Židenický puč

V letech 1932-1933, kdy se v ČSR silně projevovala světová hospodářská krize, začala sílit a mezi lidmi získávat větší podporu protidemokratická hnutí na obou stranách politického spektra , která začala již pomalu otevřeně mluvit o na jedné straně komunistickém a na druhé straně fašistickém převratu. Jelikož tématem tohoto referátu je jediný pokus o fašistický převrat v historii ČSR, je v něm Komunistická strana Československa, která byla tehdy představitelkou komunistického směru v Československu, záměrně opomenuta.
Krom toho, že se od začátku třicátých let začaly některé demokratické strany v Československu obracet až příliš doprava existovala zde zhruba od poloviny dvacátých let politická strana která se k fašismu otevřeně hlásila. Její jméno znělo Národní obec fašistická (zkráceně NOF) a v její čele stál bývalý generál ruských legii Rudolf Gajda, který se narodil 14. února 1892 v jihosloviňském přístavu Kotor jako nejstarší syn délesloužícího nižšího důstojníka rakouskouherské armády. Své dětství prožil v jihomoravském Kyjově, kde podle některých údajů vystudoval, podle jiných, kterými byli informátoři Masaryka a lidem jemu blízkým, nedostudoval gymnázium v témže městě a následně nastoupil na místo v drogistickém obchodě. Avšak dlouho na tomto místě nevydržel a vstoupil do rakouské armády na Balkánském poloostrově. Začátek první světové války ho zastihl v albánském městě Skadar. Hned při prvních bojích dezertoval a přestoupil nejprve do černohorské a po její porážce do srbské armády, kde působil ve funkci lékaře. Poté, co byla srbská armáda vytlačena do Ruska, požádal Gajda o dovolení přestoupit k nově se formujícím Československým legiím v Rusku. Jeho žádosti bylo vyhověno. Jelikož se několikrát vyznamenal, zvláště v bitvě u Zborova, tak byl neustále povyšován. Po propuknutí bolševického převratu byl jedním z nejhorlivějších zastánců vystoupení z neutrality. Pod jeho vedením uštědřily československé legie bolševikům mnoho porážek, avšak na základě rozhodnutí některých představitelů československého státu byly nakonec legie z Ruska staženy. Tehdy již generál Gajda působil i po jejich stažení ve službách bývalého carského admirála Kolčaka, se kterým se však názorově nepohodl a odcestoval zpět do Československa. Doslova pár týdnů po jeho odjezdu byla Kolčakova armáda poražena. Gajda však již tehdy nebyl u Tomáš G. Masaryka oblíben a ihned po Gajdově návratu v roce 1920 do Československa byl Gajda poslán do Francie studovat vojenskou školu. Po návratu z Francie se k překvapení skoro všech stal roku 1924 náčelníkem štábu. Překvapení bylo o to větší, že se již delší dobu proslýchalo o Gajdově kontaktech s fašistickým hnutím. Tato funkce mu však nevydržela dlouho a roku 1926 byl zejména díky Masarykovi superarbitrován na vojína v záloze. Po svém propuštění vstoupil do NOF jako její předseda, i když se zpočátku s její politikou neztotožňoval. Během svého předsednictví v této straně byl několikrát souzen a to buď oprávněně (Židenický puč, neoprávněné užívaní lékařského titulu) a nebo na základě obvinění naprosto smyšlených (bigamie, ba dokonce i špionáž ve prospěch Sovětského svazu). Roku 1938 se postavil za obranu republiky a během nacistické okupace aktivně podporoval odboj a útěky československých vojáků, zejména letců do Polska. I přes to byl po konci druhé světové války odsouzen ke dvěma rokům odnětí svobody. Po svém propuštění zemřel 15.4.1948 na následky věznění ve věku 56 let, ještě těsně před svou smrtí se však dočkal takzvaného únorového vítězství pracujícího lidu.

Ale nyní se však již raději vrátím zpět do období před Židenickým pučem, ve kterém se začali objevovat náznaky, že by se NOF mohla pokusit o ozbrojený převrat. Jelikož byly tehdy větší problémy se stranou komunistickou, málokdo si jich všímal. V té době již však bývalý voják Ladislav Kobsinek hledal v okolí Brna 100 lidí do speciální komanda určeného k útoku na kasárnu v Brně-Židenicích, která byla sídlem 43. pěšího pluku. Akce byla možná konsultována s dvěma tamnějšíma rotmistrama a to rotmistrem Jakubem a rotmistrem Tesákem. Po dokončení příprav celé akce jejímž vyvrcholením měl být pochodem na Prahu, sdělal Kobsinek svůj plán Gajdovi, který mu však odpověděl stručně a mnohoznačně slovy : „Dělej, dělej opatrně. Pracujte buďte připraveni až přijde psychologický moment, já vím, co mám dělat. O dva týdny později poslal Gajda moravskému zemskému náčelníkovi NOF Ulvírovi dopis, ve kterém ho varoval před jakoukoli násilnou akcí. Tento dopis, adresovaný 17. ledna 1933, se však kurýrovi nepodařilo vůbec doručit. A proto 21. ledna k večeru nastoupilo do pronajatých autobusů okolo 70 ozbrojených členů NOF z okolí Brna, přesněji z Bučovic a Vicemilic, které na místě poblíž kasáren čekalo dalších asi 20 ozbrojenců z vlastního Brna. Jejich výzbroj tvořili boxery, nože, pendreky a několik revolverů. Když se někteří ze shromážděných přece jen zdráhali zúčastnit se v tak malém počtu tohoto přepad, pronesl Ladislav Kobsinek nepravdivou řeč, ve které prohlásil, že na území celého Československa probíhá národní převrat a úkolem lidí, kteří se zde shromáždili je pouze převzetí židenických kasáren, zatímco jiné skupiny obsadí jiné vojenské a policejní objekty v Brně a okolí. Prohlásil také, že celá věc je projednána s generálem Vojcechovským (velitelem zemského vojenského velení) a Gajda osobně převezme zemské vojenské velení. Dále nabádal přítomné, aby si po vniknutí do objektu vzal pušku, převlékl se do vojenské uniformy, nasadil si přilbu. Vojáci uvnitř kasáren měli být přesvědčováni, aby se přidali na stranu pučistů, a kdo by kladl odpor, měl být bez milosti zastřelen. Kobsinek slíbil všem zúčastněným dobře placená místa ve státní službě a nakonec zvolal, že k ránu potáhne celá armáda na Prahu. Po vniknutí do kasáren se doopravdy podařilo útočníkům v tichosti přepadnout strážnici, zmocnit se zbraní a střeliva a držet valnou část osádky po určitou dobu v zajetí. V následné přestřelce s částí poddůstojnické školy byl ale jeden z útočníků zabit a druhý těžce raněn. Přesto, že bylo brněnské četnictvo silně oslabeno, z důvodů dělnických stávek na Ostravsku, kam byla stažena asi jedna třetina brněnských četníků, přispěchalo brněnské četnictvo na pomoc napadené posádce a za cenu několika lehčích zranění na obou stranách útočníky nejprve rozehnalo a následně asi polovinu pozatýkalo. Většina zbylých útočníků byla pozatýkána v Brně a jeho okolí. Okamžitě byla vyhlášena pohotovost armády a četnictva, ale k jiným ozbrojeným akcím na území ČSR již nedošlo. Následující noci byl zatčen generál Gajda v Šaldicích u Kyjova, a až do soudního procesu na něj byla uvalena vazba.
Na brněnský případ reagovaly tehdejší politické strany různě. Jejich reakce hodně vypovídá o jejich tehdejším stavu. Sociální demokracie a národní socialisté žádali okamžité rozpuštění NOF, komunistická strana z počátku žádala vytvoření široké protifašistické fronty, ale nakonec puče využila k útokům proti socialistickým stranám. Agrární strana a národní demokracie prohlašovali, že se jednalo o útok skupiny pomatenců, což ostatně tvrdili i doposud nezatčení vůdčí představitelé NOF. Zajímavou teorii, že za celým pučem stojí komunisté, jejichž byl před vstupem NOF Kobsinek členem, začaly šířit noviny, které byly ve vlastnictví Jiřího Stříbrného, bývalého národního socialisty, v době židenického puče předsedy Národní ligy. Této teorii by nasvědčovalo i to, že většina útočníků byli nezaměstnaní a málokdo z nich měl nekomunistickou minulost. I když v období protektorátu Kobsinek kolaboroval, na rozdíl od Gajdy, s Němci, byla mu po vítězném únoru 1948 umožněna emigrace do Německa, což se taktéž může jevit jako věc potvrzující Stříbrného teorii, která je i přes tato fakta, málo pravděpodobná.

Hodnocení referátu Židenický puč

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  28. prosinec 2012
  2 579×
  1164 slov

Komentáře k referátu Židenický puč