadí
- války s Parthy + průnik do Mezopotámie -> říše ztrácí územně i ekonomicky
- při výpravě do Británie Septimus Severus umírá
211 – 217 po Kr. Caracalla (Severův syn)
- 212 udělení občanství všem svobodným obyvatelům říše – kvůli daním
- odrážení keltských útoků, výprava proti Parthům
- 217 v Mezopotámii zavražděn (usiloval o samovládu)
Po Caracallově smrti nedlouho vládl jeho vrah Macrinus, ovšem jeho vláda Římany nikterak neuspokojila (byl změkčilý, uzavřel nevýhodný mír s parthským králem, ..) a proto byl novým císařem zvolen osmnáctiletý chlapec Elagabalus. Ten zvítězil v bitvě proti Macrinovi a nechal jej zavraždit.
Elagabalus však pocházel ze zcela odlišné kultury, a proto úmyslně porušoval římské tradice. Vojáci, kteří mu pomohli k titulu, brzy zaplakali a mladý císař byl nakonec usmrcen. Vlády se ujal jeho bratranec.
222 – 235 po Kr. Severus Alexander
- odstranění Parthské dynastie -> Sasánovci (tradice perské říše)
KRIZE ŘÍMSKÉ ŘÍŠE – od 30. do 80. let 3. století
Projevy: úpadek ústřední moci, časté střídání císařů
249 (vláda císaře Decia) vydán dekret nařizující řím. občanům účastnit se oficiálních kultů -> pronásledování křesťanů
257 – výnos císaře Valeriána zakazující konání křesťanských bohoslužeb
-> rozmach křesťanství
28. prosinec 2012
2 940×
748 slov
