Božena Němcova a Karel Havliček Borovský

Počátky realismu v české literatuře - 40. - 50. léta 19. st.
Na rozdíl od romantiků - snaha o zobrazení skutečného života, prolínání doznívajícího romantismu s realismem. K. H. Borovský a B. Němcová - zaměření na zkoumání spolčenosti, sociálních a politických problémů, kritiku, ...

Karel Havlíček Borovský (1821 - 1856)

Nejvýznamnější kritik, novinář, satirik období 40.let, byl také spisovatel, symbol neohroženosti, nebojácnosti. Narodil se ve vesnici Borová, studoval na gymnáziu v Německém Brodě, 1840 - kněžský seminář v Praze - chtěl být knězem, aby mohl být v kontaktu s lidmi, jeho představy o semináři se lišily s realitou, byl vyloučen - neudělal úmyslně zkoušku, stal se úředníkem. Na přímluvu přátel se dostává do ruské rodiny jako vychovatel. Psal epigramy na církev, na krále, vládu, múzy, svět, vlast a absolutistický systém. Epigram = krátká satirická báseň útočící na společnost s pointou.

Co sám nerad, nečiň jinému!
Pravil kantor žáku kdesi,
trhaje ho za pačesy.

Po návratu z Ruska začal pracovat v novinách, poznal ruský lid. 1846 - redakce Pražských novin (na doporučení přátel), 1848 - vzdal se práce v redakci a vydával sám vlastní list Národní noviny - stali se novinami liberální stra-ny (F. Palacký). Program liberálů se stal Austroslavismus (v novinách vysvětlovaný). Do parlamentu se přibližuje spíš k radikálům - Čechy - bachovský absolutismus. Samostatný stát - 1849 - poražena revoluce, vláda zakázala Národní noviny - Borovský přišel o obživu, opustil Prahu a odstěhoval se do Kutné Hory. Tam vydával týdeník Slovan. Je sledován vládou, policií, 2x povolán před porotu, byl na 2 roky tajně v noci zatčen, dovezen do vyhnanství do Brixenu v jižním Tyrolsku. Po čtyřech letech mu bylo dovoleno jet do Prahy a za rok na to umírá.

Satirická tvorba

Křest sv. Vladimíra - děj nás zavádí do Ruska, vychází ze staré ruské legendy. Car Vladimír nechal utopit sochu boha Peruna, který mu nechtěl zahřmít na počest jeho svátku.

Tyrolské elegie - elegie = žalozpěv, popisuje cestu kočárem do vyhnanství. Borovský interpretuje ironicky svůj tragický příběh s humorným komickým nadhledem. Zdůrazňuje myšlenku, že člověk je proti státní moci bezbranný, ale na jeho straně zůstává spravedlnost (morální).

Král Lávra - Zaměření ha hloupost, tupost absolutismu. Napsáno na motivy národní irské pohádky O hloupém králi. Král Lávra se nechává každý rok holit a potom toho holiče popraví. Jednou ho nepopravil na žádost matky. Holič se šel vyzpovídat do vrby. Muzikant si z té vrby (větvičky) udělal kolík do basy a když hrál u královského dvora, ozvalo se: „Král má oslí uši!“. Král přestal nosit dlouhé vlasy a poddaní ho začali mít rádi.

Zásady literární kritiky Borovského (napsal stať Kapitoly o kritice - zásady dobré kritiky):

  1. Kritik nemá jenom hanět nebo jen chválit, měl by být objektivní
  2. Kritik musí mít k práci odpovědný přístup
  3. Kritik nemusí umět sám umělecká díla napsat
  4. Dobrá kritika nepotřebuje podpis známého autora

Božena Němcová

Vlastním jménem Barbora Panklová, narodila se ve Vídni, zemřela v Praze, matka Terezie Novotná - Češka, otec Hanz Pankl - němec, panský štolba (sloužil kněžně Zaháňské). Chodila do české školy, v 17-ti letech byla provdána za Josefa Němce (o 15 let staršího), on pracoval jako úředník finanční stráže, původem Čech, vlastenec, za své názory kárán. Narodili se jim 4 děti - nejstarší, nejnadanější Hynek - 1853 zemřel. Karel - zahradník, Theodor - učila ho, Jaroslav - malíř (neuspěl, nastupuje éra fotografie => stal se fotografem, retušérem, po smrti Němcové odešel do Ruska. Josef Němec byl často překládán, účastnil se akcí, Červený Kostelec, Litomyšl, ... Po 5-ti letech manželství odešel do Prahy, pobyl tam 3 roky, ovlivnilo to tvůrčí činnost Němcové, seznámila se s Tylem, Erbe-nem, Fričem, Čelakovským, Reisovou - od nich získala poznatky o české literatuře. Po přeložení manžela do Domažlic, začala sbírat lidovou slovesnost. Opakovalo se to i po přeložení do Nymburka. R. 1850 v únoru byl manžel přeložen na necelý rok do Liberce, potom do Uher - Němcová do Prahy, kde je do konce života. 12 let prožila sama s dětmi. 1854 - největší vrchol bídy - největší literární tvorba, 1853 - po smrti svého syna psala Ba-bičku, píše pohádky, povídky. R. 1861 se rozešla se svým mužem. 1862 - umírá ve 42 letech.

Tvorba

Začala básněmi pod vlivem přítele Nebeského, brzy ale přešla k prozaické tvorbě, kde ji v poč. ovlivnil Erben a Němcová se zabývala sbíráním pohádek a jejich zpracováním. Materiál sbírala v různých krajích, kam se stěhovala s pronásledovaným manželem. Mezi pohádkami Němcova a K. J. Erbena je rozdíl. Erben zachycoval původní podobu pohádek, ale Němcová je přetvářela, domýšlela a zpracovávala kladněji.

Národní báchorky a pověsti (1845), první sborník pohádek. Hlavní myšlenky jsou: rovnost všech, vítězství dobra nad zlem, spravedlivá vláda.

Slovenské pohádky a pověsti - napsány za pobytu na Slovensku. Odlišují se formou. Slovo vypravěče je české, ale přímé řeči postav jsou slovenské (snaha sblížit Čechy a Slováky).

Obrazy života slovenského - sebrány na Slovensku - zvyky, písně, kroje

Obrazy z okolí domažlického - protějšek k předchozímu dílu, vznikly za pobytu na Chodsku (1848). (J. Š. Baar - Paní komisarka).

Babička - nejznámější a nejrozsáhlejší povídka. Poprvé vydána v r. 1855. Psána v těžké době. Němcová byla pronásledována, žila v odloučení od manžela od kterého dobrovolně odešla a zemřel ji syn Hynek. V podtitulu - Obrazy venkovského života => není to dílo jenom autobiografické. Němcová vychází ze vzpomínek z vlastního dětství, ale rozšiřuje ho o poznání života lidu. Kompozice - rámec tvoří slovo autorské - úvod a závěr. Má dvě dějové linie: 1. život na Starém bělidle - sem patří příběhy jednotlivých postav a 2. vylíčení života v jednotlivých ročních obdobích. Hlavní postava - Babička. Je to realistická postava, typ starých venkovských žen tehdejší doby. Je to kladná postava - pěkný vztah k lidem i zvířatům, šetrná, pracovitá, pořádná, ... Byl to dobrý člověk. O vytvoření dobrých typů člověka se snažila i v jiných povídkách. Zajímavá je postava kněžny. Je silně zidealizovaná, vytvořena podle Kateřiny Zaháňské. Byla zidealizovaná záměrně, popsala ji tak, jaká by podle ní měla být. Působily na ni vlivy utopického socialismu, k němuž se dostala za pomoci F. M. Kácela a ty uplatnila u postavy kněžny. Němcová se domnívala, že se situace zlepší, když vyšší stavy budou lidu pomáhat.

Pohorská vesnice - vystupuje zde kníže Hanuš Březenský, který je ještě více zidealizovaný než kněžna v Babičce. Je zde ale realisticky vylíčen život venkovanů i slovenští drotáry.

Chyže pod horami - vypráví o lásce bohatého měšťana - Čecha a o slovenské gazdově družce. Chtěla přispět ke sblížení Čechů a Slováků. Němcová ji považovala za velice důležitou, dala tuto povídku do almanachu Máj pro budoucí generaci.

Divá Bára - emancipační snahy

V zámku a v podzámčí - TV, nejkritičtější povídka. Je zde realisticky zobrazen život poddruhů. Protiklady.

České pohádky: Mariška - ukazuje domácnost zchudlého sedláka, Noční stráž, Čert a Káča, O Smolíčkovi, Princ Bajaja.
Baruška, Rozárka, Karla, Sestry

Hodnocení referátu Božena Němcova a Karel Havliček Borovský

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  6. listopad 2007
  8 138×
  1076 slov

Komentáře k referátu Božena Němcova a Karel Havliček Borovský