Katolická sociální nauka

Od konce minulého století se katolická církev vyjadřuje  prostřednictvím encyklik k nejdůležitějším problémům každého  období. Tato prohlášení nejvyšší církevní autority jsou určena  nejen biskupům, teologům a věřícím, ale i širší veřejnosti.

Katolická sociální nauka (KSN) opírá svůj základ především o učení Tomáše Akvinského.  Soustředí se na člověka, jeho seberealizaci a obecné dobro  - člověk je chápán jako tvor společenský, ale cílem nauky  přesto není společnost. Cílem je vždy člověk - obecné dobro  a společnost mají význam pouze ve vztahu k člověku.

V 19. stol. byla KSN aplikována na sociální situaci  tehdejšího kapitalismu. 43 let po vydání Komunistického  manifestu pocítil i církevní úřad zodpovědnost vyjádřit se  k nejdůležitějším otázkám doby. Papež Lev XIII. vydal r. 1891  sociální encykliku Rerum novarum, ve které kritizoval  liberalismus a socialismus. Liberalismu vytýká, že vše zlé  pochází z přílišného zdůrazňování svobody, která se odpoutává  od pravdy o člověku, socialismus odsuzuje za jeho třídní boj,  vystupuje proti znárodňovacím plánům.

U příležitosti sta let od vydání enc. Rerum novarum vydal  papež Jan Pavel II. r. 1991 svou devátou encykliku Centesimus  annus. Papež navázal na podstatné rysy RN, které mu posloužily  jako výchozí bod úvah nad současným světem. Jedna z kapitol  kritizuje socialismus: papež zhodnotil historické změny ve  východní Evropě a konstatoval, že jedinou alternativou  politické organizace zůstala demokracie. Oceňuje význam  soukromého vlastnictví - zdůrazňuje jeho univerzální určení,  zmiňuje ekologické problémy, nešvary konzumního životního  stylu, otázku nebezpečnosti drog.

Jan Pavel II. ve své encyklice Centesimus annus v 2.  kapitole v článku 12 uvádí (srv.):
Události posledních měsíců roku 1989 a prvních měsíců roku  1990 lze vysvětlit jen na základě situací, které jim  bezprostředně předcházely. Projevilo se v nich to, co  předpovídal Lev XIII. a před čím varovali jeho nástupci. Papež  Lev XIII., vycházeje z politických, sociálních a hospodářských  aspektů, předvídal negativní důsledky společenského zřízení,  které nastolil socialismus (ač byl tehdy ve stadiu sociální  filozofie). Lze se dnes divit tomu, že papež adresoval svou  kritiku řešení, která se nabízela v dělnické otázce, právě  socialismu, který tehdy ještě zdaleka nevystupoval v podobě  mocného státu. Lev XIII. rozpoznal nebezpečí, které se skrývalo  v tom, že širokým masám bylo předkládáno zdánlivě jednoduché  a radikální řešení dělnické otázky.

Je na místě zdůraznit dvě věci: papež vnímal skutečnou  situaci proletariátu a jasně si uvědomoval zlo, spočívající  v řešení, které mělo jejich situaci zvrátit - ve skutečnosti  jim jen přitížilo. Poznáním podstaty tehdejšího socialismu  s jeho požadavkem zrušení soukromého vlastnictví dospěl papež  k podstatě problému: aby se odstranilo zlo - nespravedlivé  rozdělení majetku mezi proletariát a buržoazii - podněcují  socialisté závist chudých proti bohatým tvrzením, že se zruší  soukromé vlastnictví a nahradí se vlastnictvím společným. Tento  plán je ve své podstatě nespravedlivý - dopouští se násilí na  zákonných majitelích a klade na stát nároky, které mu jsou  cizí.

V článku 15 uvádí (srv.):
Rerum novarum je proti zestátňování výrobních prostředků,  které degraduje člověka na pouhé kolečko státní mašinérie.  Staví se též proti pojetí státu, které by odsunulo hospodářství  z centra jeho pozornosti. Stát nemá do hospodářství zasahovat,  má za úkol stanovit právní rámec pro rozvoj hospodářství. RN  požaduje, aby práci byla vrácena její důstojnost svobodného  lidského konání (mj. odpovědnost státu za řešení  nezaměstnanosti - rekvalifikace...).

Společnost a stát by se měly starat o přiměřenou úroveň  mezd, které zaručí dělníkovi a jeho rodině obživu a umožní mu  šetřit. Nutný je sociální program pro slabé, menšiny  a přistěhovalce, důležité je správné pojetí odborů. Je třeba  zajistit lidskou pracovní dobu, práce by měla poskytovat  prostor pro rozvoj osobnosti. Stát stanoví podle zásady  solidarity hranice na ochranu slabších a zaručí nezaměstnanému  dělníkovi existenční minimum.

Encyklika a sociální nauka magisteria měly na přelomu 19.  a 20. stol. značný vliv, který se projevil v reformách v oblasti sociálního zákonodárství, důchodového a nemocenského  pojištění a prevence úrazů s ohledem na respektování práv  dělníků.

Stanovisko církve k sociálním a hospodářským otázkám je  možné vyčíst v encyklikách:

  • Rerum novarum - Lev XIII. (1891)
  • Quadragesimo anno - Pius XI. (1931)
  • Mater et magistra - Jan XXIII. (1961)
  • Pacem in terris - Jan XXIII. (1963)
  • Populorum progressio - Pavel VI. (1967)
  • Laborem exercens - Jan Pavel II. (1981)
  • Sollicitudo rei socialis - Jan Pavel II. (1988)
  • Centesimus annus - Jan Pavel II. (1991)

a v pastorační konstituci 2. vatikánského koncilu:

  • Gaudium et spes (1965)

První encykliky (RN a QA) se zabývají především spravedlivým  řešením dělnické otázky v rámci společensko-politické situace  průmyslových národů. Dnes se rozšiřuje pohled na celý svět: na  sociální spravedlnost, rozvoj a mír pro všechny národy (MM, PT,  GS, PP).

 

David, R.: Politologie, Olomouc 1995.
Jan Pavel II.: Centesimus annus, Praha 1991.
Schildberger, F.: Sociální nauka církve (poznámky autora  z přednášek KSN za zimní a letní semestr na TF JU), České  Budějovice 1994/95.

Hodnocení referátu Katolická sociální nauka

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  8. květen 2017
  790×
  830 slov

Komentáře k referátu Katolická sociální nauka