Mýty: výklady světa, texty s posvátným charakterem
Hymny: oslavy bohů
Didaktická tvorba: rady, bajky
Filozofické dialogy: spory
Nářky: obřadní smuteční písně
Pravěk –od počátků do 3.tis.(=vynález písma)
-pozůstatky hmotné a duchovní kultury(malby, Venuše..)
-předpokládaná existance slovesnosti
Mezopotámie
-kolébka civilizací, mezi řekami Eufrat a Tigris (úrodný půlměsíc)
-nejdříve písmo piktografické, poté klínové
EPOS O GILGAMEŠOVI – v klínovém písmu (- 2000. let)
-krutý vládce Gilgameš souhlasí s přátelstvím poraženého poloboha Eukidua, který poté zemře- král hledá tajemství života a najde ho v rostlině, kterou nakonec ztrácí
NÁŘEK NAD ZKÁZOU MĚSTA URU- zmínky o stvoření a potopě světa
HYMNUS NA IŠTARU –milostné písně
Egypt
-používání hieroglyfického písma (Bedřich Hrozný)- psaní po pyramidách, později na papyrus
VLASTNÍ ŽIVOTOPIS SINUHETŮV -1950. Př. a .l. (Waltari – Egypťan Sinuhet)
HYMNUS NA SLUNCE - Amenhotep IV.
PASTÝŘ A BOHYNĚ
HYMNUS NA NIL
Indie
- silný vliv náboženství(hinduismus, buddhimus), věřili v reinkarnaci, božstva Brahma(stvořitel), Šiva(ničitel), Višnu(zachovatel)
- nejznámější básník té doby Kalidása – Oblak poslem lásky
- VÉDY 1500-800 př.n.l. – soubor vědění té doby, náboženské texty a úvahy
- Eposy: MAHÁBHARÁTÁ-200 000 veršů, mnoho epizod, formou rozhovoru
- PŘÍBĚH O ŠUKANATALE
- RÁMAJÁNA- vypráví olásce prince Rámy a jeho ženy Síty
Čína
-buddhismus, taoismus, konfucianismus
-básníci: Li-Po – Tři kumpáni
Tu-Fu – Vítěz se psem a černou korouhví, O lásce a skromnosti
KNIHA PÍSNÍ (Š-ting)-poezie, zemědělství
TAO-TE-TING –Lao´c (taoismus)
BIBLE 12.-2. St.př.n.l.
STARÝ ZÁKON-hebrejsky a aramejsky
-dlouhá doba vzniku
-náboženská a historická tradice Židů
l.Pentateuch = TóRA (5 knih Mojžíšových)
Genesis (ráj- Abrahámovi potomci)
Exodus (útěk Židů z Egypta + 10 přikázání)
Leviticus (Mojžíšovy promluvy)
Numeri –“-
Deutoronomion –“-
2. Knihy proroků – vyprávění izr. Dějin (knihy Jozue, Soudců, 2 knihy Samuelovy)
-výroky proroků (Izaiáš, Jeremiáš, Daniel)
3. Žalmy – 150 hymn. Písní, modliteb – autorem král David
Kniha Job – filozofická ( muž podroben zkouškám Boha)
Šalamoun:
Přísloví
Kazatel – pomíjivost pozemského života
Píseň písní – milostná
4. Knihy Makabejských – povstání Židů proti krutovládě Antiocha
- neuznáváno protestanstvím
NOVÝ ZÁKON – řecky (1.,2.,st.)
- 4 evangelia, působení a život Ježíše
- Matoušovo
- Markovo
- Lukášovo
- Janovo
Skutky apoštolů (povolaných)
21 epištol (dopisů) – základy křesťanské filozofie a etiky (Pavel, Petr, Jan, Juda)
Zjevení sv. Jana (apokalypsa)
+ apokryfy (texty, které nejsou v kanonizované verzi)
PŘEKLADY
Septuaginta- starý zákon do řečtiny, 72 rabínů
Vulgáta („lidový“) – do latiny, sv. Jeroným, 4.st
Do národních jazyků:
Vizigótština: biskup Wulfila (Codex argenteus)
Staroslověnština – 9.st.
Čeština – Drážďanská-Liskovecká bible 14.st.
Němčina – Bible kralická – Martin Luther, 16.st.
EKUMENICKÝ PŘEKLAD : 70. Léta 20. St. (ekumenismus – směr sjednocující křesťanské církve)
EXEGEZE: vysvětlování, výklad
Postila – „po oněch slovech“
- kázání z evangelií a epištol
Mystická pojednání – skryté významy
INSPIRACE:
T.Mann: Josef a bratři jeho
K.Čapek –Apokryfy
I.Olbracht – Biblické příběhy
Film: Pasolini: Evangelium sv. Matouše
ANTIKA (=dávný, starobylý)
- -16.st.-529 n.l.
- Řecko + Řím, většina filozofických a etických principů platných dodnes (demokracie, právo..)
- Civilizace: egejská – krétská – ostrovu Théra - mykénská
- Mykénské období –16.st.-9.st.př.n.l.
- nic se nedochovalo
ŘECKÁ LITERATURA
-bohatá kultura, důraz na mytologii, olympijské hry, literární a hudební soutěže
-patroni: Apollon (bůh slunce)
9 múz (každá z bohyň jedno umění)
-písmo slabikové lineární písmo B (odvozené z lin. p . A: Kréta) – hláskové písmo (Féničané) – řecká alfabeta- latinka (-cyrilice – azbuka)
ARCHAICKÉ OBDOBÍ 9.-6.st.př.n.l.
EPIKA:
-navazuje na lidovou slovesnost
Aiodi = potulní pěvci
Rapsodi = potulní recitátoři
HOMÉR
- mísí fantastické prvky a historické události
- pomalý spád děje, opakování přívlastků
- héroové = hrdinové, většinou stateční bojovníci s mimořádnými vlastnostmi nebo polobozi
- „homérská otázka“ – autorství, doba vzniku…
- ILIAS – trojská válka vyvolaná únosem Heleny trojským princem Paridem. Lest: ustupující vojsko zanechá dar-trojského koně. Bozi poté stíhají Oddysea
- ODDYSEA – vrací se na rodnou Ithaku, cestou dobrodružství, čeká ho Penelopé, o kterou se musí ucházet
HESIODOS
- PRÁCE A DNI – didaktická poezie
- návody k zemědělským pracem,úctě bohům,tradicím
EZOP
- frižský otrok
- zesměšňování nadutosti mocných, i běžných lidských vlastností pomocí bajek
- zvířata symbolizují vlastnosti
- inspirace: La Fontaine, Krylov
LYRIKA
- navazuje na lidovou slovesnost
- lyra = strunný hudební nástroj (vývoj v sepětí s hudbou – zpívaná, s nástroji, tancem)
- l. SOLOVÁ
- SAPFO –ostrov Lesbos
- zakladatelka jedné z nejstarších básnických škol
- motiv bohyní ochraňujících milence
ANAKREON
- oslava boha Dionýsa (Bakcha)
- „anakreontská lyrika“ = oslava lásky, vína, přátelství
- 2. SBOROVÁ
- PINDAROS
- dvorská básník, oslvuje aristokraty, samovládce
FILOZOFIE: Anaxemaindros, Herakleitos, Thales, Pythagoras…
-hledání podstaty světa
ATTICKÉ OBDOBÍ 5.- 4.st.př.n.l.
- v Athénách, hlavně za Perikla
- svobodná vrstva obyvatel se stará o umění
DRAMA
TRAGÉDIE – vyšší žánr
- z dithyrambů ( sborových zpěvů k oslvě Dionýsa)
- = „zpěv kozlů“ – herci se převlékali za satyry (kozly), Dionýsovy průvodce
- jeden herec dialog s ostatními
- konflikt: vyjádření bezvýchodnosti lidského údělu proti osudu, oslava snahy překonat to
THESPIS – vydělil 1 herce ze sboru
AISCHYLOS – zavedl 2.herce
- schéma: vina, trest, smír
- mytologie
- ORESTEIA
SOFOKLES
- KRÁL OIDIPUS – syn se podle věštby má oženit s vlastní matkou, proto ho dají pryč z paláce. Jako dospělý zabije krále, aniž by věděl, že je to jeho otec a vezme si vlastní matku – nakonec se sám potrestá, když zjistí, co se stalo
- Freud: oidipovský komplex = žárlení na otce, že je s matkou
EURIPIDÉS
- psychologie postav, obzvlášť žen
- TROJANKY
- MEDEIA – drama odmítnuté ženy, rozpor citů a povinnosti
KOMEDIE (komos = bujarý hudební a taneční průvod)
- nižší žánr
- fce: zesměšnit, pobavit
ARISTOFANES
- ŽÁBY- úpadek athénské demokracie, osobní spor s Euripidem
- JEZDCI – podlézavému sluhovi, který krade, je věštěno, že ho zničí obyčejný kramář. Když se to dozví ostatní sluhové, přemluví jelitáře, aby pánovi řekl, co se děje. Většinu děje pochlebují sluha i jelitář pánovi(který na to slyší), aby ho každý přesvědčil o své „pravdě“. Nakonec vyhraje jelitář, nechá pána omládnout, a ten se pak diví, že na stará kolena mohl být takový hlupák. (pán se jmenuje Lid-možmo chápat jako zesměšnění athénského lidu, který podléhal „pochlebování“)
- MÍR – satira proti válce
- LYSISTRATA – motiv dívčí války
- PTÁCI – vidina některých athénských občanů lepšího světa v ptačím státě
Divadla: Dionýsovo
V Epidauru
V Delfách
- nekrytá, na návrších
- „theatron“ = hlediště, z kamenných sedadel
- „orchestro“ = jeviště
- vynikající architektura, dobrá akustika
- hráli pouze muži (popř. převlečeni za ženy), používání mnoha masek (dnes symbol divadla)
DĚJEPISECTVÍ
HERODOTOS – zábavná historie
- „otec dějepisu“
THUKIDIDES
- vědecké, zvažování poměrů politických, ekonomických…
ŘEČNICTVÍ
- forma komunikace v politice, soudnictví, státní správě
- ISOKRATES – idea sjednocení s Makedonií
- DEMOSTHENES – překonal psychické (koktání) i fyzické vady
- „filipiky“ – útočné řeči proti Filipu Makedonskému
FILOZOFIE
SOKRATES
-prosazoval aristokracii
-mravní otázky („vím, že nic nevím“,“poznej sám sebe“)
-manželka Xantypa
-odsouzen k smrti
-moc nenapsal, spíše ovlivnil současníky i budoucníky
PLATON
- žák Sokrata
- založil Akademii – filozofickou školu
- forma: list, dialog
- rozebírání problému v hovoru něklika osob
- SYMPOSION (=hostina) – zamyšlení nad podstatou lásky
ARISTOTELES
- žák Platona
- základ pro křesťanství
- vychoval Alexandra Makedonského
- zájem o etiku, politiku, přírodní vědy
- METAFYZIKA
- POETIKA – nalezl se pouze 1. Díl (Umberto Eco – Jméno růže: nelezení 2.dílu, pojednávajícím o komedii)
- pojednává o tragédii, stanovení 3 jednot (času, děje, místa)
- UMĚNÍ ŘEČNICKÉ
HELENISTICKÉ OBDOBÍ (4.-l-st.př.n.l.)
- mnoho výbojů
- synkretismus = srůstání kultur
- kosmopolitismus = světoobčanství, nejsou vázáni na vlastní obec
- hl.m.: Alexandrie – knihovna Museion (podle Múz) sentrem vědeckého bádání
- rozvoj dramatu a poezie
- zrod „NOVÉ KOMEDIE“ – bez politických témat, motivy ze soukromí
- povahokresba jednajících osob, humorná a duchaplná konverzace
MENEANDROS
- napsal mnoho her, jediná dochovaná ŠKAROHLÍD
BUKOLICKÁ POEZIE
- téma venkovského života
- uplatnily se IDYLY = básně s náměty z pastýřského prostředí
- THEOKRITOS
FILOZOFIE
- zájem o člověka
- EPIKUROS – podstata štěstí, blaženosti
- ZENON Z KITIA – stoicismus, mravnost, přirozenost
ŘÍMSKÉ OBDOBÍ (l.st.př.n.l.- +529)
-ovládnutí Římany
LUKIANOS – satirik
PLUTARCHOS – životopisec, historik
- SOUBĚŽNÉ ŽIVOTOPISY – srovnávání jednotlivých významných postav
ŘÍMSKÁ LITERATURA (3.st.př.n.l.- +1-5)
- zaměření na vojenskou expanzi a mocenskou politiku
- přebírání řecké kultury
- psáno LATINKOU (vrchol vývoje jazyka = klasická latina)
STARÉ OBDOBÍ (-3st.př.n.l. – 2.st.př.n.l.)
LIVIUS ANDRONICUS – překlady cizích literatur (vliv řecké)
- Odysseia
NOVÁ KOMEDIE
TITUS MACCIUS PLAUTUS
- úspěšný
- vycházel z řeckých vzorů, tematicky upravených pro Řím
- rodinné a milostné příběhy (intriky, dějové zvraty)
- hovorový jazyk ulice (vulgární(lidová) latina)
- tvůrce ustálených lidských typů (hloupý lakomý pán)
- KOMEDIE O HRNCI – lakomec
- PSEUDOLUS – chytrý otrok pomůže pánovi k milence
- CHLUBNÝ VOJÁK – chvástavý voják
PUBLIUS TERENTIUS AFER
- z vyšší vrstvy, uhlazený jazyk (není tak živý)
- hlubší psychologie postav
- intriky, zápletky
- DÍVKA Z ANDRU
MARCUS PORCIUS CATO st.
- politik, autor první římské prózy
- naučná díla, historický spis
nový římský žánr: SATIRA
- zakladatel básník Lucilius
KLASICKÉ OBDOBÍ (l.st.př.n.l.- 1-14.n.l.)
l. Ciceronovo období
2. zlaté období
- základ římské literatury (čerpá z ní středověk, renesance)
MARCUS TULLIUS CICERO
- řečník, politické a soudní obhajoby a žaloby, epistolograf (autor lit. dopisů)
- ŘEČI PROTI CATILINOVI
- ŘEČNÍK - teorie
- Vytříbený sloh, vzor dokonalé latiny
GAIUS IULIUS CAESAR
- ZÁPISKY O VÁLCE GALSKÉ
- osobní vzpomínky, poznatky o Galech
CATULLUS - básník
- vlastní pocity (rozporná láska k ilence Lesbii)
- „Nenávidím a miluji“
TITUS LIVIUS
- DĚJINY OD ZALOŽENÍ MĚSTA – srovnávání původních mravů se součaností (tou dobou úpadek)
- mnoho dílů
POEZIE – nejvýznamější
PUBLIUS VERGILIUS MARO
- ZPĚVY PASTÝŘSKÉ
- 12 eklogů (básní)
- bukolické motivy jako alegorie
- ZPĚVY PASTÝŘSKÉ ( = georgika)
- Zemědělské rady
- Ovlivněn sbírkou Práce a dni ( od Hesioda)
- AENEIS – epos
- 12 knih, příběh trojského hrdiny a praotce Římanů ( otce Romula Rema)
- inspirace Homérem – rozvleklý děj…
PUBLIUS OVIDIUS NASO
- úspěšný už zamlada
- bohémský život, vyhnán z Říma
- LISTY HEROIN – milostné
- forma dopisů
- mytologické ženy píší svým manželům
- UMĚNÍ MILOVAT
- PROMĚNY – 250 bájí ve verších s motivem proměny
- Po vyhnanství: ŽALOZPĚVY
- LISTY Z PONTU
QUINTUS HORATIUS FLACCUS
- ovlivněn epikureismem
- téma soukromého života, filozofické a přírodní reflexe
- podstat štěstí ve „zlaté střední cestě“
- vývoj od útočného satirika k radujícímu se básníkovi
- ODY – patetické básně opěvující vznešené hodnoty – bohy, vlast…
- LISTY K PISONŮM – teorie básnictví
POSTKLASICKÉ OBDOBÍ
l. stříbrný věk
2. úpadkové období
- cenzura, pálení knih, vyhnanství a popravy spisovatelů
LUCIUS ANNACEUS SENECA
- vychovatel Nera
- přinucený k sebevraždě
- stoik, laskavý přístup k otrokům, rovnost všech lidí, kosmopolitismus
- O DOBRODINÍCH
PUBLIUS CORNELIUS TACITUS
- nesouhlas s terorem
- historik (kritický přístup k pramenům, psychologie historických osobností)
- DĚJINY – rané císařství
- LETOPISY – rané císařství
- GERMANIA – způsob života germánů
GAIUS PETRONIUS
- bohém, vážený, vzdělaný
- „rozhodčí ve věcech vkusu“
- oběť Nera
- SATIRICON – román prokládaný verši
- společnost doby
- parodie na erotické romány
- HOSTINA TRIMALCHIONOVA – satira
- zesměšnění povrchnosti a omezenosti zbohatlíků
- odpovídající jazyk
reakce na rozklad společnosti:
IUVENALIS – satirické skladby
MARTIALIS – epigramy
Období úpadku:
- ztráta ideálů, konzumní život
APULEIUS – PROMĚNY – ohlas vých. nábož.
- patristika (formuje křesťanství – duchovní otcové)
- AURELIUS AUGUSTINUS
- VYZNÁNÍ – nejstarší autobiografie (osobní život do přijetí křes´tanství)
- O BOŽÍ OBCI (základ pro scholastiku)
- AMBROSUIS – křesť. Lyrika
- JAN ZLATOÚSTÝ
476- ZÁNIK
vzdělanost = literatura a její studium
- bohatí občané podporovali umělce – Maecenata (mecenáš)
- mnoho vydavatelů, knihkupců, knihoven (v Pergamneu, Museion), veřejná předčítání
- psalo se na pergamenový svitek, později kodex(= vázané jako kniha) – poté pergamen (vydělaná kůže)
návraty k antice:
- humanismu, renesance
- klasicismus
28. prosinec 2012
4 001×
1704 slov
