Pád Říše Římské

Řím, budoucí centrum obrovské říše, původně založili Etruskové kolem 6. stol. př. n. l., jako jednu z mnoha svých osad. Po osamostatnění od Etrusků se Řím kolem roku 300 př. n. l. postupně stal vedoucí mocností území dnešní Itálie. Později Řím ovládl Řecko, Malou Asii a pobřeží Středozemního moře. V roce 391 n. l. bylo křesťanství povýšeno na státní náboženství, aby ucelovalo jednotnost říše. To ale nemohlo zadržet postupný úpadek. Kdysi mohutná Římská říše byla již delší čas napadána neustálými nájezdy barbarů, kteří se dříve na území říše ani neodvážili. Ti nyní pustošili jednu provincii za druhou. Otroci, kolóni a vysokými daněmi ožebračení rolníci s nadšením dobyvatele vítali. Dokonce se k barbarům přidávali, proti svým utlačitelům, proti státní moci. Na císařském trůně v té době seděli slabí a neschopní lidé, vládci jen podle jména, kteří se často oddávali divokým orgiím spolu se znuděnou bohatou šlechtou. Tím, mimo jiné, značně uvolňovali mravy a pobouřili proti sobě chudé vrstvy obyvatelstva. Je jasné, že tito „vládci“ neměli žádnou moc. Skutečnou moc měli v té době jejich vojenští velitelé. Tito vojevůdci již nebyli pouze římského původu, nýbrž to byli také barbaři, stejně tak, jako většina legionářů. Římští šlechtici neviděli, nebo spíše nechtěli vidět, jak nepřátelé obkličují říši ze všech stran, nebo jak se jejich poddaní přidávají k dobyvatelům. Nutnost obrany jak proti Peršanům, tak proti expandujícím Germánům si vyžádala přesunutí hlavního město z původního Říma do Konstantinopole (Cařihrad, dnešní Istanbul), a také bylo nutné rozdělení říše na západořímskou a východořímskou (rok 395). Západořímskou říši zdědil jedenáctiletý slabomyslný Honorius a část východní připadla osmnáctiletému Arkadiovi, liknavému, neohrabanému a věčně ospalému mladíkovi. Bojovné kmeny Gótů se zatím sjednotili a připravili k boji. Gótové nejdříve táhli proti Konstantinopoli, ale ta se zachránila bohatým výkupným. Bez velkých překážek prošel Alarich, vůdce Gótů, celé řecko a Makedonii. Vojska, v jejichž čele stál Stilicho (poradce Honoria), začala proti Gótům úspěšný boj, a dvakrát útoky odrazil. Říše byla, bez ohledu na vítězství značně oslabena. Proto začalo vyjednávání s Góty. Ještě ani neskončilo vyjednávání a již se na Řím hroutila další pohroma: Severogermánské kmeny v počtu asi 300 000(?!) mužů se připravovali k útoku. Stilichovi se podařilo sehnat jen třiceti tisícovou armádu (mimo jiné i z otroků a zločinců), ale přesto zvítězil. To již bylo uzavřeno spojenectví s Alarichem. Římská šlechta však již dlouho Stilicha nenáviděla. Začali o něm šířit pomluvy a kvůli tomu byl nakonec popraven. V důsledku toho začalo vraždění jeho přátel a spojenců. Zároveň byly vyvražďovány rodiny barbarů, protože římské šlechtě byli barbaři v jejich říši již dlouho trnem v oku. To mělo za následek, že v počtu třiceti tisíc přešli na stranu Alarichovu, aby je vedl proti Římu. V té době již měl Alarich velkou armádu a tu vedl na Řím. V obleženém Římě byl hlad a po něm přišel mor. Alarichova armáda rostla, protože každý den se přidávali kolóni, otroci a všichni co nenáviděli Řím. V Římě však ani teď nebyli jednotní. Řím se sice vyplatil výkupným. Ale přesto nakonec nájezdníci toto upadající město dobyli, vypálili a vyplenili. To se stalo v roce 455. Barbaři se stali součástí bývalé říše. Byli na většině vedoucích místech. Začali napodobovat zdejší bývalé mravy natolik, že je nižší vrstva obyvatelstva začala nenávidět stejně tak, jako předtím nenáviděla bývalé mocipány. Za konec se považuje datum 476 n. l., kdy byl Romulus Augustus, poslední císař, zbaven trůnu.

Shrnutí : Úpadek Římského impéria měl řadu příčin. Kvůli výdajům na armádu žoldnéřů, se zvyšovali daně natolik, že je chudí zemědělci prostě nemohli zaplatit, tak opouštěli svá políčka a začali utíkat z venkova. Římská ekonomika ale byla založena na zemědělství, takže čím méně půdy, tím méně peněz. Státní instituce nebyli schopny vyřešit tak hlubokou krizi. Císařové byli často v moci vojska, které svévolně vyhlašovalo a sesazovalo představitele státu. Po celé 3. století byl charakteristický nedostatek vojenské disciplíny a stálá hrozba vpádu barbarských kmenů. Řím byl oslaben vnitřními nepokoji - častá povstání otroků a rolníků proti nenáviděnému Římu. Vládci byli neschopní a často se oddávali divokým orgiím. Toto vše vedlo také k tomu, že expandující Germáni dobyli kdysi slavnou a mocnou západořímskou říši. Východořímská říše (Byzanc) však ještě stále přetrvávala.

Říše východořímská - Byzanc

Byl to pozůstatek říše římské, který vytrval až do roku 1453, tedy rovných tisíc let po pádu Říma. S úpadkem říše Římské ve 3. stol. začala stoupat moc Byzance. Nejprve ovládala jen východní část římského impéria (Řecko, Bulharsko, Jugoslávie, Rumunsko, Turecko, Sýrie, Libanon, Jordánsko, Izrael, Egypt) později (565 – tedy asi sto let po zhroucení západořímské říše) se začala ještě rozrůstat (Tunisko, celá Itálie, Chorvatsko, kus Španělska a pobřeží Libye). Nikdy však nedosáhla bývalé rozlohy území Říma. Státním náboženstvím bylo křesťanství. V pátém století našeho letopočtu se Byzanc stala centrem vzdělanosti a umění. V té době dosahovala největšího rozkvětu. Ale přesto byl pád byzantské říše při pohledu na vnitřní rozklad státu trvající prakticky již od konce 13. století zákonitý a jednoduše pochopitelný. Ve století 14. turecká vojska vyhrála v řadě bitev proti Byzanci. Toto nebezpečí bylo dočasně odvráceno mongolským vpádem do osmanské (turecké) říše. Byzanc přes půl století ovládala jen hlavní město – Konstantinopol. Tu potom dobyli osmanští Turci pod vedením sultána Muhammada II. Toto město, které zastupovalo kdysi úspěšnou říši, disponovalo pouze asi jen 5 000 ozbrojenými muži. Po vítězství islámských nájezdníků se Konstantinopol, pod jménem Istanbul, stalo hlavním městem osmanské říše. Evropský obchod ztratil tímto přístup do Indie po souši a tak se začala hledat cesta námořní. Také možná proto Kolumbus objevil Ameriku.

Shrnutí: Východořímská říše podlehla Islámským dobyvatelům, protože byla oslabena vnitřním rozkladem a celkovým úpadkem.

Závěr

Velmi důležité je, že zánikem říše nikdy nebylo datum, ale proces. Na příklad když je definitivní konec Říma stanoven na rok 476 (kdy byl mimo jiné sesazen poslední římský císař), zánik této říše byl jistý již dlouho předtím (již od roku 455 to bylo neodvratné). Všechny dnešní státy, které jsou uvedeny, jsou uvedeny pouze pro úsudek o rozloze říše, menší nesrovnalosti jsou samozřejmě možné. Vzniky a zániky říší lze přirovnat k vlnobití - větší vlna se přelije přes druhou, tu zas spláchne jiná, případně ji udolají vlnky malé. Zániky jsou stejně důležité jako vzniky říší. Důvody zániků velkých říší většinou nebyly jen vnější podmínky (útoky jiných národů), ale hlavně vnitřní nejednotnost, která oslabila nejednu říši (např. Řecko, nebo Řím).

Myslím, že zánik Říma se mi podařilo vysvětlil dobře. S Řeckem to bylo o trochu horší a u Byzance se mi nepodařilo najít hlavní důvod úpadku. Z ostatních říší jsem nejlépe objasnil pád Mykén.

 

Použitá literatura:

Kronika lidstva.
Microsoft® Encarta® Encyklopedia 99
Světové dějiny.
Starověký Řím.
Sláva barbarů.
Atlas světových dějin.
Velký Atlas světa.
Historie lidstva.
Malá československá encyklopedie.

Hodnocení referátu Pád Říše Římské

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  28. prosinec 2012
  11 716×
  1096 slov

Komentáře k referátu Pád Říše Římské

tessinka
super super super a jeste jednou super
jsem tva velka obdivovatelka
jsi proste genius